Národy: Prostor a čas

06.11.2026 08:27

   Pokračujeme v úvahách nad Božím stvořením (Žalm 111:2-4 8-), kdy se snažíme pochopit základy, které formovaly vznik a vývoj národů, abychom později pochopili i jejich různorodou kulturu.

   Dnes se podíváme na prostor a čas. To je spolu tak spojené, proto se někdy říká „časoprostor“. Má to určitou logiku: Čas musí někde běžet a prostor musí být kdy, tedy existovat v nějakém čase. Ale to je naše lidská logika, u Boha (a v nějakých studiích fyziky) to může být jinak… Tak např. vědecká teorie vzniku vesmíru tzv. velkým třeskem říká, že napřed vznikla hmota. Ta tedy musela být někde, tedy v prostoru, nebo alespoň soustředěna v nějakém bodě, a údajně teprve potom, v nějakém zlomku vteřiny vznikl čas, že už ta hmota a prostor se měly „kdy“ šířit. Tak kdy vznikla ta hmota, když ještě nebyl čas? 8-) A kde se nacházela, když ještě nebyl prostor? 8-) Zároveň tedy fyzici říkají, že čas vznikl v určitém časovém úseku 8-)

   Teorie vzniku vesmíru Stvořením je podobně nelogická (ale to nevadí, Bůh má jinou logiku, než my 8-): Nejprve Bůh stvořil nebe a zemi (Genesis 1:1), ale kdy, pokud ještě nebyl čas? Možná, že už Bůh byl v čase? Asi ne, protože On je Věčný, tedy bez počátku a bez konce, takže u Něj čas vypadá jinak, než tady ve fyzickém světě… Pak tu čteme, že Bůh postupně tvořil svět v nějakých dnech, ale to určitě nejsou naše dny, jak si je představujeme, protože den a noc stvořil Bůh až později, spíše se tu jedná o nějaké časové úseky, které nevíme, jak dlouho trvaly.

   Ale to pro nás není důležité, to se jednou vše dozvíme, v Nebi vše uvidíme, jak to bylo, a hlavně to uvidíme novýma očima a budeme to chápat jinou hlavou, než jakou máme teď 8-) To byla jen taková mentální rozcvička na začátek 8-)

   Ještě chvíli se však zdržíme u toho časoprostoru: Ten je také pro náš mozek těžko pochopitelný, ale nějak existuje, nějak funguje… Tak např. nějací čundráci říkají, že spali ve zřícenině hradu a v noci tam slyšeli běhat koně, chrastit brnění apod. To se v těchto místech (v prostoru) skutečně v nějakém čase odehrávalo, ale ne teď. Ale nějak se to tu projevilo… Prostě se to stalo, a dělo, ale ti čundráci to slyšeli v jiný čas…

   Nebo: Mluvil jsem s jednou učitelkou ze školy, která byla přebudována ze starého kláštera: V jedné učebně je prý nějaký smrad, který nelze nijak odstranit. Žáci se shodli: „Určitě je tu někde zazděná jeptiška!“ Tak nevíme, co se tu dělo, jestli tu probíhaly nějaké fyzické tresty, znásilňování jeptišek prelátem, nebo nějaké jiné bezpráví, ale něco se tu stalo a pořád se to projevuje v našem čase…

   Takže to jsou nějaké časoprostorové smyčky…

   Novodobí, moderní křesťané říkají, že není možné se modlit za zemřelé lidi. Ti původní křesťané, ještě nezmodernizovaní, to netvrdili a měli modlitby za zemřelé. A nejen křesťané, modlitby za zemřelé jsou snad ve všech náboženstvích… Jasně: Za prvé ti lidé nejsou mrtví, někde jejich duše je a můžeme se za ně modlit, než půjdou k poslednímu soudu, který teprve nastane, ještě je tedy čas, a za druhé u Boha čas funguje jinak než u nás, takže pro nás ten člověk už je třeba mrtvý, ale Bůh může naše modlitby vyslyšet úplně v jiný čas, který pro nás už neexistuje. Např. se někdo zabije v autě a my si myslíme, že už je pozdě. Ale ta událost, ta havárie, se děla v nějakém čase, kam Bůh klidně může vstoupit, takže když se budeme modlit za toho člověka, Bůh ho klidně navštíví v hodinu smrti a zjeví se mu, nemá s tím problém. Jako ilustraci uvádím jeden biblický verš: Izajáš 65:24. Tady se říká, že Bůh nás vyslyší ještě dříve, než se budeme modlit. No tak vidíte: Nikdy není pozdě, můžeme se modlit i teď a Bůh to udělá „dříve“ 8-)

   Tak to jsme si řekli kdy, v jakém čase se modlit (pořád: Efezským 6:18 8-), ale protože je čas a je čas, tak i modlitby jsou různé (mají různou kvalitu) v různých časech, třeba u proroka Daniele čteme, že se modlil třikrát za den v určité časy, Ježíš se chodil modlit v noci nebo brzy ráno atd. Také Židé měli svá modlitební setkání v určité časy podle měsíce, muslimové se modlí pětkrát za den v určité časy, hodně křesťanů se modlí jenom v neděli 8-)

   Ale proto, že jsme každý jiný, každému to vyhovuje jindy, stejně jako jídlo (modlitba je také jídlo, protože se sytíte Bohem). Tak každému to dělá jinak dobře, kdy se nají, ale jsou i nějaké národní zvyklosti, třeba my máme snídani, oběd a večeři, Angličané mají „snídaňooběd“, tedy pozdější snídani, ale vydatnější, než my atp. Třeba my jsme šli s manželkou v Albánii na oběd do restaurace, nikdo tam nebyl a číšník nechápal, co chceme, tam oběd neexistuje, jí se až večer… Takže podobně se v různých národech budou lidé také modlit v jiný čas, než jsme zvyklí my...

   Tak to byla modlitba a čas, co prostor? Hraje roli, kde se modlíte, nebo kterým směrem? Ano: Tak všimněte si, že kostely jsou stavěné tak, aby vchod byl na západě a oltář na východě, křesťané se modlí východním směrem, odkud očekávají příchod Ježíše: Matouš 24:27 Proto také zemřelí se pohřbívají v rakvích hlavou k východu. Odtud je Ježíš přijde vzkřísit k věčnému životu. Tento předobraz (těch kostelů) najdeme v Bibli, kdy si Izrael na poušti staví svatostánek, tam byl oltář také na východním konci…

   Kde se modlíte, také hraje roli: Existuje tzv. profánní prostor a sakrální prostor, tedy profánní, to je místo, kde se odehrávají běžné denní činnosti, sakrální, to je vysvěcené místo, např. nemocniční kaple, nebo vězeňská, letištní, dálniční…

   I my doma, i když tu nemáme kapli, tak máme třeba své oblíbené místo, kde se modlíme, tady nám to jde lépe. Nebo někdo chodí na nějaké místo v přírodě. Jinde se třeba hůře soustředíme, nebo nás tu něco ruší…

   Kdysi jsem četl něco o kostelích, kaplích a klášterech, a tam bylo napsáno, že žádná taková stavba nestojí na náhodném místě, ale že toto místo Bůh předem vyhlédl. Dal lidem nějaké znamení, nebo se tu stalo něco významného, tak lidé tu potom postavili tento svatostánek. Podobné je to i v nekřesťanských náboženstvích a probereme si to důkladněji v článku o zemi.

   Tak dejme si nějaký příklad: Křesťané často tvrdí, že Bůh je všude a mohou se modlit kdekoliv, ale potom stejně odjedou k nějakému poutnímu kostelu, k poutní kapli, do kláštera nebo do poustevny nějakého poustevníka a vydávají svědectví, že tady je Bůh vyslyšel, byli uzdraveni, něco se stalo v jejich životech… Proč? Tak dejme tomu ten poustevník: To byl světec, který dělal zázraky, už za jeho života jej lidé navštěvovali a on se za ně modlil: Byli vysvobozováni, uzdravováni atd. Dnes už tam ten poustevník není (nebo tam jsou uloženy jeho ostatky), ale místo se naplnilo Boží mocí a projevuje se to i nadále. Už je jiná doba, jiný čas, ale ten prostor zůstává proměněný Bohem (jednou bude takto proměněna celá země). Zmíněný poustevník se modlil nejen za lidi, kteří jej navštívili, ale za všechny lidi, tedy i za ty, kteří tam teprve přijdou v budoucnu. A tak např. katolíci navštěvují katakomby v Římě, kde se konaly tajné bohoslužby během pronásledování, protestanté navštěvují Jeruzalém, kde se modlí na vybraných místech atd.

   Od prostoru se zase na chvilku vraťme k času: Na těchto poutních místech jsou speciální dny, kdy se shůry vylévá Boží moc: Může to být ve výroční den úmrtí poustevníka, v den popravy mučedníka apod. V tyto dny je na těchto místech opravdu nával poutníků!

   Tak pojďme si to rozdělit, nejprve se budeme věnovat prostoru: Bůh „rozprostřel nebe“, jak čteme v Bibli, takže vymezil a ustanovil nějaký prostor: Slunce, Měsíc a hvězdy mají své místo na nebi (na obloze). Mezi nimi jsou nějaké vzdálenosti (asi menší, než nám tvrdí moderní věda). Tento fyzický svět oddělil od toho Svého, tedy to pravé Nebe, kde přebývá On se svými Anděly, to nevidíme. Mezi těmito dvěma světy je nějaká hranice, bariéra…

   Na naší zemi je prostor opět nějak uspořádán: Máme sever, jih, východ a západ, takže asi někde bude střed země, odkud se tyto čtyři směry odvíjejí?! Máme tu nějaké kouty země, tedy okraje, o kterých se píše v Bibli, Ježíš mluví o tom, že máme jít s Evangeliem až na sám konec země (Skutky Apoštolské 1:8), takže ten asi také existuje, ten konec země, nějaký okraj?! Země má také nějakou svoji šíři: Jób 38:18. Pak v Bibli nacházíme pojem „nejzazší sever“, což ukazuje také na nějakou hranici, hraniční bod…

   Vedle šíře je tu výška a hloubka: Když se u nás ve shromáždění zpívalo „ať každá bytost na zemi, ať každá bytost na nebi, ať každá bytost pod zemí to ví…“ Pamatujete si tu písničku? 8-) Tak jsem přemýšlel, co to je za bytosti na nebi a pod zemí. Dnes je mi to jasné: Na nebi nejsou jen Andělé, ale i nějaké další bytosti, Apoštol Pavel píše o trůnech, panstvích, vládách a mocnostech v podnebesí: Koloským 1:16 a v hlubinách země je peklo kde jsou další bytosti. O tom prvním budu psát v článku o Andělech a o tom druhém v článku o zemi a vodě.

   Tak dál k prostoru, co je psáno v Bibli? Nad zemí je obloha, klenba, která odděluje vody od vod: Genesis 1:6-8 a zemi drží pohromadě nějaké sloupy: Žalm 75:4 Slunce se pohybuje podél rovníku, ale nekopíruje jej přesně, má určitou ekliptiku, pohybuje se mezi obratníkem raka a obratníkem kozoroha. Měsíc má také nějakou svoji dráhu…

   V minulém článku jsme probírali světlo a barvy: Obojí se také liší podle času a prostoru. Např. Můj syn se mě ptal, jaké barvy mají planety? Odpověděl jsem mu, že záleží, v kolik hodin a v jakém ročním období, tedy jak blízko jsou Slunci, jak jsou ke Slunci natočené… Jednou budou více do šeda, někdy do žluta či do oranžova…

   Vše je tedy vymezeno v nějakém prostoru. Co ty světové strany? Zase je tu nějaký řád: Slunce jde od východu k západu, větry většinou vanou naopak od západu k východu, ale občas je tu nějaký ten severák, nebo naopak jižní vítr (jugo). Zajímavý je východní vítr, což meteorologicky nějak nepasuje, většinou se větry stáčejí právě k východu. Zdá se, že východní vítr je něco od Boha?! Tento východní vítr se často zmiňuje v Bibli v souvislosti s nějakými tresty. Dám sem jeden příklad: Exodus 10:13, ale když si zadáte tento výraz do nějaké internetové konkordance, vyjede Vám jich tu celá řada, těch příkladů…

   A už jsme u těch národů: Ty se rozdělily také podle světových stran! Když Bůh v Babyloně zmátl jazyky, lidé se rozešli do světa ne náhodně, ale podle nějakého klíče. Bible říká, že Bůh určil lidem hranice lidských sídel: Skutky apoštolů 17:26. To znamená, že nějaké lidi poslal na sever, nějaké na západ, nějaké na jih a nějaké na východ. Až budu psát o Andělích, uvidíte, že každému národu byl přidělen jeden Anděl, Který právě vedl tu svoji skupinu určitým směrem… Mimochodem v tom verši se také píše, že Bůh národům určil nějaké časy, o tom bude řeč níže...

   Trochu si rozebereme význam těchto světových směrů: Západ se bere jako ta špatná strana. Už jsem psal o těch kostelech, že oltáře jsou směrem na východ, směrem na východ se křesťané modlí, odtud očekávají Krista. To znamená, že směrem na západ, když se klaní Bohu, vystrkují zadek 8-) Také já, když jsem se křtil podle pravoslavného obřadu, musel jsem na znamení, že se sjednocuji s Kristem a rozcházím se nadobro se satanem, ďáblu plivnout do tváře, což se dělá právě západním směrem. Tady se západ považuje za tu ďáblovu stranu.

