Má cesta k Pravoslaví VIII. – Velikonoce a Vánoce
Naše vyprávění jsme skončili v bodě, kdy jsme se během jedné misijní cesty dostali s Luckou na velikonoční bohoslužbu v makedonském příhraničním městě. Co jsme zde zažili a jak vypadají pravoslavné Velikonoce, si povíme dnes:
Nejprve, proč jsme sem šli? Protože sem šli všichni, bylo tu snad celé město 8-) Byla to fakt celospolečenská událost, ne jako u nás, kdy jde do kostela pár lidí, ale ostatní většinou využívají prodloužený víkend k tomu, aby si vyjeli na nějaký výlet…
Takže toto bylo první, co mě zaujalo – ta hojná účast. Ono to bude asi tím, že tady jsou věřící všichni 8-) Ateisté tu nejsou skoro žádní a ani se zde nešíří tolik východní náboženství, jako u nás, tady to jsou ojedinělé případy. Na Balkáně obecně platí, že jste buď křesťan, nebo muslim, ale rozhodně věříte v Jednoho Boha, Který je Stvořitel světa, a Který na konci věků pošle Ježíše na Zem a uspořádá poslední soud...
U nás v Česku, nebo jinde v Evropě, se dá jít mezi lidi a zeptat se jich, jestli věří v Boha, od toho se můžete odrazit a navázat pak s nimi na to téma nějaký rozhovor. V pravoslavných (a muslimských) zemích se nemůžete takto zeptat člověka, to by se na Vás díval hodně nechápavě, co je to za otázku? Můžete se zeptat například, jak dotyčný praktikuje svoji víru, nebo jaký má vztah s Bohem, to by snad šlo 8-)
To neplatí pouze o Makedonii, ale všiml jsem si toho i v dalších pravoslavných zemích, že většina obyvatel se hlásí k víře v Krista. Viděl jsem to v Srbsku, v Řecku, v Rumunsku a v Albánii… Pak jsou tu další země, které jsem nenavštívil, tak jsem si alespoň pročetl statistiky odsud a podle čísel tam je to podobné...
A to je ten rozdíl mezi pravoslavnými a katolickými či evangelickými zeměmi, kterého jsem si všiml: V pravoslavných národech se téměř všichni hlásí k víře, v těch ostatních velice málo, můžete se jet podívat do Francie, Belgie, Holandska, Španělska… Tam všude jsem viděl tuto realitu na vlastní oči, proto si to mohu porovnat, a od přátel, kteří žili nebo byli ve Švédsku, v Norsku, v Británii, Slovinsku, Estonsku apod., slyším podobné věci… Ještě, když porovnám mezi sebou katolické a evangelické země, tak v tom srovnání z toho vycházejí lépe ty katolické, např. Slovensko, Polsko, Chorvatsko, tam jsem vždy viděl plné kostely...
Nebudu do detailů rozebírat, čím to je, jen krátce: V západní Evropě je historická zátěž, která uvrhla její obyvatele do ateismu: Proběhly tu vlny reformace a protireformace, součástí které byly křižácké výpravy, jezuitské řádění, inkviziční tažení apod. V těchto procesech vytrpělo mnoho křesťanů pro svoji víru, mnoho lidí vidělo, kolik zla přináší tyto náboženské spory, ještě navíc to bylo spojeno s politikou feudálů a šlechticů, byly do toho zamíchané spory o půdu atd. Takže výsledek toho byl, že hodně lidí ztratilo svoji víru, nebo nejprve zapřelo a nakonec ztratilo. Nejprve ztratili důvěru v církevní instituce a časem v Boha. Přesně podle jedné teologické poučky, která praví: „Komu není Církev Matka, tomu není Bůh Otec“.
V západní Evropě vzniklý ateismus vytvořil duchovní vakuum, které potom nasálo všechno možné, takže se tady daří různým sektám, jogínům, guruům, šarlatánům, v knihkupectví najdete málo křesťanských knih, zato mnoho budhistických, hinduistických a dalších… Jsou to nejen knihy, ale různé spolky a duchovní centra, která pořádají přednášky, meditace, cvičení, čímž lidem vymývají mozky (a peněženky 8-), získávají spoustu členů, registrují se u státu a jsou vidět ve veřejném prostoru… Každých deset let se ve sčítání obyvatel k těmto směrům hlásí více a více přívrženců. Nezapomeňte na islám, který v Evropě historicky neuspěl, ale v současnosti se mu daří velice: Staví mešity a kulturní centra, vydávají časopisy, získávají konvertity, vysílají studenty do Arábie atd.
