Ohlédnutí za 10 lety naší služby národům v České republice VI.

22.01.2018 23:13

   Minule jsem se tady snažil popsat jev, se kterým se misionáři často setkávají, nebo si jím musí projít, a tím je kulturní šok. Ano, do tohoto stavu se můžete dostat (nejen jako misionář, ale i když plníte jiné povolání), pokud jedete do cizích zemí: Jste překvapeni, až zaraženi, čím místní lidé žijí, co jedí, jaké jsou jejich životní hodnoty, atd. V porovnání s vlastní kulturou, nejen, jako pozorovatel, ale když se do této cizí kultury ponoříte, reálie kolem Vás vnímáte z perspektivy, která se Vám utvářela vlivem toho, kde jste byli vychováni. Své sehrála výchova v rodině a ve škole, to, čím si prošla Vaše vlastní země v historii a jak se tedy utvářela národní povaha, ale působí i místní podnebí, co zde roste za potraviny, atd.

   Avšak tento jev funguje i opačně: Představte si, že strávíte nějaký čas v cizině, kde můžete vnímat, co si o Vašem národě a o Vaší zemi myslí ti, kteří obojí pozorují zvenčí... Poznáte místní pohled na svět a také se Vám může začít zdát divné, proč Češi dělají to anebo ono tak či onak. Poznáte jiný pohled na historické události, kterými si prošla Evropa a které se tedy dotkly i Vaší země, a začnete jim rozumět jinak, než dosud. Přijmete zvyky, které doma nejsou obvyklé a najednou Vám tam budou po návratu chybět... Zvyknete si na jiné potraviny nebo jiné stravovací zvyklosti. Na stejnou událost, která se právě stala ve světě, si v místním tisku přečtete komentář z odlišného úhlu pohledu, než v českých zprávách, které si současně můžete otevřít na internetu... To vše a další zkušenosti Vám změní pohled na sebe, na Váš „zaručeně správný“ životní postoj či přesvědčení, životní styl.

   A teď se najednou vrátíte domů, a šok zažíváte znovu, tentokrát naruby: Vidíte a úplně nerozumíte tomu, čím žijí Češi, proč dělají některé věci určitým způsobem, čemu všemu věří (či nevěří 8-), co koluje na internetu, jaké názory panují ve společnosti (resp. jaké názory si nechali vštípit sdělovacími prostředky na zakázku nějakých zájmových skupin 8-( Návrat, na který jste se těšili, se může stát tvrdým přistáním.

   Jen připomínám: Pro toto vše nemusíte přímo pobýt v cizí zemi, i samotná práce a kontakt s cizinci Vám toto vše zajistí: Pokud se pohybujete často v nějaké subkultuře, také Vás to poznamená 8-)

   To, o čem píši, asi není žádné překvapení pro toho, kdo strávil určitý čas v cizině, což dnes není nic neobvyklého: Lidé studují či pracují v zahraničí po několik let, pak se vrátí domů a musí se nějak vyrovnat s tím, co zde zažívají. Byli i lidé, kteří návrat nezvládli a poté se natrvalo usadili v cizině.

   To, že si všimnete rozdílů ve způsobu života v naší společnosti, je pochopitelné, ale co v církvi? Člověka by to svádělo k tomu, myslet si, že Církev je jedna, Boží, takže všude to bude stejné, ale i tady můžete prožít šok, pokud budete navštěvovat církev jinde ve světě, a po návratu domů zjistíte, že věci, které Vám připadaly normální, prostě běžný standard, jsou jaksi podivné 8-) No, to je v pořádku: Pokud zjistíte, že jste někde stavěli ne na Kristu, jako pevném základě, ale spíše na nějakém sociokulturním podkladě, můžete kus stavby ubourat a opravit to po sobě 8-)

   Takže jakých rozdílů jsem si všiml já, a jaké šoky jsem zažil? Píši ze svého pohledu, protože mám právo mluvit jen sám za sebe, ale určitě by bylo zajímavé si poslechnout i jiné pohledy dalších misionářů 8-)