   Jak studuji národy, tak jsem narazil na jednoho profesora antropologie, který vysvětloval: Kdysi v Rusku, které se nazývá „Matkou“, asi znáte: „Matka Rus“, je to i písnička od Iron Maiden: Matka Rus. To označení je proto, že odtud byla osídlena Evropa, evropské národy přišly z tohoto prostoru (Jáfetovci šli od Noemovy Archy směrem k severu, kde se zase rozdělily na severní, východní a západní národy). Tak: Ve starém Rusku neexistovala vězení. Když se někdo prohřešil proti společnosti, poslali ho do vyhnanství na západ. Tím se vysvětluje zločinnost západní Evropy a Ameriky: Státy v Evropě založili právě tito zločinci. To jsou ti, kteří zakládali kolonie a vykořisťovali původní obyvatele, nebo je vraždili či s nimi obchodovali jako s otroky. To jsou ti, kdo pořádali křižácké výpravy. To jsou ti, kteří vyvolali první i druhou světovou válku a dnes touží po třetí světové válce… To jsou ti, kteří založili jak kapitalismus, tak komunismus, tak fašismus (žít se dá i jinak a lépe, než podle těchto systémů). To jsou ti, kteří založili inkvizici a upalovali lidi, jak se jim to hodilo… To jsou ti, kteří popírají Boží řád, postavení muže a ženy a chtějí nějaké unifikované podivné sexuální bytosti a chtějí zrušit rodinu a nahradit jí nějakým novým modelem základní sociální jednotky… To jsou ti, kteří vyrábějí geneticky modifikované potraviny a cpou je ostatním lidem… To jsou ti, kteří přes finanční systém ovládají většinu světa, který vysávají… Ze Západu přišla vodka a alkoholismus do Ruska (konkrétně z Itálie), ze západu přišlo opium a narkomanie do Číny (Angličané), ze západu k nám proudí v současnosti heroin a kokain, také odtud přišlo porno, Heloween, móda čarodějnictví, satanismus, black metal, v minulosti epidemie, jako španělská chřipka, či dříve morové rány. Ze Západu přišel feminismus, nějaká podivná tzv. práva menšin atp. Ze Západu pochází jak katolictví, tak i protestanství, oba tyto systémy popírají biblické pravdy, přepisují verše v Bibli, svazují lidi do nějakých pravidel, které odporují Božímu Duchu a svobodě, kterou nám vydobyl Kristus, a vzdálily se od původního křesťanství, které je orientální (pochází ze Syropalestiny). Bible se odehrává v orientálním prostředí, Její pisatelé byli z Orientu, pochopit se tedy dá Bible pouze v kontextu orientálního myšlení, ne tím západním myšlením. Západ do křesťanství vsunul různé příměsi, jako scholastiku, římské právo, řeckou filozofii, německý pořádek a podobné věci, které sem nepatří. No, a nakonec ze Západu k nám přišla parlamentní demokracie, což je také pěkná blbost, a hlavně podvod na lidi, volební právo žen a podobné katastrofy. To se projevilo např. v posledních volbách prezidenta, že zvítězil ten, kdo lépe vypadal na fotkách, že měl pěkný účes 8-) O obojím se také jednou chystám rozepsat…

   Východ, to je ta dobrá strana: Na Východě vznikly nejstarší civilizace, nejstarší města, vědy jako matematika, astronomie, geometrie, stavitelství, chemie, lékařství, hygiena, kosmetika, daňové systémy, vzniklo tady písmo. Na Východě vznikl budhismus (ve své době reforma zlého hinduismu, který je svojí povahou z jihu), konfuciánství (nauka o správě a chodu společnosti), zoroastrismus, který ovlivnil judaismus (teprve v babylónském zajetí se v Íránu pod vlivem zoroastrismu definitivně zformovala teologie judaismu). Nakonec tady vzniklo křesťanství. Vznikl tu i Islám, který byl ve své době reformou pohanské společnosti, která znala křesťanství, ale odmítala ho.

   Jih, to je prokletá strana, ta nejhorší: Když Noe proklel Cháma a jeho potomky (Genesis 9:24-25), ti se vydali na jih: Afrika, Indie, Austrálie (teď mám na mysli původní obyvatele) a Jižní Amerika (kontinenty vznikly až později). Tady vznikl hinduismus (to je šílené!) a šamanismus, uctívají se tu modly, čaruje se tu, jsou tu kulty, ve kterých se obětují lidé, bují tu tropické nemoci, žijí tady jedovatí hadi, pavouci, škorpióni… Je tu hodně parazitů. Probíhají tu kmenové války: V Africe dodnes, V Indii se hinduisté řežou mezi sebou (dříve více, pak to tam dost zkrotili muslimové), známe války těch Indiánů v Jižní Americe, než to tam zkolonizovali Španělé (ale ti to tu také dost masili). Dodnes se tam alespoň střílejí drogové kartely (potomci těch Indiánů), je tam velké násilí, lidé se bojí prý i zastavit na křižovatce na semaforech, že je hned někdo přepadne. Pěstuje se tu Woodoo, ztrácejí se lidé… No já bych tam nejel ani na dovolenou…

   Sever: Tak ten je opět v pohodě, tady je zajímavý verš o tom severu: Zacharjáš 6:2-8. Severem se myslí hlavně Rusko, to je opět civilizace, odkud vzešlo hodně vědců a vynálezců. Rusko v minulosti zabránilo šíření Bagdádského kalifátu do Evropy, zadrželo hlavní nápory Mongolů, osvobozovalo evropské národy od Osmanů, Napoleona a Hitlera. Tady se nějak udržel morální kodex a zdravý rozum, když ostatní svět blbne, tady se lidé vzepřeli globalizaci. Já bych k tomu severu připsal asi i Kanadu, která, podle mne, je odlišná od sousedních USA, které jsou jasně Západem…

   Taková zajímavost: Ježíš popisuje, že v Božím Království se shromáždí lidé od východu i západu, od severu i od jihu: Lukáš 13:29. Všimněte si: Není tu spojka „a“, ale „i“. Spojka „a“ by znamenala rovnocennost, spojka „i“ znamená určitý rozdíl… Celá ta větná konstrukce tedy vyznívá ve smyslu „Od severu a východu, (ale) i od západu a jihu, jako „dokonce“ i z těchto stran, jako že i tam se najdou lidé, kteří přijdou do Nebe…

   Tak pokud jsou rozdělené tyto světové strany, musí být nějaké místo, nějaký střed, odkud se to rozděluje? Ve skutečnosti tento střed není jen středem plochy, tedy šíře, ale i výšky a hloubky, tady se nachází nejvyšší bod na obloze a nejhlubší pekelná propast. Možná se tomu budete divit, kde to je, ale má to logiku: Je to tam, kde zemřel Ježíš za hříchy lidstva. Tato událost je středem lidských dějin a odehrála se ve středu (centru) našeho prostoru, který obýváme.

    Tak tady to trochu rozebereme do hloubky:

   Smrt Ježíše na Kříži jako střed (naplnění) časů: Časy jsou nějak odděleny. Nejprve byl čas prvních lidí v Ráji. Pak byl čas prvních lidí na zemi, ti zemřeli během potopy. Pak došlo k proměně světa, nastal jiný čas: Začal se zkracovat lidský věk, začalo pršet a sněžit, začala se střídat roční období. Víno v kádích začalo kvasit (Noe se neopil záměrně, nevěděl, že šťáva z vína, na kterou byl do té doby zvyklý, zalkoholizovala). Lidé měli začít jíst maso, do potopy byli všichni vegané, nekonzumovali ani vejce a mléčné výrobky. Také z jednoho lidu vznikly národy (to nás zajímá): Bůh rozdělil jazyky a lidé se rozešli, to byla také novinka, do té doby lidstvo bylo jednotné v řeči, oblékání atp. Také země se rozčlenila na kontinenty, do té doby byla země jednotná, byl jen jeden kontinent (Pangea): Genesis 10:25 Zkrátka najednou bylo všechno jinak…

   Po vyvolení Abrahama nastal čas (doba) patriarchů (Job, Lot, Izák, Jákob, Ezau…). Za Mojžíše nastal čas kněží a Zákona. Pak byl čas soudců. Potom byl čas starozákonních proroků. Pak bylo dlouho ticho: Ani soudci, ani proroci… Pak přišel čas Ježíše Krista, kdy se odehrály evangelijní události. To je ten střed časů, o kterém se tady bavíme. Pak přišel čas Nové Smlouvy, Ducha Svatého, Církve, Milosti. Teď přijde čas antikrista, lžiproroků, obnovení Babylónu. Pak přijde konec, tedy poslední časy, poslední žeň a zánik našeho světa. Pak přijde poslední soud, čas třídění zrna od plev. Nakonec přijde naplnění časů, vyvrcholení a budoucí věk, už definitivní.

   Nás teď zajímá ten střed dějin, smrt Krista na Kříži: To, že to bylo naplnění časů, se píše tady: Galatským 4:4,5. Apoštol Pavel píše, že Bůh poslal Svého Syna, když se naplnil stanovený čas. Tento čas rozeznali mudrci z Východu, kteří se přišli poklonit narozenému Králi: Matouš 2:1,2 Přiblížení se tohoto času prorokuje Jan Křtitel: Matouš 3:1,2 a o naplnění tohoto času mluví i Ježíš: Marek 1:14,15 a tady: Matouš 26:45

   Teď malá odbočka: Naplnění času se týká i seslání Ducha Svatého: Skutky apoštolů 1:4,5 a ani antikrist si nemůže přijít jen tak mírnixtírnix, kdy se mu zlíbí, ale musí čekat na svůj čas: 2. Tesalonickým 2:6-8

   Ale zpět ke smrti Ježíše na Kříži: Četl jsem jednu zajímavost o tom čase v jedné pravoslavné knize: V Ráji údajně, když Bůh vykázal Adama a Evu, tak to se stalo v pátek a nastal smutek, vše se zatmělo od poledne do tří hodin. Tady rozebírali cykly Slunce a Měsíce: Slunce má svůj cyklus a Měsíc také, jednou za nějakou dobu se potkají a překryjí, nastane takovéto zatmění. Ten den nastal jak v Ráji, když jej lidé museli opustit, tak stejně právě ve chvíli, kdy Ježíš visel na Kříži: Také byl pátek a také od poledne do tří hodin byla tma. Tyto dva cykly, tedy sluneční a měsíční, se prý opět protnou někdy v budoucnosti a tříhodinová tma bude znamením smutku nad zánikem země. Tento výpočet mám někde uložený a kdo se o to zajímáte, dejte vědět, já Vám to pošlu…

   Tak to byl čas smrti Ježíše na Kříži a zároveň střed časů, jiné to bylo „před“ a jiné to bylo potom „po“. Ale zároveň ta událost se odehrála na místě, které je středem našeho prostoru, ten si probereme nyní:

   Prostor Jeruzaléma a Golgoty nevybral Bůh pro popravu Krista náhodně, má to logiku, že ústřední událost v dějinách lidstva se odehraje v ústředním bodě naší země, ale asi je to i střed vesmíru. Tady nejen, že Kristus zemřel a tím nám vydobyl svobodu na Kříži, ale odsud i sestoupil do pekel, aby osvobodil zajaté a zde držené: 1. list Petrův 3:19,20. Tady došlo i ke Vzkříšení Krista. Odtud k nám přišlo Evangelium, protože tady Ježíš zadal Apoštolům úkol šířit Evangelium do všech koutů země: Skutky apoštolů 1:8. Odtud vystoupal Kristus na Nebesa a vyvýšil se tak nad celou zemí, a také na toto místo se vrátí při svém druhém příchodu: Skutky apoštolů 1:10,11. V těchto místech také sestoupil Duch Svatý a vznikla zde Církev. A pravděpodobně toto místo bude i centrem moci antikrista, který to tu chce obsadit a už nyní zde operují jeho vyznavači, kteří mu připravují půdu pro jeho příchod. Připomínám verš z Bible: Ne všichni, kdo si říkají Židé, jsou skutečně Židé, ale lžou, ve skutečnosti jsou to lidé ze synagogy satanovy: Zjevení Janovo 3:9. Také si uvědomte, že antikrist se nechá provolat v chrámu, který se už nyní připravuje obnovit právě v Jeruzalémě: 2. Tesalonickým 2:3,4

   To, že odtud Ježíš sestoupil do pekel a odtud i vystoupal na nebesa, ukazuje na to, že tady je skutečně i střed výšky a hloubky, že nad touto oblastí je nejvyšší bod na obloze, ale je tu i nejhlubší peklo. Ježíš totiž nechodí jen tak lehce, ale nadoraz: Když do pekel, tak až do nejhlubšího a když na nebe, tak do nejvyššího. Když je psáno, že kvůli nám lidem se ponížil, tak fakt až úplně dolů a když je psáno, že byl vyvýšen, tak zase až úplně nahoru: Filipským 2,6-10

   Jak se to projevovalo dávno předtím, než přišel Kristus, důležitost tohoto místa? Podle pravoslavné Církevní Tradice, když Noe nakládal Archu, tak mu Bůh řekl, aby vykopal hrob Adama a vzal do Archy jeho lebku. Po opadnutí vody z potopy ji měl uložit do jeskyně, kterou mu Bůh ukázal. To bylo přesně pod Golgotou, proto se to místo i nazývá „Lebka“. Když Ježíš zemřel, vytekla z Jeho boku krev a voda, které prosákly do země a dotkly se Adamovy lebky, čímž byl smyt hřích prvního člověka (prvotní hřích). V tu chvíli se otřásla země, něco prasklo. Praskla deska dlužního úpisu mezi satanem a lidstvem: Koloským 2:14,15. Adam také, a ještě někteří další, už v tu chvíli byli vzkříšeni z mrtvých: Matouš 27:50-53.

