Jazyky
Tak kde jsme to skončili minule? Ahá, už vím: Cirkus Azbukistán 8-) Ano, ano, tušíte správně, dnes bude řeč o jazykové vybavenosti misionářů 8-)
Samozřejmě: Misie a jazyky, to k sobě neodmyslitelně patří, jak by jinak vypadalo naše plnění příkazu Kristova: „Jděte ke všem národům…“, kdybychom se s těmito národy nedomluvili? 8-)
„Naše plnění“, tím nemyslím naše jako nás, misionářů, ale nás, křesťanů, takže opravdu: Učte se jazyky, Bůh si chce použít svoji Církev, ne jen pár (norem se vychylujícím 8-) jedinců. Nemusíš jít na misii, ale až přijdou národy do církve, kdo se s nimi dorozumí, kdo je bude vyučovat, atd.?
Tak jaký jazyk se učit? Jako první bych chtěl nabourat zažitou představu, resp. tisíckrát opakovanou lež, která se zažila, a lidé tomu věří, že stačí umět anglicky, že tímto jazykem se domluvíte kdekoliv na světě. Není to pravda.
Takže pokud Ti nejde angličtina, nebo jsi v mládí měl na škole jiný jazyk, a už nechceš začínat s něčím novým, nezoufej, vrhni se na jiný jazyk, nebo si „opraš“ ten svůj z mládí 8-)
Tak jak to máme my? Asi se lišíme od většiny misionářů, kteří mají jasné povolání ke konkrétnímu národu, nebo do konkrétní země, takže to mají jednoduché: ví, který jazyk je ten „jejich“ – oproti tomu my máme obecné povolání k národům, takže se pohybujeme mezi desítkami jazykových skupin. Jak se v tom vyznat? Na který jazyk vsadit? S čím začít? A podobné otázky, to by Vám mohla snadno vybouchnout hlava 8-) Naštěstí jsme v tom zažívali Boží vedení. Ale kdo máte pocit, že neslyšíte Boží hlas, nebo neprožíváte Boží vedení do této věci, a nevíte, kde začít, tak pro Vás mám vzkaz: Učte se, co chcete, je to jedno: Svět je dnes tak promíchaný, je zde tolik jazyků, že ať už se začnete učit jakýkoliv, určitě to časem využijete!
A samozřejmě nesmíme zapomenout na ty z Vás, kteří jaksi nemáte žádný talent na cizí jazyky, nebo jste neměli příležitost se to někdy učit, apod.: Ani Vy nejste vyloučeni z misie: Hodně lidí umí česky 8-) a samozřejmě, na misii jsou potřeba i jiné věci, než jenom mluvit s lidmi! Zapoj se do nějakého týmu, ve kterém někdo bude překládat, a Ty tam zase najdeš jinou svoji roli.
Určitě jsme Církev (určitě? 8-), takže jsme jedno Tělo, a tento princip vztahujeme i na naše týmy, takže každý má v našem týmu nějaké své místo a nikdo není zbytečný. Máme pár stálých spolupracovníků, dalo by se říci, že jsme dohromady stálý tým, ale hlavně tvoříme pro konkrétní misijní příležitosti jednotlivé týmy, vždy na několik dní, které se pak zase rozpustí a lidé se rozjedou domů. Tak samozřejmě takovéto týmy nejsou složeny jen z překladatelů, to by to vypadalo: Každý by chtěl kázat v nějakém jazyce, a kdo by nakoupil, udělal svačinu, nebo zařídil jinou praktickou věc? 8-)
Ale pokud se máme dnes držet vytýčeného námětu, tak nebudu popisovat, kdo všechno co dělal, ale uveďme si pár příkladů, jak jsme během těchto týmových operací řešili dorozumívání s cizími kulturami:
Mnohokrát jsme byli mezi uprchlíky na tzv. „Balkánské trase“ – ta protíná území několika států, od Turecka až po Německo, či jinou cílovou západní zemi. Jezdíval s námi kamarád, který je potomek řeckých uprchlíků, které přijalo v padesátých letech Československo na své území. Dostali jsme se mezi uprchlíky, a dostali jsme příležitost si s nimi popovídat. Oni neuměli nějaký světový jazyk, ale řekli, že rok žili v Řecku, než se jim povedlo dostat se přes hranici, a že se naučili za tu dobu trochu řecky. Tak kamarád s nimi mluvil svým jazykem.
