Má cesta k Pravoslaví IX. – Půst
Minule jsem popsal, jak v Pravoslavné Církvi probíhají dva pro nás nejdůležitější křesťanské svátky, tedy Velikonoce a Vánoce. Během tohoto vyprávění jsem se dotkl problematiky půstu, který předchází oslavám obou těchto svátků, proto dnes bych více rozebral toto téma…
Řeklo by se, že půst, to je záležitost, která spojuje všechny křesťany, bez ohledu na to, ke které se hlásíte denominaci, všude se tak či onak praktikuje půst. Ve skutečnosti je to mnohem širší téma, půst je totiž součástí i jiných náboženství. Najdete ho v islámu, v budhismu, hinduismu, v tradiční víře Indiánů atd. Postí se i ateisté, třeba kvůli zdraví…
Tyto půsty se liší podle věrouky zmíněných náboženství, například se můžeme podívat na ty ateisty: Ti se postí na jaře, aby zhubli do plavek a v létě mohli machrovat na koupališti, vystavovat tam na odiv své tělo, které je pro ně jedním z idolů jejich (ne)víry…
Já jsem se také samozřejmě od doby, kdy jsem se stal křesťanem, pravidelně postil, ale ne vždy stejným způsobem: Záleželo, jakou jsem např. zrovna četl knihu o půstu, která mě nějak ovlivnila (až do doby, než vyšla další kniha s jinou metodou 8-) nebo jaké důrazy na půst byly ve sboru, který jsem navštěvoval. Pak jsem se třeba stěhoval a přešel tedy do jiného sboru, kde se zase půst praktikoval trochu jinak, nebo jsem neměnil sbor, ale v tom mém se změnilo vedení, které zase přineslo jiné důrazy, takže za život jsem vyzkoušel mnoho způsobů půstu.
Jeden čas jsem se postil např. každého prvního v novém měsíci, jindy zase celou neděli, abych to spojil s návštěvou bohoslužeb, Pak zase během evangelizací, které pořádal náš sbor (než jsem pochopil, že misie je spojená s jídlem 8-) Občas náš sbor vyhlásil půst za nějakou záležitost… Jednou mě ovlivnila jedna kniha, že jsem se dokonce podle ní celý rok postil každý sudý den (takže jsem celkem půl roku nic nejedl 8-) atd...
Když jsem se seznámil s pravoslavným pojetím půstu, měl jsem už odzkoušených tolik metod, že jsem si je krásně mohl porovnat mezi sebou a odzkoušet na sobě. Z těch všech možných i nemožných receptů na to, jak se správně postit, mi z toho všeho vyšly jako nejlepší právě tyto pravoslavné principy půstu, kterých se tedy držím již několik let, už neměním ty způsoby. Držím to takto již několik let, a to ještě předtím, než jsem se stal pravoslavným, vyhovovalo mi to tak už předtím. Drží to tak i moje manželka, která není pravoslavná. Také jí to ze všech metod, které zase vyzkoušela ona na sobě, vyhovuje nejvíce.
Než se pustím do jednotlivých detailů, ještě uvedu jednu zajímavost: Kdysi ve sboru, který jsem navštěvoval, měla vyučování o půstu jedna sestra (která mě svým proroctvím hodně ovlivnila do služby 8-). Během svého vyučování se dotkla právě toho, že křesťané jsou nejednotní v půstu: „Tihle to mají tehdy a tehdy, a tamti zase někdy jindy…“ Pak řekla, co mi utkvělo v paměti: „Muslimové se postí všichni ve stejný měsíc a mají ohromnou duchovní sílu, jejich komunita celosvětově roste a jejich náboženství prosperuje. Kdyby se křesťané také domluvili a postili by se ve stejnou dobu, to by byla více jak miliarda lidí, kteří by se postili naráz, to by byla duchovní síla!“. Když jsem se o několik let později seznámil s pravoslavným pojetím půstu, vzpomněl jsem si na to, co říkala, protože tady jsem to přesně našel: Jsou postní dny, které starobylá Církev rozeznala a určila (ještě Apoštolové a jejich přímí učedníci). Zavedla tyto dny jako postní, a to vydrželo dodnes: Nezáleží, jestli jste pravoslavný křesťan v Rusku nebo v Americe, v Řecku nebo ve Finsku, v Česku nebo v Austrálii, všichni se postí ve stejné dny. A to jsou milióny křesťanů! V této věci jsme jednotní. V jiných věcech nemusíme mít jednotu, třeba jsme příslušníci jiné kultury, máme svá národní specifika, odlišnou mentalitu, životní styl apod., ale v půstu jsme zajedno, ten praktikujeme všichni stejně.
Samozřejmě to není jen půst, je celá řada věcí, které jsou podle věrouky směrodatné pro všechny, a vedle toho jsou věci, které se řídí národními zvyky, jak už jsem naznačil, ale dnes je řeč o půstu, tak jsem to tady předeslal, že ten je všude stejný.
