Ohlédnutí za 10 lety naší služby národům v České republice XVII.

28.02.2020 20:12

Škodiči v církvích

   Tak v minulém dílu našeho seriálu jsem se pustil do analyzování pozadí migrace. Samozřejmě na věc mohou existovat i jiné pohledy, ale to neznamená, že by se to vzájemně vylučovalo. Víte, že za mnohými jevy stojí vícero faktorů…

   My se však na věc chceme dívat očima věřících lidí, kteří si dějiny vysvětlují pohledem víry, biblickými proroctvími, atd. Jinými slovy: Chod lidských dějin porovnáváme s dějinami spásy.

   Hlavní moje myšlenka minule byla, že do chodu společnosti zasahují tajné spolky, aby dosáhly nějakých cílů, které ve skutečnosti odporují Bohu. Také jsem psal o tom, že tyto spolky pronikají do církví, aby tady mařily plány, které Bůh má ve světě skrze Církev. Je to nějaká fantasmagorie, nebo konspirace, nebo na tom může být něco pravdy? Pojďme se dnes na to trochu podívat:

   Začněme veršem z Kazatele, kde se píše: „Co se dálo, bude se dít zase, a co se dělalo, bude se znovu dělat; pod sluncem není nic nového. Je něco, o čem lze říci: Hleď, to je cosi nového? I to bylo v dávných dobách, které byly před námi.“ (Kaz 1:9) Takže jestliže tvrdím, že tu pracují nějaké síly proti Církvi, proti Božímu lidu, atd., mohu se podívat do minulosti, jestli to tam někdo dělal, a jestli ano, tak podle citovaného verše je jasné, že to zase bude někdo dělat, a dělá to tedy i dnes… Tak stala se již někdy v minulosti taková podobná věc? Samozřejmě ano, v Bibli vidíme celou řadu příkladů: Bůh stvořil člověka v nějakém stavu, s nějakými kvalitami (vlastnostmi) a úkolem, ďábel přispěchal, aby to pokazil (Eva v ráji). Tzn., tento boj nastal téměř okamžitě. Čteme, že když se měl narodit Mojžíš, který vyvede vyvolený národ z Egypta, v Egyptě měli hned nápad, že budou zabíjet všechny narozené hebrejské chlapce. Stejně, když se měl narodit Ježíš, spasitel lidstva, opět přišel příkaz vyvraždit všechny chlapce v určitém věku a na konkrétním místě. Co Jezábel, která dávala vraždit proroky, a vůbec lidi, kteří věřili v jediného Boha? Vědělo se, že Spasitel se narodí z Židů, tak hned někdo chtěl zničit Židy, aby se tomuto problému předešlo. A nebyl to jen případ Hamana z knihy Ester, který by je nejradši vyvraždil, ale celou dobu se v Bibli opakuje motiv, jak se Izraelité mísili s okolními národy a přijímali jejich bohy, co jiného to bylo, než útok na židovskou identitu? Postupně by se rozpustili v moři národů, vyměnili by Hospodina za různé bohy, děti by mluvily mateřským jazykem, to znamená, naučily by se jazyky od svých pohanských matek, zapomněly by jazyk otců, a Židé by přestali existovat. Takže by se nekonal ani žádný Král Židů! Co pronásledování různých proroků napříč dějinami? Vždy, když měli nějaké slovo od Boha, které mělo přinést změnu, nápravu, něco Božího, tak přišlo pronásledování, aby to nemluvili, aby to lidé neslyšeli, aby se tím nikdo neřídil, aby vývoj šel úplně jinak, než je Boží plán.

   A tak i my, jako křesťané, máme dnes co mluvit a naplnit nějaký Boží plán, máme zaujmout své místo v dějinách spásy, sehrát svoji roli v době, do které nás zasadil Bůh ve své svrchované Moudrosti (Ef 3:10) – a opět se někdo snaží, abychom nebyli slyšet, či abychom nemluvili, a abychom nedělali to, k čemu jsme povoláni. Jednoduchá rovnice.

   Jestli se dáme uhoupat, tak to není jen náš hřích, ale také naši potomci od nás nebudou moci převzít štafetu a posunout Boží království opět kousek dopředu. Nebudou si moci z nás vzít příklad, nebudou se moci od koho učit, budou věřit, že to, co dělají, je správné, protože to dělaly jejich vzory. A tak se budou dále motat v kolečku, sedět v židličkách, zasedat ve staršovstvech, plnit výkazy, sepisovat výroční zprávy, přijímat pokyny z Ameriky, utírat prach v budovách, a někde opodál, pěkně z našeho dohledu, budou lidé umírat bez Krista. Vezmeš si toto na svědomí?!