Oproti tomu pravoslavné země, které také postihly vlny náboženského násilí, ze strany křižáků a Osmanů, z toho vyšly lépe: Církev stála a vystupovala jednotně proti těmto hrozbám, takže tady lidé uchovali víru. Také protože se tady Církev držela pravdy, nebyla tu potřeba reformace, takže křesťané se nerozdělili vedví (jako na Západě na protestanty a katolíky), byli jednotní a obstáli.
To jsem Vám napověděl, sami si to můžete prostudovat do hloubky, tuto historii, jak to bylo, ale teď to ponechme, snad se jen podívejme do Bible, co říká Ježíš? „Podle ovoce je poznáte“ Mt.7:16-20. Takže sami si srovnejte ovoce Západní a Východní Církve…
Takže ta Makedonie: V sobotu večer se celé město scházelo kolem kostela (kam se všichni nevešli), tak jsme se sem šli také podívat:
Před chrámem (říká se tomu chrám, protože každý pravoslavný kostel architektonicky napodobuje jeruzalémský chrám) byl stánek se svíčkami. Tady si každý příchozí koupil svíčku ze včelího vosku (ne z parafínu 8-) a schoval si ji na později. Město mezitím vypnulo veřejné osvětlení, každou lampu a lidé zhasli ve svých domovech, takže všude nastala úplná tma. To se dělá na památku toho, že Ježíš v sobotu byl v hrobě (ale také byl v pekle: 1.Pt.3:19,20). V kostele probíhala bohoslužba, asi tak od deseti nebo jedenácti hodin večer. Jen, když kněz nebo diákon četli z Bible, svítili si na to svíčkou, aby viděli, jinak tam byla také tma.
Přesně o půlnoci končila tato bohoslužba tím, že kněz hlasitě zvolal: „Kristus je vzkříšen!“ To proto, že podle tradice Kristus vstal z hrobu o půlnoci (podle tradice se i narodil o půlnoci). Okolostojící lid mu odpověděl zvoláním: „Zajisté je vzkříšen!“ Takže to byl docela řev, když stovky lidí provolávali slávu Ježíši 8-) V tu chvíli na kostelní věži začaly vyzvánět zvony, do toho kněz a věřící pořád křičeli, že „Ježíš je vzkříšen“ a „Vpravdě je vzkříšen“, takže to byla docela slušná demonstrace naší víry. Toto volání zvěstuje celému světu, že Ježíš vstal z mrtvých. Když říkám celému světu, tak myslím nejen lidem, ale i démonům (Mk.16:15), kteří z toho mají opravdovou hrůzu: Jak z toho faktu, tak z toho, že jim to Církev připomíná. Proto také démonům nevadí různé víry ve světě, ale vadí jim právě křesťanská víra. Kněz také zapálil svíci na znamení, že se otevřel hrob a z něj vyšel ozářený Kristus. Od této svíce si začali lidé připalovat ty své svíce, od nich další a další, takže se postupně rozzářil celý kostel, z něho to šlo ven přede dveře a odtud do celého prostoru, všude tam, kde stáli lidé… Nakonec měl každý v ruce hořící svíci a náměstí před kostelem bylo celé ozářené od těchto plamínků. Celé to bylo velice působivé!
Pak si najednou začali lidé vyndávat z kapes vejce uvařená natvrdo a slánky, začali si těmi vajíčky ťukat o sebe (namísto panákem alkoholu 8-), pak je oloupali, posolili a snědli.
Ptal jsem se jich, co to znamená? Řekli mi, že před Velikonocemi bylo 40 dní půstu od masa, vajec a mléčných výrobků, takže se všichni těší, že skončí postní období a po oslavě vzkříšení už mohou jíst vše, takže začnou tím prvním vajíčkem po půlnoci. Zároveň je v tom i určitá symbolika, stejně jako rozbijete tu skořápku a vyndáte vejce, tak stejně byla rozbita vrata pekla a vyšli na svobodu duše zajatých.