Takže podívejme se blíže, co učí Pravoslaví o půstu, abyste porozuměli, co mě osobně na tom tak „chytlo“ a také, protože vím, že Vás to téma zajímá (jak to vím? Jinak by přece o tomto tématu nevycházelo tolik knih 8-), tak abyste na půst získali další nový pohled 8-)
Tak základ všeho je, že nařízení půstu bylo jedno z prvních Božích přikázání v dějinách: Bůh v Ráji postavil lidi do zahrady a řekl jim: „Tohle můžete jíst a támhleto nemůžete jíst.“ Takže dal nějaká omezení v jídle (půst je omezení v jídle). O tomto pojednává 2. kapitola 1. Mojžíšovy knihy…
Lidé samozřejmě toto přikázání porušili, jedli ze zapovězených plodů, a víme, kam to vedlo… Církev tedy učí, že „Jako porušením půstu se lidé propadli do hříchu, otevřeli se působení zlých duchů, byli odloučeni od Boha a ztratili Ráj, tak naopak dodržováním půstu se vymaňujeme ze hříchu a z působení zlých duchů, nacházíme spojení s Bohem a nalézáme Ráj.“
To je samozřejmě úplně jiná písnička než ta, která zaznívala v mnoha protestantských knihách, kde se psalo, že půstem si něco vydyndáš na Bohu, jako třeba že se budeš postit za manželku a dostaneš ji, nebo něco podobného. Co si pamatuji, tak se vyhlašovaly půsty za uzdravení někoho, za to, aby se zvětšil počet členů ve sboru apod. Zkrátka „něco za něco“. V Pravoslaví se s Bohem nekšeftuje, ale půst se chápe tak, že jím obnovujeme své postavení Božího stvoření, obnovujeme svůj vztah s Bohem, vracíme se k původnímu Božímu obrazu, jak nás Bůh zamýšlel…
Dále je půst důležitý pro ovládnutí, zkrocení naší tělesnosti. V pravoslavné knize o půstu jsem četl tuto větu: „Jako déšť je dobrý pro zeleninu, která, když prší, tak dobře roste, ale když prší moc, tak zelenina shnije. To stejné s jídlem pro člověka: Když je ho moc, tak už člověka nevyživuje a nedrží ho při zdraví, ale škodí mu, jak fyzicky (obezita), tak duchovně.“
To, že nám půst pomůže v boji proti tělesnosti, to asi chápeme z Bible, kde se píše, že tělesnost (uspokojování těla) stojí proti Božímu Duchu a naopak (Gal.5:16–25). Když budeme vyhovovat tělu, nebudeme mít sílu duchovně růst, budeme sklízet ovoce tělesnosti… To, že přemíra jídla má souvislost s hříchem, vidíme na příkladu Sodomy: Tady se projevovaly asi ty nejhorší hříchy, kvůli kterým musel Bůh zasáhnout. A jak se to stalo? Bible říká, že to vzniklo ze „sytosti chleba“: Ez.16:49
Půst je i forma pokání. Co je to pokání? To je proces, ve kterém se máme někam vrátit: Bůh stvořil všechno dokonalé, a my jsme to pokazili, musíme se vracet k té dokonalosti, k tomu původnímu stavu. Nebo jsme se pokřtili, tak nám Bůh smazal všechny hříchy, očistil nás, ale jak šly roky, tak jsme někde „šlápli vedle“ a musíme se zamyslet kde, a vyvinout úsilí vrátit se do toho momentu (Zj.2:4,5), vracet se do toho stavu očištění, který nám byl darován...
Půst v tom pak hraje tu roli, že se nejen omezujete v jídle, ale také se nějak oddělíte, nejdete mezi lidi, ale uděláte si více čas na Boha, více se modlíte, více čtete v Bibli atd.
Četl jsem zajímavost, že v Rakousku-Uhersku, když odsoudili vraha, tak v den, kdy provedl tu vraždu, tak ten datum oddělili odsouzence od ostatních vězňů, zavřeli ho na samotku a určili mu půst, tedy dali mu tam džbán s vodou a nic k jídlu, nebo maximálně kousek suchého chleba, aby zpytoval své svědomí. Podobně my si to děláme sami se sebou, když chceme zpytovat svědomí, že si naordinujeme půst a jsme někde sami s Bohem…
V Pravoslaví je to tak, že si to nenaordinujeme sami, kdy se postíme, ale naordinuje nám to Církev, což je taková „nemocnice“ (Lk.10:34,35), kde jsou „doktoři“ (starší zkušenější křesťané) a Ti ví, co je pro nás dobré.
Jen dovysvětlím: V pravoslavném chápání je hřích nemocí, ze které se máme léčit. V západním pojetí je hřích vinou, za kterou budeme potrestáni – toto myšlení je dědictvím Římské říše, která byla hodně právnickým státem, a promítlo se to do mentality Evropanů. Proto Evropané, když evangelizují, říkají lidem, že buď budeme potrestáni za hříchy, nebo že nám Bůh v Kristu, pokud Ho přijmeme, odpustí (amnestie = další právnický termín). Afričané nebo Asiaté Vám však nemusí rozumět, o čem to mluvíte, protože u nich není tak silný koncept viny a trestu, ale buď prokletí a požehnání nebo cti a hanby.
Takže jak Církev naordinuje půst? To se provádí trojím způsobem:
1. Církev pro všechny své členy určila postní dny (všichni jsme nemocní, všichni zhřešili – Ř.3:23).
2. Pokud máte jako jednotlivec těžký hřích, kněz Vám nařídí zvláštní půst: Své hříchy vyznáváte Bohu ve zpovědi před knězem jako před svědkem, pokud on uvidí závažnost povahy hříchu, určí Vám jako pokání půst. Zase je tu rozdíl oproti západní církvi, kde by Vás za některé hříchy, které byste na sebe „práskli“, tak buď rovnou vyloučili, nebo by Vám „pozastavili členství“, ale o tom se více rozepíši jindy…
3. Protože nemocní nejsme jenom my, ale nemocná je celá společnost, tak v některých případech, kdy tato nemoc dosahuje kritického stupně, Biskup vyhlásí zvláštní půst. Co je to za případy? Např. v současnosti se to týká aktivit lidí skupiny LGBT: Církev nezkoumá, co si kdo dělá v soukromí, ve své posteli, ale bojuje třeba za to, aby homosexuálové nemohli adoptovat děti, bojuje za udržení tradičního chápání rodiny. Tak Biskup vyhlásí buď půst, nebo zvláštní modlitby, které se konají ještě po bohoslužbách a lidé se je mají modlit i doma. Nebo někde vypukne válka, tak může Biskup vyhlásit zvláštní půst. Nebo nastane sucho a požáry... To všechno jsou katastrofy, které Bůh dopustil, aby se staly, aby nám tím něco řekl, že asi něco není s námi lidmi v pořádku...
Pak je tu ještě čtvrtá varianta: Pokud se někdo sám, z osobních důvodů, rozhodl pro nějaký půst, tak protože se to vymyká obecným zásadám, měl by to předložit knězi a on mu na to dá církevní požehnání. To je proto, aby démoni nenašli skulinku (třeba pýcha, že se postím více než ostatní), kterou by do Vás pronikli a uškodili by Vám.
Když jsem toto četl poprvé, tuto zásadu, hned mi to „zapadlo do schématu“, jak je to pravdivé a důležité, vzpomněl jsem si na své tři přátele, kteří se postili sami od sebe, ze svého rozhodnutí:
Jeden se postil a když četl Bibli, prasklo mu u toho oko, musel do nemocnice. Hádám, že to asi nebylo od Boha?!