   Vím, o čem píši: V mládí jsme s přáteli hledali Boha, bylo to začátkem devadesátých let. Četli jsme různé knížky, takže trh nám naservíroval všelijaké dalajlámy, Hare Krišnu, Budhu, jógu, meditace, různé spirituální proudy, atd. Pak jsme hledali v drogách, mysleli jsme si, že skrze to pochopíme vesmír, pak jsme odříkávali různé mantry, dělali jsme to i ono, zkrátka, co se namanulo, ještě jsme za to vyplácali hodně peněz... Nakonec, když "Bůh mlčel," jsme to zkusili se satanem, hodně mých přátel zemřelo, hodně jich skončilo na psychiatrii, v nemocnici, ve vězení... A kde byla církev? Jela si svojí církevní politiku, mezi lidmi byl tehdy hlad po Bohu, ale nikdo k nám nepřišel dát nám odpověď... Když jsem po dlouhé době, už jako křesťan, hovořil s různými věřícími z jiných regionů, Ti mi vyprávěli, jak byla devadesátá léta úrodná, jaká byla „žeň," kolik lidí uvěřilo, atd. No jo, ale někde v Praze, my z různých koutů Česka jsme o ničem nevěděli!

   A tak dnes se na to dívám z opačné strany, jako věřící člověk, následovník Ježíše Krista, se ptám Boha, kde jsou nějací lidé, kteří ještě neslyšeli o Kristu? Kam mám vyrazit? Koho navštívit? Koho požehnat?

   Ale zpět k linii naší myšlenky: Výše jsem uvedl několik příkladů ze Starého Zákona, ale my se chceme zaměřit na Nový Zákon: Opakoval se tam tento motiv vzpoury proti Hospodinu a Jeho cestám? Co to bylo tentokráte? Už ne proroci a různá slova pro různé generace, ale přímo Ježíš Kristus se Svým Slovem na pořád: Pro všechny národy všech dob. Už ne židovský národ, ale Církev, tedy nový lid ze všech národů. Ale stejný boj proti tomu všemu stále pokračuje… Podívejte se do Evangelia: „…domluvili se proti Ježíši, že ho zabijí…“ „…chtěli Jej shodit ze skály…“ „…chtěli Jej prohlásit za nepříčetného…“ „…hledali, jak by ho umlčeli…“ „…dohodli se, že dají peníze tomu, kdo jim Ho vydá…“ „…podplatili stráže, aby řekly, že to bylo jinak…“ – no, prostě samá konspirace 8-)

   A v době po Ježíši? Hned v knize Skutků jsou uvedeny mnohé příklady: Představení národa zakazovali Apoštolům, aby mluvili o Kristu. Skupina Židů se v chrámě zavázala přísahou, že nebudou jíst, dokud nezabijí Pavla. Skupiny škodičů chodily po církvích a přinášely změněné učení, protivily se tomu apoštolskému (2K 11:4 nebo G a 1 :7).

   Nedávno jsem četl takovou úvahu: „Židé prohlásili, že je lépe, aby jeden zemřel za celý národ, tedy, že zabijí Ježíše, a bude to vyřízené… Pak ale zabili Štěpána, a to odstartovalo další zabíjení, víme o smrti Petra, Pavla (vlastně mimo Jana všech Apoštolů), podnítili i pohany v různých provinciích Říma, a zabíjení se rozrostlo do tisíců případů… A na začátku řekli: ‚Stačí jen jeden!‘ “

   Příkladů je hodně, ale chtěl bych se zaměřit na konkrétní situaci: Pavel se Silasem kázali Evangelium ve Filipech. Tady je pohané zmrskali a vyhnali z města. Odsud šli do Tesaloniky, kde pokračovali v hlásání Evangelia. Tady proti nim Židé vyvolali štvavou akci, bratři je raději vypravili do Beroje. Tady to bylo celkem v pohodě, ale jen chvíli: Když neudělali rambajz berojští Židé, tak přijel autobus tesalonických Židů a zakročili tu sami. Odtud tedy Apoštolové šli dále, a takto to pokračovalo, přečtěte si např., jak lidé zakročili proti křesťanům v Efezu, proti Pavlovi v Jeruzalémě, atd. Když budete číst životopisy svatých, těchto příkladů najdete tisíce. Nejednalo se tu pouze o spontánní vystoupení proti hlasatelům Evangelia, nejen o vraždy z afektu, ale často to byly právě plánované akce, předem připravené, vypočítané, načasované, zorganizované. A to je ta konspirace, o které mluvíme.

   No a teď otázka: Kdy toto pronásledování křesťanů přestalo? Většina lidí Vám řekne, že vydáním Milánského ediktu, nebo, až když se Evropa pokřesťanštila, nebo něco podobného… Blbost: Pronásledování nikdy nepřestalo. Uvědomte si, že ani Židé, ani pohané nehonili Pavla, Jakuba, Petra, Filipa, ale Krista v nich a Evangelium, které skrze ně působilo mezi lidmi.