V tu chvíli, kdy mi to řekli, jsem teprve pochopil, proč se na Velikonoce dělají kraslice, doma v Čechách mi to nikdy nikdo nevysvětlil: Tím, že je půst, nejí se vejce, tak ta se uvaří natvrdo aby se nezkazila a schovávají se na dobu až po Velikonocích... Proč se tato vejce barví, to Vám povím za chvíli…
Také, co mi došlo: Tím, že s manželkou žijeme na Slezsku, tak jako Čech se tu setkávám se zvyky, které neznám, u nás v Čechách takové zvyky nejsou… Jeden z těchto zvyků je, že na jaře se pořádá tzv. „vaječina“ – co to je? Vždycky na jaře se sejdou nějací lidé, buď je to pracovní kolektiv nebo skupina přátel, či křesťanský sbor, může to být politická strana nebo sportovní tým, ale bylo to např. i ve školce u dětí, společně s rodiči a učitelkami ve školce… Prostě to dělají všichni. Jak to vypadá? Většinou se tito lidé sejdou u někoho na chatě, na zahradě nebo v nějakém klubu, někdo přinese vejce, někdo chleba, někdo zase nějaký alkohol nebo limonády, záleží, v jakém to probíhá kontextu... Pak mají velký kotel, ve kterém na ohni smaží všechna ta vajíčka a potom to všichni jí, popíjejí u toho a baví se. Nikdo mi nedokázal vysvětlit, proč to dělají, je to tak starý zvyk, že už se neví, jak to vzniklo. Ale tady v Makedonii jsem to pochopil, že je to také pozůstatek nějakých velikonočních zvyklostí z minulosti, protože pořádání této akce časově vpadá do doby po Velikonocích…
Tím, že naše civilizace je postavená na konzumu, tak půst moc „nefrčí“, tudíž už si ty zvyky s ním nespojujeme…
Tak co se dělo dále v kostele: Po půlnoci začala další bohoslužba, tentokráte už ne taková ta postní, kdy je Ježíš v hrobě a svět má smutek, ale radostná, tentokráte na oslavu vzkříšení Krista. Teď mají naopak démoni smutek a lidé radost 8-)Tato bohoslužba trvala asi do tří do rána, a pak to věřící ještě slavili… Spát se může jít až potom, co zakokrhá kohout. Venku před kostelem se mezitím sjeli metaři a zametali po lidech zbytky svíček a skořápky od vajíček 8-) Město sem poslalo celou četu a úklidové vozidlo, dopředu se vědělo, kolik tu bude odpadků po této oslavě 8-)
Druhý den jsme spali, tak jsme nesnídali, ale pak jsme šli do restaurace na oběd. Po jídle nám přinesli celou mísu kraslic, ať sníme, kolik chceme. V noci jsme na to pořádně neviděli, ale teď jsme si mohli důkladně prohlédnout ty kraslice, co je na nich namalované? Nebyly jako u nás, že jsou třeba na červeno nebo na modro, ale byly na nich vyvedené výjevy z paschálních událostí, tedy v podstatě ta vajíčka, to byly takové „ikonky“. Buď byla ta vejce pomalována, nebo tam nalepili takové malé ikonky a křížky…
Ptali jsme se na to a číšník nám vysvětlil, že tradice malovaných vajec začala už v prvním století, kdy se Apoštolové rozešli do různých koutů světa hlásat Evangelium. Těchto hlasatelů Evangelia bylo: 12 Apoštolů poslaných mezi dvanáct kmenů Izraele: Mt.10:5-7, dále: 70 poslaných mezi pohany neboli národy (etnos): L.10:1. To bylo ještě za života Ježíše. Po zmrtvýchvstání bylo více Jeho učedníků, kterým se zjevil a ti se také stali hlasateli Evangelia. Mezi nimi to byly i ženy, které šly pomazat Ježíšovo Tělo, ale už Je nenašly v hrobě. Jedna z těch žen byla Marie Magdalena a ta se rozhodla, že navštíví císaře Tiberia v Římě a řekne mu Evangelium, zároveň podala žalobu na Piláta, že soudil nespravedlivě… Když se dostala do Říma, předstoupila před císaře, prohlásila, že Ježíš vstal z mrtvých a dala mu do ruky právě vejce namalované na červeno a na tom příkladu mu pověděla o prázdném hrobě a vypleněném pekle. Od té doby se malují vejce na Velikonoce.
Marie Magdaléna se svým kázáním císaři měla evidentně úspěch: Pilát byl římskými úřady zatčen a odsouzen a císař vyhlásil, ať se nic nepodniká proti křesťanům, kteří za jeho panování měli klid, jak se píše i v Bibli: Sk.9:31 Také z knihy Skutků víme, že Pavel, když byl obžalován ze strany Židů, Řím mu poskytoval ochranu a právo na spravedlivý soud. Pronásledování křesťanů římskou mocí, tak jak je známe z historie, začalo až po smrti Tibéria za vlády jeho nástupců...