Druhý se během půstu a čtení různých knih dostal do stavu duševního vyšinutí, rodiče mu museli zavolat sanitku. Skončil na psychiatrické klinice v kleci, nikdo k němu nesměl a jídlo mu strkali takovou tyčkou, aby nenapadl ošetřovatele. Rodičům řekli, že tam bude na doživotí. Naštěstí po těchto hrůzách k němu promluvil Bůh v té kleci, řekl mu, co má udělat, on poslechl a vrátil se do normálu, takže pak ho mohli pustit domů (ale už se nesmí postit). Co to bylo, co ho vysvobodilo, k tomu se ještě vrátíme v některém článku…
Třetí můj přítel, ten je na tom asi nejhůře: Rozhodl se postit, ale jeho rozhodnutí bylo motivováno vedle duchovních záměrů ještě ekonomickými, aby ušetřil peníze, za které si chtěl něco koupit. Také se dostal do duševního vyšinutí, ze kterého už nikdy nenašel cestu ven: Nejprve ho dali na uzavřené oddělení psychiatrické kliniky a medikovali ho. Potom ho pustili, ale musí chodit pravidelně na nějaké injekce, má důchod „na hlavu“ (jak se říká) a čas od času na něj přichází určité stavy, kdy mu nějaký hlas šeptá, aby vyvraždil svoji rodinu. Naštěstí si to včas uvědomí, vzbudí manželku ať mu zavolá sanitku a nechá se na pár dní zavřít, aby nic neprovedl…
Takže rozumím, proč Církev varuje své členy, aby si pro zvláštní půst šli nejprve pro požehnání, které jim ovšem nemusí dát a někdy danému člověku jeho záměr vymluví.
Kdybych nevěděl o těchto případech, které jsem Vám popsal, tak bych to možná nepochopil (a pak se možná sám zbláznil 8-) – a to určitě nevím o všech případech, kdy lidé s dobrým úmyslem skončili tragicky.
Ale zase abyste si nemysleli, tak toto požehnání se uděluje lidem docela často, nejčastější je příklad mnichů, kteří se zavazují, že do konce života nebudou jíst maso a podle toho, v jakém jsou klášteře, mají pak další omezení, buď v alkoholu, nebo v časech, kdy mohou jíst, v množství jídla apod. K tomu se ještě dostaneme v některé z příštích kapitol…
Když jsem psal o tom, že Vám ve zpovědi kněz může uložit půst v závislosti na povaze Vašich hříchů, tak to se týká zejména hříchů ve spojitosti se sexuálním chováním (nebo myšlenkami). Tady se doporučuje půst od živočišných výrobků (všimněte si: živočišné výrobky = živočišné jednání 8-) Proč? No tak maso se bere ze zvířat, která vznikla díky sexuálnímu spojení samce a samice, maso je tedy přímým výsledkem sexuálního aktu. Vejce jsou opět oplodněná (když máte doma na dvorku slepice a kohouta, z průmyslového chovu asi ne). Vejce jsou spojená s rozmnožováním ptáků, hadů, želv apod. Mléko zase získáváte od krávy nebo ovce (od velblouda 8-) tak, že nejprve samice musela být oplodněná, aby měla mláďátko, které potom odstavíte a mléko určené pro něj si sami nadojíte a zkonzumujete. Takže všemu předcházel sex, a to, co z toho vzniklo, Vy jíte, no tak pak se nedivte, že to s Vámi „mává“ 8-)
Když jsem byl ještě ponořen do protestantství a měl jsem nějaké problémy tohoto typu (to jsem byl také mladší 8-), tak jsem to třeba vyznal před nějakým bratrem nebo pastorem. Jak to dopadlo? Vždycky měli nějaké duchovní rady a něco o tom, že se budeme modlit, ale nikdy jsem nedostal tuto radu, ať omezím ve stravování maso. Spíše to dopadlo tak, že když jsem to vyznal, tak ten bratr se za mne pomodlil a pak řekl, ať se také za něho pomodlím, že to také přede mnou vyznává 8-)
Omezení těchto potravin tedy omezuje v člověku sexuální touhy či pudy. A naopak: Víte, že když si chcete udělat s manželkou nějaký romantický večer, tak jí napřed pozvete do restaurace a nebude to na vegetariánské jídlo, ale dáte si nějaký stejk… Pro anglofily: Steak 8-)
Opravdu to funguje: Když máme se ženou delší půst bez živočišných produktů, tak jaksi není nálada… No chápete 8-) Je známá taková hláška z filmu „Knoflíkáři“, kde je scéna z taxíku, kdy si žena stěžuje taxíkáři na manžela, že „on nejí maso, proto mu nestojí“. Škoda, že jsem to nevěděl dříve…
Tak. Jak se praktikuje půst v Pravoslavné Církvi? Je to opět odlišné od našeho evropského pojetí, kde, když se vysloví pojem „půst“, každému z nás se vybaví, co to znamená: Nic nejíst a pít vodu. V orientálním pojetí půst znamená trochu něco jiného… Zde se rozlišuje několik půstů, ty dva základní jsou: Ten nejběžnější, tady je určeno, které potraviny jsou postní a které nepostní, stejně jako v Ráji, kde Bůh určil stromy, ze kterých je povoleno jíst a ze kterých je zakázáno jíst. Takže jako když přišli lidé v Ráji ke stromům s ovocem, z jedněch si brali a z druhých si nebrali, tak i dnes, když přijdete v době půstu do obchodu, z jedněch regálů si berete a z druhých si neberete. Ten druhý půst je velice zřídkakdy a nazývá se „přísný půst“ – znamená to nic nejíst a nic nepít. Vlastně takové dny jsou během roku pouze dva, na svátek Stětí Jana Křtitele a na Ukřižování Ježíše Krista, kdy ani Jan, ani Ježíš ve vězení před svou popravou nedostali najíst a napít.
V obou případech je to pak odstupňované podle povahy zaměstnání člověka, jeho věku, zdravotního stavu atd. Nikdo nechce, abyste třeba omdleli žízní za volantem a zabili lidi, nebo způsobili někomu pracovní úraz, ani aby Vás našli doma dehydrovaného a jela s Vámi sanitka.
Takže např. během přísného půstu, kdo ví, že nevydrží celý den, tak se pokusí co nejdéle, buď do dvanácti hodin v poledne, nebo do tří odpoledne, někdo třeba až do šesti do večera... Buď se trochu napije vody anebo si dá kousek suchého chleba. Prostě ten vyhlášený půst je něco jako „značka ideál“, ale my nejsme ideální a pouze se k ideálu přibližujeme… Jde o to, abychom také trochu zakusili kousek z utrpení Krista, abychom si uvědomili, kolik Ho to stálo za trápení, to naše spasení, abychom to nebrali na lehkou váhu…
Takže teď se zaměřme na to, které ty potraviny během toho mírnějšího půstu jsou postní a které nepostní: Tak postní jsou vždycky rostlinného původu, tedy ovoce, zelenina, chleba, rýže, fazole apod. Také med. Nepostní potraviny jsou ty živočišného původu a alkohol. Pozor! Něco pro Čechy: Pivo je vždy postní 8-) Zvláštní kapitola je olivový olej, protože i když je rostlinný, je to taková pochoutka, že se také neužívá v postní dny, jen když je výjimka kvůli nějakému svátku...
