Má Cesta k Pravoslaví XVIII. – Církevní hierarchie
Dnes bychom se podívali na nějaké technické, provozní záležitosti Církve, které, když jsem si porovnával v různých církvích, opět mi to pravoslavné pojetí vyšlo jako nejlepší.
Takže když jsem byl ještě hluboko v protestanství, všiml jsem si jednoho rozporu: Hodně církví řeklo, že protestanství je nejlepší, protože je poměrně nové a čerpá z nových poznatků, doba prý postoupila a jak se postupem času přišlo na hodně věcí, které dřívější křesťané nevěděli, takže „jsme to dotáhli nejdál ze všech“ a „vyšperkovali“ jsme vše téměř k dokonalosti. Ale přitom bylo vidět, že různé církve, které řekly, že mají největší poznání od doby Ježíše (možná tomu neuvěříte, ale fakt jsem toto slýchal v kázáních, na konferencích atd.), tak měly každá trochu jinou organizační strukturu.
Tak např. existují církve presbyterského typu, tedy kolektivní vedení starších, kde tvrdí, že instituce pastora není biblická. Naopak druhé církve měli systém vedení postavený na pastorech. Jiné zase neměli pastory, ale kazatele. Ve vrcholných pozicích pak některé církve měly biskupy, jiné zase předsedu rady církve. Někde měly ženy jako farářky či starší sborů, někde ne.
Bylo cítit, že některé věci, které v Bibli jsou, tak odmítaly, jiné věci, které v Bibli nejsou, tak přijímaly, a do toho všechny tvrdily, že to dělají správně.
Největší záhadou pro mne bylo, odkud se berou ti lidé ve vedoucím postavení? Jak získali svůj mandát vést druhé lidi? Trochu jsem pátral a uviděl jsem, že je to docela slušný galimatyáš:
Tak např. v církvi, kde jsem byl členem, se strašně prosazovala biblická škola. Ale kdo ji založil, jaký obsah zde mělo učivo a hlavně, jaké byly výsledky? Tak např. dvacetipětiletý mladý kluk si udělal tuto školu a hned ho dali jako vedoucího sboru. Tady nadělal paseku a rozbil sbor nebo něčí rodinu a pak ho vyhodili. I když nic neprovedl a nechali si ho, tak působilo divně, že má „pastorovat“ lidi ze sboru, z nichž mnozí byli mnohem starší a zkušenější než on, něco za těmi lidmi bylo, na rozdíl od něj.
Na druhou stranu si v této církvi skupina, která stála u zrodu té denominace, udržovala, že ty „staré páky“, lidé, kteří zakládali denominaci, tak si hájili pracovní pozice pro sebe, a naopak ty absolventy školy, kterým předtím slibovali místo, tak nepřijali. Bylo tak nějak řečeno, že až zestárnou a půjdou do důchodu, tak je tito absolventi nahradí, ale mezitím si tam ti předchozí vedoucí za sebe prosadili někoho z příbuzenstva, takže např. nastala situace: Otec první pastor a jeho syn druhý pastor, a jak šel otec do důchodu, tak se vyměnili a syn byl prvním pastorem a otec druhým pastorem. Nebo jsem zažil sbor, kde otec byl pastor, jeho manželka pastorkou žen a jejich syn pastorem mládeže. A aby se to nepletlo, synovec pastora, a tedy bratranec pastora mládeže, dostal nějakou další placenou funkci…
V některých církví zase bylo, že sice měli absolventy teologické školy, ale ti, když viděli, jaká je jim nabídnuta mzda, tak raději šli dělat do civilního zaměstnání.
Jinde neměli absolventy, tak si dali inzerát a zaměstnali někoho cizího, třeba kdo byl předtím kazatel v jiné církvi, jen se musel přeškolit, aby teď kázal trochu jiné věci, než předtím…
Na Západě je to ještě horší: Jednou během prázdnin organizoval určitý sbor „misijní léto“, tedy nějaké mládežnické programy a přijel sem tým mládeže z Německa. Pastor je pořád nemohl sehnat, do noci někde řádili, ráno nemohli vstát a jít na programy, až se milý pastor rozčílil a něco jim řekl. Ti se celí udivení zeptali českých mládežníků, co mu je, proč to tak žere? „No přijeli jste přece sloužit, a ne se bavit“ zazněla odpověď, a oni to stále nechápali. Nakonec se Němci zeptali: „A Váš pastor jako fakt věří v Boha?“ To ze začátku čeští mládežníci nepochopili, tuto otázku, až nakonec z rozhovoru vyplynulo, že v Německu je běžné, že si sbor najme pastora, ale klidně nemusí být křesťan.
