Červen-Červenec

05.07.2016 14:15

   Zdravíme Vás po delší odmlce a ozýváme se s tím, co je aktuální ve službě národům: Takže jak jsem informoval posledně, Bůh nás s Luckou vedl k tomu, abychom ještě nějaký čas zůstali na "uprchlické dálnici": Bylo to pro nás zajímavé, být na místě bez týmu, kdy je to pro nás dva dost hektické a zažít všednější dny a také poznat více region, který se stal dějištěm "uprchlické krize" a místní lidi, kterých se to celé dotýká nějak blíže...

   Také jsme nahlédli do historie tohoto regionu, navštívili jsme klášter, který byl v časech slovanské misie Cyrila a Metoděje biskupským centrem, kde oba solunští bratři žili a působili, např. zde byla škola opisování Bible v době, kdy ještě neexistoval knihtisk. Strávili jsme zde téměř celý den a opravdu nasáli Boží pokoj a ještě jsme se dozvěděli mnoho zajímavostí od místních jeptišek, se kterými jsme se celkem rychle spřátelili. Skrytě jsme se radovali, že jsme takovým pokračováním "Slovanské misie" 8-).

   Po celou dobu jsme registrovali jeden rozdíl oproti Čechám: doslova každou noc jsem měl buď sen od Boha, nebo jsem se vzbudil okolo 4-té ranní hodiny a měl jsem nějaké vidění... Každý den! To v Čechách nezažíváme tak často. Potvrdilo se, že když v poslušnosti Božího Slova vyjdeme, dějí se změny nejen skrze nás u ostatních lidí, ale také v nás samých, v našem duchovním životě... Bůh mluvil do naší služby i do našeho života, ukázal nám některé své principy, viděl jsem určitou hierarchii andělů a další zajímavé věci. Není to jistě "vidění pro vidění", či pro zábavu nebo duchovní pýchu, ale pro budoucí službu, to, k čemu nás Pán připravuje. No, a když si lehnete ještě odpoledne, tak můžete mít vidění i 2x za den 8-)

   Jedna taková zajímavost: Bůh nás vedl do modliteb za tento region, týká se to části území Bulharska, části Makedonie a části Řecka. Všude tu přes hory vedou cestičky, kudy se pašují uprchlíci. Cítili jsme vedení vyjít na horu, kde se nachází trojmezí těchto zemí a modlit se za toto pohoří a směrem k jednotlivým zemím konkrétně za ně... Celý výstup byl opravdu fyzicky náročný, zdolali jsme převýšení přes 1500 metrů, šlapali jsme v jednom směru 6 hodin vkuse (pak ještě jednou dolů). Když jsme vystoupali až na hřeben, myslel jsem, že mi prasknou plíce, srdce nebo hlava (nebo všechno najednou 8-). Musel jsem dýchat u země, jak byl všude ostrý vítr...

   Několikrát během dne mě napadlo vzdát to a otočit, ale vždy jsem jasně slyšel pokyn od Boha, že dá území tomu, kdo zabere návrší, kdo projde tyto hory, uplatní vliv na území, které leží pod nimi (mnohokrát opakovaný princip v Bibli). Vystoupali jsme tedy na hřeben, po kterém jsme měli dojít ke zmíněnému trojmezí, ale vál tak silný vítr, že nešlo jít směrem k našemu cíli... Modlili jsme se tedy "jen" za Řecko a za Makedonii... Když jsme se už vraceli, vnímal jsem, že naše budoucí misie se tedy bude odehrávat v těchto zemích, pro Bulharsko jsme jakoby nedostali zelenou.

   Ale když už jsme zmínili Bulharsko, máme další výbornou zprávu: Víte, že se chystáme "přestoupit" z malého do většího auta... Protože to, ve kterém jsme bydleli dosud, jsem od začátku plně zasvětil Bohu, nemohli jsme ho prodat, ale hledali jsme někoho, kdo by je potřeboval ke své službě, tak, aby nadále sloužilo Božím věcem... Asi rok jsme vyhlíželi nějakého misionáře, ale nikdo na obzoru... V jednom řeckém uprchlickém táboře jsme potkali muže, se kterým jsme se seznámili uplynulý rok v jiném, bulharském, táboře: Tento bývalý muslim poznal Krista a dnes již dělá sám misii ve svém národě, mezi uprchlíky, kteří teprve přichází do Evropy...

   Pořád si stěžoval na bolest za krkem, zad, hlavy, atd., až jsme se ho zeptali, z čeho to má? Odpověděl, že ze spaní na zadní sedačce automobilu... No, a vše bylo rázem jasné 8-) Takže teď vezeme starý vůz do Bulharska, po návratu se ještě zabydlet v novém, napakovat ho Biblemi a můžeme směle vyrazit na další misi, která bude tentokrát v severních Čechách, kam Vás srdečně srdečně zveme: Misijní léto

   Těšíme se tedy s některými z Vás na viděnou, a za měsíc Vám pošleme nové zprávy!

                                                                                  Jarda a Lucka