Zdravíme se zprávou z naší poslední společné misijní akce: Začátkem května jsme využili státních svátků, jak je již naším zvykem, abychom si prodloužili dva víkendy a získali tak pár dní, které jsme chtěli věnovat misii... Cílem naší cesty bylo prozkoumat „balkánskou trasu“, protože situace na ní se každým měsícem mění, a tak jsme potřebovali čerstvé informace z první ruky, abychom si dokázali naplánovat nadcházející sezónu pro další výjezdy. Na sdělovací prostředky se nedá moc spolehnout.
Výhodou bylo, že jsme tentokráte jeli v malé skupince pouze tři muži, nebudili jsme tudíž nikde zbytečnou pozornost, vše jsme si mohli ověřit zblízka, promluvit si s lidmi, zjistit novinky, aktuální stav, potřeby, vyhlédnout možnosti, které se nám otevírají (momentálně spíše uzavírají). Také jsme měli možnost vyzkoušet misijní karavan v plné zátěži 8-)
Celkově bylo cítit, že celá trasa se nám uzavírá, alespoň dočasně: Potkali jsme velice málo uprchlíků, naše osvědčené lokality zely prázdnotou, veřejné mínění se změnilo, stejně tak i politika jednotlivých států, jejichž území uprchlická krize zasáhla... Jednak Evropské instituce ve spolupráci s jednotlivými vládami zřídily oficiální tábory pro tyto lidi, kam následně organizovaně svozily uprchlíky z těch nelegálních táborů... Tzn. v tom druhém případě jsme měli svobodný přístup k těmto lidem, v oficiálních táborech nikoli... Lze si samozřejmě na úřadech podat žádosti o vstup, či si můžete vypsat všelijaké projekty, abyste se dostali dovnitř, avšak z našich poředchozích zkušeností to vylučuje možnost či svobodu kázat Evangelium, či nabídnout Jeho knižní výtisk, ať už kvůli vnitřnímu řádu tábora, nebo pro jisté vazby, hierarchie, které zde samovolně vznikají mezi osazenci (přeci jen jste moc na očích na malém a ještě k tomu uzavřeném prostoru).
Využívali jsme tedy ke kontaktu nahodilých příležitostí, kdy někteří obyvatelé tábora vycházeli ven, např. za nákupy, avšak bylo vidět, že vycházejí velice sporadicky: Za jedno bylo velké horko, takže chodí ven spíše k večeru (qvečeru 8-), za druhé nevěděli jsme, kdy dostávají nějakou peněžní podporu, která jim plyne, a kdy tedy nejčastěji vycházejí ven (kolikátého dne v měsíci) a za třetí ztrácejí tuto potřebu pohybu tím, jak do táborů jezdí různé humanitární organizace rozdávat svojí pomoc, takže čekají, kdy-kdo bude něco rozdávat a moc nevycházejí za bránu, aby jim něco neuniklo, občas jen pro cigarety, nebo tak... Navíc vlády stavěly tyto tábory systematicky na odlehlých místech, t.j. bývalé továrny, nebo vojenské stany na „zelené louce“, takže do civilizace je daleko a kdo již trochu zná kulturu Orientu ví, že tito lidé pěší chůzi nemají příliš v lásce 8-) Občas nějací mladíci, kteří byli např. vysláni či požádáni svými spolubydlícími...
Celkem jsme si prohlédli tyto tábory a prozkoumali jejich okolí v severním Řecku a v jižním Srbsku, také v Bělehradě. Makedonie je „čistá“, Maďarsko jsme nezkoumali. Obrázek této, řekl bych „pusté“ reality, si můžete udělat z našich pár fotografií.
Ve světle těchto nově nastalých skutečností jsme opravdu rádi, že jsme uplynulých pár let intenzivně jezdili do tohoto regionu sloužit, vozili sem týmy, a udělali celkem velký objem práce (můžete se podívat do naší historie): když se ohlížíme zpět, nemusíme si vyčítat, že jsme nevyužili příležitostí a nepromarnili drahocený čas!
Jaké jsou tedy další vyhlídky? Za jedno celá situace koresponduje s tím, co prožíváme zhruba od podzimu: touhu více se znovu zaměřit na cizince v ČR, k čemuž se nám nyní tedy uvolňují ruce. Na druhou stranu podle čerstvých statistik se na hranicích s Maďarskem, resp. v centru Bělehradu, objevují stále noví uprchlíci, to znamená, že všelijak zadrátované a vojensky střežené hranice nejsou neprodyšné a pořád existují cestičky, kudy tito lidé přicházejí do Střední Evropy. Možná by stálo za to uspořádat další průzkumné cesty, např. do Bulharska či Rumunska, kudy se uprchlíci vozí z Turecka?! Kdo byste měl zájem o tyto průzkumné cesty, napište nám a něco naplánujeme! pokud byste radši jeli bez hledání, přímo „k hotovému“, v pořádku: při nejbližší příležitosti uděláme tento průzkum za Vás (to je naše práce 8-) a co zjistíme, Vám zpřístupníme. Další výjezd tedy možná bude do těchto zemí?! Vedle těchto otazníků jsou tu další jistoty, jako ostrovy v Egejském moři či přístavy v jižním Řecku, ale to je již přeci jenom trochu dále a bere to více času...
Děkuji svým spolucestujícím a spoluslužebníkům, za jejich nasazení v proběhlém průzkumu, i když si nemohli tak „zamisiovat“, jak tomu bývalo dříve (viz historie), modlíme se i za těch pár mladých Afghánců, Kurdů a Arabů, se kterými byla příležitost hovořit a prozatím se s Vámi loučím nad těmito stránkami, do příště, než bude ohlášena další společná akce 8-)