Dále tu vyvstala otázka autonomie českých církví, ony totiž jsou snad všechny v nějaké mezinárodní síti, jsou provázané buď s USA, Anglií, Německem, Finskem, Austrálií atp. To je to, proti čemu protestovali první reformátoři: Aby místní církve nebyly tak navázané na Vatikán, ale měly svoji samosprávu. To už je minulost, dnes téměř všechny církve jsou navázané na nějaké zahraničí…
Takže např. mi vyprávěl bývalý luterský pastor, že oni mají nějaké ústředí v Americe a odtud jim chodí dopisy, kde je vyzývají, aby se otevřeli LGBT propagandě, aby přijímali za členy tyto lidi, dělali jim obřady, svatby atp. Ať nejsou „zaostalí“ za světem a moderními trendy. To on odmítl, naopak je vyzval k pokání. No co? Oni si počkají, až půjde „stará struktura“ do důchodu a nového, mladšího biskupa už si nějak zpracují. A když ne toho, tak toho, co přijde po něm.
Další trend ve světě je zelená politika, tedy ekologie. Kamarád jezdí do Německa a říká, že tam v evangelických sborech se o tom káže, visí tam nějaké transparenty a že to celkově „jedou“. Brzy jsem to sám poznal: Šel jsem na nějakou venkovní bohoslužbu, kde evangelická farářka prohlásila, že Adam s Evou nebyli vyhozeni z Ráje za to, že jedli zakázané ovoce, to že je jen tak symbolicky napsáno, ale pravým důvodem jejich vyhnání z Ráje bylo, že v něm házeli odpadky. No a když odešli na zem, tak v tom pokračují a pořád hází ty odpadky, tak že je Bůh potrestá.
No to už se mi točila hlava: Bible není Boží Slovo, ale jen symbolický opis? Jaké odpadky byly v Ráji, když Ráj byl dokonalý? Jaké odpadky házeli lidé do začátku průmyslové revoluce? Samozřejmě jen organického původu. A z Bible víme, že Bůh nakonec spálí celou zemi: 2.Pt.3:10-13 Takže máme udržovat životní prostředí, aby Bůh mohl spálit čistou zemi?
Co ti biskupové, kde se vzali? Pochopil jsem, že jsou to samozvanci: Někdo si založil svoji církev, podobně jako firmu, prohlásil se za biskupa, vytvořil patřičný úřad a po jeho smrti už se do tohoto úřadu konaly volby.
Volby: No to je úplná bomba! Šel jsem se svojí manželkou do jejího sboru a tam se vyhlašovala volební kampaň. Bylo mi to divné, tak jsem se jí na to zeptal, jak to funguje? Dozvěděl jsem se, že když je volba staršovstva, tak kdo chce být starším, tak se přihlásí do voleb, pak obchází domácnosti a propaguje sám sebe, přesvědčuje členy, proč mají volit právě jeho. Za pět let se to zopakuje, zase jsou noví zájemci o post staršího a takto celé dokola, takže v praxi se téměř všichni vystřídají v této pozici. Pak mi ukazovala, kdo všechno už byl starším sboru v minulosti a na koho teprve přijde řada.
Takže můj průzkum, který jsem si udělal, mě docela vyděsil. Ale nepřestával jsem zkoumat, jak je to v Bibli a jak je to v jiných církvích.