Tak teď už jsem tomu celému porozuměl úplně, že barvení vajec není nějaký starý přeživší pohanský zvyk, ale že je to opravdu křesťanský zvyk. Stejně tak i další zvyky, jak jsem dozvěděl:
Tento zážitek z pravoslavných oslav Velikonoc mě nakopl, abych si zjistil o Velikonocích ještě více: Jak už jsem uvedl, že vlastnímu svátku předchází 40 dní půstu, tak i v tomto období se také konají zvláštní bohoslužby: Když začne půst, tak jsou v církvi čtyři večery, kdy se čte kánon k pokání (je to dlouhé, proto se to rozdělí na čtyři večery). Kněz nahlas čte tento kánon, do kterého jsou zapsány všemožné lidské hříchy, pády, provinění a poklesky… Věřící poslouchají tento seznam a přemýšlí, v čem zhřešili, padli nebo se vzdálili od vzoru čistoty a svatosti. Pointa je v tom, že mnoho věcí nepovažujeme za hřích, nebo by nás to nenapadlo, že je to něco špatného, proto se dopouštíme hříchů i nevědomě, nechtěně. Tento seznam nám má pomoci to uvidět a dát nám tak šanci vypořádat se s nějakými našimi prohřešky nebo vlastnostmi. Takže kdo usiluje o svatost, komu nestačí, že pouze nekrade, nevraždí a nesmilní, ale chce se více posvětit, tomu tento kánon dobře poslouží. Jednou za rok si tak můžeme poměřit naše životy s tímto soupisem 8-)
Nedělní bohoslužby v tomto přípravném období, to se čtou pasáže z Evangelia, kde jsou popisovány události, které předcházely zatčení, odsouzení a popravě Ježíše, např. Vzkříšení Lazara, to jak Ježíš večeřel v domě Zachea atp.
V týdnu před samotnými Velikonocemi je pak hodně bohoslužeb. Jsou to zejména Vjezd Pána do Jeruzaléma, kterého vítali lidé tak, že Mu mávali větvemi (J.12:13). Proto si věřící ten den nařežou vrbové větvičky, přinesou do kostela a během bohoslužby jim je kněz posvětí. Věřící si potom nesou domů tyto větvičky, a kdo nebyl v kostele, tak toho trochu pošlehají po lýtkách, aby mu to posvěcení předali. Tak konečně vím, z čeho vznikla naše „pomlázka“, doteď mi to nikdo nevysvětlil, objasnila mi to až pravoslavná praxe.
Ve čtvrtek je pak speciální bohoslužba na památku ustanovení Večeře Páně. V pátek je bohoslužba věnovaná ukřižování Krista, to je přísný půst, pouze voda a kdo nevydrží nejíst, tak si dá pouze suchý chleba. V sobotu je bohoslužba věnovaná Ježíšově pobytu v podsvětí. Během této soboty se také lidé nejvíce vyzpovídají: Měli 40 dní na to, aby zkoumali své nitro (součást půstu) a teď vyznají svá prohřešení Bohu (před knězem) – chtějí se vrátit tam, odkud klesli (Zj.2:5). Odpoledne si jdou lehnout, protože tu noc je čeká bdění, to jsou pak ty bohoslužby, o kterých jsem již psal výše, jen dodám: Na toto noční bdění si lidé přinášejí do církve takové košíčky, ve kterých mají máslo, vejce, sýr a mazanec (vzato ze židovského paschálního zvyku, tzv. maces). Tato nepostní jídla si nechají posvětit, aby první, co po ukončení půstu snědí, bylo posvěcené... Když jsem zmínil mazanec, tak v našich krajích je to beránek, dá se to koupit i v obchodě...