   Nejprve jsem si povšiml, jak snadno si nechají křesťané něco namluvit z televize, internetu, atd. Jakoby jim chyběla vlastní perspektiva, kterou nahlížejí na svět. Tak třeba nedávno byla hodně diskutovaná otázka tzv. „uprchlické krize“. Názory, které jsem na tuto situaci slýchal, se od sebe příliš nelišily, ať už jsem je slyšel od nevěřících někde ve veřejném prostoru, či od křesťanů na shromážděních, či jinde ve společenstvích, která díky službě navštěvuji. Toto mé pozorování potvdil kamarád, který na facebooku porovnal komentáře něvěřících a vedle toho věřících kamarádů. Opět, tyto názory byly téměř identické. Nevypadá to, jako by Vám nějaká bedýnka s blikajícími obrázky naprogramovala myšlení? A tak odevšad slýcháme hlas strachu či rovnou nenávisti, beznaděje a rezignace. Pokud jsme se ve své službě snažili přinést postoj aktivní, motivovaný láskou k bližnímu, postavený na Božím Slově („jděte ke všem národům, kažte Evangelium a čiňte mi učedníky...“ „s láskou přijímejte ty, kteří přichází odjinud...“ „sami jste byli hosté v zemi egyptské, víš, jak je cizinci v srdci...“ ,,byl jsem na cestách a ujali jste se Mě..." a další), naráželi jsme na nepochopení, odpor. Nakonec kritici svoji kritikou nejen, že nazastavili proud příchozích, ale ani nijak nepomohli tomu, aby se tito setkali s Evangeliem. Samozřejmě, že mezi skutečnými válečnými uprchlíky se pohybovali i různí zlí či podivní lidé, ale znáte jinou moc, která by je mohla proměnit, než právě Evangelium? Zvěstovat jsme mohli všem bez rozdílu a starost o to, či řešit, kdo je kdo a jaké jsou jeho motivy pro migraci, jsme nechali na policii a vládních úřadech, které na místě pracovaly.

   Jistě, není to pro každého, vycestovat a osobně kázat Evangelium uprchlíkům někde v poli, ale během této unikátní misijní příležitosti jsme se setkali s minimální podporou této služby, v pozadí této neochoty jsme cítili, viděli i slyšeli odpor vůči této práci, který byl právě produktem mediální masáže, a rozhodně ne výsledkem studia Bible.

   Dále jsem si všiml, v jakých stereotypech křesťané uvažují, mnohdy věří věcem, či nahlas opakují věty, které si neověřili, jednoduše je nekriticky přijali od svých vůdců (výroky různých osobností, různé časopisy, pořady, kázání stažená z internetu, atd.) Např. mi jeden kamarád vyprávěl o události z historie, nazývanou „šestidenní válka“. Podle něj (a slyšel jsem to již vícekrát od jiných lidí) tento konflikt začal tím, že Egypt napadl stát Izrael. Když potom nahlédnete do patřičné literatury (dostupná i na internetu), zjistíte, že to bylo přesně naopak.

   Jiný příklad: Běžně v církevním prostředí slýchám o tom, jak „dějiny křesťanů jsou dějiny pronásledování Židů“. Když se podíváte do Nového Zákona, je tam jasně napsané, že od začátku Židé pronásledovali křesťanství (ale už ve Starém Zákoně vidíme, že pronásledovali skutečné ctitele Hospodina, pravé věřící). Začal jsem si číst životopisy mučedníků první Církve a je tam nespočet příkladů, jak se Židé snažili přímo fyzicky likvidovat křesťany: Např. jeden z prvních tzv. „pogromů“ bylo hromadné vystěhování Židů z Alexandrie ze strany vládního činitele (pohana) z důvodu, že právě Židé sypali jed do studen v křesťanských čtvrtích města a jinak narušovali pokojné soužití. Jinde čteme, že od arabských nájezdníků, kteří zajali množství křesťanů, Židé tyto odkoupili jako otroky, a podle práva vlastníka, který si se svým majetkem může naložit, jak chce, pozabíjeli v jeden den přes 90 tisíc křesťanů! Dozvídáme se, kolik křesťanů bylo popraveno římskými úřady na základě udání -ze strany Židů. A další případy... To je historie, v knihách, černé na bílém. Ale stačí zajít mezi moderní křesťany, někam na společnou akci, konferenci, či podobně, a všude se ozývá: „Od začátku křesťanství křesťané pronásledovali Židy!“ Jednoznačná, jednosměrná, nedotknutelná „pravda“, hotovo. Můžete si zkusit diskutovat, zpochybnit tyto věty, uvidíte, jaké to přinese reakce. A to v době, kdy je dostupných nejvíce zdrojů a informací, kdy by se zdálo, že je hodně prostoru pro objektivitu!

