Pavel B. II.

Misijní výjezd do velikonoční Prahy

   Cesta z Č. Budějovic do Prahy proběhla dobře. Náš tým jsem v Praze na Černém mostě našel bez problémů. Vždy se včas objevil někdo, kdo mě nasměroval správným směrem.

   Jarda nám vyprávěl velmi zajímavě, co se v minulosti dělo na území Prahy v době, kdy zde ještě nebyli křesťané. Jak si místní lidé – Slované – pohané snažili naklonit bohy, zabezpečit úrodu, dosáhnout prosperity a přitom se nevědomě i vědomě vrhali do náručí démonů a dělali věci, které se Hospodinu hnusí.

   Vždy jsme jeli na takové místa například: Moráň, Jezerka, Šárka, Krteň, Na Příkopech, nebo i původní Vyšehrad – místo mnoha kouzel a věšteb. Zde jsme se modlili jako církev a prosili Pána za odpuštění našim předkům a konali jsme společně na těchto místech Večeři Páně, která má moc změnit duchovní atmosféru a uvolnit Boží působení a také šíření Evangelia.

Dále jsme se modlili v okolí Pankrácké věznice za české vězeňství a soudnictví, dále u porodnic za práci lékařů na odděleních pro riziková těhotenství a za to, aby se v našem národě rodili budoucí lídři církví, apoštolové, proroci, pastýři, evangelisté a učitelé – a za silnou a slavnou budoucnost české církve.

   No a cestou jsme, vždy když jsme potkali nějaké cizince nebo i Čechy tak jsme s nimi hovořili o Kristu a nabídli jim DVD s filmem Ježíš.

   Můj kamarád Pepa byl mírně v šoku kolik je v Praze cizinců a mrzelo ho, že nestačí všechny podarovat. A tak využíval všechny příležitosti, jak to jen šlo. Například v metru jsme nenápadně obešli cizince a pozdravili je. Protože byly zrovna Velikonoce, tak u rusky mluvících jsme mohli použít pozdrav - Kristos vazkres (Kristus byl vzkříšen), nesměli to být ale muslimové, což se nám také jednou stalo. Nevadí, jsme lidi a domluvíme se. Jednou do metra nastoupila taková parta punkerů se psy, ale nevypadali hrozivě. Když jsme zjistili, že mluví německy, dodali jsme si odvahu a šli jsme do toho. A představte si ten nejbarevnější, když zjistil, co vlastně rozdáváme, se na nás velmi mile podíval, přijal dárek a popřál nám pěkné Velikonoce.

   Také jsme rozdávali ve čtvrti, kde sídlilo hodně rusky mluvících obyvatel. Bylo to znát, protože hned u výstupu z metra stáli Jehovisté a nabízeli svou literaturu česky i rusky. Hovořili jsme spolu. Mluvili rusky. Chvíli jsme se bavili o víře v Krista, ale moc to nepřijímali, spíše se nás snažili přesvědčit o jejich názorech. A tak jsme se bavili raději o tom, jak se jim daří zde v Čechách a jestli jsou spokojeni. A popřáli jim, ať se jim daří.

   Poslední den jsme rozdávali v centru Prahy. Cizinců tam bylo skutečně hodně a všichni si fotili panorama Pražského hradu. Nabízeli jsme jim, že je vyfotíme a potom jsme jim dali jako dárek film Ježíš.

   Cestou na základnu jsme se stavili ve vietnamských večerkách a v čínské restauraci, posilnili se a snažili jsme se navázat přátelský rozhovor.

   Z akce jsme měli velikou radost, bylo to moc fajn, popovídat si s lidmi z celého světa! Potkali jsme například přátele z Aljašky, Indie, Brazílie, Koreje, Ruska, Ukrajiny, Německa.

   Mezi nimi byli i někteří křesťané, což nás moc povzbudilo, ale i je, že potkali někoho, kdo chce šířit Evangelium a nezůstává pouze u jalového snění, ale je vidět a slyšet v ulicích! – Mohli jsme se vzájemně povzbudit a modlit se za sebe.

   Díky našemu Pánu a Jardovi, že takovou akci zorganizoval. Škoda jen, že nemáme více dovolené. Ale nevadí, dozvěděl jsem se, že do práce nemáme chodit na prvním místě vydělávat peníze ale na prvním místě jako na misijní pole získávat učedníky a až na druhém místě kvůli penězům abychom se měli oč rozdělit s potřebnými.

   Pán s Vámi!

                       Pavel B.