   A tak i dnes, pokud nosíte v sobě Krista (2Tm 3:12), nebo nesete světu Evangelium, půjdou po Vás!

   Ale kdo a proč? Je jasné, že to dělá protivník Krista, ďábel (To ďábel! Ten mu zlomil tu ruku! 8-) Jak to dělá? Čtverým způsobem (ten čtverák): První na to jde skrze naši padlou přirozenost: „Radši se najez a vyspi!“ „Jeď na dovolenou!“ „Do ničeho se nehrň!“ „No ty jsi ten pravý!“ „Támhle bych ti dal větší plat, co ty na to?“ „Může to být nebezpečné!“ „Seď ve sboru!“ „Teď dostaneš v církvi funkci, tam budeš důležitý!“ To všechno může znít ve Vaší hlavě, nebo Vás navštíví nějaký „přítel s dobrou radou“ a nebo to klidně zazní v neděli z kazatelny. – Takže ten darebák rozehraje strunu naší lidskosti: Lenost, strach, pohodlí, pýcha, neposlušnost, svévole, sebeláska, lakota, a vůbec vše, co zajistí, abyste se nemodlili, nesloužili Bohu, a Boží Království aby se moc nerozpínalo.

   Když překonáte sami sebe, nebo si zamilujete Boha více, než svůj život, jdeš do druhého kola soutěže: Tví nejbližší, rodina, nebo domovská církev Ti to začnou rozmlouvat, rádi by Tě navigovali svým směrem, prostě se starají o to, abys nenaplnil své životní poslání, ale dělal nějaké podružnosti. Někdy to určitě myslí dobře, prostě mají jiné hodnoty, vize, a prostě Tě nechápou, jindy prostě potřebují někoho na nástěnku, rovnání židliček, rozlévání rybízového džusu, apod., a ty bys jim chtěl odejet na nějakou misii… Ale někdy je to přímo vědomě, záměrně, že slouží někomu jinému, než jak to vypadá, a to je právě to, čím se dnes zabýváme, že v církvích jsou přítomni zednáři (definice pracovního pojmu je v minulém článku), kteří dbají na to, aby z živého organismu, který by mohl prorůst planetu, se stala jen organizace, aby z „kvasu, které celé těsto prokvasí“ se stala krabička kvasnic uložená sterilně v ledničce, aby ze „světla světa“ se stala žárovka na svícení v kulturním domě, aby ze „soli země“ byla učiněna posypová sůl na chodníky…

   A o tom chci psát, takže jen letmo zmíníme krok č. 3 a 4: Pokud překonáš i toto, tak máš různé vidiny, úkazy, navštěvují Tě duchové, kteří Tě mají odradit, vnášejí do Tvého života chaos, hřích, různá protivenství, překážky, ale to vidíš nebo vnímáš jen Ty sám, ostatní nemohou pochopit, v jaké ses to ocitl kaši, takže Tě podezírají, že jsi divný… to si fakt musíš vybojovat sám. Tomuto tématu jsem však již věnoval celou kapitolu v minulosti, tak je už zbytečné se k tomu vracet, to si můžete nalistovat v minulých článcích. No a teprve ta poslední metoda je ta o tom střílení, kamenování, křižování na různé způsoby, atd., o čem jsem se zmínil výše, že nám to Bible popisuje na příkladu Proroků a Apoštolů, a církevní historie na příkladu mnoha mučedníků. Myslím si, že tento způsob satan používá nejméně rád, protože je to moc teatrální, okaté, prostě je tu jasné, o co jde, mnohým to dojde a vzpamatují se a začnou plnit Boží vůli, no a navíc „Církev roste na krvi svých mučedníků,“ že? Takže kdo by o to stál?! – Prostě on se nechce prozradit, a tak to raději dělá potichu, někde ve Tvé mysli, nebo dnes přes tlak konzumu, kdy jsme obklopeni různými lákadly a klidně na to skočíme, to je pokušení, že? „Klidný, dlouhý, bezproblémový (požehnaný 8-) život, ke konci s velkým důchodem“ – no věřili byste tomu? To je hovadina, co? 8-) Jak mohl na tenhle slogan přijít? A jak na to mohl někdo skočit?