   To byla Tradice, co Písmo? Úplně na začátku, když Bůh po rozdělení jazyků určil lidem, kam se mají nastěhovat, tak toto území mělo připadnout potomkům Séma, ale zabrali ho protiprávně potomci Cháma, to byly ty národy, které později Bůh nařídil vyhnat a vyhubit, aby je dostali podle práva a Božího rozhodnutí potomci Séma. Všimněte si v Bibli, že první synové Cháma byli Kúš a Misrajim, což je Súdán nebo Etiopie a Egypt: Genesis 10:6 Tedy potomci Cháma měli jít do Afriky, a ne zůstávat v Kanaánu. Už tehdy to chtěl satan zkrátka zabrat (jako to chce zabrat i dnes).

   Kdykoliv se přiblížil Boží vyvolený lid k tomuto místu, satan znervózněl: Nejprve se tu ochomýtal Abrahám, kterého Bůh povolal z Uru Kaldejského a vodil ho po těchto místech. Ten tady po okolí stavěl Bohu oltáře, a dokonce vzýval Hospodinovo Jméno, např. zde: Genesis 13:3,4 -ale těch veršů je více.

   Nejhorší výhružka satanu byla, když Bůh poslal Abraháma na jednu horu, kde měl obětovat Izáka: To byla právě ta Lebka, tedy Golgota. To už satanovi muselo blikat v hlavě, že se něco chystá… Tady i Bůh předvedl zástupnou oběť, kterou plánoval do budoucna a také se tu objevil motiv obětování syna: Nakonec Bůh obětoval jako zástupnou oběť Svého Syna. Přesně tady na tom místě.

   Satan se snažil, aby synové Abrahama se smíchali s Hamity, kteří tu bydleli, aby splynuli s obyvatelstvem a neotravovali ho. Bůh řekl výslovně Abrahamovi, aby pro svého syna nevzal ženu z místních národů, ale přivedl mu ženu ze svého rodiště. Stejně tak to udělal i Jákob. Toto mísení s obyvateli té země satan propagoval i v budoucnu, když budete číst Starý Zákon, uvidíte, že to je častá výčitka Hospodina Izraeli, že ženili a vdávali svoje děti s cizinci…

   Dále satana nervovalo, když Bůh vyvedl izraelský národ z Egypta a oni pochodovali směrem k tomuto území. Nejprve ovládal faraona, aby je nepustil, pak popichoval národy, které žily po cestě, aby je nepustili projít jejich územím, ještě proti nim poslal nějaké národy, aby bojovaly s Izraelity. Uprostřed Izraele pak podnítil vzpouru, aby velitelé této vzpoury nechtěli dobýt Kanaán, ale odvést Izraelity zpátky do Egypta. Nakonec ještě popichoval ty proklaté národy přímo v kanaánské zemi, aby bojovali s Izraelity, aby ti se sem nedostali, nebo aby spolu uzavřeli smlouvy a smíchali se. No a mezitím vším ještě k tomu do izraelského tábora vnášel modloslužbu a další hříchy, aby zůstali na poušti ve svých starých zvycích a nevstoupili do země zaslíbené již s novými zvyky (s novým právním řádem, s Božím Zákonem).

   Když všechny tyto nástrahy Izraelité překonali a konečně vstupovali na území, které měli dostat do dědictví, tak čím více se blížili k tomu středu světa, tím více satanovi zvonilo v hlavě…

   Jak to tu obsadili, zase něco vymyslel, jak se jich zbavit: V Mojžíšových zákonech se praví, že když Izraelité nebudou poslušni Božího Zákona, Bůh jim vezme jejich zemi, vyžene je z ní a dosadí jiné lidi. Takže satan se činil a vnášel mezi Izraelity neposlušnost Božímu Zákonu, zaplavilo se to tu modloslužbou, mísili se s cizinci, jak už jsem uvedl, a další věci, takže nakonec Bůh splnil, co slíbil a vyhnal dědice z jejich země: Nejprve proběhlo asyrské zajetí, kdy asyrský král odvedl ze země deset kmenů Izraele a dosadil na jejich místo babylóňany: 2. Královská 17:7-24 později ten zbytek skončil v babylonském zajetí, také oni ztratili svoji zemi. To se satan radoval, že se mu to podařilo, vyhnat Izraelity z těchto míst, ale pro jistotu je chtěl zlikvidovat i fyzicky, aby se nevrátili. To je ten příběh z knihy Ester o Hamanovi, to znáte…

   V těchto souvislostech, že se jedná o toto konkrétní místo, se nám bude lépe chápat kniha Nehemiáš a Ezdráš, kde se pojednává o tom, že když Peršané dobyli Babylon a propustili na svobodu Judejce, ještě jim dokonce dali peníze a materiál na to, aby znovu postavili chrám v Jeruzalémě a vydali jim bohoslužebné náčiní ze skladů, kam je předtím uschovali Babylóňané. Satan zase rozjel svoji politiku: Podnítil nějaké místní místodržící, aby tomuto bránili, a nakonec to tu museli navrátilci ze zajetí dostavět se zbraní v ruce…

   Co bylo dál? Místo se sice obnovilo, ale ďábel nepřestal se svými pikly: Rozpadla se tu politická moc a území se ocitlo pod Řeky, vládla tu dynastie jednoho z generálů Alexandra Makedonského. Řekové poskvrnili chrám, Antioch nařídil tady obětovat na oltáři prase Diovi atd. Judaistická bohoslužba byla zakázána… Více se o tom dočtete v deuterokanonických knihách Starého Zákona, např. V Knize Makabejských…

   Po Řecích se tu různě střídaly další vlády… V době narození Krista tu vládl Idumejec (Edomita) Herodes. Edomita znamená potomek Edóma, což je Ezau.

   Zajímavostí je, když už mluvím o tom, že Jeruzalém je střed světa, že kdo zrovna ovládal toto místo, jeho moc byla na vrcholu po celém tehdy známém světě: Vystřídali se tu Asyřané, Babyloňané, Egypťané, Peršané, Řekové, Římané, pak tu vládl Arabský kalifát, potom Osmané, potom Britové a dnes Američané (stát Izrael je americký projekt). Každá říše, která zrovna držela toto místo, tak v tu dobu byla nejmocnější ve světě. Nebo obráceně: Každá nejmocnější říše chtěla obsadit toto místo, aby ještě více upevnila svoji moc.

   Tady se také plánuje usadit antikrist, aby získal vládu nad celým světem. Nakonec sem přijde při svém návratu Ježíš a převezme definitivně moc (vládu) nad světem.

   Tak co ještě o prostoru a čase? Obojí je tzv. „zakřivené“, tedy ani prostor není všude stejný, ani čas. Jsou tu nějaké dilatace. Čas neplyne všude stejně.

   Záleží na gravitaci. Ta je jiná u moře a jiná vysoko v horách, např. víte, že u moře rychleji uvaříte vodu, čím dál výše, tím to trvá pomaleji a od určité nadmořské výšky už vodu neuvaříte, nedosáhnete 100 stupňů Celsia… Takže u národů záleží, v jaké žijí nadmořské výšce, má to vliv na tělesnou stavbu, metabolismus atd., toto má vliv na jejich hmotnou kulturu a ta zase na jejich duševní a duchovní svět, tedy na kulturu v tom slova smyslu, jak to chápeme my.

   Gravitace ovlivňuje i čas, třeba je vypočítáno, jak rozdílně stárne člověk na zemi a na Měsíci, či ve stavu beztíže. Gravitace je vlastnost hmoty, takže není to jen nadmořská výška nebo jiná planeta, ale i nějaké těleso, třeba hora, která ovlivňuje stárnutí člověka, který se nachází v její blízkosti. Lidské tělo je také hmotné, takže třeba je spočítáno, když jste sám, stárnete pomaleji, než když se přiblížíte k druhému člověku.

   Čas běží jinak i v různém věku, pamatuji si, když jsme v učení chodili do nějaké dílny, jak jsme hypnotizovali hodiny na zdi, kdy už bude svačina? Hodiny běžely strašně pomalu, dnes běží strašně rychle 8-) Když jsem v mládí jezdil vlakem a čekal jsem hodinu na přestup, málem jsem zešílel, jak se to vleklo. Dnes tu hodinku na nádraží přečkám velice rychle. Máte někdy pocit, že nestíháte věci? Máte totiž méně času. Vědci spočítali, že rozdíl v plynutí času u novorozence a padesátiletého člověka je dvacetičtyřnásobný! Není to jen subjektivní pocit plynutí času, jedná se o nějaký kmitočet v buňkách našeho těla.

   Čas ovlivňuje naše tělo: Mluví se o tzv. „vnitřních hodinách“, kterých je dvanáct, každá trvá dvě hodiny a v tuto dobu nejvíce pracuje jeden orgán, třeba mozek, střeva, játra… Já si pamatuji v mládí, když jsme někde seděli do rána u piva: Bylo jedno, v kolik jsme začali pít, nebo kolik jsme toho vypili, vždycky v 5 ráno jsme vystřízlivěli. To právě začala pracovat ta játra a všechno rázem odbourala. Jednou jsem bydlel s jedním alkoholikem, ten už to měl vypočítáno: Seděl někde do noci, pak přišel domů, prospal tu kritickou dvouhodinku a pak hned vyrazil někam, kde už se ráno otevíralo…Dvě hodiny během dne má tento orgán svoji špičku, pak po zbytek dne pracuje méně a zase druhý orgán přebírá štafetu. Tady je zajímavost, že čínsky se slovem hodina myslí právě dvouhodinový časový úsek, pro naši hodinu, která trvá 60 minut, má čínština pojem „malá hodina“. Dvě hodiny jsou skutečně nějakým úsekem, třeba se říká, že po dvou hodinách práce nebo po dvou hodinách řízení auta si má člověk udělat přestávku.

   Lidský život také má nějaké cykly, mluví se o sedmiletém cyklu, kdy každých sedm let člověk prožívá něco trochu jiného. Zajímavostí je, že nejvíce lidí se rozvádí právě v sedmém roce manželství, to mají lidé nějakou krizi ve společném životě.

   V Bibli je, že sedmý rok má být rokem odpočinutí pro půdu, která se nemá obdělávat. V Církvích se vžil pojem „sabatikál“, což znamená sedmý rok služby nějakého duchovního, kdy má být uvolněn ze svých povinností, aby se nevyčerpal. Teď se může zastavit, odpočinout si, něco studovat… Pak zase bude jeho služba mít výsledky a nestane se z něj troska… Já jsem o tom něco hledal na internetu a dočetl jsem se, že tento termín, sabatikál, se užívá i u profesorů na univerzitách, u sportovců a dalších profesí: Když vynechají tento sedmý rok a vrátí se ke svému povolání, jsou prý pak lepší a kvalitnější pracovníci než ti, kteří pořád jeli v zaběhnutém systému, třeba ti sportovci že jsou pak výkonnější…

   O těchto sedmiletých cyklech budu psát v článku o Andělech, to Oni totiž ovlivňují ty časy, např. i dny v týdnu, kterých je také sedm.

   Když jsem psal o tom, že jak člověk stárne, čas mu ubíhá rychleji, to asi platí i pro celé lidstvo, respektive pro celé stvoření: Čím déle trvá svět, tím čas plyne rychleji, něco jako když vypustíte vodu z vany, ta odtéká pomalu a jak je jí méně, najednou u toho špuntu se začne rychle točit. Zamyslete se, jak se žilo dříve a dnes: Teď máme pračky, myčky, kuchyňské roboty a logika by byla, že nám tedy zbývá více času, ale ono ho máme jaksi méně…

   Na konci věků se možná ten čas zase trochu zpomalí? Je totiž psáno, že ráno si budou lidé přát, aby už byl večer a večer si budou přát, aby už bylo ráno: Deuteronomium 28:67. Ale to může souviset s počasím, že pak bude přes den strašné horko a v noci strašná zima, takže jen ráno a večer bude snesitelně?

   Počasí: To je také od slova čas. Čas ovlivňuje počasí. Takže záleží na tom, jaká je roční doba a kolik je hodin. Zatím to funguje, třeba máme lidové pranostiky, které nám říkají, v jaký den bude jaké počasí, třeba že na Pankráce, Serváce a Bonifáce bude zima (tři zmrzlíci), nebo na Žofii, že bude pršet. Ale to se časem také poruší, ke konci časů se počasí zblázní… Už teď se něco děje, např. už dávno neplatí, že „Svatý Martin přijede na bílém koni“, tedy že 11. listopadu bude sněžit.

   Každý národ má své časy, tedy kdy vznikal, napřed nějaké kočovné skupiny putovaly nějakou krajinou, pak se potkaly a splynuly, a nakonec se usadily na nějakém místě a vybudovaly svojí civilizaci a pak i stát.

