Začátkem roku jsem si udělal misijní „rozcvičku“ 8-) Ale jen takový miniokruh po Moravskoslezském kraji: Ostrava Poruba – Odry – Suchdol nad Odrou – Kunín – Nový Jičín. Tato místa jsem měl v plánu již delší dobu a nyní se mi je podařilo navštívit, bylo to tu nabité: Hodně Vietnamců, přijímali dobře. Vedle toho jsem mluvil s jedním Íráncem a dvěma Kurdy, oba byli úplně nadšení, dostal jsem zadarmo jídlo 8-) Domů jsem se nevracel po dálnici, ale přes Frenštát přes vesničky, v Palkovicích jsem ještě našel jednu Vietnamku, jinak ty Beskydy jsou takové tradičně moravské 8-)
Takže jsme se rozcvičili a můžeme do pořádné akce, kterou byl misijní výjezd mezi uprchlíky do Srbska:
Tuto akci jsme připravovali již déle, takže během podzimu jsme nasbírali humanitární pomoc, jako teplé oblečení, boty, deky, spacáky, stan, celty, nějaké nádobí... Celkem se na to složilo několik lidí, kteří třeba s námi nejeli, ale měli takto účast na naší misii. K věcem jsme ještě přikoupili nějaké drobnosti, hlavně čaj a cukr, to se v zimě, když stanujete hodí, a vyrazili jsme. Samozřejmě není náš primární cíl rozdat tyto věci, uprchlíkům nabízíme hlavně tištěná Evangelia, rozhovor, modlitbu, ale jasně, že nemůžete někam napochodovat a začít rozdávat brožurky, to dělají Jehovisti 8-) Nejprve tedy pomůžeme nějak prakticky a potom se bavíme o duchovních věcech...
Uprchlíky jsme našli ještě než jsme vůbec vyjeli, stavili jsme se v Břeclavi v obchodě a tam jsme je viděli dávat si sraz s pašeráky na parkovišti, takže to je takový tip na naší nějakou příští misii, až se oteplí, určitě jich tu bude dostatek.
Hned po překročení srbské hranice jsme našli tři hnízda uprchlíků, a to na dvou benzínových stanicích, kam si chodili na wifi, a v poli opuštěnou venkovskou usedlost, kterou zabydlili. Skladba lidí na útěku, jak je vidět, se pořád mění, a tak jsme opět potkali zástupce národů, kteří jsou zde „noví“, jako třeba Ázerbajdžánce nebo Kyrgyza z Afghánistánu. To znamená, že lidí na útěku bude přibývat, a ne ubývat.
Ve zmíněné venkovské polorozbořené usedlosti jsme našli přespávat asi 50 uprchlíků, na podzim tu ještě kolem domečků bylo mnoho stanů, to tu muselo být mnohem více lidí… Zde naše pomoc byla nejpotřebnější, a promrzlí lidé uvítali nějaké oblečení, boty a lůžkoviny. Byli to zejména Arabové ze Severní Afriky a Afghánci. Když jsem chtěl rozdat Evangelia, měl jsem štěstí: Sotva jsem vzal do rukou balík Evangelií, že Je začnu nabízet, nějaký jejich kápo mi vzal balík z rukou, prozkoumal o co jde a sám začal knihy rozdávat svým „podřízeným“ – Kdybych knihy rozdal sám, mohl by je od nich vybrat a spálit, takto sám odsouhlasil, že je mohou číst, takže to mělo požehnání místní autority.
Další uprchlíky jsme našli na autobusovém nádraží v příhraničním městě, buď měli jízdenku na nějaký autobus, nebo se zde také koncentrovaly taxíky…
Zajeli jsme i do Bělehradu, který je tradiční křižovatkou na balkánské trase, tady se potkávají trasy jak z Bulharska či z Řecka, tak z Rumunska a pokračují dále do Maďarska, Chorvatska, Bosny a dále… takže jsou tu uprchlíci odevšud a ve všech směrech: Ti, kteří zkoušejí své štěstí na cestě do Evropy, i ti, kteří to již vzdali a tudy se vrací do Turecka nebo ještě dál…
Oslovili jsme desítky lidí (odhadem 200, ale nepočítáme to) z Bangladéše, Maroka, Pákistánu, Afghánistánu, Nepálu, ale i nějaké obchodníky, kteří jsou zde usazeni z Turecka a Číny, a na hradě nějaký zájezd z Turecka; také cestou na dálnici na parkovištích a u motorestů mnoho řidičů kamionů z Turecka… Takže to asi bude více, než 200 oslovených 8-)
Náš tým byli tři lidé, ale práce by tu bylo pro více, takže doufám, že se příště přihlásíte 8-)
Jsou tu nějaké fotky k nahlédnutí, ale sami se můžete příště podívat osobně 8-)
