Proroctví: Svolávání kmenů Izraele

09.05.2016 15:29

   Následující řádky v sobě „nosím“ již od srpna minulého roku, pro přílišnou aktivitu jsem však neměl dosud čas je sepsat, proto tak činím nyní, kdy díky nemoci mám trochu času:

   Poslední dobou trávíme hodně času s uprchlíky... Není to dáno tím, že by pro nás v naší práci byli „tím hlavním“, spíše vidíme potřebu práce mezi cizinci v Česku, ale přecijen nemůžeme pominout znamení doby: Jestliže jsme těmi (teď nemyslím jen lidi z „Bůh národů“, ale obecně všechny křesťany), kteří mají v Kristu odpovědi na otázky, které trápí svět, pak nemůžeme zpovzdálí sledovat valící se vlny národů a přejít tuto situaci mávnutím ruky, řečmi u piva (či u bábovky na skupince), nebo umisťováním komentářů na různé blogy... Musíme prostě do akce!

   Znali jsme situaci již z předešlých let našich výjezdů (jezdíme takto již osm let), ale zhruba před rokem, kdy narostla vlna utečenců a když jsme uviděli novou realitu, která panuje na Balkáně a v Turecku, jsme si kladli otázku: „Co se to vlastně děje“? Jen pro ilustraci: místem, kde jsme pracovali, prošlo denně tři tisíce uprchlíků, t.j. necelých sto tisíc měsíčně, tedy milión za rok. Hotový Exodus!

   Během přestávky, kdy jsme pozorovali „frmol“ skrze čelní sklo našeho vozu, jsme se ptali Boha: „Co to všechno vlastně znamená“? Po chvíli jsem uslyšel hlas: „Toto jsou Moji lidé: Izrael“ -Nejprve mě to překvapilo, ale pak jsem začal listovat Biblí a celý obraz se začal postupně skládat... Tím, co jsme následně přijali, rázem dostala naše práce jiný rozměr! Dovolte, abych zde vypsal, jak dnes rozumíme příchodu uprchlíků do Evropy:

   Nejprve si uvědomme, že převážná většina z těchto přichází ze Sýrie... Co víme o této zemi? V Genesis, v deváté a desáté kapitole se píše o tom, že ze všech svých synů Noe požehnal nejvíce Sémovi a jeho dětem (1.M.9:25-27) -dnes jsou nám tato pokolení známa jako „Semité“. Tomu se narodil druhý syn Ašúr (1.M.10:21,22) -počátek Asyrské říše, tedy dnešní Sýrie. Mimochodem, jeho synovcovi se narodil syn jménem Heber, z něj pochází Hebrejci (1.M.10:24). Takže vcelku požehnané pokolení. 

   Jako zajímavost uvádím fakt, že rozšířeným jazykem na tomto území byla aramejština, což byl zároveň rodný jazyk Ježíše Krista (ale již dříve mnoha dalších biblických postav). Ještě před arabizací tohoto území se tento jazyk přetvořil do podoby známé jako asyrština či syrština. Ale i arabští vědci při výkladu vzniku arabštiny uvádějí kořeny v aramejštině (alespoň u mnoha výrazů)... U psané podoby je tato podobnost ještě více patrná. Na tomto území (tkzv. Syropalestina, či Syrofénicie -porovnej výraz „syrofenická žena“ v Mk.7:26) také vznikla po Jeruzalému (a po misii odtud vyšlé) první církev na světě s centrem v Syrské Antiochii (Sk.11:19-26). Teprve později vnikla církev v Egyptě, Lýbii, Tunisku, Etiopii, Íránu, Arménii, Řecku, Itálii, atd. U nás pak, ve Střední Evropě mnohem později... Připomínám ještě, že výše zmíněná Antiochie se stala i misijním výchozím bodem pro Apoštola Pavla, který přinesl Evangelium do Evropy. Dalším člověkem, který odtud pocházel, byl Evangelista Lukáš, jehož spis Evangelia asi nejvíce používáme při naší práci...