   Tak třeba u nás v Evropě se potulovaly nějaké germánské kmeny, které se nakonec sjednotily a usadily v Německu, kde měly nejprve nějaká svá knížectví a pak i ten stát.

   Slované podobně: Někde se toulali s ovcemi, než se usadili a začali se věnovat zemědělství, nakonec se spolu smíchali a z nějakých oddělených rodových klanů vznikly jednotlivé národy, třeba Češi, Poláci, Slováci a další… No a mezitím se stihli samozřejmě smíchat se zbytky nějakého původního obyvatelstva… Tomu se říká etnogeneze.

   Takže to byl vznik národa, ale i jeho další vývoj se odehrává v nějakých časových úsecích: Je tu vývoj jazyka, písma, literatury, kultury, přechod k nějakému náboženství atd. A pak také kodifikace spisovného jazyka. Čech devátého století, nebo patnáctého či toho našeho jednadvacátého, to není tentýž člověk, jasné: Jsou tu jiné pohledy na to, co ho obklopuje, jiné pojetí světa, jiné hodnoty, čemu přikládá důležitost atd.

     Četl jsem zajímavost o křesťanství, které se u národů vyvíjí podobně, takže vědci tu nakreslili i takový graf: Nejprve linka vede po přímce na bodě nula, není tu žádné křesťanství. Pak se linka začíná malinko zvedat, to byly v historii nějaké první kontakty s křesťany, třeba s obchodníky ze vzdálených zemí. Pak začne linka stoupat, to už třeba první lidé z toho národa uvěřili, ať už přes ty obchodníky, nebo byli v zajetí či v otroctví v nějaké křesťanské zemi, kde již konvertovali. Nebo v nějaké službě, u Germánů to byla např. služba v římské armádě… Pak přijdou nějací misionáři, nebo větší vlna migrantů z křesťanského světa, to už linka jde dost nahoru. Pak se obrátí nějaký panovník, který tlačí na své poddané, ať také přejdou na křesťanství, čímž linka začne strmě stoupat, ale ještě nedosáhla svého vrcholu, pořád si ještě dost lidí drží pohanské zvyky. Nakonec linka dosáhne svého vrcholu, kde se drží po nějakou dobu. V Evropě to byl středověk: Tehdy sto procent obyvatel věřilo v Krista. Po nějaké době začne linka opět klesat, lidé opouštějí víru. Nejprve možná nějací vzdělanci, že jim stouplo nějaké učení do hlavy, pak postupně v několika vlnách další lidé, ať už kvůli církevním problémům, že opouštějí církev kvůli úplatkářství, odpustkům, desátkům, že vidí zhýralost církevních papalášů atd., nebo potom vlivem nějakých filosofů, kteří se postavili Bohu. V Evropě nejvíce křesťanství dostalo šlupku po velké francouzské revoluci. Ale v Čechách lidé opouštěli Boha ještě dříve, kvůli násilné rekatolizaci, která tu probíhala… Pak se ke slovu přihlásí staré pohanské náboženství, které lidé mají v sobě geneticky zapsáno (1. Korintským 12:2) a ožívají staré zvyky (které nikdy úplně nevymizely). Do toho se objeví jiní věrozvěsti, třeba nějací guruové z Indie, nebo tak, a nakonec křivka klesne téměř na původní úroveň, těsně k té nule. Takže dnes je jen pár lidí křesťany, a ještě jich každoročně ubývá…

   Tomu se říká postkřesťanský svět, a to jsme my. Na západ Evropy přišlo křesťanství dříve než k nám, tak je logické, že tam se to odkřesťanštilo také dříve než u nás, tam je to s křesťanstvím ještě horší než tady. Naopak do Ameriky křesťanství přišlo později, takže tam se ještě hodně zachovalo. Záhadou jsou země jako Rusko, kam křesťanství přišlo jen asi 20 let později než do Čech, a přitom se tu stále drží (asi na sedmdesáti procentech), Gruzie, která přijala křesťanství několik set let před námi a to se tu drží na 95-ti procentech, Rumunsko nebo Albánie, které jsou také silně křesťanské… Bude to souviset s pravoslavnou vírou. Ale třeba Řecko nebo Bulharsko, kde církve přijaly gregoriánský kalendář, tady to jde dolů…

   Někde ten graf byl velice krátký, např. v pobaltských státech, které křesťanství přijali později než my, ale také tu dříve skončilo…

   Co to znamená? Že my a celý západní svět je již za zenitem, a teď je řada na dalších národech, kde ten graf jde ještě nahoru. Proto třeba já ve službě cizincům odmítám věnovat energii křesťanským národům (máme jít s Evangeliem mezi nekřesťany), ale nejdu ani mezi národy z postkřesťanského světa, to by byl jen pokus zvrátit tu křivku na tom grafu, ale ta křivka jde neodvolatelně svým směrem. Takovými těmi pokusy „zachránit co se dá“, to jsou ty sborové evangelizace, tak jak je známe, nebo třeba kurzy Alfa (ty takto byly přímo koncipovány svým zakladatelem, který na nich vysvětloval členům církve, čemu vlastně mají věřit). Mám pro Vás jedno sdělení: Zachránit se to nedá. Toto jsou zbytečné aktivity, plýtvání časem, energií a penězi, což vše se dá využít jinde smysluplněji.

   O tom mluví i Písmo, že nemáme začínat znovu s těmi, kteří odpadli, ale máme jít dál: Židům 6:3-6 Tedy Češi nejsou ti, kteří nikdy neslyšeli o Bohu a my jim to máme říct, to mohlo platit někdy v 90. letech, ale dnes? Všichni slyšeli a ti, co nevěří, tak proto, že se tak rozhodli a naše evangelizace je už pro ně jen, že je otravujeme a pro nás úmorná a zbytečná práce. Někdo si myslí, že s tím má úspěchy, ale to jen u lidí, kteří pochopili, že se na tom dá vydělat, pak vysávají různé služby, dejte nám tohle, dejte nám támhleto…

   Stejně, jako je nesmysl začínat nějakou evangelizaci v Evropě, tak to nedává smysl ani na Ukrajině ani v Africe, což jsou bohužel země, kam křesťané vydávají nejvíce energie a peněz a upínají sem své pohledy. Jak Ukrajina, tak Afrika už měly svůj čas, kdo uvěřil tak uvěřil, mají tu své církve, kazatele, Bible, všechno… A opět tady platí, že na nějaké aktivity Evropanů reagují ti, kteří chtějí ty Evropany vycucat z peněz: „Udělejte nám tohle, dovezte tamto, potřebujeme… postavte… kupte… dejte…“ atd. atd.

   Pojmem Afrika nemyslím tu saharskou oblast, to je samozřejmě něco jiného a tam Evropané ještě málo šli s Evangeliem. Např. nyní se velmi raduji, že tam odjeli nějací misionáři z Česka!

   Takže: Jako ten graf nám ukázal vývoj křesťanství (a jeho zánik) v dané zemi, tak takový graf funguje i u jiných náboženství. Kde to tedy bylo v minulosti silně muslimské, budhistické či hinduistické, tam se lidé odvracejí od těchto náboženství a přicházejí ke Kristu. Tam má smysl dělat ty evangelizace. Mám s tím hodně osobních zkušeností, třeba v Turecku nebo zde s národy z Íránu, s Araby a dalšími… A nejsou to jen mé zkušenosti, vypovídá o tom i mnoho reportáží a svědectví konvertitů z těchto zemí, kdy vidíme, že tam se lidé obracejí ke Kristu.

   Existují tedy určité Boží časy pro národy, např. proč Arabové měli Bibli přeloženou už v prvním století a Slované až v devátém? Nedávno jsem poslouchal jednoho vědce, který řekl, že V Byzanci už byl rozpracovaný koncept misie mezi Slovany, ale oni čekali na určitý čas, spustili to až v devátém století. A měli s tím veliký úspěch! Asi tam uměli rozeznávat časy a spustili to v pravou chvíli?!

   Toto se musíme naučit my: Rozeznávat časy, abychom dělali to, pro co je pravá chvíle a nepropásli někde ten čas a jinde se v tu dobu namáhali zbytečně. Jednou jsem na to slyšel kázání, kdy kazatel říkal, že máme být jako surfaři, že ti neskáčou bezhlavě do vody jako magoři, ale čekají na nějakou vlnu, pak na ní vyskočí a svezou se po ní… Ano: Sledujte ty vlny a na nějakou naskočte, pak Vám to „pojede“.

   Jestli Vás zajímá, jaký je zrovna nyní čas, myšleno v celosvětovém měřítku, tak teď je čas Ducha Svatého pro Írán.

   Tyto různé časy neplatí pouze pro duchovní službu, ale i pro jiné činnosti, ať už pro nějaké trvalejší dílo či pro skutky, pro které je zrovna vhodná příležitost. Něco o tom je napsáno tady v Bibli: Kazatel 3,1-8

   Že jsou časy nějak rozděleny, do nějakých úseků (etapy) také víme, např. více než 400 let Hebrejové museli prožít v Egyptě, než se naplnila míra hříchů Emorejců: Genesis 15,13-16 Kdyby vyšli dříve nebo později, bylo by to špatně, měli vyjít v konkrétní čas určený Bohem. Nějakou dobu kmen Juda musel prožít v babylónském zajetí, tuto dobu opět určil Bůh a jsou tu další příklady…

   Tak trochu si ty časy rozebereme. Jsou tři: Lineární, okamžitý, nebo jak jej nazvat, a cyklický. Vzájemně se protkávají.

   Lineární, ten běží odněkud někam. Tento čas řečtí filosofové nazývali Chronos, od toho my používáme pojem chronologický, neříkáme lineární, tedy že něco se nějak vyvíjí postupně v čase, tak jak jdou dějiny odněkud někam.

   To se samozřejmě týká národů, jak se vyvíjely, o tom jsem již psal výše, jak vznikaly a jak šel jejich kulturní vývoj a vývoj křesťanství u nich…

   Ale vyvíjí se všechno: Jak společnost, technika, tak třeba zelenina nebo zvířata. Hodně lidí si myslí, že třeba Bůh stvořil mrkev nebo slepici. Ani jedno: Původně byl nějaký kořínek, ze kterého zemědělci vyšlechtili různé druhy mrkví a původně byl jakýsi kur domácí, ze kterého zase lidé vyšlechtili různé druhy nosnic. Vidíte, tady máte odpověď, jestli byla první slepice nebo vejce: Vejce samozřejmě, to první, ze kterého už se vylíhla ta první slepice 8-)

   A to platí pro pšenici, švestky a meruňky a další plodiny, pro psy a další domácí zvířata…

   Tak se zamyslete, jaký musel být rozdíl v tělesné konstituci, způsobu života a to vše, u Evropana, když ještě lovil divoké prase v lese, potom když oplotil ten les a už si choval ty divočáky na nějakém pozemku a dnes, když už to prase zdomácnělo, není v lese ale ve chlívku, ztratilo srst, kly a jeho maso nabylo úplně jiné kvality…

   Nebo dávný zemědělec, když sesbíral z nějakých klásků pár zrníček a dnes, když vyšlechtěné obilí má hodně zrn v klasu, a je tak dost jídla.

   Toto mělo vliv hlavně na vzdělanost, protože kdysi se ten člověk musel starat jen o to jídlo, jak už ho pak měl dostatek, získal čas na čtení, psaní, počítání a kultura se začala vyvíjet rychlým tempem. Pak už si také mohl takový člověk přečíst Bibli a věnovat pozornost kázní misionářů, dříve by to nešlo.

   No a dnes, jak jsou umělá hnojiva, tak už je jídla až moc a lidi už mají čas na blbosti 8-) Že kraviny dělají lidé z přebytku jídla, se píše tady: Ezechiel 16:49. Pokud Bůh bude chtít lidi nějak napravit, navrátit k Sobě, tak jim vezme právě to jídlo. Tak se připravte, že budou problémy s elektřinou, roztečou Vám mrazáky, budou zavřené obchody, budou problémy s dopravou, takže kamión Vám už nepřiveze zboží atd. Pořád lepší než to, co se stalo Sodomě. 

   Stejně tak, jako byl jiný Evropan kdysi a dnes, tak je také rozdíl třeba katolík ve třetím století, v desátém nebo patnáctém, či dnes v tom dvacátémprvním. Nebo protestant v šestnáctém století a ten dnešní... Jen se zdá, že pravoslavní křesťané jsou pořád takoví, jako na začátku?!

   Tak to byl chronologický čas, jaký je další? Ten, který řečtí filosofové nazývali Kairos, tedy to jsou určité momenty, kdy se naskytne příležitost, která se už nebude opakovat, nebo až za dlouho, moment, kdy se otevírají nějaké dveře apod. My to nazýváme buď šance nebo klika (od německého Glück). Tato chvíle trvá krátce a je těžké ji uchopit pro ty, kteří jsou nějak zajetí v určitých kolejích, mají rádi vše naplánované, urovnané, jsou zkostnatělí, či dávají přednost svému pohodlí. Potom, když přijde ten moment a takový člověk, než si to uvědomí, než se rozkouká, než stihne zareagovat, tak ta chvíle je pryč. Nebo ji využije někdo jiný, hbitější, pružnější…

   To jsou důvody, proč právě církve nechytají tyto momenty: Mají rády ty zavedené pořádky, všechno se musí odhlasovat na schůzi, musí se čekat až se sejde staršovstvo, nepasuje to do dlouhodobého konceptu… Najednou je to tady, ale my to musíme „promodlit“ atd. Prostě struktury to nedovolí.