Další (ale ještě ne poslední) velikonoční bohoslužba je v neděli, sem zpravidla přijdou ti, kdo nemohli přijít v noci. Následující týden pak není vůbec půst, protože se slaví, probíhají ještě určité velikonoční bohoslužby a poslední z nich je v neděli. Tato bohoslužba se nazývá „Antipascha“: Pascha, to znamená hod beránka (pašije) a anti znamená „po“ (ne „proti“, jak jste si mysleli 8-) Takže by se to dalo přeložit jako „Neděle po Velikonocích“. Proč se to takto dělá? Protože v Bibli je, že Izrael slavil paschu sedm dní po hodu beránka a pak první den měli bohoslužbu (první den je podle Bible neděle): 4.M.28:17,18
Takže konečně chápu barvení vajíček, pomlázky a velikonočního beránka z těsta, snad bych teď mohl zjistit, jak je to s vánočním stromečkem? 8-)
Opravdu nás po těchto Velikonocích začalo zajímat, jak probíhají pravoslavné Vánoce?! Proto jsme využili toho, že jsme ten rok byli v prosinci opět na balkánské misii (čehož mohli využít studenti, že už měli prázdniny, nebo zaměstnanci, kterým už ve firmách dávají volno, takže jsme tu opět hostili další tým z Česka).
Tentokráte se zimní výjezd odehrával v Srbsku, takže Vánoce jsme prožili zde. Po tom, co odejel náš tým domů, zůstali jsme tu s Luckou ještě pár dní, museli jsme totiž čekat do 6. ledna. Kvůli tomu, že Pravoslavná Církev neuznává papežskou reformu kalendáře, tak Vánoce jsou sice 25. prosince, ale juliánského kalendáře, což je v tom občanském 7. leden. Ale zase se to slaví o půlnoci, takže musíte přijít už šestého 8-)
V různých zemích jsou různé zvyky, teď tedy mluvíme o Srbsku, ale Srbská Pravoslavná Církev se rozprostírá i na území Bosny, Černé Hory, Chorvatska, Makedonie (částečně), Maďarska a Rakouska (má ještě nějaké kostely ve Francii, Austrálii a USA), takže všude tady to bude podobné. Jiné to potom bude v Rumunsku, v Rusku, v Gruzii atd.
Srbské Vánoce se jmenují „Božič“, protože se narodil na Zem Bůh, ale malý, takže se říká Božič, v překladu „Božík“ (malý Bůh) – podobně u nás udělali z Ježíše Ježíška… Rozdíl mezi pravoslavným pojetím a tím katolickým či protestantským je ten, že Pravoslaví se drží toho, že se narodil Bůh v lidském těle. U nás se mluví o tom, že se narodil Ježíš, to není tak konfrontační, to mohou slavit klidně ateisté s tím, že „ano, Ježíš byl hodný člověk, historická postava, možná trochu naivní, ale milý, takový blázínek, fantasta či utopista, možná i něco více, filosof nebo reformátor, ale rozhodně ne Bůh“. Z toho vidíme, že naše západní pojetí není tak jasné, ostré, vyhraněné a nekompromisní. Zkrátka není ortodoxní...
Takže ano, narodil se Bůh! Pojďme to oslavit: Ráno šestého se kolem kostela shromáždili výhradně muži. Otcové berou syny, ale maminky s dcerami připravují doma, co je třeba. Proto i já jsem musel nechat Lucku v karavanu a jít sám ke kostelu. Tady byl sraz, všichni nasedli do aut, já také k někomu, a jelo se do lesa, uříznout vánoční stromeček. Cestou auta vytvořila kolonu, troubila, všichni je zdravili a o těchto akcích, které probíhaly ve všech Srby obydlených oblastech, rádio přinášelo zprávy. U lesa se zaparkovalo, hodně mužů mělo s sebou pušku nebo pistoli a střílelo se do vzduchu (to dělají i o svatbách a dalších svátcích). Dva vybraní muži uřízli dva malé doubky. Tady se nepoužívá jehličnatý strom, ale dub, protože v pohanských dobách Slované ctili Peruna, který bydlel v dubu, tak na znamení, že skončili s Perunem, uříznou nějaký ten dub a pak… To se dozvíte za chvilku 8-)
Proč uřízli dva doubky? Protože ve městě byly dva kostely, tak pro každý jeden. Pak se na mýtině v lese konala bohoslužba, během které kněz posvětil tyto stromečky, nakonec byla Večeře Páně a potom se stromky zavezly ke kostelu, kde se postavily na zahradě. Pak byl rozchod domů, na cestu si muži odstřihli každý dvě větvičky, jednu si dali do auta a druhou si někde připevnili doma v bytě. Tam mezitím ženy nainstalovaly slámu na památku toho, že Ježíš se narodil na slámě. Ta větvička, kterou přinesli muži pak symbolizuje to, že pastýři přinesli větve do jeskyně, aby rozdělali oheň a Marie s Ježíšem se mohli zahřát. V Bibli to není napsané, ale asi je to jasné, když si sami na pastvě dělali oheň, tak asi Božskému Dítěti také dopřáli teplo 8-) Zkrátka každý dal to, co měl: Bohatí mudrci z Východu zlato, kadidlo a myrhu, prostí pastýři pak dřevo k otopu...