Jindy s námi jela kamarádka původem z Bulharska. Opět uprchlíci řekli, že žili asi rok v Bulharsku, něco se naučili, a mohli si tedy povídat bulharsky. Nebo jsme byli ubytováni v albánském městě, kde majitel pensionu kdysi jezdil kamionem do Bulharska, takže tato žena mohla s ním také mluvit tímto jazykem…
Takže vidíte, ještě nepadlo ani slovo anglicky 8-) Dále (pořád jsme na Balkáně): Hodně lidí z těchto zemí jezdí za výdělkem do Německa, Rakouska nebo Švýcarska, takže se vrací domů, a umí německy. Němčina, to je pro Čechy tradičně „druhý jazyk“. Naše země byla asi tisíc let pod německým kulturním vlivem, hodně Čechů umí německy, nebo se alespoň nějak dorozumí, takže tento jazyk tady určitě využijete. Německy se domluvíte v Řecku, Srbsku, Bosně, Makedonii, Albánii… Ne s každým, ale když něco potřebujete, tak oni někoho přivedou… Ale nejen tam, co v Česku? Hodně Vietnamců, Turků, atd. přišlo do Česka z Německa, tady zakládají své obchody, jsou na tržnicích, vedou nějaký kebab nebo směnárnu. A samozřejmě dnes se uprchlíci učí německy, kdo tam touží jít, tak se to učí sám dobrovolně, kdo tam již má rozjeté nějaké právní řízení o pobytu, tak povinně. Němčina je v misii důležitý jazyk!
V Turecku se hodně domluvíte polsky, protože v minulosti sem jezdilo hodně trhovců, nakoupit nějaké zboží, takže prodejci zde se rychle naučili jejich řeč…
Když jsme sloužili v severním Srbsku, kde byly jeden čas na hranicích velké fronty uprchlíků, tak si vezměte, že tady všude jsou slovenské vesnice, čtvrti ve městech, atd. Uvádí se počet asi 70 000 tamních Slováků, kteří si udržují svůj jazyk, mají tu své kostely, kulturní domy, spolky, noviny, atd.
Takže vidíte, naše české národnostní menšiny se na misii pěkně uplatní, samozřejmě včetně té maďarské, hodně uprchlíků zamířilo do Maďarska, nebo tu nějak zakončili svoji pouť…
S češtinou byste mohli vyrazit do Mongolska, tam se uvádí, že česky mluví jedno až dvě procenta obyvatel, což asi nikde jinde na světě? 8-)
Co tedy ta angličtina, kterou se, jak jste si asi všimli, snažím odsunout do pozadí? 8-) No, já to beru tak, že dnes se to mladí učí ve školách, takže hodně lidí v církvích umí anglicky, tak proč bych se tím zabýval já? Vždy se najde v týmu někdo, kdo umí tento jazyk, tak si může popovídat s uprchlíky z Indie, Pákistánu, z afrických zemí, kde se mluví anglicky, atp.
Víte, co je zajímavé? Že nejvíce lidí v církvích ovládá právě angličtinu, a mezi anglicky mluvícími je nejméně misie: Co třeba zahraniční studenti vysokých škol v českých univerzitních městech? Takže vidíte: Mladí lidé se učí anglicky, pak sem přijedou mladí lidé ze světa, aby tu studovali, ti umí také anglicky, ale ti čeští, křesťanští mládežníci je asi nenavštíví? Asi se to učí jen proto, aby mohli časem kšeftovat, pardon: „mít lepší práci“, ale nepoužili tuto znalost ke slávě Boha a k růstu Jeho Království? Další paradox je, že nejvíce lidí ze zahraničí je u nás právě v těchto velkých (krajských, univerzitních) městech, ale tady je zároveň také nejvíc sborů, nejvíce takových těch velkých sborů, a nejvíce křesťanů, tedy nejlepší podmínky pro misii, ale tu tady zrovna moc nedělají?! Takže jestli má někdo takové ty řeči, jak je angličtina praktická, a ať se to učíme, tak to jsou pro mne jen kecy: Až uvidím, že ji používají pro Boží Království, tak mě přesvědčí, dříve ne. Jo, a pojmem „Boží Království“ nemyslím sedět v kanceláři a dělat schůze s Američany, nebo překládat západní návody, co a jak máme dělat. A už vůbec ne létat do Ameriky shánět peníze a rozumy.