   Osobně mohu říci, že takovýchto momentů, tohoto náhlého času, jsem využil ve své službě (i v životě) mnohokrát: Sice jsem měl nějaké plány, věci, kterými jsem se zabýval dlouhodobě, tedy vytrvale, nepřetržitě, ale pokud jsem dokázal být vnímavý, abych ji viděl a pružný, abych ji uchopil, tu příležitost, odstavil dlouhodobý plán stranou, abych se k němu vrátil později, tak to bylo perfekt: Posunulo mě to i mojí službu dopředu!

   Samozřejmě nejsem nějaký duchovní superman, hodně příležitostí jsem si také nechal utéct... To abyste si nemysleli 8-) Buď to chytneš, nebo nechytneš, ale pokud se Ti to nikdy nepodaří chytit, tak je asi něco špatně. 

   Podobně jako je tento chvilkový, příležitostný čas uprostřed toho plynoucího času, tak nějak podobně to funguje s prostorem: Jdete, jdete, prostor je pořád stejný, a najednou je nějaké místo, které je něčím zvláštní. Je tu nějaký duch místa, tedy Genius Loci. Vás tu něco inspiruje, nebo víte, že se tu musíte zastavit a něco tady „nasát“, přijmout, máte tu nějaký nápad, nebo dobrou chvíli s Bohem, něco se tu zlomí ve Vašem životě... Asi se tu potkávají nějaké siločáry?

   Tak jaký je ten třetí čas? Cyklický. Tedy děje, které se opakují s nějakou periodicitou. Třeba se střídá den a noc, léto a zima, toho jste si určitě všimli. Nebo Měsíc na obloze má nějaký svůj cyklus. Ale jsou tu i delší cykly, které je těžší vypozorovat. Jsou však lidé, kteří to zkoumají, tak já je sleduji, abych byl v obraze 8-)

   Tak třeba jsem četl o jedenáctapůlletém cyklu, kdy na Slunci dochází k nějakým erupcím, které ovlivní počasí na zemi. Ten rok, kdy jsou ty erupce, tak je velká zima a horké léto. Já si vybavuji: V roce 1978 jsme dostali uhelné prázdniny, jaké byly mrazy. Armáda u nás v horách musela rozstřílet 15-ti metrové závěje, aby projely autobusy. V zimě 1989 byla taková zima, že ráno pekaři nemohli nastartovat motory. V roce 2001 byly třeskuté mrazy, byl jsem v Beskydech a místní mi řekli, že takové nepamatují. Rok 2012 si teď nevybavuji, ale zase v roce 2023 mi zamrzla nafta v nádrži, že jsem nemohl vyjet… Nebo to bylo 2024, teď nevím, jen si pamatuji tu situaci, ale to je jedno, ono to není přesně jedenáct let, ale jedenáct a půl, ten cyklus, takže občas tam poskočí ten letopočet. Každopádně letos (2026) se nemusíte bát nadcházející zimy 8-)

   Pak jsou nějaké cykly v řádu desítek let, vezměte si: Československo od roku 1918 do 1938 bylo jiné, než od 1938 do 1948, pak 1948 až 1968 zase něco jiného a opět od 1968 do 1989. Tedy dvacet, deset a čtyřicet let. V jakém jsme nyní cyklu a kdy můžeme čekat další dějinný zvrat, válku či revoluci? 2029? Nebo to počítat od rozdělení Česka a Slovenska, tedy 2033?

   Tyto desetileté cykly jsou popsány i v Bibli, v knize Soudců. Tady se píše, když se zpronevěřil Izrael vůči Bohu, Ten na ně poslal nějaké nepřátele, ale zároveň vzbudil nějakého soudce, aby vyhnal vetřelce a soudil potom Izrael. V zemi nastal mír na nějakou dobu, než to zase Izraelci pohnojili a situace se opakovala, takto několikrát… Ten pokoj a správa dotyčného soudce, jednou tady čteme trvaly 80 let, někde čteme 40 a jinde asi dvakrát za sebou 20 let…

   On to bude nejspíš čtyřicetiletý cyklus, akorát někdy krát nebo děleno dvěma, či děleno deseti nebo naopak krát deset, protože nějaké historické etapy trvaly 400 let. Ale i ta desetiletí (a staletí) nějak fungují, protože se mění číslo v letopočtu, a protože celý vesmír je nějak konstruován, tak konstrukce se staví na nějakém matematickém základu a čísla tedy budou hrát velkou roli, snad o číslech udělám zvlášť nějaké čtení?

   Také bude asi existovat dvanáctiletý cyklus, protože z těch soudců Gedeon vládl šest let, tedy polovinu dvanáctiletého cyklu (?).

   Pak tu máme sedmidenní cyklus, tedy náš týden, potom sedmiletý cyklus, o tom už jsem dnes něco psal, pak sedmdesátiletý cyklus a sedm krát sedmdesátiletý cyklus. To tady nebudu rozebírat, více o tom v připravovaném článku o Andělech, protože právě Oni řídí tyto cykly…

   Ale je tu jeden zajímavý pětiset letý cyklus: To mám z poslechu nějakého sociologa, který mluvil o upevnění nějaké společnosti či dokonce státu: Každých pět set let se prý zvedne nějaké nebezpečí (ovlivněno asi nějakou klimatickou změnou) v podobě nějakých nájezdníků, dobyvatelů, kteří když napadnou určitou zemi, tak ta se mobilizuje, překlene kulturní, sociální či národnostní rozdíly a semkne se proti nepříteli. Tím se upevní do té doby rozdrobená společnost, semkne se a je položen základ k nějakému pevnému státnímu uspořádání. Tento vědec tu dával příklady z historie jako vpád Pečeněhů na Kyjevskou Rus, vpád Mongolů a další zmapované události z historie…

   S tím souvisí další cyklus, tentokrát dvousetpadesátiletý: O tom zase mluví historikové a archeologové, kteří zkoumají dávné civilizace a zjistili, že každá z civilizací, která dosáhla nadvlády (ve vědách, v technice, výrobě, obchodu, ekonomice a vojenství) nad celým tehdejším světem, měla špičku svého vlivu právě 250 let. Sice ta říše existovala mnohem déle, některé existují i dodnes, ale už ztratily svůj dominantní vliv a ten získala ve světě jiná ta říše. Takže postupně se vystřídaly (teď nedodržím pořadí): Akkadská říše, Asyřané, Sumerové, Chetité, Babyloňané, Egypťané, Peršané, Číňané, Řekové, Římané, po nich to byli Germáni (Svatá říše Římská německého národa 8-), Španělé, Anglosasové, tedy Britové a v současné době je to USA. Podle tohoto matematického vzorce ty by měly nyní přestat dominovat světu a má je vystřídat další kultura, která ještě nebyla ve výčtu. Teď prý přijde čas Slovanů a dost faktů na to skutečně ukazuje. Postupně se takto mají ve vládě nad světem vystřídat všechny kultury, to už neříkají historikové, ti se dívají do minulosti, ale filosofové, kteří předvídají vývoj ve světě…

   Ještě zmíním jeden cyklus, pětiletý: Podle sociologů se každých pět let obmění móda v oblékání, populární hudební styl apod. Probírali jsme to kdysi i na nějakém semináři v církvi. Ale jak jsem psal o tom, že ty církve jsou sevřené v těch strukturách, tak málo kde reagují na tyto změny, pořád se drží toho, co jim fungovalo kdysi a postupně se tak stávají tyto církve archaické... Já jsem si z nich dělal legraci: Když jsem ještě jezdil po sborech kázat, tak jsem nosil džíny a džísku, dlouhé vlasy, jako zamlada, když jsme byli metaláci. Hodně křesťanů mi to řeklo, že vypadám jak v 80-tých letech, kdy oni to také nosili a smáli se tomu. Neuvědomili si, že oni v těch církvích zůstali zamrzlí v 90-tých letech 8-)

   Toto vadilo třeba mojí ženě v jejím sboru: Kdysi tam měli úspěch s nějakým programem pro mladé, tak se toho programu drželi zuby nehty už asi 30 let a nevšimli si, že se mezitím několikrát vyměnila móda, vnímání světa mladými, hudba, kterou poslouchají, zájmy a to vše: Nereagovali na nové podněty a přestali být relevantní pro současnou mládež... Dokonce tomu velí pořád stejný člověk, který byl tehdy téměř vrstevník těch mladých, dnes je mezi ním a těmi lidmi, kterým chce sloužit, již značný věkový rozdíl a už ho tak nebudou brát...

   Takže kdo ví, kolik je dohromady všech těch časových cyklů? Všechny zdálky vypadají jako taková kolečka, která do sebe zapadají, kdyby to někdo ztvárnil, vypadalo by to jako nějaký časostroj 8-) 

   Jak se tento časostroj otáčí, nebo jak plyne čas? Doprava a dolů. Napovídají tomu i čínské znaky, které popisují něco o čase. A protože všechno degraduje (jde dolů), jak hmota, tak lidské tělo, tak každá generace je trochu slabší a nemocnější než ta předchozí, tak je jasné, že to jde všechno doopravdy dolů. Vše směřuje ke svému zániku. 

   To je vidět i na příkladu z knihy Daniel, kde tento prorok vysvětluje sen babylonskému králi o té soše: Hlava je ze zlata, hruď a paže ze stříbra, břicho a boky z mědi, stehna ze železa, nohy pak dílem ze železa a dílem z hlíny. Tedy čím více dolů, jednotlivé říše, které ty části těla sochy reprezentovaly, budou horší a horší a nakonec se vše rozdrolí... Dokonce je tu napáno, že ty drobky odnese vítr a nakonec z toho nezbyde nic. 

   Takže vidíte: Čím je lidstvo „vyspělejší“, tím to s ním jde více z kopce...

   Pak je tu jakýsi „píst“, tedy když tlačíte něco dolů, něco jiného stoupá nahoru, nebo naopak, když něco vytahujete nahoru, tak se něco druhého stláčí dolů. Tak třeba čím je lidstvo vzdělanější, vymyslelo více vynálezů, je technicky vyspělejší, tak je více apatičtější, nervnější, potřebuje více psychofarmak a spotřebuje více drog. 

   Čím více toho dokážeme vyrobit, tím jsou výrobky méně kvalitní... Dříve lidé s primitivní technikou postavili takové hrady, které by s nejmodernější technikou už dnes nedokázali postavit... 

   Víte, co říká Ježíš: „A řeknou: Staré je lepší, než nové...“ 8-)

   Pokud budete více pracovat, že se jako pozvednete sociálně, tím méně času budete mít na rodinu a Vaše sociální zázemí bude slabší. Když bude Váš potomek hodně studovat, aby se pozvedl nahoru, bude málo s Vámi, všechny ty školy, stáže a pak pracovní pobyty někde daleko, bude odkládat založení rodiny a Vy neuvidíte vnoučata... Čím více toho bude rozumět všemu možnému, tím méně bude rozumět Vám a vzdálíte se sobě nejen počítáno na kilometry. 

   Čím jsme starší, tím více nám odcházejí kolena, záda, trávení, vypadavájí zuby a vlasy, ale o to více jsme moudřejší, zkušenější, děláme méně blbostí 8-)

    Ještě krátce k těm cyklům: To, že národy mají nějaké své časy, a že jsou nějaké tyto cykly, nám říká tento verš: Skutky apoštolské 17:26 Tady se píše „pevná roční údobí“, dříve jsem si myslel jaro léto podzim zima, ale ne, nejsou to roční období, ale roční údobí: Tedy ty několikaleté cykly, nějaké vývojové nebo civilizační etapy a to vše, o čem jsem tu právě psal... 

   Že se něco děje s časem, je vidět na následujícím příkladu: Na nějakém semináři nějaký biblický učitel říkal, co rozlišuje křesťany od světa: Prý je to 10 let. Když se objevilo kino, kazatelé proti němu kázali a křesťané tam nechodili. Za 10 let už tam chodili a nikomu to nepřipadalo divné. Pak se objevily bikiny a opět kazatelé proti nim horovali, křesťanky je nenosily. Ale za deset let už je také nosily. No a dnes vidíme, že těch deset let zmizelo: To, co přijímá svět, přijímají křesťané okamžitě. To bylo nejvíce vidět v době covidu: Večer televizní hlasatel řekl, co se má dělat a ráno to křesťané už poslušně udělali. Nepočkali, co na to biskup nebo jejich vedení církve. To se pak později vyjádřilo až když si zjistili, k čemu se kloní většina 8-( 

   Tak kam se podělo těch deset let? 8-) Už se křesťané sjednotili s tím světem, řídí se jeho strachy a trendy. jsou mu poslušní 8-(

   Teď zase chvíli o prostoru: Ten, jak jsme si řekli, je rozprostřen do šíře, má svoji výšku a hloubku. Tady se nachází nějaká pásma. Tak pásma jsou i ve výšce, když budete stoupat na nějakou horu, uvidíte, jak se mění stromy. Např. jsem viděl dokument o Himalájích: Na stejné hoře dole rostou nějaké tropické rostliny, pak jak stoupáte, tak se to mění, a nahoře už je trvalý sníh nebo nějaký ledovec. No a samozřejmě se mění obyvatelé toho pohoří: Dole žije jiný národ, který by nahoře nevydržel, a naopak čím výše, potkáte lidi z jiného národa, který nemůže sejít dolů, protože by nesnesli horko.

