Celá naše "skupina“ je tvořena dvěmi "složkami“. Jednu představuje manželský pár, Jarda a Lucka, kteří vymýšlíme většinu akcí, spravujeme tento web a vůbec budujeme jádro této misie. Nechceme se přitom řídit pouze svým rozumem, rádi se necháváme vést Svatým Duchem a radou blízkých přátel či spolupracovníků: každý, kdo se nějak "dotkl" této misie, může přinést svůj podnět či vhled. 

   To je i důvod, proč všechny naše články píšeme v plurálu (tedy "my“), protože celou práci nepovažujeme za naší vlastní, ale za společné úsilí nás všech, kteří se do ní vložili. Nejsme nijaká úzce vyprofilovaná skupina, máme mezi sebou otevřeno pro všechny, kteří se chtějí zapojit do misie, bez ohledu na znalosti, schopnosti, nebo dosavadní zkušenosti (jsou vítány, ale nutně nevyžadujeme). Též spolupracujeme s každým bez ohledu na konfesní vyznání, které respektujeme jako osobní volbu nebo místo či stav, kam dotyčného pozval Bůh.

   Druhou složku tvoří širší tým, to jsou lidé, kteří nás různým způsobem podporují, účastní se našich akcí, či nám pomáhají "ze zálohy“. Někteří s námi spolupracují dlouhodobě, další třeba jen příležitostně, přesto je však všechny považujeme za součást týmu. Jejich příběhy či zkušenosti se průběžně objevují v rubrice svědectví.

   Kdo tedy tvoří tým: jsou to lidé plní víry: někdy více, někdy méně, podle toho, jakou míru víry zrovna udělil každému Bůh (Ř.12:3), tedy z toho lze vyvodit, že většinou jsme normální lidé, se svými silnými a slabými stránkami, "dobrými“ či "špatnými“ dny. Celkem dobrý předpoklad pro pokoru, není-liž pravda?  

   Kdo není v týmu: dokonalí, bezchybní, superduchovní křesťané, kteří kolem sebe soustřeďují ty chybující a povznáší se nad ně, pěstují kult osobnosti, nejlépe té vlastní.

   Všichni však následujeme Krista, který je opravdu dokonalý, Jemu též do ruky svěřujeme své porušené osobnosti a víme, že On si s tím už nějak poradí a použije si nás ke svému dílu.

   Vědomí této reality nám také dává střízlivý pohled sami na sebe (1.Pt 1:13) a na naše místo ve službě Božímu království: každý může zhodnotit sám, k čemu se hodí, co umí, co neumí, co ho baví a jaká jsou jeho obdarování přirozená a jaká ta nadpřirozená. Potom je důležité rozhodnout se, kolik z toho všeho (a kolik sebe) chci dát Bohu. Pak již jen zbývá určit si, jakým způsobem Mu to chci odevzdat (k jaké službě se připojit, s jakými lidmi spolupracovat, kam chci věnovat svoji energii, svůj čas a své finance). Pokud to udělám a začnu tam, kde jsem objevil své místo, široce se mi tím otevře svobodný přístup do Božího království (2.Pt.1:10+11) a je mi nádherně – mnozí mučedníci Církve umírali s velikou radostí, takže vidíme, že na okolnostech nezáleží  ...U toho všeho prosím nezapomeňte, že není až tak důležité, co chci „já“, ale co po mně žádá Bůh (Mt 6:10). Tak se Ho nezapomeňte zeptat.

   Takže náš tým je složen z lidí, kteří uznali za vhodné být účastni tohoto nám svěřeného úkolu, tedy zvěstování Evangelia všem národům... Nemusí přitom vůbec opouštět svoji dosavadní službu, protože ta se s misií nevylučuje... Misie a vůbec přinášení Dobré zprávy ztraceným a nezasaženým lidem se neděje pouze skrze kázání slova (1.Te 1:5), ale je to plnost (komplex) různých činností, proto též náš tým tvoří lidé s různým obdarováním: jeden dokáže mluvit k lidem, druhý je zvládne vyučovat v pravdách Písma, další umí zpívat (u někoho jsme vděční, že to nezkouší ), jiný hrát na hudební nástroj, někdo ovládá cizí jazyky, další to umí s počítačem, ale jsou tu i další potřeby: připravit místo setkání, tedy můžeme hovořit o duchovním daru pohostinnosti, občas je potřeba něco spravit, vyzvednout, převézt, uskladnit... Takže z tohoto neúplného výčtu můžete vidět, že žádný dar není natolik "neduchovní", aby se nedal využít v misii!

   Kolik nás je? Samozřejmě na tuto otázku nelze odpovědět, lidé různě přicházejí a odcházejí, někteří přijdou pomoci jen jednorázově. Můžeme však konstatovat, že skupina dobrovolníků a pomocníků se rok od roku rozšiřuje, což považujeme za jasný znak zájmu českých křesťanů o osobní nasazení v šíření Evangelia!

   Zatím jsme skupina dobrovolníků, kteří dávají misii pár hodin měsíčně, ale máme také již první manželský pár (viz první odstavec), který je uvolněn (placen), aby se mohl věnovat misijní práci naplno. Do budoucna toužíme vytvořit více placených pozic a obsadit je lidmi, na které nám ukazuje Pán. Proto se na to prakticky připravujeme již nyní a za tímto účelem sbíráme finanční prostředky. Již přispívá několik jednotlivců a také pár sborů (farností), oslovit celou určitou denominaci se zatím jeví jako velký problém. V Bibli vidíme, že Církev potřebuje, aby se uvolňovali placení služebníci na dílo zvěstovatele Evangelia (1.Kor.9:142.Tim.4:51.Kor.9:7-101.Kor.16:10). Pokud jsou v různých církvích placení služebníci, tak spíše Ti, kteří se starají o věřící, než Ti, kteří se starají o nevěřící (pastýři, kazatelé, faráři a v menší míře učitelé a vedoucí křesťanské mládeže). Dále jsou to různí správci budov, udržbáři, administrátoři, atd. Neříkáme, že zaměstnat tyto služebníky bylo něco špatného, za chybu spíše považujeme, že v zaměstnanecké politice jsou evangelisté předem vyloučeni. Například je více pravděpodobné, že plat v církvi získá uklízečka, než evangelista. To, že není v Česku zvyk uvolňovat služebníky k dílu Evangelia považujeme za chybu v mentalitě české církve, která je jednou z hlavních překážek samotného růstu Církve v našem národě. 

   K otázce příslušnosti k Církvi můžeme říci toto: Jsme různí lidé, s různými povahami a z různých regionů České republiky, kdy každý region má i svoji specifickou historii, a to i tu církevní. Takže mnoho z nás je zapojeno v různých církevních sborech či farnostech (ale ne nutně všichni, někdo se třeba nerad organizuje). Z těchto sborů jsou opět některé sjednoceny v určité denominaci, přičemž nezáleží na tom, ve které (momentálně máme v týmech spolupracovníky asi z devíti denominací). Některé sbory naopak vystupují navenek samostatně, bez nadsborové příslušnosti... Pokud se společně sejdeme, jsme shromážděni kolem Krista a respektujeme vzájemně naše odlišné chápání Písma nebo osobní praxi života víry. Z mnoha zkušeností mohu říci, že je to velice inspirující pro většinu z nás a vidíme, že nám to pomáhá v atmosféře svobody dosahovat větší plnosti, která je nám v Kristu dána, ale také, že to napomáhá růstu samotného Božího království.