Tak teď chápete rozdíl mezi západním a východním (evropským a orientálním) pojetím půstu a mohou Vám vyvstat dvě otázky: 1. Proč se řídit tím orientálním způsobem? 2. Není právě tento způsob půstu příliš snadný, měkký, když během něj můžete jíst zeleninu?
Odpovědi: 1. Bible byla sepsána v Orientu, tady se odehrály ty biblické příběhy, které čteme jak ve Starém, tak částečně v Novém Zákoně. Tady také, v tomto prostředí a v kontextu této kultury, vznikla Církev. Odtud pocházeli jak starozákonní proroci, tak Apoštolové, takže Apoštolská Církev je nutně orientální! Naše evropská už přijala mnoho příměsí (římské právo, řecké myšlení, časem scholastiku atd.) a opustila některé zásady Církve z prvních století Její existence, takže pozbyla puncu původnosti (originality). 2. Nedávno jsem mluvil se starším bratrem, který je v důchodu a on mi řekl, že už se ve svém věku nemůže postit tak, jak ho k tomu vyzývá jeho církevní prostředí, že by se mu dělalo špatně fyzicky: Místo, aby si půstem pomohl a prospělo by mu to, tak by si uškodil… Pak mi řekl, že si tedy během půstu úplně neodepře jídlo, ale dá si trochu nějaké zeleniny. Vidíte, a to je právě to pravoslavné pojetí: Tento bratr k tomu došel sám vlastním rozumem a vlastní zkušeností. Samozřejmě, kdybyste si vyslechli více starších sourozenců v Kristu, tak byste slyšeli podobné věci…
Tak. Věc se dále komplikuje 8-) Protože půsty se řídí podle kalendáře (jak už jsem naznačil, že jsou Církví určené postní dny), ale v kalendáři jsou dva okruhy: Pevný a pohyblivý (sluneční a měsíční), tak některé svátky jsou pevné (např. Vánoce) a některé pohyblivé, že vycházejí každý rok trochu jinak (např. Velikonoce). Tím se mění trochu i postní pravidla. Tak např. podle jednoho okruhu vychází půst, ale podle druhého okruhu vychází svátek nějakého význačného světce, který se má oslavit. Tak se to dělá tak, že půst trvá, ale je ten den určitá výjimka, buď můžete olivový olej a trochu vína, nebo dokonce rybu, pokud je to hodně význačný svátek. Nejznámější takový příklad jsou naše Vánoce, kdy do 25.12. je půst, ale 24.12. večer jíme rybu…
Proč v určitých dnech se povoluje ryba jako výjimka z pravidla? Ryby se nemnoží pohlavním stykem, vytírají se a to je něco jiného... Proto když někdo se chce postit, ale třeba to nevydrží, nebo cestuje a nemůže někde na cestách sehnat něco postního, tak se mu doporučuje, aby si dal raději rybu, než třeba smažený sýr...
Vzhledem k tomu, že pohyblivý okruh kalendáře je opravdu pohyblivý 8-) a tedy průsečíky s tím pevným okruhem vychází každý rok jinak, tak je to docela složité si to sám vypočítat. Proto Církev vždy v lednu vydá kalendář, kde je to dopodrobna rozepsané, tím to nemusíte řešit: Prostě se podíváte do kalendáře, kde je napsáno, jestli zrovna ten den je či není půst, a jestli ano, tak jaký. Stejně jako se my v občanském kalendáři podíváme, kdy budou Velikonoce, na kdy vyjde 1. máj nebo Cyril a Metoděj, abychom věděli, na kdy vychází státní svátek a kdy tedy jdeme a kdy nejdeme do zaměstnání…
V dřívější době, kdy se netiskly kalendáře, tak to na každý týden dopředu ohlašoval v neděli kněz, aby lidé věděli, jak se postit. Samozřejmě v dnešní době na to jsou aplikace v mobilu, takže se večer podíváte, co budete zítra vařit, stejně jako se podíváte, jaké má být ten den počasí 8-)
Takže jsem Vás až do teď napínal, které to jsou dny, ty postní? 8-) Tak jdeme na to: Prvotní Církev, protože byla složená ze Židů, a ti měli zvyk postit se dvakrát týdně (Lk.18:20), tak zachovali tyto dva dny, akorát je oproti judaismu posunuli na středu a pátek (ve středu Jidáš zradil Pána a v pátek Ježíš trpěl na kříži). Takže toto je automatické: Středa a pátek je půst, jí se jenom rostlinná strava a nepije se alkohol. Pokud do toho skočí nějaký význačný svátek, tak si můžete dát jídlo s olivovým olejem a nějakou skleničku, na větší svátek zase je větší výjimka a může se ryba.
Toto vše je označené v kalendáři, kde existuje 7 možností, tedy: 1. Není půst 2. Půst na oleji (smažené hranolky, zelenina...) 3. Půst na vodě (vařená zelenina, rýže, brambory...) 4. syrová strava (nevařená, tedy syrová zelenina a chleba) 5. Ryba. A velice málo během roku vyjde: 6. Nejí se maso, ale mohou se vejce a mléčné výrobky a 7. Přísný půst (nejí se vůbec).