   Takže my jako Evropané se podíváme na mapu, vidíme třeba Indii, Nepál nebo Čínu, že tady se rozprostírají ty Himaláje a myslíme si, že tam tedy budou Indové, Číňané a Nepálci. Nebudou: Ti by tam ani nevydrželi. Tady žijí nějaké horské kmeny, které se značně liší od lidí v centrálních částech těch kterých zemích, budou mít své menšinové jazyky atd.

   Pásma jsou i v duchovním Nebi, Apoštol Pavel píše, že se ocitl ve třetím nebi, takže je jasné, že tam také bude více vrstev, více pásem…

   Pásma jsou i v pekle, např. zde Izajáš píše o nejhlubší jámě v podsvětí: Izajáš 14:15, takže je jasné, že tu jsou různé hlubiny, různé úrovně. Pěkně to literárně zpracoval Dante Alighieri v knize Božská komedie.

   Ta pásma jsou i na ploše země, tedy teď se bavíme o šíři námi obývaného prostoru: Mohli bychom říci, že jsou to podnební pásma, ale svoji roli nehraje jen podnebí, je to komplexnější: Je tu určitá vláda Andělů nad určitými oblastmi, je tu určité dělení prostoru, opět připomínám verš: Skutky apoštolů 17:26

   Tak jaká pásma já jsem přímo zažil? Jedno na Slovensku. To se kdysi nazývalo Horní Uhry a já si vždy myslel, že je to od Dunaje na sever. Ne. Když jsem jel na jih ze severního Slovenska, kde vály určité větry, rostly tu určité stromy a rostliny, byla tu nějaká specifická vůně ve vzduchu, tak jsem najednou překročil tuto dělící čáru a najednou jsem cítil jiný vzduch, viděl jiné stromy a rostliny, začali se mi o čelní sklo auta rozbíjet nějací brouci… Ten předěl jsem prostě poznal. Pak jsem tu byl za pár let na túře a v restauraci mi číšník ukazoval, kudy vedla historická hranice Slovenska a Maďarska. Ta kopírovala přesně toto pásmo!

   Zapátral jsem v historii: Když se tvořil československý stát, Štefánik měl zakreslit do map hranici jižního Slovenska. Respektoval toto historické dělení (jak už vidíme, nebylo jen historické, ale i přírodní). Když Masaryk s Benešem viděli ty jeho nákresy, řekli mu, co blbne a zakreslili hranici podle Dunaje. Pak něco namontovali Štefánikovi do letadla, aby spadl a zabil se, tak se ho zbavili.

   Ta posunutá hranice se nelíbila Maďarům a šli si to území zabrat vojensky, ale neuspěli, Československo ji obhájilo. Ale problémy jsou tu dosud, třeba kamarád Slovák mi řekl, že tu šel do hospody a když si objednal slovensky, tak se na něho ani nepodívali, ignorovali ho. Já když si objednám česky, tak mě obslouží a normálně se se mnou baví, tedy slovensky, abych rozuměl, mezi sebou mluví maďarsky ale na Slováky také a dělají, že neumí slovensky…

   Tato hranice maďarského vlivu je i jinde v Evropě, z jihu je to podél řeky Sávy. Za Sávou už to bylo turecké… Ještě předtím Sáva dělila hranici Říma a Barbarů… A předtím tu byla hranice Bulharska, předtím dokonce jeden čas Perské říše...

   Tady jsme jednou jeli na podzim, už takové silnější mikiny a bundy, v autě tlusté přikrývky… U té Sávy jsme se museli svléci do triček a vyměnit deky, tady najednou bylo úplně jiné počasí…

   Podobné dělící pásmo jsme zažili v Černé Hoře, tady dokonce dvě: Směrem k jihu nejprve byl sníh, pak takové naše léto či podzim a po průjezdu nějakými horami tu najednou zrálo ovoce na stromech a rostly tu palmy…

   V Česku máme pásmo mezi Čechami, Moravou a Sudetami: Není to jen dělení národnostní, jazykové, ale opět historické a přírodní: Tady jsou takové povětrnostní podmínky, že sem nikdo nechtěl jít žít, i když k tomu obyvatele ve středověku vyzývali různí panovníci. Ti sem nakonec do prázdného prostoru pozvali německé osadníky (ve čtyřech různých vlnách za vlády Přemyslovců a Lucemburků). Po odsunu německého obyvatelstva se to tu čs. vláda snažila osídlit, ale také s malým úspěchem. I lidé šli, ale málokdo to tu vydržel a buď se lidé vraceli, nebo ti, co tu zůstali, mají velké problémy. Je tu vyšší úmrtnost na rakovinu, hodně sebevražd, kriminality, takže i násilných smrtí, drogy, rozvody… Zkrátka lidé tu nejsou šťastní.

   Když vláda pořád nemohla sehnat dost dosídlenců, co by sem šli, tak sem nakonec navozili lidi ze Slovenska, reemigranty z Volyně a Rumunska, Maďary… V mém městě byli i Bulhaři a dost Ukrajinců, kteří tu byli nejprve v zajetí a pak se nechtěli vracet… Bylo tu hodně Rusínů, když se dělila hranice Československa a Podkarpatské Rusi, tak se neuměli rozhodnout, jestli žít na Slovensku nebo na Ukrajině (nová hranice šla přes ty vesnice, které spolu dosud soužily, teď by se příbuzní nemohli navštěvovat), tak šli společně do Sudet.

   Stejně to bylo málo, tak sem vláda navozila Romy ze Slovenska, pak sem dali Korejce, Kubánce a Vietnamce. Dnes se sem ve velkém naváží Filipínci, Mongolové, Nepálci a další dělníci, protože tu stále chybí lidé.

   V pohraničí je statisticky nejvíce cizinců, jejich počet převyšuje počet cizinců ve vnitrozemí. Prostě je to jiné pásmo a Čechům a Moravanům se tu zkrátka nedaří, není to jejich přirozené prostředí… Mluvil jsem tu se staršími lidmi, kteří si vesměs stěžovali, že mladí jdou na studia do vnitrozemí a už se nevracejí, ostatní také jedou pracovat do vnitrozemí, zkrátka není to tu pro ně.

   Zažil jsem jeden sbor, který dělal evangelizaci ve městě, přes které vedla hranice Moravy a Sudet: Na té moravské straně se jim dařilo, lidé je poslouchali, na té původně německy mluvící straně nikdo neměl zájem… Je to už jiný svět.

   Nebo hranice Slezska a Moravy: Pracoval jsem s jedním sborem ve městě, kde vedla tato hranice. Měli jsme úspěšnou misii a potřebovali jsme více pomocníků. Navrhl jsem, že oslovíme sousední sbor, který byl ze stejného města a ze stejné denominace. Kazatel mi řekl, že oni si s nimi vůbec nerozumí. No jo, oni už byli na Moravě 8-) Museli jsme oslovit sbory jiných denominací, ale tak, aby to bylo z té slezské strany. Rozhodovala mentalita těch lidí, ne církevní příslušnost.

   To jsem zažil všude na svých cestách: Stejná denominace měla úplně jiné sbory v Čechách, na Moravě, na Slezsku a na Slovensku a odlišné denominace v rámci jedné země si rozuměly daleko více… Rozhoduje to území, ve kterém jste tom pásmu.

   Co pásma jinde ve světě? Nedávno jsem četl o Etiopii: Tady je někde hranice pouště a lesa. Když Arabové napadli Etiopany, v lese jim pochcípali velbloudi a nikam se nedostali. Když Etiopané napadli Araby, na poušti jim pochcípaly koně a muly a také se vrátili s nepořízenou. Takže zůstala tu hranice dvou světů, toho arabského a černého, nebo křesťanského, jak se na to podíváte. Hranice přírodní, náboženská, národnostní, kulturní, jazyková…

   V Íránu nějaký cestovatel psal, že se dostal na hranici dvou pásem: Na jedné straně se pil čaj s cukrem, na té druhé už se solí a s máslem.

   Vraťme se zpátky do Evropy: Němci žijící západně od Rýna mají přísloví: „Vše, co je na východ od Rýna, je z ďábla“ 8-) Vidíte: Jedna země, ale řeka odděluje odlišné kultury. Tato řeka byla kdysi hranicí Říma a Barbarů…

   Tato pásma jsou nejen přírodní, kulturní a historická, s rozdílnou mentalitou lidí žijících zde a s odlišnou historií, ale také duchovní:

   Když jsem ještě chodil do protestantské církve, tak tady samozřejmě byli všichni zblblí do Ameriky, pořád jí dávali za příklad. Mimo jiné i říkali, že v Americe existuje tzv. Biblický pás, tedy oblast, kde je vysoká koncentrace sborů, církví, kde je větší návštěvnost kostelů než v ostatních částech země, lidé dávají více darů atd. Když se ta oblast vyznačí na mapě, je vidět, že se táhne opravdu v jakémsi pásmu a svůj název, tedy Biblický pás, nese právem.

   No jo, ale to není jen v Americe, to je všude na světě: Třeba já mám doma katalog katolických kostelů, kaplí, charit atd. Když otevřu mapu Česka, tak tam jsou zvýrazněné ty objekty a v jednom pásmu, konkrétně jsou to jižní Čechy a jižní Morava, tak je také nápadný ten pás. Ale když bychom si k tomu rozevřeli mapu Bavorska a Slovenska, případně severního Rakouska, viděli bychom, že ten pás se táhne přes větší část Evropy.

   Např. jsem měl kamaráda, který sem jezdil na nějakou misii a nadával na ty jižní Moraváky, jak nechtějí přijmout protestanství a drží se katolictví. No jo, oni holt žijí v tom katolickém pásmu… Protestantské sbory v této oblasti, těch je tu skutečně málo a jsou málo početné. Nechápu někoho, kdo řekne, že jede sem dělat nějakou evangelizaci.

   Tyto pásy nejsou jen křesťanské, ale jsou i v islámu, často se hovoří o nějakém pásmu vytýčeném nějakými rovnoběžkami, to si můžete sami zkontrolovat na mapě, ale budou tato pásma i v budhismu a hinduismu, také jsou v šamanství…

   Např. jsem slyšel vyprávět nějaké misionáře z Číny, kteří měli nějaký plán v Tibetu, kde vládne lámaismus: Tady se jim dělalo špatně, zvraceli, ale nebylo to nadmořskou výškou, bylo to duchovní. Občas museli přejít hranici toho pásma, kde se nacházeli, tady dokázali dýchat, najíst se, strávit jídlo, vyspat se a načerpat sílu a zase se vraceli do toho pásma, aby udělali nějakou práci, ale zakrátko zase museli přejít tu hranici, aby se zotavili…

   Ještě se v tom prostoru zastavíme u výšky: Víte, že probíhá souboj o ovládnutí výšek? Tak podívejte: Např. ve středověké Evropě města soutěžila v tom, které bude mít větší věž, buď na kostele nebo na radnici. Které si postavilo vyšší věž, to ovládalo obchod v okolí a ekonomicky předčilo ty okolní města. Nejvýznamnější města pak byla ta, kde byly postavené katedrály s hodně vysokými věžemi.

   Když šli misionáři do různých částí světa, tak vytyčovali kříže nad městy, aby tu získali vliv. Dělal to Apoštol Ondřej v Kyjevě, dělali to křesťané v horách Gruzie, Arménie, dělalo se to v Řecku a jinde na Balkáně… Na mnoha místech jsem to sám viděl, některá ta místa jsem viděl v dokumentech a o některých jsem četl v historii Církve. U nás to prý dělali Cyril s Metodějem, např. údajně porazili na Radhošti sochu Radegasta a ze dřeva té sochy tu postavili kříž, pak se teprve obrátili lidé v okolí…

   Hodně na Slovensku vídám ty kříže na horách a skutečně tady je více křesťanství mezi lidmi, než v Čechách…

   Když Osmané dobývali křesťanské části Evropy, povolili těm, kteří nechtěli konvertovat na islám kostely, ale pouze pod podmínkou, že jejich věže budou nižší, než minarety mešit: Tím si zajišťovali nadvládu islámu nad obyvatelstvem.

   V Mekkce zakázali přelet švýcarským letadlům, aby se nad Mekkou nevyvýšil kříž, který má Švýcarsko na vlajce a byl i na těch letadlech…

   Když Hitler chtěl obsadit celou Evropu, poslal horolezce na Elbrus, aby tady vytýčili hákový kříž. Pak skutečně vítězil. Sověti poslali také horolezce, aby sundali hákový kříž a vyvěsili sovětskou vlajku, poté se situace na frontě obrátila. 

   O tuto nejvyšší horu Evropy probíhá pořád boj: Po (řízeném) rozpadu Sovětského svazu se nenaplnily sny Západu, že na Kavkaze vzniknou také samostatné státy, jako se to stalo ve Střední Asii a v Pobaltí, a tak britské a americké zpravdajské služby tady podporují a financují separatisty a teroristy. Jejich cílem je, aby se tu vytvořily nějaké malé republiky, kde budou mít Anglosasové nějaké své loutkové vlády a budou to tu ovládat. Pak by měli „pod palcem“ i ten Elbrus, nejvyšší horu Evropy, a získali by tak vliv v celé Evropě. No, zatím to místo drží Ruská federace. 