   Ale zpět do Starého Zákona, k pasážím, které se týkají slova, které jsme přijali od Boha: Přeskočme pár století od událostí potopy, života Noeho a jeho rodiny a podívejme se na jeden historický moment ve vývoji Asýrie: Ve Druhé Královské knize, v sedmnácté kapitole se dočítáme, jakým způsobem byl Izrael potrestán za své hříchy: Izrael byl vydán asyrskému panovníku, bylo dobyto jeho území a sám Izrael byl vystěhován na cizí území, právě do Asýrie (1Kr.17:6). Proč se tak stalo, si můžete přečíst v textu této kapitoly. Jako konkrétnější popis tohoto přestěhování celého národa (mimo kmene Juda, viz. 1Kr.17:18) se zde uvádí médská města. Zde izraelité časem splynuli s Médy a již nikdy se nevrátili domů, jak to říká i Písmo (1.Kr.17:22,23). Toto jejich území obsadili jiné pohanské kmeny, o tom, co s ním udělali, se můžete dočíst ve verších: 1.Kr.17:24-34. Toto celé je také důvodem pro to, že mluvíme-li dnes o Izraelcích, spíše užíváme názvu Židé, který je odvozen právě od kmene Juda, který jediný zbyl v zaslíbené zemi. Od této pasáže (chronologicky) se v Bibli skutečně sleduje již jen historie Judy, tedy historie Židů...

   Zaměřme svoji pozornost na zmíněné Médy, na jejichž území se ocitli izraelské kmeny: Všeobecně se dnes uznává, že se jedná o dnešní Kurdy. A právě při rozhovorech s mnoha syrskými uprchlíky vyšlo najevo, že zhruba v 85-ti procentech se jedná o kurdsky mluvící obyvatele syrského státu (jsou i více ohroženi islámským státem, než Arabové). Došlo nám, že skutečně mezi těmito lidmi, kteří plní stránky novin (a které dále plní strachem srdce průměrného Evropana) se fyzicky nachází „ztracené kmeny Izraele“: Hospodin sice potrestal tyto kmeny za odpadlictví, ale nemohl zrušit zaslíbení, které dal jejich praotci Abrahamovi: „Smlouvu mezi sebou a tebou i tvým potomstvem ve všech pokoleních činím totiž smlouvou věčnou, že budu Bohem tobě i tvému potomstvu.“ (1.M.17:6,7) Stále v nich vidí syny Jákoba a ještě s nimi neskončil: Nyní, v našich dnech, chystá shromáždění Izraele (např. Ez.28:24,25).

   Jako vsuvku uvádím, že ani kmen Juda není pozadu, vždyť ten v rámci babylónského zajetí byl rozptýlen do Indie a Střední Asie, dnes jdou uprchlíci ze zemí tohoto regionu: Pákistán, Afghánistán, Írán...

   Důkazem pro tato naše tvrzení jsou: Zřetelné izraelské rysy ve tvářích uprchlíků (např. je známá obliba některých národů operativně si zmenšovat nos, aby zamaskovali tyto stopy), genetický fond (mnoho představených islámských komunit zakazují svým členům poskytovat vzorky krve odborníkům v obavách, že by tento fakt vyplul napovrch), mnohé zvyky a tradice po předcích, víceméně shodných s izraelskými (zaznamenanými mimo jiné i v knize Leviticus), dále architektonické prvky u budov (např. v některých mešitách po opadání omítky se na zdech objevily hebrejské nápisy, našlo se, že se jedná o přebudované synagogy -doloženo i u starých kostelů, porovnej stavby pravoslavných chrámů a kaplí: velká shoda se stavebním uspořádáním synagog -neplést si s moderními synagogami z posledních století, které mají spíše orientální architektonické prvky) a v neposlední řadě porovnávání rodopisů kmenů zmíněných národů s rodopisy v Bibli, např. v knize Numeri.

   O co tedy jde? V současné době probíhá první ze dvou fází shromáždění Izraele: seskupení na jedno místo. Později bude následovat druhá fáze: přemístění do Izraele (už nyní např. německá vláda deklaruje svůj záměr po ukončení války v Sýrii azylanty letecky vrátit na Blízký Východ). Součástí první fáze bude, že tito lidé dostanou příležitost ze sebe setřást islámskou identitu, která jim byla vtištěna v průběhu věků (v době Arabské, Mongolské či Osmanské říše, nebo během jiných dějinných událostí). Zde musíme zafungovat jako Církev: Evangelizovat, ukazovat na Boha, představit Ježíše, nejen si dělat hezké fotky ze křtů a psát statistiky, ale vyvinout misijní programy pro evropské křesťany a studijní programy pro konvertity, plus poskytnout k tomu patřičné zázemí. Ve druhé fázi buďme připraveni nejen doprovodit mladé křesťany na letadlo do „Země zaslíbené“, ale i jim dát možnost vrátit se do okolních zemí souvisejícím s tímto prostorem, jakožto misionářům nové generace: Nejen je vybídnout k misii mezi lidmi jejich jazyka a kultury, ale také je k tomu adekvátně vybavit.