Mezitím se stalo toto: Jak jsem kvůli misii cestoval po mnoha českých městech, ale i do jiných států, povšiml jsem si, že všude platí jiná pravidla, jsou jiné zvyky, panuje tu jiná atmosféra, lidé mají odlišné hodnoty atd. Pochopil jsem, že nad různými městy, kraji a státy jsou jiné duchovní vlády. Dříve nám říkali v charismatických sborech, že to jsou démoni, proti kterým se musíme vzepřít. Z Bible ale víme, že celá země patří Hospodinu (2.M.10:14), takže co když to nejsou démoni, ale Andělé, které Bůh ustanovuje nad svým vlastnictvím? Víme, že Bůh je Bohem řádu a ne chaosu, takže logicky ustanovuje na zemi nějaký řád a je tu určitá hierarchie Andělů. Modlil jsem se za to, abych tomu porozuměl a dostal jsem toto vidění: Bůh je samozřejmě nejvyšší. Pod ním jsou Archandělé, kteří zase pod sebou mají další Anděly a každý za něco zodpovídá. Celé to vypadá jako jakási pyramida. Vedle toho existují Cherubíni a Serafové, Ti jsou také popsáni v Bibli.
Takže celá nebeská hierarchie připomíná pyramidu, ale takto vlastně funguje vše: Armáda, firmy, školy, království, různé organizace a instituce, no a také Pravoslavná Církev, jak hned uvidíme. A nakonci věků, až se vše završí a budeme žít v Nebi, i tam bude určitá hierarchie připomínající pyramidu.
Když řídím auto na velké dálky, poslouchám z flešky různá kázání, přednášky atp. Stáhl jsem si z internetu povídání jednoho filosofa, který se zabývá Angelologií, tedy naukou o Andělech. Ten také za čas o tom vydal knihu. Z jeho slov to celé začalo dávat ještě větší smysl.
Potom jsem se seznámil s Pravoslavnou Církví, do té doby pro mne neznámou. A když jsem začal zkoumat Její hierarchii, uviděl jsem, že ta pozemská hierarchie kopíruje tu nebeskou: Na vrcholu národní Církve stojí patriarcha, ten má kolem sebe biskupy. Např. u nás je patriarcha na Slovensku (jsme Československá církev), pro které je zároveň biskupem, ale ještě je zvlášť biskup pro Čechy a zvlášť pro Moravu a Slezsko. Každý z těchto biskupů má pod sebou kněze, kteří slouží na konkrétních místech a někteří z nich jsou ještě vybráni presbytery pro nějaký okruh, takže jak Čechy, tak Morava a Slezsko jsou rozděleny ještě do nějakých správních celků, můžeme říci diecéze nebo protopresbyterský okruh. Pod kněžími jsou diákoni a základnu tvoří laikové, prostí věřící…
Národní (ne státní) patriarcha se zpovídá sněmu dalších patriarchů, to znamená, že nespadá třeba pod ruského nebo řeckého patriarchu, každý má své výsadní postavení ve své zemi. Na rozdíl od katolíků, kteří mají „šéfa“ ve Vatikánu, a na rozdíl od protestantů, kteří jej mají v Americe. Ale protože je podčiněn někomu vyššímu, ten vyšší v tomto případě je celý sněm patriarchů, podobně, jako Apoštolové neměli jednoho z nich nad sebou, ale všichni si byli rovní a nechali se vést nejprve Ježíšem, potom Svatým Duchem: Tak, jako Apoštolové, když něco řešili, tak se sešli, postili a modlili a když přijali od Ducha Svatého řešení, teprve je svorně vyhlásili (Sk.15:1-29). Takže sněm biskupů se nechá vést Svatým Duchem, Který sestoupil na Letnice, proto se Pravoslavná Církev také nazývá Apoštolskou či letniční.
Další zajímavostí je: Kdo je konečnou autoritou na těchto sněmech? Sem přijíždějí různé delegace, nejen sami patriarchové, ale různí teologové, biskupové atd. Konečnou autoritou jsou laikové: Bez nich se nemůže sněm konat a bez jejich souhlasu nemůže být přijato nějaké rozhodnutí. To je proto, že se může stát, že církevní představitelé mohou být odtrženi od reality a také hodně studují a z toho se můžete zbláznit: Sk.26:24. Laikové přinášejí střízlivý pohled, selský rozum a mohou vznést námitky. Pokud nevznesou námitku, rozhodnutí vydané sněmem platí.
To se mi strašně líbilo, když jsem toto četl poprvé, protože mě se stalo, když jsem si myslel, že biskup církve, kde jsem byl předtím členem „ujel“, tak jsem mu napsal dopis a ten to smetl ze stolu: Uplatňoval nade mnou svojí moc a neptal se na názor běžného věřícího (stejně tak „ometl“ i některé kazatele, kteří mu říkali totéž).