Večer se všichni znovu sešli u kostela, tentokrát už celé rodiny. Kněz měl kázání, ve kterém mluvil o stromě. Konečně jsem pochopil vánoční strom, do té doby jsem v tom také měl hokej, proč se staví na Vánoce stromeček?! V kázání zaznělo: Lidský pád se odehrál u stromu, tam kde Adam a Eva jedli zakázané ovoce. To byl začátek dějin. Střed dějin je Kristův Kříž, Jehož náznaky (předzvěst) byly již ve Starém Zákoně, např. Jákob se klaněl směrem ke své dřevěné holi: Žd.11:21. Mojžíš dřevem uzdravil hořkou vodu (2.M.15:25), jindy zase na dřevěnou žerď umístil bronzového hada (4.M.21:9). Když byly v izraelské pospolitosti spory o kněžském postavení Lévijců z rodu Árona, tak na znamení legitimity tohoto kněžského rodu nechal Bůh vykvést Áronovu uschlou dřevěnou hůl (4.M.17:23). Ze dřeva byla postavena Noemova Archa, ve které se zachránili před potopou spravedliví lidé, a když opadla voda potopy a Noe chtěl probudit spící zvířata, aby vyšla na souš, tak vyndal jedno prkno z lodi a druhým dřevem na něj klepal… Závěr dějin bude také u stromů: Zj.22:1-5 Takže celé dějiny spásy provází strom, proto stromek i na Vánoce.
Po tomto kázání kněz strom zapálil a kolem ohně se rozdávaly dárky dětem. Když jsem pozoroval ten hořící strom, pomyslel jsem si, jak je to dokonale vymyšlené: Napřed posvětili strom a pak zapálili. Dým z tohoto stromu se nesl nad obydlí lidí v blízkosti kostela, takže ti, kdo nepřišli na bohoslužbu, tak stejně nad jejich domy se nesl kouř z tohoto posvěceného stromu, takže požehnání se šířilo všude 8-)
Lidé odvedli děti domů, kde měli obdobu naší štědrovečerní večeře a pak se vrátili do kostela na noční bdění. Probíhají noční bohoslužby a v neděli ráno opět pro ty, kdo nemohli přijít v noci. Protože šestého večer je ještě půst (opět před Vánoci se drží 40 dní půst od živočišných produktů, může se jíst jen rostlinná strava) a maso se může až sedmého po bohoslužbě, ale přeci jen je ten den veliký svátek, tak je večer po setmění povolená ryba jako výjimka z pravidla. Takže ten večer, co šla rodina od ohně domů, jedli rybu. A to je zase vysvětlení, kde se vzal zvyk na Štědrý večer jíst kapra, to jsem pochopil také až tady, v Čechách jsem tomu nerozuměl, proč se to dělá.
V neděli pak po bohoslužbě se na oběd jí první maso, v Srbsku je to pečené prase. To je jedna z teorií, proč se tento měsíc jmenuje prosinec: Tento název vznikl ze slova prasinec, protože tehdy se zabíjí, peče a jí prase (nezapomeňte, že 7. ledna je podle juliánského kalendáře ještě stále prosinec). Prase se pak jí v hojné míře až do masopustu, po kterém zase začíná velikonoční půst, takže celý leden a část února. Zapomeňte tedy na reklamy typu „zhubněte po Vánocích“, které se u nás po Novém roce objevují v časopisech 8-)
Troufám si říci, že toto byly mé nejlepší Vánoce v životě! A předtím na jaře samozřejmě nejlepší Velikonoce 8-)
Těmito zážitky u mne Pravoslaví nabíralo „body“, ale ještě jsem sem nechtěl vstoupit, proč? Na svátky sem přece mohu přijít i tak, jako nečlen… Co se stalo, že jsem později změnil názor, se dozvíte až v nějakém budoucím článku, ale příště ještě chci napsat o něčem jiném… O čem? Možná jste si všimli, že dnes jsme se tu dvakrát dotkli půstu. Pravoslavné pojetí půstu mě také zaujalo, proto jsem je prozkoumal blíže a skutečně se mi to zalíbilo, takže to je téma, kterému se chci věnovat příště 8-)