Tak neskočili na to všichni, a jsou u nás i lidé, kteří vidí i jiné jazyky, než pouze ten, který ovládá celý svět.
Znám lidi, co se učí francouzsky (domluvíte se se značnou částí obyvatel Afriky a arabského světa); španělsky (Indiáni ze Střední a Jižní Ameriky, Berbeři ze severního Maroka nebo z Kanárských ostrovů); portugalsky (Brazílie, Angola, Mosambik); italsky (Albánci, kteří jezdí do Itálie na sezónní práce, ale i chytají z této nedaleké země televizní programy podobně, jako jsme my v dětství chytali německé televizní programy 8-); atd.
A ze světových jazyků hlavně: Ruština! 8-) to je ta dobrá zpráva pro Čechy, protože tento jazyk měli mnozí z nás ve škole, tak si to můžeme nějak oprášit, občerstvit. Ale četl jsem statistiky, jak je dnes ruština stále více oblíbená mezi mladými lidmi jako výuka druhého jazyka na školách, ačkoliv to nemají povinné, tak jako kdysi my, ale více a více si to vybírají sami.
Takže rusky se domluvíte v opravdu velké části světa, a hlavně mezi cizinci v Česku, pokud se nikam nechystáte vycestovat (nebo pokud Vám v tom zabrání koronavirová opatření na celnicích 8-): U nás je stále více a více pracovníků v průmyslu, na stavbách, v zemědělství, a jinde, ale i podnikatelů, kteří hovoří rusky, pochází z Ukrajiny, Gruzie, Ázerbájdžánu, Čečenska, Kazachstánu, Kyrgyzstánu, Uzbekistánu, z Arménie, Litvy, Lotyšska, Moldávie, dále potkávám Burjaty, Osetince, Kabardince, Dagestánce a všelijaké další národy Kavkazu a Dálného východu.
Ale nejen to, v dobách sovětské hospodářské pomoci rozvojovým zemím mnoho obyvatel třetího světa studovalo v Moskvě, takže se mi stalo, že jsem potkal třeba v Praze v metru Etiopany, kteří uměli rusky, také s některými Vietnamci jsem si mohl takto pohovořit, s pár Číňany, samozřejmě s Mongoly, dále mezi uprchlíky jsem se domluvil v ruštině se Syřany, s Kurdy, s Afghánci…
Nedávno jsem viděl nějaký dokument z Ujgurstánu: Ve městech na nápisech nad obchody, budovami, atd. byla vedle čínštiny a ujgurštiny také ruština.
Takže odhoďte předsudky a vraťte se k ruštině 8-)
To byly tzv. světové jazyky, takové ty velké, kterými se dá domluvit různě po světě, ale co ty menší jazyky? Určitě je třeba se je učit, vždyť kolik do naší země přijede Japonců, kolik tady žije Vietnamců, Číňané jsou prakticky v každé zemi na světě, arabština bude jazyk v obchodní sféře, navíc kolik je v Evropě arabsky hovořících uprchlíků?! Dále uprchlíci hovořící persky a kurdsky, nebo indickými jazyky…
Vsuvka: Pár lidí se to učí, a tak i my jsme ve svých týmech měli několik překladatelů do perštiny a arabštiny.
Potkávám v Česku více a více zahraničních dělníků z Filipín, Indonésie, Nepálu, Mongolska, dále tu pracují Thajci a další skupiny obyvatel Asie.
