Tento měsíc začal opět radostně: Telefonátem z tiskárny, že máme hotové další tisky 8-) Tentokráte jsme tedy dotiskli letáky v perštině, což je dlouhodobě jeden z nejfrekventovanějších jazyků během našich misií. Dále to bylo Evangelium v turečtině, Turků přibývá v naší zemi, ale i jinde v Evropě a často se s nimi potkáváme na parkovištích pro kamiony, kamkoliv jedeme, to nevyžaduje nějakou speciální přípravu, prostě zastavíte na čerpací stanici natankovat nebo si dát bagetu, a vedle Vás si Turci vaří čaj na parkovišti, stačí se dát do rozhovoru 8-) Stejně tak ve městě, když potřebujete rychlé jídlo, tak jej prodávají často právě Turci...
Tiskárna mě před měsícem upozornila, že se bude zdražovat papír, a tak i naše knihy budou brzy dražší, je vidět, že tuto myšlenku, intenzivně tisknout, nám dal Bůh včas (během minulého roku), a že jsme před tímto zdražením stihli natisknout co nejvíce potřebných materiálů! Díky Vám to bylo možné uskutečnit!!!
Na přelomu měsíce jsem měl dvě kázání ve spřátelených církvích, jedna neděle byla ještě koncem února a druhá pak na začátku března. Mohl jsem tak prezentovat službu národům dalším křesťanům, a snad se misie rozšíří, že nás půjde více 8-)
Vedle nedělí jsem se v Praze setkal s dalšími dvěma Evangelisty, které zásobuji Evangelii a letáky, vyměnili jsme si své poznatky a zkušenosti a povzbudili se do další služby.
Z misií: Nejprve jsem začal v Olomouci, kde sice dlouhodobě slouží náš spolupracovník, ale spíše v centru, podniky se zde mění jeden za druhým, tak pořád monitoruje ty změny a vždy navštíví nové nájemce v bistrech a večerkách (jak to postupně krachuje a jiní podnikatelé to zkouší, než za pár měsíců také skončí 8-). Okrajové části tohoto krajského města jsou tedy nepokryté, můžeš se na toto pole přihlásit Ty, zatím tam tedy chodím sám 8-) Takže měl jsem cestu okolo, udělal zastávku a obešel pár večerek...
Protože jsem jel kolem Prahy, jel jsem i do Neratovic, kde jsme dříve jako rodina žili a zavzpomínal jsem 8-) Vidím, že zde vznikly nové večerky, tak byla hned na světě další misie 8-)
Tento měsíc jsem měl vyřizování na úřadech v severních Čechách, ale moc jsem nestíhal někde se více zdržet, tato cesta byla poněkud napresovaná, nejen povinnostmi, ale i začínám být omezen časově: Můj syn se dostává do věku, kdy mě více potřebuje, nemohu už jezdit na delší výjezdy... Dříve byl malinký a moc to nechápal, nebo byl závislý hlavně na mamince, ale jak roste, budu potřebovat být více s ním. Až se nebude kojit, tak ho mohu vzít s sebou na pár dní...
Takže severní Čechy tentokráte nic 8-(, ale když už jsem byl tak blízko, zajel jsem do Chebu, kam mě pořád zve jeden přítel. Nevím, kdy se sem opět dostanu, tak jsem mu splnil přání a navštívil jej. Samozřejmě v rámci služby cizincům, on je také cizinec 8-) Cestou do Chebu jsem udělal zastávku v Karlových Varech, minule jsme tu dělali misii s kamarádem a museli jsme vynechat nějaká bistra, tolik nudlí se do nás nevešlo 8-) Tak jsem to teď trochu napravil a znudloval se, ale už tu vznikají další restaurace, budu muset si sem udělat někdy výlet 8-)
Odtud jsem nechtěl jet zpátky přes Karlovy Vary a na Prahu, tuto cestu mám již mnohokrát projetou a misii jsem dělal všude po cestě, raději jsem hledal nová teritoria pro misii 8-) Zajímavé je, že dříve jsem moc neřešil, kde mám dělat misii, bylo mi to jedno: Jestli jet vlevo nebo vpravo, na jih nebo na sever, všude žijí lidé, kteří potřebují Krista a jsem povinen jim přinést Evangelium. Ale v poslední době mi Bůh ukazuje, kam mám jet přesně. Učí mě ptát se Jej (Bože, kam?) a odpovídá mi, ukazuje mi cestu a vede mě. To je krásné, že mi neporoučí a netrestá mě, když to nějak spletu, že? 8-) Tím, že Mu naslouchám, moje přesnost se zlepšuje 8-) Např. ke mně mluví tak, že když přijedu do nějaké obce, přesně vím, kolik najdu vietnamských obchodů a kolik Evangelií si mám dát do kapes. Někdy je tam třeba o jednoho navíc, ale zrovna ten odmítá, takže mi počet stejně vyjde. To jsou takové zkušenosti, se kterými jsem s zde s Vámi mohl krátce podělit...
