Nemáme žádnou stálou skupinu, či konkrétní tým, a to proto, že si nikoho nenárokujeme, neevidujeme si členy, nemáme nějaké stanovy, apod. Každý, kdo se zapojuje, činí tak podle svého uvážení, nakolik chce investovat do misie svého času či svojí energie. Jinak každý vede svůj osobní život, navštěvuje svojí církev, atd.

   Vyjímku tvoříme my, myšleno manželský pár, Jarda a Lucka, kteří jsme misii přijali od Boha jako své celoživotní poslání, věnujeme se jí tedy jako tomu hlavnímu ve svém životě a ostatní věci jsou pro nás vedlejší. Vymýšlíme většinu akcí, připravujeme do výroby tisk Evangelií a DVD filmů v různých jazycích, prezentujeme misii dalším údům Kristova Těla (jednotlivcům, rodinám, i církevním společenstvím), vytváříme ostatním křesťanům příležitosti k evangelizaci, spravujeme tento web, a další činnosti...

   Samozřejmě dva lidé, to by bylo pro vedení misie málo 8-), takže stojí kolem nás pár blízkých přátel, kteří nám pomáhají v organizaci toho všeho, např. jsou to grafické úpravy předloh do tiskárny, technická pomoc při vytváření tohoto webu, včetně jazykových korektur 8-), různé porady ohledně plánovaných akcí, atd. Dále jsou tu lidé, kteří nás přijali jako své modlitební břemeno 8-), a další naší činnost podporují finančně. Takovýchto lidí (které jsem zde vyjmenoval), není nikdy dost, proto se můžete klidně přihlásit 8-)

   Samotná služba se pak dotkne mnohem širšího okruhu zájemců, dobrovolníků, atd., kteří se průběžně, podle svých možností, účastní námi pořádaných akcí. Jsou to buď jednotlivci, kteří se samostatně přihlásí na akci, která je předem zaujala, nebo členové sborů, se kterými se v nějakém městě snažíme rozvíjet misii. Tito lidé nám také občas napíší něco ze svých zážitků či zkušeností, jejich příspěvky pak umisťujeme do rubriky svědectví.

   Takže teď chápete důvod, proč všechny naše články píšeme v plurálu (tedy „my“): Protože celou práci nepovažujeme za naší vlastní, ale za společné úsilí nás všech, kteří se do ní vložili. Nejsme nějaká úzce vyprofilovaná skupina, máme mezi sebou otevřeno pro všechny, kteří se chtějí zapojit do misie, bez ohledu na znalosti, schopnosti, nebo dosavadní zkušenosti (jsou vítány, ale nutně nevyžadujeme). Též spolupracujeme s každým bez ohledu na konfesní vyznání, které respektujeme jako osobní volbu nebo místo či stav, kam dotyčného pozval Bůh.

   Kdo tedy tvoří tým"? Jsou to lidé plní víry: Někdy více, někdy méně, podle toho, jakou míru víry zrovna udělil každému Bůh (Ř.12:3), tedy z toho lze vyvodit, že většinou jsme normální lidé, se svými silnými a slabými stránkami, „dobrými“ či „špatnými“ dny. Celkem dobrý předpoklad pro pokoru, není-liž pravda?  

   Kdo není v týmu: dokonalí, bezchybní, superduchovní křesťané, kteří kolem sebe soustřeďují ty chybující a povznáší se nad ně, pěstují kult osobnosti, nejlépe té vlastní.

   Všichni však následujeme Krista, který je opravdu dokonalý, Jemu též do ruky svěřujeme své porušené osobnosti a víme, že On si s tím už nějak poradí a použije si nás ke svému dílu.

   Vědomí této reality nám také dává střízlivý pohled sami na sebe (1.Pt 1:13) a na naše místo ve službě Božímu království: každý může zhodnotit sám, k čemu se hodí, co umí, co neumí, co ho baví a jaká jsou jeho obdarování přirozená a jaká ta nadpřirozená. Potom je důležité rozhodnout se, kolik z toho všeho (a kolik sebe) chci dát Bohu. Pak již jen zbývá určit si, jakým způsobem Mu to chci odevzdat (k jaké službě se připojit, s jakými lidmi spolupracovat, kam chci věnovat svoji energii, svůj čas a své finance). Pokud to udělám a začnu tam, kde jsem objevil své místo, široce se mi tím otevře svobodný přístup do Božího království (2.Pt.1:10+11) a je mi nádherně – mnozí mučedníci Církve umírali s velikou radostí, takže vidíme, že na okolnostech nezáleží  ...U toho všeho prosím nezapomeňte, že není až tak důležité, co chci „já“, ale co po mně žádá Bůh (Mt 6:10). Tak se Ho nezapomeňte zeptat.

   Takže náš tým je složen z lidí, kteří uznali za vhodné být účastni tohoto nám svěřeného úkolu, tedy zvěstování Evangelia všem národům... Nemusí přitom vůbec opouštět svoji dosavadní službu, protože ta se s misií nevylučuje... Misie a vůbec přinášení Dobré zprávy ztraceným a nezasaženým lidem se neděje pouze skrze kázání slova (1.Te 1:5), ale je to plnost (komplex) různých činností, proto též náš tým tvoří lidé s různým obdarováním: jeden dokáže mluvit k lidem, druhý je zvládne vyučovat v pravdách Písma, další umí zpívat (u někoho jsme vděční, že to nezkouší ), jiný hrát na hudební nástroj, někdo ovládá cizí jazyky, další to umí s počítačem, ale jsou tu i další potřeby: připravit místo setkání, tedy můžeme hovořit o duchovním daru pohostinnosti, občas je potřeba něco spravit, vyzvednout, převézt, uskladnit... Takže z tohoto neúplného výčtu můžete vidět, že žádný dar není natolik „neduchovní", aby se nedal využít v misii!