Kdo se bude učit tyto jazyky? Opět jako největší překážka takové výuce je rozšířená pověra: „Stačí angličtina“. Nestačí. Jsou tu další překážky, jako obava z toho, že věnuji příliš energie a času učením se něčeho, co nevyužiji, atp. Využiješ. Navíc se Tě zeptám: Ten čas a tu energii, které ušetříš tím, že se nebudeš učit tento jazyk, kam to vše investuješ? Do něčeho jiného užitečného? Však víme, kolik času vyplácáme na blbosti… Další překážka jsou peníze: Někdo s nimi třeba bojuje, a zaplatit si kurs, nebo jet do cizí země na jazykový pobyt je pro něj složité, ale Bůh má přece peněz dost, je otázka, jak s penězi, které Bůh dopřál církvím, ony hospodaří? Kde má své místo jazyková průprava v žebříčku priorit církevního života? Ve firmách, ve vědě, v armádě, v obchodu ano. Dokonce i v mafii a ve světě zločinu. A v církvích?
Dám příklad, co se mi stalo: Ve své dřívější církvi, kde jsem byl členem, jsem oslovil na jejím ústředí odbor vzdělávání, s návrhem, aby rozeslali tuto výzvu do sborů, ať se mladí lidé, kteří se připravují na budoucnost, věnují podle svých možností i jazykové přípravě. Ne nutně s misijními záměry, to mohl být vedlejší produkt, ale prostě proto, že svět se mění, globalizuje, lidé cestují, firmy expandují (naše do zahraničí, zahraniční zase k nám), počet jazykových skupin prostě v Evropě i u nás roste. Mladí lidé po školách obvykle hodně cestují, mohli by si někde procvičit své nabyté jazykové schopnosti a zdokonalit je, navázat kontakty, atd.
Odpověď zněla, že tuto výzvu nejde rozeslat. Nejde rozeslat mail, ať se přečte během nedělních oznámení? Nejde to otisknout v církevním časopise? Nejde to z mailu vytisknout a pověsit na nástěnku (a to jsem Tě chtěl udělat nástěnkářem! 8-) ? Nejde to.
Asi za dva roky tato církev pořádala konferenci s jedním čínským kazatelem, a ozvali se mi, jestli nevím o někom, kdy by překládal? Odpověděl jsem jim otázkou, jestli tedy připravovali někoho, aby byl překladatel z čínštiny, nebo jestli k tomu někoho motivovali, aby šel tím směrem, nebo podpořili, poslali do Číny, aby studoval ten jazyk? – Od té doby asi ví, že se mě nemají na nic ptát, a já také vím, že se jich nemám na nic ptát 8-)
Asi za další tři roky vypukla tzv. „uprchlická krize“, a objevilo se u nás množství uprchlíků hovořících arabsky, persky, a jinými jazyky… A nebylo, kdo by jim účinně sloužil, kdo by překládal…
Uvedu příklad: Určití lidé začali s projektem Gen21, kde šlo o to převézt do naší země nějakou skupinu arabských křesťanů. Dobře. Avšak tady neměli dostatek překladatelů. Byl jsem na jedné společné akci v jedné církvi, mluvil jsem s překladatelkou, která byla najatá, s projektem neměla nic společného, křesťanka to nebyla, když se četlo něco z Bible, vůbec se v ní neorientovala, křesťanské termíny neznala, takže docházelo k omylům, špatně chápala, co se mluvilo (myslím česky), a kdo ví, jak to vlastně přeložila?!
Takže v církvi není mnoho lidí, kteří se jazykově připravují… mezitím ve světě vidíme, jak stoupá zájem o jazyky, v každém městě stoupá počet kursů, rozšiřuje se nabídka jazyků… Nezbývá, než doporučit, možná i touto cestou, jednotlivým křesťanům, ať navštěvují tyto kursy podle svých možností. Možná začněte v malém, mnohdy stačí umět pár slov, pozdravit, poděkovat, říct nějakou základní frázi... Srdce lidí, kteří jsou daleko od domova, se zaradují, když uslyší svoji mateřštinu, získáte si pozornost, a pak už můžete pokračovat v nějakém světovém jazyce.