Takže minulý měsíc jsem řešil, jak pojedu z Budějovic (návrat z Bosny) na Slezsko, díval jsem se do mapy a silně jsem vnímal jednu silnici, která ale vede od Tábora do Plzně. To nedávalo smysl, protože jsem potřeboval na druhou stranu, ale nyní, o měsíc později, když jsem potřeboval z Chebu na východ republiky, navigace Vám nabídne jako první jet přes Plzeň po dálnici na Prahu a Brno. Na dálnici také moc Vietnamců nepotkáte, a když, tak ve stotřicetikilometrové rychlosti, a to se blbě komunikuje 8-), tak jsem si našel „zkratku“, jel skutečně na Plzeň, ale tady se dal po vedlejší silnici na Pelhřimov: Z Plzně do Pelhřimova to bude asi stejně kilometrů jako po dálnici, ale budu projíždět různými obcemi a najdu zde cizince! A to je přesně ta silnice, kterou mi Bůh ukázal minulý měsíc 8-)
Opravdu: Tady byla moje misie netypická, Vietnamci jsou obyčejně „studení čumáci“, nereagují, nedají na sobě znát pocity, nemají mimiku v obličeji atd. Často nevím, co si myslí o Evangeliu, které drží v ruce, když jim Je daruji, tady platí, že to ví skutečně jen Bůh 8-) ale v obcích ležících na této trase, kterou jsem obsloužil, to bylo odlišné: Dávali se se mnou do řeči, těšili se, usmívali, radovali se, upřímně mi děkovali...
Mohl jsem si jet „svojí cestou“ a navštívit jiné Vietnamce (nebo prostě jiné lidi), a mohli by odmítat, urážet se, chovat se neuctivě... Ale proč se ve službě nervovat s nepříjemnými lidmi, když se můžete radovat s fajn lidmi, no ne? 8-)
Takže kde všude jsem „uspěl“: Nezvěstice, Spálené Poříčí, Rožmitál pod Třemšínem, Březnice, Milevsko, Dražice, Chýnov a Obrataň. Tábor a Pelhřimov jsem si nechal na dobu, až budu mít více času, až budou děti větší, tady se bude potřeba zdržet déle...
Jinak jsem všude samozřejmě potkával Ukrajince, kteří k nám teď přijeli ještě ve větším množství, než dosud, většinou se ptali na cestu, kde přestoupit, jak se jde na nějaké místo, jak se česky řekne nějaká věc, atd. Takže jsem pomohl jako každý jiný občan, ale až budu doma, chci se dát zapsat jako dobrovolník na nějaké průvodcovství, doučování češtiny, nebo něco podobného... Také tím, jak dělám celoročně sbírky oblečení na uprchlíky, tak teď jsem měl od několika lidí, tak jsem to jen přesměroval na centra, kde se registrují nově příchozí... Aspoň ten, kdo sbíral ty věci, už to měl připravené po kupě 8-)
Strávil jsem nějaký čas doma s rodinou a v závěru měsíce jsem ještě zajel na jednu misii, jen poblíž na Slezsku, do Opavy. Tady jsem strávil tři dny, nachodil jsem asi 20 kilometrů, jak je to velké město a navštívil hodně Vietnamců a nějaké Turky v kebabu.