   Samozřejmě nejde jen o tuto horu, kolikrát v minulosti se válčilo o různé kopce a hory, i když tu nic nebylo ani tu nikdo nežil... Vzpomeňta na bitvy o různé kóty z historie... Šlo o strategii: Kdo bude držet vyšší místo v regionu, ovládne celý ten region. U nás to byly třeba bitvy o různé hrady. Později, jak byla vynalezena letadla, zase: Armáda, která se uměla vznést výše, vedla ve válce. Dnes už to nejsou letadla, co rozhoduje, ale všelijaké satelity a systémy ve vesmíru. Pomocí této technologie se dá mapovat terén na zemi, navigovat zbraně, vyhledat a zaměřit cíle, dokonce i ovládat počasí. A technologie jde dopředu, za chvíli nám tím budou ovlivňovat nebo řídit myšlení 8-(

   Jako první země, která stavěla mrakodrapy, to byly USA. V té době také vyletěli nahoru, co se týče průmyslu, obchodu. V Evropě dlouho nejvyšší budovou byla Lomonosovova univerzita v Moskvě. Také sovětská věda byla na špičce v těch časech a vliv Sovětského svazu v Evropě byl značný. Pak se postavila nějaká (myslím televizní) věž v Berlíně a Německo bylo hlavní silou Evropy. Pak je předhonili Španělé a v tu dobu se také Španělsko nejvíce ekonomicky vzmáhalo. Jeden čas jsem to sledoval a skutečně: Kdo zrovna postavil nejvyšší budovu, tak ovládal ekonomiku, trendy apod. V současnosti je nejvyšší budova v Evropě opět v Rusku, konkrétně v Petrohradě a Rusko zase posiluje, i když se vám to nezdá, ale je to tak. Otevírá si různé obchodní cesty do světa, sjíždí se sem politici mnoha zemí a navazují mezinárodní spolupráci apod. Cestovatelé, kteří sem jeli a viděli to tu, tak říkají, že přestože i tady je inflace a zdražování, tak jako všude jinde, tak  pořád je tu největší kupní síla v Evropě: Poté, co lidé zaplatí základní životní náklady, pořád jim z výplaty zbývá dost na utrácení, takže vznikají nové podniky, restaurace, kadeřnictví, salóny... Kdežto běžnému Evropanovi po zaplacení složenek už nezbývá na to ostatní a podniky se u nás zavírají: Já když se chci někde dát ostříhat, tak nemám kde, vždycky je tam cedulka na dveřích, že ta paní je doma a přichází jen kvůli objednaným. Když čekám na vlak, nemám kde si zajít na kafe... Když navštívím své rodné město a chci zajít za starými známými, nenajdu je: Ty hospody, kde jsme se scházeli, jsou všechny zavřené... Již před dvanácti lety jsem chtěl mámě koupit dárkový kupon do kadeřnictví, ta paní mi řekla, že je neprodává, že každý měsíc neví, jestli to udrží a bude tady. Aby pak máma nepřišla s kupónem a tady bude trvale zavřeno a já přijdu zbytečně o peníze...

   V Rusku nejen, že je momentálně nejvyšší budova Evropy, ale je jich tu hned pět nejvyšších v řadě za sebou, a z celé Evropy právě tady jich je také nejvíce dohromady. Tato země skutečně udělala veliký pokrok, když si vezmete, jak to tu bylo roztřískané po roce 1991 a jak to tu vypadá nyní. My, za tu dobu, od těch devadesátých let, jsme šli naopak dolů, a to se vším: Průmysl, železnice, bytová výstavba, věda atd. Rusko nejen, že udělalo takový pokrok, ale ještě půjde nahoru, to uvidíte.

   To souvisí s tím cyklem 250 let, o kterém jsem psal výše, že každé toto období se vystřídá na vrcholu jedna konkrétní civilizace. Už jsem zmínil, že by to nyní měla být doba Slovanů, před asi pěti lety o tom psal jeden filosof, teď se ukazuje, že by to tak skutečně mohlo být: Milióny Rusů odešlo kvůli válce do Asie a Evropy. Také odešly milióny Ukrajinců do různých zemí. Takže všude možně jsou teď Slované! Ti nepřijmou kulturu dané země, kde žijí, budou si udržovat svojí kuchyni, svůj způsob oblékání apod. To je vidět i u nás, že prázdné hospody berou Ukrajinci a vaří tu svá jídla, mají tu obchody se svým zbožím, jsou tu jejich krejčovské salóny, kadeřnictví...

   Tito lidé si s sebou přinesli peníze a tady zakládají své podniky, podporují tak místní stagnující ekonomiky a všude jsou vítáni, jsou přínosem. Jejich děti budou ve školách příkladem ostatním dětem. Budou i v budoucnu posilovat ty země a získají veliký vliv. Obnoví se i morálka, už teď bylo vidět v roce 2022, jak přišli Ukrajinci do Čech, že tady zaplnili poloprázdné církve... 

   Pak se to spraví i u nás: Vzpomeneme si, že jsme Slované a ne Keltové či Germáni, jak je nám to tady vtloukáno do hlav od roku 1990, přimkneme se k této vzrůstající síle Slovanstva, vymaníme se z poddanství Západu. Nebudeme již jeho kolonií, ani jeho přisluhovači a zase obnovíme naši zemi, začneme naplňovat svůj historický úkol a nebudeme už jen přežívat... 

   Toto vše se stane v nějakém procesu, buď pozvolném, nebo jestli Rusko odpoví na útoky ze strany NATO na své území (vyrábí se zde drony, ale aby se složitě nedovážely na Ukrajinu a startovaly odsud z velké dálky, tak se odpalují rovnou např. z Finska), tak se to jen urychlí. 

   Přerod bude asi bolet, ale vyplatí se to. Možná ne ještě nám, ale budoucí generaci. Ale i tento dvousetpadesátiletý cyklus má zase své etapy, nejprve trvá, než se ta nová civilizace vzedme, něco vybuduje, pak se dostane na svůj vrchol, potom si lidé užívají výdobytků té civilizace (přijdou k hotovému), aby si jich postupně přestali vážit, přestanou budovat a začnou si užívat, tím to celé půjde dolů, aby se to nakonec rozpadlo a zase povstane jiná ta civilizace. Opět je na to nějaký graf, který se dá dohledat u starých, zaniklých civilizací... 

   Teď si nemyslete, že tady velebím Rusy, Ukrajince nebo Slovany jako takové, ona i kdyby to převzala jakákoliv civilizace, tak by se nám ulevilo: Prostě přichází obroda a pád staré, zkažené civilizace. Ta nová půjde po nějaké křivce dlouho nahoru, než dojde ke svému vrcholu, nevíme, jak dlouho ten vrchol bude trvat a kdy začne křivka padat dolů a v závěru své existence už to bude opět v rozvratu a zase nastoupí nová civilizace, která to bude muset pročistit.

   Co jinde ve světě, s těmi výškami? Tam také probíhá soutěž o nejvyšší budovu, já už to nesleduji, ale vím, že jednou to bylo v Saúdské Arábii, v Kuvajtu, pak zase v Singapuru, potom už nevím kde, pořád se to střídalo: Jednou Čína, pak Korea, pak zase někdo… Ale zase to kopírovalo ekonomický úspěch té země, která zrovna vedla s tou výškou. Momentálně jsou to Arabské Emiráty.

   Jen taková poznámka: Daří se to tam, kde není moc demokracie, ale nějaká diktatura, buď monarchie, nebo vláda jedné strany či dlouhodobý nějaký „nesesaditelný“ prezident. 

   Tato soutěž probíhá i mezi sportovci, např. kdo skočí z větší výšky padákem, kdo se vznese výše v balóně atd. 

   Nejde jen o nejvyšší místa, ať už ty budovy nebo hory, ale i o nejhlubší: Např. v Čechách byl nejhlubší důl (na stříbro) v Rakousku-Uhersku a Čechy byly nejvyspělejší částí Rakouska. Sovětský svaz, když byl na vrcholu své moci, měl nejhlubší vrt na světě. Dnes je ten nejhlubší vrt v Číně. 

   Takže teď si můžete spočítat, které jsou nejsilnější mocnosti na světě: Číná má nejvyšší horu světa a nejhlubší vrt. Spojené Arabské Emiráty mají nejvyšší budovu Asie a i celého světa, ale Saúdská Arábie má rozestavěnou ještě vyšší. Rusko má nejvyšší budovy v Evropě a také nejvyšší horu Evropy a ruské vojenské ponorky se dokáží ponořit nejhlouběji ze všech. Amerika má ve vesmíru nějaké satelity a jejich průzkumné batyskafy (nevojenského účelu) se dokáží ponořit v oceánu nejhlouběji. A samozřejmě Židé přes nějaké banky mají investice ve všech těchto projektech a také drží nejhlubší místo na souši, Mrtvé moře. Kdo ovládne výšku a hloubku, ovládne na zemi nějakou šíři.

   No, my máme štěstí, že už nemusíme soutěžit, tuto soutěž už dávno vyhrál Ježíš, když sestoupil na nejhlubší dno pekel a také vystoupal pěšky do výšin, překonal tak jak tu pozemskou výšku, tak vstoupil do Nebe. Tak teď už aspoň víte, proč to udělal 8-) 

   To, že Ježíš dosáhl nejvyššího místa, neznamená, že my máme pohov: Občas můžeme zaskočit na nějakou horu či na mrakodrap proklamovat tady Kristovo vítězství 8-)

   Ono totiž nemůžeme si myslet, že Ježíš za nás udělá všechno a my si jen budeme užívat nějakou pohodu, musíme pracovat a bojovat: Ježíš je náš velitel, aly my jsme Jeho armáda, ta musí jít a dobývat svět, tedy duše pro spasení.

   Dám jeden příklad: V Asii to dlouho vázlo a bylo tu velice málo křesťanů, po celá staletí. Pak první běloch (předpokládám křesťan) vystoupal na Mont Everest, nejvyšší horu Asie a od té doby je veliký růst církve v Asii!!! To byl nějaký zlom, kdy se najednou začalo dařit misiím, začal růst počet konvertitů, církví atd. Tento růst je v současném světě největší a nejrychlejší právě v Asii! Jinak tato hora leží na čínsko-nepálské hranici a jak v Číně, tak v Nepálu opravdu roste počet křesťanů.

   Já to mám v naší službě odzkoušené: Když se nad nějakým městem modlíme na jeho nejvyšším bodě, pak se nám tu dobře daří práce, když se nejdeme modlit na tu horu nebo budovu, tak to nejde tak dobře a více se namáháme. 

   Ještě jeden příklad ze severních Čech: Tady jsme byli s manželkou na túře na jedné hoře, která se vypíná nad městem. Je to bývalá sopka. Nahoře byla informační cedule, že kdysi tu byla nějaká pohanská svatyně. Tou dobou samozřejmě pod tou horou byli všichni pohané. Pak přišli křesťané a zbourali tu svatyni a postavili kostel. Tí začali všichni dole být křesťany. Pak, protože to byla sopka, tak tu byla nějaká díra, kam se ten kostel propadl a nebylo tu nic. Lidé pod horou také nevěřili v nic, byli ateisté. Pak přišel nějaký spolek a vztyčil tu nějaký sloupek s názvem: „Energetický bod“. Když se zeptáte lidí v tom městě, čemu věří, řeknou Vám, že v nějakou energii... Působí tu jedna křesťanská skupoina, která se snaží lidem kázat Evangelium a založit sbor, ale moc jim to nejde. Zapomněli vylézt na tu horu a dát si tu nějaký symbol. Neovládli ten kopec a nezískají ani vliv v tom městě pod ním...

   Zkrátka Církev (věřící lidé), potřebuje zabrat strategická místa. Ježíš nás předešel, ale opravdu to není něco, co za nás udělal, my Jej musíme následovat. 

   Ještě malinko k těm výškám: Záleží, jak stavíte věci, do jaké úrovně. Např. muslimové vždy u sebe doma mají na nejvyšší poličce Korán, aby u nich doma vládl Boží Zákon. Církve třeba zase mají na střeše kříž. Ale někde už to jsou nějaké antény na internet 8-) Také to pak tak vypadá: Místo aby šli členové té církve v neděli do kostela, tak si doma pustí on-line bohoslužbu... A namísto, aby lidé ve městě, kde stojí ten kostel, věřili Bohu, tak věří internetu. To jsem viděl i v Turecku: Na nejvyšších pahorcích a budovách byly ty internetové dráty a Turci frčeli na mobilech, mešity tu byly prázdné, jen v jedné byli turisté... 

   Hodně lidí říkalo, že když dělali autoškolu, nebo se učili na nějaký předmět, tak si dávali na noc pod polštář učebnici, aby jim to lépe lezlo do hlavy. Já se tomu dříve smál, ale asi na tom něco bude. Dnes třeba tam dává hodně lidí mobil, a jak to vypadá, jak mají vymytý mozek světem, který je přes ten mobil zásobuje nějakými nesmysly... Já, když si musím v mobilu nařídit budík, tak si ten telefon potom strčím k nohoum, tedy k chodidlům.

   Já si třeba nedávám nikdy na nějaké vyvýšené místo doma kapesníky nebo léky, abych pak nebyl nemocný. Nebo do levé náprsní kapsy si nedávám peněženku, abych neměl peníze na srdci. Do té náprsní kapsy dávám jen peníze, které jsem oddělil pro Boha, a které se chystám dát v církvi nebo nějakému konkrétnímu služebníkovi. 