Dále v Pravoslavné Církvi jsou další podstruktury, jako vzdělávání, kláštery, odbor dětí a mládeže, publikační činnost atd. Ty všechny podléhají biskupovi dané oblasti.
Za zvláštní zmínku stojí církevní soud: Ten je velice důležitý, a právě v protestanství mi chyběl: Když jsem měl ten konflikt s biskupem, on byl nejvyšší a neměl jsem si proti němu jak stěžovat (leda u něj, což by mi nebylo nic platné). Nebo se stalo, a to ve více sborech, že rodiče vznesli obvinění proti kazateli (nebo vedoucímu chval), že sexuálně obtěžoval jejich děti. Jejich stížnost nebyla nikde vyšetřena, dotyčný se nemusel podrobit lékařskému posudku, jestli není pedofil a vše se zametlo s tím, že si nemáme stěžovat na autority. Není nikde moc odvolání, a i křesťanští právníci v protestantských kruzích tvrdí, že by měla vzniknout nějaká církevní mediační služba, kam by se dalo odvolat v případě nějakých neshod.
Bible říká, že se my křesťané máme být schopni rozsoudit mezi sebou (1.Kor.6:1-6), takže Církev, kde existuje církevní soud, je pro mne určitě zajímavá, v případě potřeby se mám kam obrátit. V Bibli se píše, že můžeme vznést stížnost proti starším (1.Tim.5:19-21), ale jak to chcete udělat, když např. Váš sbor je právě veden sborem starších? Nebo jak si chcete stěžovat na kazatele ve sboru, kde to vede právě ten kazatel?!
Tato církevní hierarchie, která je v Pravoslavné Církvi, jak vznikla a jak se udržuje? Tak počítá se tady s apoštolskou posloupností, tedy: Bůh poslal Ježíše. Ten poslal Apoštoly, na které vložil ruce. Ti zase vložili ruce na biskupy, které vybrali z řad svých konvertitů, z Bible známe jména jako Timoteus, Titus a další… Ti zase měli vyučit další své vybrané následovníky a ti zase další, jak se obojí píše v tomto verši: 2.Tim.2:1-2, a tak dále a tak dále, až po dnešní dny, a až do skonání věků…
Biskup nevloží ruce jen tak na někoho, aby z něj učinil např. kněze nebo diakona, nebo na někoho, kdo si o to řekne. Takového člověka musí navrhnout sešlost věřících, tedy sbor v našem pojetí (v pravoslavném pojetí pojem „sbor“ znamená něco jiného). To znamená, že když se někdo osvědčil, v kostele četl z Písma, modlil se, pomáhal tu uklízet, malovat atd., sbor ho navrhne na diakona. Z diakonů mohou někoho navrhnout na kněze, z kněží se vybírají biskupové. Kdo vloží ruce na kněze, aby se ten stal biskupem? Musí to být tři jiní biskupové, nemůže to udělat jeden ze svého rozhodnutí, nebo dva, že se dohodnou, musí být tři (slovy tří svědků bývá potvrzeno, jak často cituje Bible). Jak už jsem zmínil, nemůže se nikdo sám od sebe přihlásit o tuto pozici, tady je biblický princip: Žd.5:4,5. Nehraje roli vzdělání, Církev může vybrat koho chce, stejně jako Ježíš vybral Apoštoly i ze vzdělaných, i z nevzdělaných lidí. Znám takové kněze, kteří třeba od dětství pomáhali v kostele, naučili se tam vše, co je potřeba, nemají duchovní školu a přesto byli vybráni a rukopoloženi (za kněze se zde ustanovuje vkládáním rukou). Oproti tomu jsou tu velice vzdělaní lidé, kteří ale namají postavení duchovního, dělají třeba učitele, ať už dětí nebo na vysokých školách...