To, že církev nedbá na výuku jazyků, může způsobit i jiné problémy, dám příklad: Když jsem ještě byl v „misijní“ (dalo by se pochybovat) organizaci, tak tam byla adeptka na práci v jednom projektu mezi dětmi v Africe. Nabídl jsem jí, že může s námi jezdit do uprchlického tábora, kde jsou také africké děti. Nechtěla, prý je povolaná přímo do Afriky. No, ale natrénovat si to mohla, nebo přiblížit se mentalitě těchto lidí?! Dále jsem jí upozornil, kde se pořádá kurs svahilštiny (asi dvě tramvajové zastávky od místa, kam jsme chodili na bohoslužby). Odpověděla, že se bude učit až v Africe. Na tyto signály, které vysílala tato žena, církev nereagovala, a dále byla v nějakém programu přípravy, shánění peněz, atd. Zaplatily se nějaké věci, vyřídily dokumenty, bylo kolem toho dost práce, koupily se letenky, ale samozřejmě tato nikam neodletěla, protože „si to rozmyslela“. Opravdu si myslím, že varovné signály tu byly již dříve, a jedním z nich byla právě neochota učit se jazyk.
Další problém byl v tom, že jednala bezhlavě, tedy bez hlavy, hlavou ženy je muž, jak víme, a ona byla bez muže, tedy bez hlavy, ale ve zrovnoprávněné či feminizované společnosti se na to nehledí, a bohužel, i mnohé církve přijaly tento ve společnosti většinový emancipovaný pohled na svět, tzn., že odvrhly ten biblický pohled na muže a ženu, ale o tom snad jindy?!
No a na závěr snad, abych napsal také něco o sobě, co já a jazyky? 8-) Tak jak jsem se již přiznal, od dětství jsem četl tu knihu „Cirkus Azbukistán“, takže ano, samozřejmě, ruština 8-) Tu jsem pochopitelně měl ve škole, a jestli jsem v minulém díle na sebe prozradil, že zeměpis byl můj nejoblíbenější předmět, tak dnes na sebe prásknu, že ruština byla hned po zeměpise. Bylo to hlavně zásluhou našeho učitele, který nám ji představil opravdu skvělým způsobem, vyprávěl nám své živé zážitky z dovolených v Sovětském svazu, uměl to podat, získal naši pozornost, atd. A také mi to snad bylo dáno shůry, v zájmu mého budoucího povolání 8-) ale to jsem si musel ještě počkat nějaký ten pátek 8-) Ano, měl jsem z tohoto předmětu dobré známky, v rámci výuky jsme si jako děti dopisovaly s dětmi ze Sovětského svazu, a ještě jsme jezdívaly na soutěže v ruském jazyce „O zemi, kde zítra již znamená včera“ – tam jsem něco recitoval, hrál divadlo, jako že jedu v moskevské tramvaji, atd. Nějaké kolo té soutěže jsem i se svým kolegou vyhrál, a jako odměnu jsme dostali nějaké dárky, mně připadla kniha „5000 let písma“, ze které jsem se opět dozvěděl o dalších zajímavostech z oblasti jazyků, dodnes mě to zajímá, mám rád lingvistiku a etymologii, ale jen jako koníček, samozřejmě.
Takže uplynulo několik let povinné výuky, v životě jsem tyto znalosti nikdy nevyužil, takže jsem vše úspěšně zapomněl, až teprve, když jsem se začal věnovat misii, zjistil jsem, jaká je to výhoda umět tento jazyk a postupně si jej obnovuji.
Dále, když už jsem se vrhl do misie, tak jsem přemýšlel, jaký jazyk bych si měl vybrat. Nejvíce se nabízela samozřejmě vietnamština, protože nejvíce potkáváme v našich luzích a hájích právě Vietnamce. Začal jsem s tím, ale brzy toho zanechal, vietnamská komunita je opravdu vůči nám hodně uzavřená, takže skutečně tito lidé nemají zájem, aby jim někdo rozuměl, když se baví mezi sebou, nechtějí se ani bavit s námi s Čechy, takže Vám ani nepomohou s výukou, nechtějí konverzovat, stýkat se, nebo něco.
Pak jsem začal chodit do jiného kursu, ale tím, jak jsem rychle přijal potulný život misionáře v karavanu, a nebydlím stále v jednom městě, tak jsem ztratil možnost chodit pravidelně do nějakého kursu, takže opravdu, moje jazyková vybavenost je malá, a spoléhám se právě na zmíněné týmy, že vždy se účastní nějací lidé, kteří znají jazyky.