   Možná se někdo pozastaví nad tím, proč by Bůh nejprve tyto lidi zavedl do Evropy? Za prvé zde žije více křesťanů, než v Izraeli a okolních státech (ale i tam míří uprchlíci, není pravda, že jdou jen do Evropy, jak se nám může zdát z televizních zpráv) -takže je tu, kdo by evangelizoval (třeba právě Ty 8-) Zároveň pak jednotlivé církve mají dostatek možností: budovy, kam přivézt tyto lidi, aparaturu, pomůcky, pracovníky na zajištění misijních a studijních programů a materiálů, prostředky na vysílání týmů, atd. Můžeme též jmenovat: Svobodu slova, svobodu shromažďování a další práva, kterých můžeme požívat (a nezapomeňte i používat 8-). Za druhé v Evropě vedle zmíněného dostatku všeho možného i nemožného také panuje civilizační úpadek: Společnost i církve se topí v hříchu, zmatku, rozbitém hodnotovém systému... Už dávno neplatí, že „v církvi je to jiné, než ve světě“: např. statistiky rozvodovosti v porovnání mezi věřícími a nevěřícími vychází totožně. Stejně tak další negativní společenské jevy... Realita naší společnosti je zjevná: pomiňme výčty všech průvodních znaků a shrňme fakta do jedné věty: „Západní člověk se vzdálil od Boha, Jeho zákonů a norem“ – Jestliže jsme ve stádiu, kdy už nejsme schopni dělat pokání, pomůže jen Boží milost. Věřím, že ta se může projevit právě třeba příchodem uprchlíků, kteří si ze své vlasti přináší jiné hodnoty: Ctění Božího zákona, péči o rodinu, úctu ke stáří, čest svou a svých blízkých, důstojnost Božího stvoření, slušnost, respekt vůči ostatním, pracovitost, atd. Upozornění: vše vyjmenované opravdu vidíme žité mezi uprchlíky, není to z dílny „Fantasmagoria“ naopak: nevidíme to, o čem píší média (islamizace, radikalismus, náboženský fanatismus). Jinými slovy: uprchlíci jsou šance pro Evropu, pro naše státy a společnosti, i pro nás, jakožto církev na Západě...

   Často se v těchto souvislostech mluví o Německu, a to nejen v našich médiích, ale také mezi samými uprchlíky, dokonce jsme v jednom azylovém táboře viděli na chodbě budovy nad jednotlivými ubikacemi vyvěšené ručně vyrobené německé vlajky: mezi uprchlíky kolují slovníky, učí se jazyk své vysněné země, skloňují její název ve všech pádech, ukazují přesně směr, kam mají jít (směr vyznačený do Mekky jsem neviděl nikde 8-) 

   Bůh mi ukázal obraz týkající se i této „cílové“ země: Viděl jsem, jak vlaky plné Židů v nacistickém Německu plynuly na východ (koncentrační a likvidační tábory vybudované ve východní Evropě) kdysi... A dnes: Vlaky plné Izraelitů (bereme-li v potaz výše uvedené proroctví) plynoucí z východu do Německa. Stejná situace, jen otočená o 180 stupňů. Samozřejmě tehdy byla antisemitská nálada ve většině evropských zemích, vinu nesou i jiné národy, Německo se však provinilo tím, že protižidovské zákony uvedlo v platnost (Norimberské zákony) -na jejich základě se pak postupovalo proti Židům i jinde (a rádo). V roce 2015, kdy vypukla „uprchlická krize“, uběhlo přesně 70 let od pádu nacistického státu. V Bibli vidíme, že Bůh často jedná v určitých časových úsecích: 6 dní tvoření světa a 1 den odpočinku, Izrael 40 let na poušti, Juda 70 let v Babylóně, Josef 12 let ve vězení, Apoštolové 3 roky se svým mistrem, atd... Jestliže věříme v určité „Boží časy“, pak můžeme věřit i v to, že Německu bylo v tomto čase odpuštěno dřívější provinění, prosby prostých německých věřících se naplnily a otevírá se zde nová éra: Přijetí božího lidu na svém území a proměnění reality: přicházející probuzení těm, kteří prohlásili: „Požehnaný ten, který přichází ve jménu Páně“ (Mt:23:39

   Věřím v nové probuzení pro Evropu, které začne v Německu a bude se šířit okolo: Nejvíce se dotkne Čech, jako země, která jsme historicky s Německem byla vždy spjata (stejně jsme Češi napůl Němci 8-) -tedy když nepočítáme pozdější Masarykův dovoz slovanského prvku a krve, zejména ze Slovenska 8-) 

   Připravme se na tuto šanci, otevřme svá srdce a svojí mysl na to, co se Hospodin chystá udělat za našich dní, vypusťme z myslí posílání tanků na hranici a stavění elektrických či betonových plotů kolem republiky a pojďme přivítat „Toho, který přichází“

                                                                                                                                             Jarda