Ohlédnutí za 10 lety naší služby národům v České republice V.

28.12.2017 22:27

   Vítejte v dalším pokračování našeho seriálu o historii služby, kterou se zabýváme! Ještě jednou připomínám, proč píšeme tyto věci: Není to proto, že bychom se nějak chlubili (naopak, přiznáváme zde i své nedostatky, strachy, či porážky), ale abychom si uchovali své nabyté zkušenosti, získané vhledy, objevené principy, atd. (z hlavy by se nám to mohlo vytratit 8-) a také proto, že tyto stránky mohou povzbudit nějakého začínajícího misionáře, tedy alespoň v to doufáme!

   Tak minule jsme si probralí jistá úskalí, která leží na misionářově cestě, dnes v tom budeme trochu pokračovat: Dnešní povídání bude o tématu, kterému se nelze vyhnout, a tím je kulturní šok. Kdybyste nevěděli, co to je, tak to je ta věc, kterou moje slezská žena prožívá právě teď v Čechách 8-) Donedávna např. věřila, že obě tyto země leží v jednom státě 8-)

   Takže tomuto faktu (nebo stavu), se nevyhne nikdo, pokud tedy nejedete na dovolenou do oploceného turistického rajónu, s průvodcem a do předem připravených situací, které si můžete i načíst ve vyfasované příručce 8-).

   I ten superduchovní, stále se modlící, Bibli nazpaměť znající, sebelepší křesťan si tím musí projít. Pokud ne, je např. rezistentní, tak ani nemůže pochopit cizí kulturu, být v ní pochopen jejími příslušníky - ti jej nemohou ani přijmout mezi sebe. Nepocítí ji, ani potřeby a city místních... Pokud se však rozhodne touto zkušeností projít, mohu Vám zaručit: „Bude Vám z toho blbě!“ Ale nebojte, to přejde 8-)

   Takže jak se to projevovalo? Příznaky si můžete pročíst na wikipedii, dal jsem Vám odkaz, z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že to doprovází určité fyzické nevolnosti, horší je to s psychikou. To první, to se dá trochu eliminovat, např. strava: Pokud si do vybrané země přivezete svoje potraviny, i když jíte místní jídlo, a do toho občas to české, pomůže Vám to. Např. my si vozíme český chléb, bez něj se fakt cítíme nesví... Četl jsem např., že čeští vojáci v Afghanistánu měli psychické problémy, po lékařském vyšetření psycholog řekl: Postavte tady českou pekárnu! A po tom, co to vojenské velení udělalo, problémy zmizely... Věřím tomu! Jindy mi dělala problém místní voda, nakonec jsem si vyvinul vlastní metodu: Vezl jsem si láhev vody a přimíchával do té, co jsem si načepoval na místě. To mi pomohlo proti průjmům. Dále: Vzduch: I ten je jiný: Když jsme jezdili po dálnici, velkou rychlostí, v cílové stanici jsem měl kašel, dýchací potíže, angínu, nebo podobně. Zjistili jsme, když jedeme pomaleji, tělo si postupně zvyká na změnu podnebí a pro tělo to není takový náraz.

   No, ale tyto věci jsou drobnosti, na které se vždy nějaká ta finta najde, např. všude koupíte v obchodě nebo na benzínce české pivo 8-) Horší je to s dopadem na psychiku: Podrážděnost, větší náchylnost k nemocem, zvýšená únava, připouštíte si maličkosti, atd. Místo, abyste se těšili z přítomného okamžiku, těšíte se na návrat domů... Ale přece jen se stále pohybujeme po Evropě, ne v nějakém pralese, tak to ještě není tak strašné, i když po letech ježdění bych to už nepodceňoval.

   Za větší těžkosti, než s jídlem a pitím osobně považuji v mezikulturním styku záplavu nových informací, které nutně musíte vstřebat: Je to opravdový nápor na mozek: Všude kolem Vás cizí nápisy, hlášení v rozhlase, televize v restauraci, hovory lidí kolem Vás, to vše v cizím jazyce. Do toho rozluštit nějaké účtenky, cenovky, domluvit se s místními, atd. To vše jen v běžném provozu, teď si přičtěte, pokud se chcete o dané zemi dozvědět co nejvíce, věnujete pozornost tomu, co lidé říkají, odkazují Vás na nějaké filmy a reportáže na internetu, ukazují Vám o své zemi či o sobě fotky v mobilu, atd. Jako cizinec se snadno dostanete do středu pozornosti, lidé se na Vás „vrhnou“ (zvláště obchodníci 8-), kolem sebe slyšíte jinou hudbu, a optické vjemy se kolem Vás také rychle nebo překvapivě mění. Někdy je to vše tak intenzivní, že je Vám z toho doslova na zvracení. Někdy nám úplně stačil třeba jen oběd v restauraci, kde hrála z reproduktorů nějaká orientální hudba, byli jsme z toho úplně mimo. Četl jsem, že toto patří do moderních metod mučení, nedivil bych se tomu. Proto je důležité odpočívat, někde zalézt, zavřít oči, být chvíli s Bohem jen tak, nesnažit se ze všeho „vycucat“ maximum.

   Velikou roli pak hraje kulturní rozdíl, který nás dělí od ostatních národů: Jiná historická zkušenost, jiné životní hodnoty, jiný humor, atd. To vše na Vás tak silně působí, že je úplně jedno, jestli jste v cizí zemi, nebo jen navštěvujete v Česku cizince v obchodech, restauracích, v jejich podnicích či jejich domovech: Vše toto jsou takové mikrosvěty, kde se dostanete snadno úplně mimo svojí realitu, kterou běžně žijete. Zvláště, když toho projdete za den více (např. na nějakém tržišti zabrousíte do vícero stánků, navštívíte tu bistro, támhle čajovnu, všechny ty vjemy se Vám tak mohou pěkně pomíchat v hlavě.