Zvláštní den je neděle: Protože je svátek vzkříšení Krista, ten den se nesmí postit! Církev, stejně jako určila, kdy se mají věřící postit, určila i dny, kdy se nemáme postit… Pokud je nějaký dlouhodobý půst (třeba velikonoční), tak je v neděli vždy povolen olej a víno. Ale: Protože ten den se koná bohoslužba, jejímž středem je Eucharistie, tedy přijímání Večeře Páně, tak existuje tzv. Eucharistický půst, tedy nejí a nepije se od půlnoci do Večeře Páně, aby Tu jste přijali do svého těla na lačno. Pak jdete a jíte, co chcete (u nás klasický „nedělní oběd“ 8-)
To jsme si řekli, co a kdy se může a nemůže jíst či pít, teď si řekneme jak: Tak doporučuje se v den půstu jíst menší porce a méně jídel za den, tedy např. Vynecháte snídani a dáte si až oběd a pak večeři, ti drsnější pak třeba jenom večeři 8-) Nebo naopak, kdo třeba kvůli práci nemůže vynechat ve všední dny snídani, tak třeba vynechá večeři... Určitě se to tak dělá v klášterech a laici, tedy my, lidé žijící v domácnostech, se pokoušíme co nejvíce si odříci, ale záleží na silách a možnostech každého…
Tímto, pokud to dodržujete, se Vám vlastně smrskne žaludek a sníte méně i tak: Pokud ve středu, v pátek a v neděli nesnídáte, na oběd se už do Vás toho tolik nevejde a jíte méně. Proto půst je zdravý i pro naše tělo, urovnává nám životosprávu…
No a teď zajímavost: Když jsem se s tímto seznámil, tedy postní středy, pátky a půst v neděli před Večeří Páně a přijel jsem z nějaké cesty domů, kamarád mi poslal video o inzulínu: Nějaká cvičitelka a dietní poradkyně tu vysvětluje, jak funguje inzulín v těle: Když jíte, jídlo obsahuje cukr. Tělo vyprodukuje inzulín na jeho zpracování. Když jíte moc, máte moc cukru a tělo Vám produkuje moc inzulínu. Vše se zhoršuje, a nakonec si vypěstujete inzulínovou rezistenci, cukr už se pak tolik nezpracovává, mění se v tuky, ukládá v těle, přibíráte na váze, tuky se stávají zdrojem zánětů, takže Vás bolí klouby atd. Zkrátka všechno je špatně. Co dělat? A tady poradkyně na výživu říká, že je to jednoduché, stačí, když tak dvakrát třikrát v týdnu vynecháte snídani, tím se zvětší tzv. „okno“ mezi jídly na 16 hodin (od večeře do oběda další den), nemáte tolik cukru, sníží se produkce inzulínu, tělo se ho zase naučí zpracovávat, štěpí se cukry a neukládá tuk a věci se napravují…
To je zajímavé: Takže kdysi, v prvním století, Církev rozeznala, že má člověk tři dny v týdnu ráno vstávat bez snídaně: Bez přístrojů, bez odběrů krve a testů na cukr... A dnes to lékařská věda potvrzuje, jak je to zdravé! Takže to pasuje a opravdu Církev má moudrost, či zjevení od Boha, jak se to má dělat! Další věc, kterou tato poradkyně na životosprávu říkala, byla, že každé ráno máte nalačno vypít trochu vody. Co učí Církev? Že ráno máte nalačno vypít trochu svěcené vody. Takže vidíme, že opět církevní a zdravotní rady jsou stejné... Jak je vidět, Církev toto všechno už dávno znala, proto věřím Církvi a ty půsty dělám podle Ní a ne podle sebe!
No a tím jsme naťukli, jak to vypadá, když si lidé sami určují, kdy se budou postit, ne podle učení Církve, ale podle svých vlastních nápadů či modelů, co si usmyslí nebo co si vezmou do hlavy: V protestantismu samozřejmě existuje teorie, jako že se máme modlit podle svých vlastních slov a v jakém čase si sami určíme a stejně tak půst si můžeme sami vybrat, kdy ho budeme držet, záleží to prý na osobním rozhodnutí… No, dříve se také učilo, že každý si může vykládat Písmo sám, bez kněze, a dnes je celý systém skupinek, kde se Vás zeptají, co jste četli v Písmu a jak to chápete a pak Vám řeknou, jak to máte chápat správně. Také vychází Bible s výkladovými poznámkami, kde se vykládá, co znamená to, co čtete. Tak vidíte: „svobodu“ vykládat si sami Písmo, kterou protestanté získali v šestnáctém století, tak ji ztrácejí v tom dvacátém a jednadvacátém… Zase budete skákat, jak kdo píská 8-( Dále, co je uvedeno v těchto výkladových poznámkách Bible je, jak Ji máte číst, např. cituji: „Během jednoho měsíce každý den přečtěte 5 Žalmů, čímž přečtete všech 150 Žalmů za jeden měsíc…“ Aha? Takže už nemůžete číst Bibli, jak se Vám zachce, ale podle nějakého návodu, který někdo vymyslel? Uvědomte si, že postupně ztrácíte svobodu a zase se vracíte pod nějaký cizí režim. Tak co s tím půstem? Pokud si ho budeme držet ne podle církevních zásad, ale kdy chceme, tak otázka na Vás: Co myslíte? Kdy se chce člověk postit? Samozřejmě normální člověk se nechce postit nikdy 8-) Pokud nejste „normální“ ale zbožní (tyto dvě věci stojí často proti sobě 8-), tak ano, máte dny, kdy se postíte. Jenže Církev je obecná (viz: Vyznání víry, kde se říká: „Věřím v jednu svatou, všeobecnou apoštolskou církev“), a tak v Ní nejsou jen zbožní lidé, ale i ti „normální“, tedy tělesní, líní, obžerové atp. A na ně se musí uplatnit určitá pravidla, proto jim Církev připomíná, ať se modlí a postí. Takže co se lidem často stává je, že nakonec z různých předsevzetí zbydou trosky a stejně to končí u toho, že sbory vyhlašují pro své členy dny, kdy se budou společně postit, takže nakonec stejně držíte dny, které jste si nevybrali, ale které Vám vyhlásil Váš sbor, ale podle jakých vnuknutí? Ještě se k tomu dostaneme…
Tak zatím jsme zmínili středu a pátek, ještě se tu pozdržíme: Když jsme se modlili s Luckou během těchto půstů, Bůh zjevil Lucce, proč zrovna tyto dny: Ve středu zradil Jidáš svého Pána, proto středeční půst nám pomáhá připravovat se na těžké zkoušky, abychom my nezapřeli Krista, když nás k tomu okolnosti budou nutit. V pátek Ježíš trpěl na kříži, tak páteční půst nám pomáhá se připravit na utrpení, které na nás přijde: Abychom i my dokázali, až nastane ta chvíle, také vytrpět svůj úděl. Že ta chvíle přijde, je jasné: J.15:20,21. To teď nebylo z církevního učení, ale osobně to přijala moje manželka od Boha 8-)
Jaké jsou další půsty? Vedle těch středečních a pátečních existují ještě čtyři dlouhodobé:
1. Velikonoční, jehož začátek se vypočítává tak, aby začal 40 dní před Velikonoční nedělí, ale předtím byla tzv. „Doba přípravy“, kdy jste se měli vykrmit na nadcházející hladovění 8-) Takže aby přechod byl plynulý, tak je tu ještě jeden týden navíc, který začíná v pondělí po masopustu, což je neděle, kdy musíte dojíst všechno maso ze svých zásob, abyste ho druhý den již nejedli, proto se to jmenuje masopust, tedy = maso + půst 8-) italsky se to řekne Karneval od Carne + vale (maso sbohem 8-) takže to je ten den, kdy si lidé nasazují masky a blbnou po vesnicích, musí dojíst všechno maso a zapíjí to vydatně alkoholem 8-) Pak od pondělí do neděle mohou jíst vejce, sýry a ostatní mléčné výrobky, aby přechod do úplného půstu byl plynulý…
2. Apoštolský půst, který se vypočítá tak, aby začal po skončení letničních oslav a skončil na den Apoštolů Petra a Pavla. Tím, že svátek Petra a Pavla je pevný, ale Letnice jsou pohyblivým svátkem, trvá tento půst každý rok jinak, od dvou do šesti týdnů, jak to vyjde… Během tohoto půstu se mohou jíst ryby (Apoštolové byli zejména rybáři), vyjma středy a pátku. Tento půst je popsán i v Bibli: Sk.13:2,3. Je to půst, kterým se Církev připravovala na vyslání Apoštolů na misii…
3. Čtrnáctidenní půst v srpnu, před svátkem zesnutí Panny Marie, která doprovázela Apoštoly na jejich cestách, i za života Ježíše, i po Jeho zmrtvýchvstání (takže byla také Apoštolka 8-) Od Ní si Evangelisté nechali vyprávět příběhy z Ježíšova dětství, které čteme v různých Evangeliích, třeba o tom, jak Jí Anděl zvěstoval, že počne Syna a má mu dát jméno Ježíš, o tom, jak se Ježíš narodil, jak se ztratil v davu, který se vracel z chrámu apod. Sami pisatelé Evangelií by to nevěděli, tyto informace se dozvěděli právě od Marie: Lk.1:1-4. Protože Apoštolové se kvůli zvěstování Evangelia rozešli do různých míst, tak právě, když zemřela Marie, dostavili se na Její pohřeb všichni, tedy byla to taková „konference“ Apoštolů, kde si vyprávěli, kam došli, co skrze Ně vykonal Duch Svatý, jaké jsou jejich další plány atd. Proto se ten den slaví v Církvi a těmto oslavám předchází tento půst.