   Tak hlavně si do té levé náprsní kapsy blízko k srdci nedávejte cigarety nebo placku rumu, když jdete třeba na túru 8-) Abyste to pak nemilovali. Vojáci v 1. světové válce si např. do této náprsní kapsy dávali malou Bibli.

   Jako to děláme doma, že třeba koš na odpadky nebo kýbl na mytí podlahy dáváme někam dolů a ne nahoru, jasně, nechcete mít odpadky nad úrovní pasu nebo hlavy... Tak je to se vším: Všechno má mít nějaké své místo. 

   Já třeba nikdy nepoložím na Bibli jinou knihu, kalendář, nebo podobně: Není nic nad Bibli! Tu dávám vždy na vrch.

   Tak dávejte pozor, co si dáváte nad hlavu, co je napsáno na Vaší kšiltovce, co Vám visí na stropě (snad ne nějaké heloweenské strašidlo 8-), nebo ve školce či škole Vašich dětí: Schválně, zkontrolujte si to. Jaký nápis má Vaše tričko na prsou, v jaké výšce je u Vás doma televize, po čem šlapete, jaké vzory mají Vaše dlaždice, lino nebo koberec (např. v Pravoslaví je pravidlo, že nikdy nesmí být vyobrazen Kříž na zemi, aby po Něm lidé nešlapali). Jaký je potisk povlečení deky, kterou se přikrýváte (nebo Vaše děti)? A co Vám visí doma nebo na pracovišti za obraz na stěně, který Vás převyšuje? 

   Také se podívejte, co nosí lidé na hrudi na přívěšku, který jim visí kolem krku: Nějaký amulet? Nějaká blbost? Co nebo kdo vodí tyto lidi „na obojku“ do otroctví? Já mám na krku řetízek s Křížem, mne vodí Kristus a já jsem Jeho otrok... 

   Komu se to zdá divné, tak připomínám, co se píše v Bibli, že si máme přivázat Slovo Zákona na ruce a na čelo. Židé to skutečně dělají, že to mají napsané na takových řemíncích, nějaké verše, a omotávají si je kolem rukou. Jiné verše pak vkládají do takové krabičky a tu si přivazují na čelo... 

   Já třeba, když jsem doma maloval, tak jsem si ty verše napsal na zeď a pak ji nabílil, ale to Slovo tam stále je 8-)

   Mně se jednou stalo: Dělal jsem v jedné práci a venku byla zima. Ostatní pracovníci mi řekli, že po nějakém bývalém dělníkovi, který už tu nedělá, tu zbyla skřínka s věcmi. Uřízli zámek a otevřeli tu skříňku, já si z ní vybral nějaký svetr, ostatní jsem vyházel a zabral tu skříňku pro sebe. Pak jsem začal mít těžké deprese a myšlenky na smrt, ale nedával jsem si to do souvislosti. Pak si mého stavu všimla jedna sestra ve sboru a řekla, že u mne cítí ducha smrti a vyzvídala, co a jak. V práci jsem se zeptal na toho člověka, po kterém jsem nosil ten svetr, řekli mi, že se oběsil. Tak teď to bylo jasné. Opět ta sestra mi poradila: Dej ten svetr na zem a pošlap ho. Jakmile jsem to udělal, deprese a zlé myšlenky mě opustily, pak jsem ten svetr spálil. Vítězství a řešení přišlo ve chvíli, kdy jsem ten svetr neměl na sobě, ale pod sebou. No: Od té doby už nikdy nic nenakupuji v second handu 8-) Kdo ví, po kom tam ty věci jsou... 

   Nebo: Když chcete vyvýšit ve svém životě Boha, co uděláte? Kleknete si. Tím jste se ponížili před Bohem a On je ještě více nad Vámi. Nebo si před Bohem můžeme lehnout tváří k zemi, jako to dělal Mojžíš...

   Takže jsme si dnes trochu „naťukli“ téma prostoru a času, určitě jsme nevyčerpali celé téma a neprobrali jsme všechny podrobnosti, ale snad Vám to otevře opět nějaký obzor?

   Shrnutí: Co tedy se všemi těmito informacemi? Poslouží nám v budoucnu lépe pochopit jednotlivé národy, podle toho, kde přebývají v prostoru (v jaké jsou nadmořské výšce 8-) a jaký je zrovna čas pro ten který národ.

   Jak nám to celé pomůže prakticky? Tak chtěl jsem Vás povzbudit, abyste zkoumali prostor, kde sloužíte, často totiž slýchám křesťany, jak si něco vzali do hlavy a říkají třeba, že jedou do toho a toho města něco dělat, ale přijedou tam nepřipraveni, vůbec nezkoumají to místo: Co se tam stalo, jaká byla historie, jaké je tu pásmo, tedy co tu ovlivňuje život, jaká je tu duchovní realita. Pak neví, do čeho jdou a jak mají upravit své konání, jak mluvit s místními apod.

   Třeba nedávno jsem byl na jedné akci: Jeden vedoucí vyhlásil nějakou víkendovku v jednom městě, přijel v pátek večer a hned se vrhl do akce. Já raději přijedu dříve, nějak tu nasaji atmosféru, přečtu si něco o tom městě, projdu se, snažím se dešifrovat, čím tu lidé žijí, co je svazuje atp.

   Dříve to měli misionáři jednodušší v tom, že chodili pěšky: Cestou mohli vnímat ty změny, jak se mění prostor, kterým kráčejí… Dnes přejedeme autem, vystoupíme do neznáma a nevíme nic. Kolik jsem slyšel třeba zakladatelů sborů, že kdysi přijeli někam a rozjeli to, co měli v hlavě, co se naučili v biblické škole, co jim někdo řekl na nějakém semináři či školení, jak se to má dělat… Pak po letech prohlásili: „Tehdy jsem to dělal špatně a dnes rozumím městu, co potřebuje a už to dělám jinak“. Jako všechna čest, ten člověk přišel s upřímným srdcem, pracoval, to všechno, ale mohl si ušetřit námahu a začít už lépe připravený. Mohl se hned od začátku u místních lépe „zapsat“, uvést se. Víte, jak velkou roli hraje první dojem.

   Také Vás povzbuzuji, ať zkoumáte ty časy, ať se sladíte s tím, co zrovna dělá Bůh, jinak se fakt nadřete a aby to nebyla zbytečná námaha? Nedávno jsem v jednom kempu v restauraci viděl nápis na zdi: „Nečůrejte proti větru“ To myslím přesně vystihuje tuto moji myšlenku s těmi časy. 

   Dám takový příklad ze života: Můj kamarád odešel ze zaměstnání a začal podnikat, založil si firmu na rozvoz nákupů do domácností. Ptal jsem se ho na to a on mi řekl, že ženy, které nestíhají nakupovat, objednají si nákup a on jim ho přiveze. Řekl jsem mu, že to je blbost, to co dělají ženy nejraději je, že nakupují: V obchodech tráví mnoho času a pořád se hrabou v regálech, něco přebírají a tak podobně. Pak tu ještě koupí to, co nepotřebují. Muž jde do obchodu, když něco potřebuje, ale žena se sem jde podívat, co tam mají. Také se tu jde sejít s kamarádkou. No také hodně brzy ten můj kamarád zkrachoval, bylo to přesně tak, jak jsem mu říkal. Žádné ženy si u něj nic neobjednávaly, nebo jen pár stařenek, co nemohly chodit. Za pár let, v době covidu, se lidé báli chodit do obchodů a začali si objednávat nákupy ve velkém, tyto rozvozové služby se najednou rozrostly, lidé si na to tehdy zvykli a objednávají si nákupy doteď. Tak vidíte: Plán měl ten můj kamarád dobrý, ale netrefil ten čas. 

   A tak je to se vším, chcete třeba říct něco manželce nebo dětem, nějakou pravdu, ale řeknete to v blbý moment a je zle, je z toho nějaká hádka. Musíte vycítit tu chvíli, kdy je vhodné otevřít to téma. 

   Já se v misii také snažím najít ty správné časy. Třeba nejdu do restaurace nebo obchodu, kde obsluhují cizinci (které chci oslovit) v době oběda, mají tu nátřesk a nemají čas. Nebo večer před zavíračkou, když už uklízejí, počítají tržbu... Také, když v okolí končí nějaká škola nebo továrna, to se sem také nahrne hodně zákazníků... Pak nechodím mezi muslimy v pátek a během Ramadánu, to jsou nějak nábožensky vytepovaní a není vhodná doba probírat Evangelium. Sobota není vhodná, to je sabat a nejen u Boha a křesťanů, ale jaksi v celé přírodě, zkuste to vysledovat: Vše je takové pomalé, vítr nefouká, zvířata i lidé jsou takoví „omámení“, nebo jak to říct... Zkrátka není to pracovní den, není vhodné ten den něco začínat... Lidé nemají zapnutý mozek, aby Vás poslouchali nebo nad něčím přemýšleli...

   Ještě k té misii: Ta probíhá také podle nějakého časového plánu, Apoštol Pavel píše, že On zasel, Apollos zaléval a někdo třetí sklízí… Hodně, co dělají různí služebníci chybu, že většinou chtějí jenom sklízet. Zase rada: Netrhej nezralé ovoce! Raději obdělávej Boží vinici, aby z toho něco bylo, aby ovoce dozrálo. Ale jestli jsi přišel někam, kde je čas sklizně, tak neváhej 8-) Ale připrav se, že Ti budou nadávat ti, kteří tady sázeli a zalévali, že jim „kradeš“ lidi. No oni nepochopili ten Boží princip, že „někdo třetí“ sklízí… Tak ať každý dělá svojí práci, ke které ho volá Bůh, ke společnému užitku!

   No ale jestli jsi někam přišel, abys odvedl věřící z jedné církve do druhé, tak to je pak skutečně krádež: Fuj! To se nedělá! 8-) Ale já vím, to je oblíbená česká metoda získávání nových členů, zvaná „tunel“ 8-) Třeba jako ten můj kamarád, který jezdil na tu Jižní Moravu, že katolíky přetáhne do jiné církve 8-) Přitom si mohl najít ve svém okolí nevěřící, kterým by se věnoval... 

   Poslední postřeh: Čas plyne každému národu jinak (ale i uvnitř jednoho národa na různých místech jinak). Např. já si všiml, že když spěchám, tak mám málo času a nestíhám věci. Čím méně spěchám a dělám věci v klidu, tak mám více času a více toho stihnu. To znamená, že když spěcháte, něco se Vám „roztočí“ v téle a čas Vám plyne jinak. Ne nadarmo měli staří Římané heslo: „Festina lente“!

   A teď si vezměte, že přijdete do nějaké země či do nějakého města, kde je rychlé životní tempo. Tady čas utíká rychle. Naopak tam, kde je pomalé životní tempo, času je dost a i den, týden, měsíc a rok ubíhají pomaleji. Proč třeba lidé ve stejném věku v jednom městě či státě vypadají mladě a jsou fit, a ve druhém městě nebo státě jsou strhaní a opotřebovaní? Je rozdíl třeba šedesátiletý člověk v Praze a šedesátiletý člověk v Hradci Králové...

   Jednou jsem o tom životním tempu slyšel vyprávět jednu Němku, která byla na misii v Albánii: Už tam byla nějaký čas a nemohla se nějak seznámit s lidmi, něco vázlo. Nakonec se jich zeptala přímo, a oni jí tam odpověděli, že ona je moc rychlá: Rychle chodí, rychle mluví... Pak si to uvědomila, že si ponechala své tempo z domoviny, přišlo jí to správné, dělat to „německy“, aby vše stihla obejít a udělat, rychle se najíst, aby zase běžela někam... Nakonec si musela přiznat chybu, zpomalila a konečně se začala seznamovat s místními... 

   Nám se toto stalo v Makedonii: Týden jsme tu byli misijně s týmem. Ten, když odjel domů, my tu s manželkou čekali pár dní na další tým. Ten jak dorazil, lidé vyskákali za auta, začali pobíhat a chrlit otázky: „Co je toto? Co je támhle? Kdy se zítra půjde? Co je tady napsané?“ Majitel pensionu, kde jsme měli ubytování, tak seděl na židli a usmíval se. My se na něj otočili a zeptali se ho, jestli my, když jsme přijeli, jsme se také takto chovali? Řekl nám, že ano 8-) Za tu dobu, kterou jsme tady strávili, my už jsme se sladili s tím tempem, které tady vládlo, teď jsme na vlastní oči viděli Čechy, jak jsou rozfrčení... 

   A tak vždy, když jedu i v Čechách, do nějakého města na misii, snažím se vycítit to tempo, které tu je. Pak se jdu projít mezi cizince a zase to všude bude jiné: Ve vietnamském obchodě, v albánské pizzerii, v indické restauraci nebo arabském kebabu, u Číňanů, u Turků, u Uzbeků... Každý ten národ má své tempo a je dobré se s ním sladit, když jdete k nim do podniku, ať sem nevnášíte nějaké šumy či ruchy... 

   Musíme si vypěstovat na to určitou citlivost, vnímavost... Kor, jestli se chystáte na zahraniční misii.

   Tak to byl čas a prostor, co nás čeká příště? No nebojte, já zase něco připravím 8-)