   Do toho ještě musíte přičíst duchovní realitu, dosud jsem popisoval ty hmatatelné, viditelné a slyšitelné věci, ale ještě je tady neviditelný svět! Tento se někdy projevuje skrze nějaké symboly, viditelná znamení, znázornění... Tak povšimněte si třeba při návštěvě nějaké čajovny nebo asijské tržnice množství indických bůžků, afrických masek, nějakých sošek podivných vzezření, třeba kombinace lidských a zvířecích částí těla, všelijakých draků, nápisů v tajemném písmu, atd. A teď si představte, že toto vše je jen (částečné) zobrazení něčeho, co doopravdy existuje. Nevíte, kdo se jak (a ke komu) modlí za jídlo, které Vám pak s nevinou tváří přinese usměvavá servírka, nevíte, co nad Vámi pronášejí (byť potichu, pro Vás neslyšně) thajské masérky, když jste k nim otočeni zády, a čím Vás vlastně natírají? Co nad Vámi vyřkávají různí lidé, když k Vám promlouvají v pro Vás nesrozumitelném jazyce? To jsem nadhodil jen pár situací, do kterých se můžete dostat, věci samozřejmě mohou být ještě horší, ale to platí pro lidi, kteří navštěvují přímo nějaká jógová, meditační či rovnou léčitelská nebo šamanská centra.

   Takže démoni fungují, to je fakt a druhý fakt je, že do neviditelného světa nevidíme, proto nevíme, co vše nás obklopuje a čemu čelíte, když se vydáte na takovouto misii, to asi naštvete plno duchů, kteří si to s Vámi chtějí vyřídit. Proto je důležitá ochrana, a dobrá příprava, kterou, když se rozhlédnete kolem sebe, tak si musíte přiznat, že Vám ji sotva kdo poskytne. Musíte si najít vlastní způsob, jak se vybavit či vyzbrojit na takovéto dílo. Např. my jsme si postupem času osvojili nějaké způsoby, ale těch je určitě více a každý by se měl v tomto asi sám zorientovat a vybudovat si svojí ochranu. Nejde o to, že něco vymyslíte, ale z mnoha způsobů, které nám zjevuje Bůh, si vybrat „to své“, co Vám bude nejlépe pasovat. Toto samozřejmě neplatí pouze pro misionářovu ochranu, ale i pro jeho „dobývací“ praktiky: Uvědomte si, že pod stejnou duchovní realitou, kterou jsem popsal výše, kam se sami můžete snadno dostat, žijí celé národy! Pokud chcete těmto lidem pomoci, budete je muset občas „vytrhovat“ z různých věcí...

   Když se např. podívám v naší skupině mezi spolupracovníky, tak někdo se postí, někdo naopak před misií se musí najíst (oboje oslavuje Boha: Ř.14:6), jiný cituje nahlas z Božího Slova, jiný se ve ztišení naplňuje konkrétními verši, jeden se modlí rád o samotě, druhý v týmu, někomu to vyhovuje potichu, někomu nahlas (někomu hodně nahlas 8-). Někdy jsme se pomazali olejem k tomuto účelu, někdy svoje boty, pro pošlapání nepřátelského území 8-) Jeden bratr si s sebou vozí prapor, který vyvěsí na nějakém místě, než jde do akce, další bratr si vozí izraelský šófar, na který zatroubí, čímž chce proměnit atmosféru kolem, či zahájit určitý čas, nebo rovnou povolat anděly na pomoc, či předznamenat zvuk rohu posledního soudu, který tvrdě dopadne na duchovní mocnosti (a trochu je tak postrašit už předem 8-) . Dále bychom mohli jmenovat celonoční bdění (to je např. můj oblíbený způsob), duchovní písně, čtení konkrétních modliteb z Písma či z modlitebníku, čtení z Bible různých proroctví o národech, či zaslíbeních pro ně, atd. Pak tu máme použití svěcené vody, jiných posvěcených předmětů, soli, a další a další „výbavičku“ 8-)

   Není to o tom, že Vám řeknu „tento a tento způsob je nejlepší“, ale musíte sami hledat, co k Vám pasuje, co odpovídá Vaší osobnosti, ale i Vašemu zaměření, či povolání. U Boha je plnost, a z této plnosti Vy musíte čerpat tak, abyste se obohatili, pomohli si, či usnadnili práci, a ne se zatížili nějakými procedurami, ve snaze po někom zopakovat „zaručený recept“ spadli do nějakých rituálů, apod. Časem určitě každý zjistí, co mu funguje. Verš: Kaz.10:10

   Asi úplně nefunguje jen tak „mírnixtírnix“ někam napochodovat a machrovat, opravdu bych přípravu nepodceňoval a to se týká i určité „vnitřní hygieny“ po návratu.

   Možná někdo, kdo neprožil duchovní realitu tak intenzivně, tak mu tyto řádky připadají trochu „přitažené za vlasy“, ale to je jen tím, že jste ještě nepotřebovali podobnou výzbroj, až se dostanete do určitých situací, možná si na naše slova vzpomenete 8-) 

    Takže se s tím moc nepárej, vezmi vercajk, a jdi na to! 8-) Pokračování příště...