4. Vánoční půst, opět před Vánoci je čtyřicetidenní půst od všech živočišných výrobků… Tady se vysvětlují vánoční hody: 40 dní jste se postili a teď si to vynahradíte, tedy je to obráceně, než v našem evropském pojetí, kdy lidé nemají v prosinci půst, během vánočních svátků se přežerou a po Silvestru se to snaží zase shodit... V Pravoslaví se 40 dní postíte, pak je hojnost jídla, kdy si to vynahradíte a po skončení svátků jste v rovnováze...
Je zajímavé, že tyto církevní půsty kopírují přírodní cyklus, takže probíhají v souladu s přírodou a zemědělským rokem. Kdo tyto půsty dodržuje, dostává se tedy sám do souladu s přírodou: V lednu, když jsou mrazy, je tzv. doba přípravy, tedy zabíjačky apod. Někdy na přelomu února a března, kdy už se tak nějak otepluje, začíná velikonoční půst, během kterého se nejí maso, vejce a mléčné výrobky. V březnu se rodí telátka, líhnou kuřátka apod. To znamená: V tu dobu nezabíjíte krávy nebo slepice, protože čekají tele nebo sedí na vejcích… Nejíte vejce, protože je necháte vylíhnout, aby byla kuřátka. Neberete od zvířat mléko, protože se narodila telátka a sají mléko od krávy, tak jim ho necháte… Dojídají se zimní zásoby, jako zelí ze sudu, marmelády, sušené ovoce apod. V dubnu-květnu máte dostatek mléka (odstavili jste tele) také můžete zabít staré slepice, protože Vám už dorůstají nové… Na přelomu června a července je Apoštolský půst, to už jsou jahody, třešně, ředkvičky a jiná čerstvá zelenina… Rybáři už sedí u vody, tak Vám hodí nějakou rybu 8-) V srpnu je půst ke cti Panny Marie, to je hodně ovoce, hrušky, švestky, maliny, ostružiny… Můžete si uvařit švestkové knedlíky 8-) V září je po sklizni, tak to se jí všechno až do listopadu, kdy začíná vánoční půst, ale na ten máte teď dostatek ořechů, jablek, povidla, uskladněné brambory, našlapané zelí v sudu atd. Takže zase vydržíte do ledna na to maso, kdy už nemáte dost sena a krmiva pro zvířata, tak nějaká zabijete… Pěkný roční cyklus, ne? 8-)
Řeknu jeden vtip: Jednou jsme šli s Luckou po Vánocích městem a potkali jsme jednu sestru z protestantského sboru. Zeptali jsme se, kam jde? Prý na nějaké setkání, že mají ve sboru půst a večer se schází modlit. „Jaký půst?“ Ptali jsme se. Odpověděla, že to je něco z Ameriky, že jim to přišlo v mailu… Víte co, nebudu je krýt, napíši to přesně jak to bylo a koho se to týkalo: Takže byla to výzva nějaké americké církve pro sbory v Evropě i v Česku, které se k tomu přidají. Sestra byla z církve bratrské a ta se k tomu připojila… Aha! Takže nemají vlastní autority, které jim řeknou, kdy se postit? Musí dostávat instrukce z Ameriky? Proč si tedy zakládají na tom, že jsou pokračovatelé Jednoty Bratrské, typicky české církve? Proč nežijí vlastní tradicí, ale nějakou americkou? Jako ve středověku celá Evropa skákala tak, jak papež pískal, tak se protestanté zbavili vlivu Vatikánu a odevzdali vládu nad sebou Americe: Co je dnes pro katolíky Vatikán, to jsou pro protestanty USA. Bohužel. Ztratili vlastní duchovnost. Už ji ani nepotřebují: Nemusí hledat spojení s Bohem a ptát se Ho, co dělat? Stačí si otevřít mail z Ameriky, tam to přece je jasně napsané, co dělat… Hrůza! Vtip (a zároveň tragédie) je v tom, že ten jejich půst začal po Silvestru a měl trvat měsíc. Za prvé to je nejstudenější měsíc v roce a sami víte, že když se nenajíte, tak jaká Vám je zima! Podle protestantského pojetí, tedy nejíst a pít vodu, no v těch mrazech nic moc… My pravoslavní tou dobou máme pěkně zabíjačkové pochoutky, teplé jitrnice, guláše, zelňačky s klobásou, uzená žebra s hořčicí a křenem, kafe s rumem nebo svařené víno. Takže nejenže Američané zrušili tradiční doby půstu a zavedli jiné, ale ještě navíc to udělali přesně naruby: Když se křesťanský svět postí, oni jí a když my jíme, oni se postí… Opravdu vzdorocírkev! To, že je to vzdorocírkev, dokazuje i to, kam směřují své misie: Namísto aby šli k nezasaženým národům, mezi Indiány třeba do Brazílie, tak jedou do Evropy a kážou křesťanům (nám), jak máme žít, čemu máme věřit apod. Ale u nás bylo křesťanství ještě dříve než u nich, nebo by se to dalo říct takto: Do Ameriky přišlo Evangelium z Evropy.