A to je past této současné doby, kdy, ačkoliv se hovoří o oddělení církve od státu, tak stát pořád mluví do záležitostí církví. Např. v bývalém sboru, kde jsem byl, tak přišli z nějakého úřadu, že musíme udělat WC pro invalidy. Co jim je do toho? Až k nám bude chodit invalida, tak mu uděláme to WC, ne? Je to samozřejmě příprava na další věci, pak přijdou, že musíme mít WC pro třetí pohlaví, pak přijdou, že tam musíme dělat svatby pro různá pohlaví atd. A mluví i do vzdělání: Dříve pastoři nepotřebovali teologické vzdělání, nyní to od nich stát vyžaduje a mnoho pastorů a kazatelů si musí dálkově doplňovat vzdělání. Ale o tom to přece není, znám výboné pastory, kteří nemají vzdělání a znám špatné, kteří jej mají...
Jaké zodpovědnosti mají lidé v jednotlivých funkcích? Biskup je strážce duší (Sk.20:28). Jak mohou některé církve fungovat bez biskupa?! Kněz je ve skutečnosti pomocník biskupa, protože ten nemůže být všude, tak ustanovuje vložením rukou své pomocníky, tedy kněze, kteří vysluhují svátosti. Nemusí nutně kázat, protože kázání není v této Církvi to hlavní: Někdo má svolení ke kázání, někdo ne. Hlavní je, aby vysluhoval svátosti, proto se mu také říká „sveščenik“ (nevím, jak je to česky). Svátosti jsou zpovědi, Večeře Páně, svatby, pohřby, křty a další. V protestanství, zejména v evangelikálních kruzích, je to naopak: Tady je hlavní kázání a svátosti jsou vedlejší, např. Večeři Páně dělají jen jednou za měsíc, někde ani nedělají svatby, jen požehnání novomanželům, ale na obřad je posílají na radnici. Pohřby se konají také úřední, tedy ve smutečních místnostech, jen tam kazatel třeba něco řekne… Možná dělají ve sboru nějaké vzpomínkové rozloučení se zesnulým, ale pohřeb to není.
Diákoni předčítají z Bible, zpívají některé modlitby, připravují svíce, kadidlo atd. Když není přítomen kněz, vedou modlitby, ale bez svátostí.
Mniši v klášterech žijí odděleně, to znamená mají svůj koloběh bohoslužeb, modliteb, nočních bdění atd. Pokud je některý z mnichů zároveň kněz, vysluhuje i svátosti, pokud ne, na to si klášter musí pozvat kněze. To platí pro všechny ženské kláštery, protože žena nemůže být knězem.
Jaké je postavení ženy? U laiků nemá žena až tak „povinnost“ často chodit do chrámu, stačí jednou za čas. Pravoslaví je patriarchální, tedy tady je hlavní zodpovědnost za zbožnost rodiny na muži: Ten doma učí děti, vodí je do chrámu a požehnání z kostela přinese domů manželce, která zatím v neděli připravuje oběd. Proto ve Východní Církvi uvidíte v chrámu převážně muže, u nás je to naopak: Ženy jsou tu v převaze.
Co se týče církevní hierarchie, je přijato, že ženy nemohou být v pozici, kde se vysluhují svátosti (Ježíš si vybral jako Apoštoly muže a Apoštolové si vybrali jako biskupy také muže). Ale existují diákonky a presbytery (starší). Mohou učit děti nebo nově obrácené ženy připravovat na křest, vést modlitby, zpěvy atp.
Západní církve, které přijaly ženy jako duchovní, tedy farářky, si přivodily velké problémy, u nás to jako první udělala husitská církev a po ní evangelická. Dnes jsou to přesně ty církve, které jsou otevřené té LGBT propagandě a ekologickému hnutí, které je za hranou normální ochrany přírody. Ještě je tu jeden symptom: Všeobecný úbytek členské základny. Bohužel jiné církve se z toho nepoučily a také přijímají ženy jako pastorky a další církve o tom vedou diskuzi, že by to také udělaly... Měly by si prostudovat Písmo: 1.Tim.2:8-15 a 1.Kor.14:34,35 Bohužel, tyto ženy v duchovním postavení často zaměňují emoce s Duchem Svatým.