Avšak jednou ke mně promluvil Bůh s tím, ať se naučím srbsky. Pomyslel jsem si, že je to ztráta času, učit se jazyk nějaké země, která je periférií Evropy. Ale uposlechl jsem Boží vnuknutí, a splnil „rozkaz“ 8-) Šlo to dobře, protože jsem k tomu nepotřeboval kurs, stačila kniha pro samouky, a hodně jsem tam jezdil, takže jsem měl příležitosti ke konverzaci. Pak jsem zjistil, že Srbsko není periférie Evropy, ale její křižovatka. Vždy, když jedete do Řecka, Turecka, Bulharska, Albánie, tak tudy. V podstatě, kdybyste chtěli po zemi (třeba na kole 8-) jet do Asie nebo do Arábie, či do Afriky, tak jedete také tudy. Dále jsem zjistil, že srbština (srbochorvatština) se vyučovala v době socialismu ve školách po celé Jugoslávii, takže jí ovládají Makedonci i část Albánců, samozřejmě Chorvaté, o tom se nebudeme bavit. Mnoho srbsky mluvících žije v celé západní Evropě, ale stalo se nám, že v Istanbulu se s námi dal do řeči jeden člověk. Neumíme turecky, on neuměl německy nebo anglicky, krčili jsme vzájemně rameny, a pak řekl, že je vlastně Srb, a přešli jsme na srbštinu. V rozhovoru vyšlo najevo, že část Srbů, kteří přijali islám, se po rozpadu Osmanské říše odstěhovala do Turecka, udržují si svůj jazyk, ale mají tureckou identitu, státní příslušnost, a samozřejmě vyznávají islám. Myslel jsem si, že ten pán je nějaká výjimka, ale nedávno jsem poslouchal jeden srbský pořad, a tam řekli, že srbsky mluvících je v Turecku několik milionů (?!) Ještě je třeba si to ověřit, ale pokud to tak je, tím by se nám značně rozšířilo misijní pole 8-)
Uběhla nějaká doba, vypukla tzv. „uprchlická krize“, nejvíce uprchlíků bylo právě v Srbsku, takže jsme tu prožili díky službě, kdyby se to sečetlo, tak možná dva roky?! A samozřejmě i množství uprchlíků se mezitím naučilo srbsky, takže dnes s některými mohu hovořit tímto jazykem.
Abych se naučil turo řeč, samozřejmě jsem v ní četl i Bibli. Po nějaké době mi kamarád poslal odkaz na video, ve kterém je zachycena přednáška profesora Waltera Veihta o tom, jaké jsou v dnešních překladech Písma velké chyby (název: Změny v Božím slově), je to celkem zajímavé, ale na závěr této přednášky řekl ještě větší zajímavost, a to, že pokud chce mít někdo opravdu dobrý překlad Bible, tak ať si koupí srbskou Bibli 8-) Skutečně, když si porovnávám srbský a český překlad, je to velký rozdíl! Ještě tento pán doporučil ruskou Bibli, takže vidíte, opět... 8-)
Takže to byl takový bonus toho, že jsem poslechl Boha a vrhl se na tento jazyk, že dnes používám pro svoji potřebu jeden z nejlepších překladů Bible na světě 8-) Další bonusy jsou: Hodně studuji různé věci, a tak když něco hledám, tak v srbských zdrojích najdu o některých tématech mnohem více, než v českých nebo anglických… A v srbských novinách se dozvím rozhodně více, než v českých 8-)
Ještě se vrátím k ruštině: To je opravdu velký zdroj, Rusko má hodně odborníků na všelico, takže určitá témata mají zpracovaná opravdu dobře, třeba když hledám něco na wikipedii, tak ta ruská bych řekl, že je bohatší, než anglická. Záleží samozřejmě na tom, co hledáte, co Vás zajímá, z jakého oboru.
Takže nejen, že to používám během služby, ale i mne samotného to navíc obohacuje. Potvrzuje se, že „kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem“ 8-)
Tak i Ty se staň člověkem, už poněkolikáté 8-) a jdi se něco učit, a pak se přihlaš do našeho týmu! 8-)