Za druhé: Jejich půst, ten posilvestrovský, kopíruje ten světský půst: Když v lednu zajdete do trafiky a prohlédnete si časopisy, tak téměř všechny vybízí k hubnutí po Vánocích a po Silvestru. Stejně tak, když si otevřete internet, tak tam po Novém roce na Vás vyskakují články typu „zhubněte po vánočních hodech.“ A v tom je ta tragédie, že tato americká církev kopíruje svět: V Bibli se píše, že budeme buď hlavou, nebo ocasem (5.M.28:13) a oni se rozhodli být „ocasem“ – následují svět: Svět drží dietu, tak americká církev drží půst… Namísto, aby tyto církevní skupiny určovaly, resp. ukazovaly světu Boží pravidla, tak je opustily a kopírují ta světská… Dopadly takto: 5.M.28:43,44
Ještě když jsem psal o těch jitrnicích, tak asi bych měl uvést, co pravoslavní nikdy nejí: jelita, krvavou tlačenku a zabijačkovou polévku (prdelačku): Protože Pravoslaví vyrostlo ze Židovství, nekonzumují krev.
Tak když jsme se „pokochali“ světským způsobem půstu, pojďme se vrátit k tématu: Co je ještě zajímavého na pravoslavném způsobu půstu? To, že když sečtete všechny ty postní dny během roku, zjistíte, že půl roku jste vegan. Ve světě probíhá diskuze, jestli by se lidé neměli zříci konzumace masa, protože chov dobytka nějak ovlivňuje planetu. Proto vědci vymýšlí všelijaké náhražky masa a sýra ze sóji (už jsou dost v prodeji i u nás). Jednou jsem se zastavil na jednom festivalu u stánku, kde propagovali veganství, že to ulehčí planetě. Diskutoval jsem s tou propagandistkou a ta řekla, že kdyby se polovina lidí zřekla masa, tak se uleví planetě. No vidíte: Podle pravoslavných zásad nejíte maso půl roku, kdyby to drželi všichni lidé, stalo by se vlastně to, co řekla ta aktivistka. Sice by polovina lidstva nepřestala jíst maso, ale všichni lidé by půl života nejedli maso, takže matematicky by to vyšlo nastejno.
Pointa je v tom, že konzumace masa až tak nezatěžuje planetu, ale nadměrná konzumace ano. Ta také stojí za rušením tradičních chovů a přechod k průmyslové „živočišné výrobě“, tedy velkochovy, špatné životní podmínky zvířat v nich, následně nehumánní transporty těchto zvířat a stejně nehumánní porážky na jatkách… Nadměrný konzum masných výrobků stimuluje tento průmysl.
Tak co tu máme dále zajímavého? Když jsem psal, že Církev určila postní a nepostní dny, tak to neznamená, že to lidem poroučí, kdy se mají postit, ani jim to neoznamuje, ani je nežádá, neprosí, aby se postili, ale: Církev své věřící zve k půstu. To znamená že to je nenásilné a je tu naznačeno, že Bůh ani Církev nepotřebuje náš půst, ale že Ty ho potřebuješ 8-)
Výjimky z půstu, na to jsou dva názory: Jeden říká, že máš jít ke knězi a vyžádat si úlevu v půstu podle práce, kterou vykonáváš, podle věku, zdravotního stavu a životních okolností… Kněz Ti požehná, abys mohl jíst určité potraviny, které nejsou v tomto období běžné… Druhý názor říká, že každý sám musí vědět, kolik se může odvážit dodržet ze zavedených pravidel, a na kolik by byl nerozum je dodržovat přesně. Výjimky, které platí bezesporu vždy, to jsou těhotné a kojící ženy, děti do sedmi let, nemocní a staří lidé, těžce pracující a cestující (zvláště za volantem). Vysvětluje se to tak, že máme trénovat umění nést svůj kříž (Mt.16:24), ale tyto skupiny lidí už mají svůj kříž (třeba nosit a rodit dítě), takže jsou od tohoto tréninku osvobozeny. Kdežto mladý, zdravý, silný člověk, kterému je dobře a nic ho netíží, tak aby nebyl příliš bezstarostný, ale pomyslel na slabost, nemoc, stáří, smrt, poslední soud a na to, kde bude trávit věčnost, by si sám na sebe měl vložit určitou zátěž, tedy dodržet celý půst.
Když jsem výše uvedl, že Církev předepisuje půst (jako lék), tak je tu ještě jeden zvláštní případ: Exorcismus, neboli vymítání zlých duchů. Mám o tom knihu od jednoho pravoslavného kněze, který se tím zabývá: Ten napsal, že začínal tak, že se modlil s lidmi, kterých se tento problém týkal, ale zjistil, že tyto modlitby musí být spojeny s půstem, jinak se ten duch drží „zuby nehty“ (jak jinak, vždyť se to píše tady: Mt.17:21 8-) Pak si ten kněz zavedl takovou praxi: Když přišel někdo s tím, že on nebo někdo jeho blízký je sužován nějakým duchem, řekl jim, ať přijdou na modlitbu až za týden, a zatím ať se sedm dní postí. Ale pozor, co vysledoval: Že vedle obvyklého půstu od masa, vajec a mléka je potřeba vynechat další potraviny! Které? Ty, které nejsou tradiční v místě bydliště napadeného, tedy brambory (pochází z Ameriky), káva, nikotin, coca-cola, orientální koření apod. To je, co? V protestanství nás učili proti alkoholu a nikotinu, že to škodí nejen tělu, ale může to škodit i duchovně, ale třeba coca-colu pili ve velkém 8-) Je to zajímavé: Když si dáte moravskou slivovici, tak Vám to nemusí uškodit, ale když si dáte americký bourbon, tak ano. Prostě s těmi dovezenými potravinami se sem ze zahraničí mohou dostat i tamní duchové (nejen duchové, ony se sem dostávají v bednách s tropickým ovocem i cizokrajní pavouci, slimáci, různý hmyz atd.) No a teď se zamyslete: Jak díky globalizaci a globalizujícímu se obchodu je tu najednou ve střední Evropě plno španělských rajčat, holandských okurek, různých druhů afrického či jihoamerického ovoce, belgických čokolád, z USA se k nám dováží batáty a dokonce chmel, z Asie se sem vozí houby, mořské řasy, koření… V Lidlu najdete chobotnice, dokonce jsem v řeznictví viděl klokaní maso z Austrálie… Zároveň statistiky ukazují, že roste počet psychiatrických onemocnění, že už asi třicet procent Čechů má psychické problémy. Jako křesťané víme, že ne všechny tyto potíže jsou psychického rázu, ale mohou být i duchovního. Lékaři to nerozeznají a pak člověka, kterého sužuje nějaký duch z Afriky, léčí psychofarmaky… Není tu náhodou spojitost mezi dovozem potravin a nárůstem psychiatrických pacientů? Víme, že než přijde antikrist, potřebuje, aby se na zemi rozšířil hřích, opadla víra a hemžilo se to tu zlými duchy. Není náhodou globalizace jeho pomůcka, jak to tady zaneřádit, aby přišel do prostředí, které mu bude vyhovovat?