Mé osobní zkušenosti s farářkami jsou také špatné: Když jsem se s jejich sbory snažil dělat misii v jejich okolí, tak mi nikdy neodpověděly na mail, špatně komunikovaly, měly jiné důrazy, třeba starat se o opuštěné pejsky a ne přece pracovat na tom, aby lidé z jejich okolí dosáhli Života Věčného... Např. v Srbsku, když byla velká uprchlická vlna ze Sýrie, tak jsme sloužili v jednom příhraničním městě, kde jsme kontaktovali evangelickou farářku. V neděli nás pozvala na středeční biblickou hodinu, kde prý dostaneme prostor o této nabídce mluvit. Když jsme dorazili na biblickou hodinu, řekla, ať počkáme na konec programu, že tam bude mluvit jiný host. Po programu se s námi přišla rozloučit a nedala nám ani pět minut prostoru... Za rok jsme potkali evangelíky z tohoto sboru, jak rozdávají uprchlíkům svačiny. Samozřejmě jim to nedávali ze svého, navezla to sem nějaká humanitární organizace a evangelíky využila jako distributora. Řekl jsem jim, že když už jezdí za uprchlíky s balíčky jídla, mohou jim k tomu dávat Evangelia. Ale bylo to neprůstřelné...
No, nakonec asi dobře, kdybych sem vzal nějaké muslimy, jak by se na to asi dívali, že je tu žena duchovní? Vůbec by to nepochopili a křesťanství by u nich ztratilo na přitažlivosti... Akorát by se nám vysmáli.
Zažil jsem i jiné tragikomické příhody: V církvi, kde jsem byl kdysi, bylo pravidlo, že když je pastor seniorem oblasti, bude placena i jeho manželka. Aby jí plat nešel jen tak, měla čas od času kázat. Ta se jednou postavila na pódium a řekla: „Nebudu kázat z Bible, protože Ji nečtu a nevím co tam je.“ A pak mluvila nějaké emocionální „něco“ (abych nenapsal „h...a“ 8-) Pak tato církev přijala, že budou i ženy pastorky a hned jednu ustanovili. V konzervativní části této církve se to nesetkalo s pochopením, proto ji přivezli na nějakou konferenci, kde měla kázat a představit se, aby přesvědčili ty konzervativce, jak je to dobrá věc, mít pastorku. Nebyl jsem tam, ale pustil jsem si její kázání ze záznamu. Ten jsem vypnul po první větě, která zněla: „Přijela jsem se představit, ale nebudu kázat z Bible, raději budu povídat o sobě“ No to pardon, to ať si jde s kámoškama do kavárny mluvit o sobě, jestli ony to chtějí poslouchat, ale ne plénum pastorů...
Zažil jsem v církvích i ženy, které mluvily fakt dobře, ale to byly misionářky se svými příběhy z misie a prorokyně. Tyto ženy mluvily věci od Boha a ze života s Ním, ne nějaké vyumělkované kázání. Spojovalo je jedno: Nebyly v církevní hierarchii a nebyly placené žádnou církví.
Mnohé takové ženy se v historii hodně zasloužily o Církev, ty pak byly nazvány „Apoštolům rovné“. Byla to například Marie Magdalena, která provázela Apoštoly, Svatá Nina, která přinesla Evangelium do Gruzie, Svatá Helena, spoluvládkyně Konstantina a další… Pojmenování „Apoštolům rovný“ dostávají i muži, protože Apoštolů bylo jen 12 pro izraelské kmeny a 70 pro pohanské národy, víc už ne. Jejich smrtí skončila apoštolská doba. Proto se další Světci, kteří měli stejné kvality jako Apoštolové, ale přišli až po této době, nemohou nazvat Apoštoly, tak se nazývají takto. Patří mezi ně třeba Cyril a Metoděj, kteří přinesli Evangelium na Moravu, nebo císař Konstantin, který ukončil pronásledování křesťanství v římské říši, a nakonec je prohlásil za státní náboženství.
Nakonec Vám ještě řeknu, jak je to s tím sborem: Pojem sbor (katedra) v Pravoslaví znamená sbor biskupů (proto ve velkých městech, kde sídlí biskup, jsou katedrální chrámy, katedrály, tedy sborové chrámy). To, čemu my běžně říkáme „sbor“, tomu se v Pravoslaví říká buď z řečtiny „Parochie“, nebo ze slovanštiny „Prichod“, tedy místo, kam přicházejí věřící na bohoslužby.
Příště budeme pokračovat v dalších tématech 8-)