   Nevypadá to opět, jako by nám někdo chtěl vsugerovat toto myšlení, vtisknout toto přesvědčení? Samozřejmě neděje se to bezúčelově, ale vždy s nějakým záměrem, s nějakým cílem. Abychom o sobě ztratili zdravé mínění? Abychom žili v pocitu viny? Abychom pokládali svůj národ nebo dokonce svoji církev za něco, za co se máme stydět, nebo se stále dokolečka omlouvat, a nebo rovnou posílat finanční odškodné? Nebo abychom byli mlčenliví k tomu, jaká zla v současném světě dělají židovské průmyslnické a finanční špičky? Vždyť říci něco proti Izraeli či Židům, zdá se, bude za chvíli trestný čin?! I když spíše než mlčenlivost, větším problémem je slepota: Lidé ne, že chtějí mlčet, ale nevidí souvislosti, protože je téměř nemožné na některé věci upozorňovat.

   Samozřejmě, děly se různé věci, ať už ve středověku, nebo v minulém století, ale vyvýšit tyto události, mávat s nimi jako mávátkem na Prvního Máje, mezitím popřít vše ostatní a založit na výkladu těchto událostí nějakou tezi, které se má nyní všeobecně věřit, to je celkem slušná konstrukce. 

   Nebudu uvádět všechny příklady, myslím, že tyto postačí, ale fakt je, že podobných rozporů jsem si všiml vícekrát.

   Zaráží mě, jak snadno lidé přijmou nějaký pohled na věc, který se běžně šíří, ale když máte třeba nějakou neobvyklou, ale svoji vlastní, autentickou zkušenost, tak proti té se dokáží hrubě ohradit (i když se ukáže, že se o ní píše v Bibli 8-) To znamená, že se budou lidé bát udělat svoji vlastní zkušenost a bude obecně přijímáno jen to, co je schváleno někým „seshora“ ?! Televize, noviny, internet už sehrály svoji roli ve formování myšlení soudobého člověka? Bohužel se ukazuje, že to jsou nejen tyto sdělovací prostředky, ale i, stejně tak jako ve středověku, hlas z kazatelny.

   Čeho jsem si např. začal všímat, bylo, kolik se věnuje prostoru na „bohoslužbách“ politice. Např. jsem byl přítomen jako host na jedné bohoslužbě a člověk, který zahajoval toto setkání, mluvil asi čtvrt hodiny o nějaké politické situaci, posluchačům ji i vysvětlil, a nakonec řekl i závěr, tedy přeloženo do češtiny: Zatáhl posluchače do problému, který jim byl cizí, a podsunul, jaký na věc mají mít názor, co si myslet, čemu věřit a tyto jeho názory v podstatě by měli i šířit dále. Za prvé: Tito lidé sem přišli kvůli Bohu, kvůli modlitbě, a ne na politické školení, za druhé, běžně se stýkám s lidmi, kterých se ona zmíněná situace týká a jejich pohled na věc byl opačný, než zmíněného kazatele, který takto šířil dezinformace.

   A tak stále častěji se můžeme z kazatelny dozvědět, jak která země je dobrá, a jak je jiná země špatná, kam by se mělo jet v létě na dovolenou (takže nejen politika, ale i cestovní ruch? 8-), který politik ano, který ne, která strana by se měla volit (nabízelo by se říci: „pokud jsi správný křesťan“), apod.

   Víte, že na bohoslužbě se mohou sejít i lidé, kteří uvažují jinak? Zde by mělo být místo pro všechny, a nejen pro úzce vyprofilovanou, názorově vytříbenou skupinu. 

   Nechci zde zacházet do detailů, to, co se snažím sdělit je, abychom si nenechali naprogramovat myšlení někým, komu se to hodí z toho či onoho důvodu, ale nejdříve se obšírněji seznámili s daným tématem, než začneme po někom hlasitě papouškovat, a hlavně se řídili Božím Slovem, které by pro nás mělo být směrodatným. A možná také, abychom se nestali pouhým prvkem, který tvoří dav, ale zůstali sami sebou (i když jsme pochopitelně součástí nějaké skupiny)? Takže otázka k zamyšlení: Osobnost, nebo stádo? 8-)