Pozdrav a zpráva z „Roku odpočinutí“

01.10.2014 10:00

      Vážení příznivci misie, čtenáři těchto stránek!

   Posílám Vám dnes další z řady “netypických“ zpráv, tedy zprávu o tom, jak vypadá takový „Rok odpočinutí pro Pána“, neboli „Milostivé léto Hospodinovo“:

   Zprvu, když jsem uslyšel tuto výzvu od Pána, ať zahájím tento pro mne zvláštní rok, nechápal jsem to, ba i odmítal. Když jsem však tuto výzvu nedokázal odbýt a začal se jí zabývat, uviděl jsem hlubší smysl odpočinku, který nám Pán připravil.

   Prožil jsem též, že to není osobní věc mezi mnou a Bohem, ale že tento princip je vhodný pro všechny služby Hospodinu, tedy pro všechny pracovníky, kteří jakýmkoli způsobem slouží našemu Bohu…

   Nejvíce mne oslovil verš z Písma, kde Hospodin vytýká Izraelitům, že nenechali odpočinout půdu na poli vždy sedmý rok, že je odvede do zajetí, aby si země mohla vynahradit ty roky odpočinku zpětně: 3. Mojžíšova 26:34,35 – porozuměl jsem, že také riskuji „uvedení do zajetí“, a že pokud budu vzdorovat Božímu hlasu a budu dál mermomocí sloužit, mohu skončit někde v nemocnici v zajetí a moje “pole“ si tak jako tak odpočine…

   Vzpomněl jsem si na všechny ty služebníky, kteří prožívají útoky (tomu se nedivíme, spíše nechápeme, proč nejsou pod Boží ochranou), kteří jsou dlouhodobě nemocní, ale i ty, kteří propadli alkoholu, gamblingu, rozvedli se, nebo přišla jiná katastrofa do jejich služby, která se následkem jejich pádu také brzy rozpadla…

   Tak takto nějak jsem se na celou věc díval na začátku: trochu biblicky, trochu logicky… věřím, že i ke mně mluvil Pán… Jak se na celou věc dívám po čtyřech měsících? – Mohu říci, že mi trvalo asi dva a půl měsíce, než jsem vstoupil do onoho odpočinutí, do té doby jsem stále mluvil o službě, myslel na ni, nešlo mi odreagovat se, orientovat se na jiné aspekty života… Stále jsem mluvil ze spaní, probouzel se celý zpocený, přes den mě provázely zdravotní potíže…

   Při jedné “oddechové“ misii se však něco ve mně zlomilo, začal jsem se chovat uvolněně, byl jsem schopen vést rozhovor na jiná témata, ráno po procitnutí jsem byl odpočatý, nezmítal se ve spánku… Prožil jsem citelně jakousi změnu. Pár dní potom jsem si uvědomil, že mi zmizely příznaky všech čtyř nemocí, které jsem do té doby pociťoval: ne, že bych trpěl zmíněnými nemocemi, ale sužovaly mě jejich příznaky a mám za to, že jsem byl v riziku, že se právě tyto nemoci u mne projeví naplno…

   Už nyní prožívám Boží dobrotu a vidím, co pro mne Pán připravil -věřím, že do konce tohoto období mi ukáže další věci, které ještě má pro mne a pro službu, v níž stojím!

   Další konkrétní ovoce tohoto kroku poslušnosti vidím i v našich týmech, které jsem zatím navštívil: nezastavil jsem své návštěvy týmů, ani kontakty, jen místo na „pracovní“, přijel jsem na “osobní“ návštěvu, kdy jsme si mohli spolu se členy týmů uvolněně popovídat, svěřit se vzájemně s něčím, dát si kávu, atd. Tedy namísto pracovního plánování a vypětí, namísto času plného akcí ať už v terénu či ve sboru, jsme mohli prohlubovat naše vzájemné vztahy, na které se mnohdy nedostávalo…

   Vidím tedy, že po ukončení Roku odpočinutí z nás nebudou jen „pracovní čety“, ale též skupiny či kolektivy, které vystupují s evangeliem navenek ve službě, ale jsou schopny fungovat i uvnitř, mezi sebou!

   Jako poslední postřeh, který bych dnes uvedl, je, jaké je mé zacházení s „mečem“, tedy s Božím Slovem: vždy jsem jej používal zejména ve službě ostatním, ať už při hlásání evangelia nevěřícím, či při vedení vzdělávacích kurzů pro věřící křesťany. Nyní díky tomu, že jsem omezil veřejnou službu, mohu “meč“ obrátit proti sobě… Nejen více se vzdělávat, tedy potrava pro mozek, ale nechat Boží Slovo proměňovat sebe samého, tedy potrava pro duši… Pokud chceme přinést změnu světu, musíme ji nejprve vnést do svých životů… Tento čas odpočinku mi nyní umožňuje pracovat na této změně u sebe a věřím, že vnese později změnu i do služby, která se tak bude moci stát efektivnější!