Když se odkloníme od duchů, hmyzu a španělských slimáků, tak stoupá počet parazitů v lidském organismu: Ti se sem dostali také buď v nějakých exotických potravinách kontejnerem, nebo si je přivezli lidé, kteří cestovali do těchto exotických zemí, kde je získali, vrátili se do Čech a rozšířili je tu.
Ale ještě k těm duchům: Zmíněný autor se podivil, že démoni, které vyháněl z posedlých, často pocházeli ze starodávných civilizací Sumeru, Babylónie, Egypta apod. Jako by nám nestačili naši evropští hastrmani, Rusalky, víly, hejkalové, skřítci, jezinky apod. To všechno sem natahali cestovatelé, sběratelé artefaktů domorodých kultur, lidé, kteří ze zvědavosti prošli šamanskými rituály u domorodců atd. A dovozci pomerančů.
Další věcí, která je podle Pravoslavné tradice spojena s půstem, je almužna: Tedy tím, že se postíte, omezujete se v jídle a částečně zažíváte hlad, poznáváte na vlastní kůži to, co zažívají chudí lidé pořád: Hlad a žízeň. Tím s nimi cítíte, chápete, co prožívají („Sytý hladovému nevěří“ 8-) a teď se s nimi rozdělíte o jídlo. Takže staré církevní pravidlo bylo, že v den, kdy se postíš, tak to, co neutratíš za jídlo, máš dát na stranu a darovat to chudým. Dneska je to problém, protože veganské jídlo Vás vyjde dráž než jídlo z masa, tolik to pokroutila naše konzumní společnost. Sám to zažívám: Třeba někam jedu vlakem, přestupuji na nádraží, jdu si koupit do bufetu něco a tam mají v ledničce regál s označením „Vegan“ – je to samozřejmě dražší, než kdybych si koupil bagetu se šunkou nebo dal si v nádražní restauraci guláš a knedlíky…
Stejně tak v restauraci: Když si chci objednat něco postního, buď to nemají, nebo je to předražené, nebo nechápou, proč nechci třeba smažený sýr, když tam není maso atd. S Luckou jsme vymysleli, že si dáme přílohy, tedy brambory, rýži a nějakou zeleninu. Skoro všude nám to nechtěli dát, že prý přílohy se podávají jenom k hlavnímu jídlu, že zvlášť nám je nedají: „Brambory a rýže jenom k masu“. Pamatuji se, jak nám v devadesátých letech v televizi slibovali, že v kapitalismu bude možné si za peníze koupit cokoliv 8-) Říkali, že bude platit heslo „náš zákazník – náš pán“ Po třiceti letech budování kapitalismu a tržní ekonomiky mi neprodají vařenou rýži. Ještě že mě zachraňují nekapitalističtí, komunističtí Číňané a Vietnamci: Ti mi tu vařenou rýži prodají 8-)
Na Balkáně je to jiné: Tady je běžné, že se lidé postí, takže v obchodech jsou zvlášť regály s postními jídly, můžete si koupit buď hotové jídlo v konzervě, dorty, sušenky atd., kde máte jistotu, že v tom není vejce a mléko. Tyto výrobky mají na obalu nápis „postní“, takže když se chcete postit, nemusíte zkoumat obsah na obalu, stačí, že je tam napsáno „postní“ a nemusíte nad tím zdlouhavě bádat. Stejně tak v restauraci: Řeknete číšníkovi, že držíte půst, on se Vás zeptá, jestli na vodě nebo na oleji a podle toho Vám přinese jídlo. Nedávno jsem v rádiu poslouchal rozhovor s českým studentem, který studoval vysokou školu v Sarajevu. Říkal, že když si šel nahlásit na kolejích do jídelny obědy, tak mu dali vyplnit formulář, kdy se postí. Když vybrali ode všech formuláře, věděli, kolik mají připravit postních obědů na který den.
Takový vtip z Česka: Chtěli jsme si během půstu s Luckou koupit margarín na chleba, ale věděli jsme, že některé margaríny obsahují mléko. Zkoumali jsme lupou ta malá písmenka na krabičkách s margaríny a už jsme z toho byli unavení, když nám do ruky padla „Máslová Perla“ – shodli jsme se na tom, že když tam kapitalisté píší, že je to něco s máslem, tak tam určitě žádné máslo nebude 8-) Přesně se nám to potvrdilo 8-) Možná bychom tedy mohli i české párky, že v nich není maso? 8-)
Tak jaké jsou ještě další zásady vedle almužny chudým? Podle pravoslavné nauky půst není jen omezení v jídle, ale také v zábavě, neměli byste chodit na počítač, zpívat a tancovat, proto se v tomto období nedělají svatby. Neměli byste chodit na návštěvy, ani je přijímat. Prostě je to čas, kdy se máte oddělit pro Boha: Být více doma sám nebo s rodinou, přemýšlet o Božích věcech, číst více Bibli a duchovní literaturu, více se modlit a více chodit na bohoslužby.
Takže vidíte, že pravoslavné pojetí půstu je více komplexní. Vedle toho, že je v Církvi obecně půst přijatý za normu, jsou lidé, kteří se v životě rozhodli více se postit, říká se jim „postníci“. Často tito lidé pro sebe přijali ještě další pravidla, jako panictví, že se nežení, zasvětili se modlitbě a službě Bohu. Někteří žijí civilním způsobem života, jiní odešli do klášterů, a ti ještě „tvrdší“ odešli i z kláštera a žijí v lese v jeskyni nebo v chaloupce jako poustevníci. Mívají zvláštní zjevení od Boha, a proto je často navštěvují věřící požádat o modlitbu, o radu…
Ale to jsme nakousli už nové téma, které si necháme na jindy 8-)