Pavel B.

   Před necelými třemi lety mě náš pastor požádal o to, zda bych se nezapojil do služby misie cizincům v našem národě. Měl jsem tak trochu jiné plány, ale změnil jsem je.
   Když jsem se poprvé setkal s Jardou, tak mě (a určitě jsem nebyl sám) překvapil jeho neformální vzhled. Dnes už vím, že to, že vypadá jako „obyčejný člověk“ na ulici zboří hned zpočátku různé zábrany a navodí atmosféru: ,,hele to je jeden z nás". Vzpomněl jsem si, že podobně se choval misionář Hudson Taylor v Číně, když si nechal narůst copánek typický pro Číňany té doby, aby mezi ně zapadl.

   To bylo první setkání a přes počáteční problémy, kdy ne všechno do sebe perfektně zapadalo, si Jarda získal naše srdce. Jarda začal jezdit k nám do sboru a vysvětlovat problematiku cizinců. A my jsme si najednou uvědomili kolik cizích národností je mezi námi a jak my, když jsme jaksi nevěděli co s nimi, jsme se je naučili úspěšně přehlížet. Pomohlo nám to také se zbavit strachu z neznámé kultury.

   Najednou tu byl někdo, kdo pozvedl hlas za tyto potřebné a také nám dodal materiály (film Ježíš, traktát “Dopis pro tebe”, Evangelium) v jejich jazyce.

A tak po nezbytných školeních jsme vyrazili do ulic a začali jsme tyto cizince vyhledávat. Najednou to bylo, jako když si nasadíte brýle pro noční vidění a tito nenápadní lidé se začali před námi objevovat. My jsme se s nimi začali seznamovat a snažili jsme se s nimi spřátelit. Bylo to velké dobrodružství.
   Každý jsme na to šli trochu jinak. Já třeba často (protože jsem milovník dobrého jídla) zajdu do čínské restaurace, dám si místní dobré jídlo a snažím se spřátelit s místními lidmi. Nabídnu třeba DVD s filmem Ježíš nebo modlitbu za nově narozené čínské miminko. Některé akce se povedou a některé ne. Tak třeba jsme se seznámili s vysokoškoláky z Afghánistánu a měli jsme s nimi několik zajímavých setkání. V masážním salónu zase pracují Filipínky. Výborný kebab dělá pan Kurd, který nám vyprávěl o nelehké situaci v jeho zemi. Na ubytovnu jsme se zatím nedostali, protože vrátný nás zřejmě mylně považoval za kontrolu a ne a ne nás vpustit dovnitř. Nevadí, zkusíme jiné otevřené dveře.
   Vždycky mi úplně nešlo do hlavy slovo Pána Ježíše z Mat.11.29–30. o tom že jeho jho netlačí a břemeno netíží. Vždyť přeci často prožíváme nelehké chvíle. Došlo mi to ve chvíli, když jsem zašel na tureckou masáž, šel jsem tam pouze evangelizačně a byla to oběť, protože opravdu nemám rád, když na mě někdo něco patlá a masíruje mě. S pánem Kurdem jsme si krásně popovídali a po jeho masáži jsem se cítil velmi dobře. Jho našeho Pána netlačí, a pokud ano vyhledejte si u vás nějakého maséra z Turecka, ať vás namasíruje 8-)