   Vždyť přece každý normální člověk ví, že „Život je složitej“ 8-) shlédni: 1:13:00-1:15:52

   Ale asi tuto kapitolu, o mučednictví, už nestihnu v našem seriálu napsat, myslím z vlastních zkušeností, tak to bude muset asi někdo až po mé smrti 8-)

   Tak jdeme dál: Tak teď už víme, kdo dělá tuhle neplechu, nejen sám ďábel, ale má na to různé pomocníky, ať už duchy z říše pekel, nebo i lidské spolky, právě zednáře a další, kteří mu mají připravit půdu pro jeho vystoupení. Když jsem na začátku dnešního článku psal o Jezábel, Hamanovi, faraónovi, Herodovi, a dalších, tak si všimněte, že to byly všechno nejen osobnosti tohoto protivení se Bohu, sami by nic nezmohli, ale byli zorganizováni v nějakých spolcích, jako jednotlivé vlády, ministerstva, panovnické dvory, pohanské kulty v nějakých chrámech, nebo určitá prorocká škola, či synedrion, apod.

   Např. když zkoumáme novodobé dějiny (např. dvacáté století), vychází najevo, jak zednáři svrhávali monarchie a nastolovali demokracie, jak skrze tyto bezbožné systémy prosazují zejména ateismus, ale mnohé další různé zvrácenosti, atd. Ale opět, pokud bych se měl malinko rozepsat o politice, tak by to bylo na samostatnou kapitolu, která, nevím úplně, jestli sem patří, a asi už to také někdo přede mnou zpracoval, tak bych se zbytečně opakoval, ale aspoň Vám trochu napovím: Ježíš je král králů, ne prezident prezidentů 8-)

   Tak politiku jsme odškrtli, a co Církev? To je také království, které je třeba zničit, ale tentokráte ne krále (na Něj nedosáhnou 8-), ale poddané (to jsme my). Tak jak na to? Nejlépe demokraticky: „No vždyť vy nejste poddaní Ježíše, vy jste svobodní! Ježíš vám vydobyl svobodu! No, víte, jak to pokračuje: „Takže ty nemusíš…“ a: „Takže ty můžeš…“ No, a také víme, jak to končí: Nikdo nic nemusí, všichni mohou vše, něco se má udělat, všichni si myslí, že to má někdo na starosti, když se někdo do něčeho pustí, tak se mu řekne, že je moc iniciativní, že k tomu nedostal pravomoce, nebo že to je „z těla“ a že má čekat na Pána…

   Kazatel nebo starší sboru může být, kdo chce, stačí se přihlásit do demokratických voleb, maximálně si udělat nějaký kurs nebo školu, ale kázat může, kdo chce, i žena.

   Další, co se ruší, jsou nejen povinnosti, ale i církevní správa a církevní ustanovení, např. Pavel píše Titovi, aby v každém městě ustanovil starší, či biskupy (záleží, jaký překlad Bible čtete), a jaká mají tito služebníci Páně splňovat kritéria. O biskupech se píše i v jiných částech Nového Zákona, ale dnes je mnoho „novozákonních“ církví, které biskupa nemají, jen třeba nějakého předsedu – takže určitá záruka pořádku chybí. Co se týče ustanovení, dříve byly Církví určeny např. dny půstů, dnes se může každý postit, kdy chce. Víte, kdy se normální člověk chce postit? Přece nikdy 8-)

   Nebudu zde vyjmenovávat všechna ustanovení či nařízení, která v průběhu času dostala zabrat, byla pokřivena či zrušena, ale zaměřím se na jedno: Eucharistie, středobod bohoslužby (Ti, kdo uvěřili, scházeli se, aby lámali chléb…). Proč toto muselo zmizet z církví? Protože toho se satan děsí! Apoštol píše: „Kdykoli tedy jíte tento chléb a pijete tento kalich, zvěstujete smrt Páně, dokud On nepřijde.“ Tedy zvěstujeme (satanu a démonům) smrt Ježíše na kříži, což ďáblu rozdrtilo hlavu (Gn 3:15) a Jeho druhý návrat na zem, který bude pro tyto pekelníky představovat definitivní konec jejich působení (1K 15:24–28). Obojího se děsí, proto potřebovali odstranit tento obřad z církevní praxe, takže jak to dnes vypadá? V mnoha církvích se tento obřad přestal dělat každou neděli, dělá se např. jen jednou do měsíce, nebo několikrát do roka. Mnohde odstranili kalich, zbyl jen chleba, ale ne vcelku, ale buď na kolečka, nebo na kostičky, což je v kontrastu ke slovům Apoštola: „Protože je jeden chléb, jsme my mnozí jedno tělo, neboť všichni máme podíl na jednom chlebu.“ (1K 1 0:17) Tedy tím, že jíme z jednoho chleba, stáváme se jedním tělem, ale že jíme každý svůj chlebík, kolečko nebo kostičku, nejsme už jedno tělo, a tak je dnes v církvích rozdělení, každý má svůj chlebík, tak má každý i svůj názor, svojí „Boží vůli“, svojí modlitbu, svojí morálku, svojí pravdu, svojí cestu k Bohu, atd. Rozpadají se sbory (nedrží při sobě), a také manželství a rodiny. Jinde se zase odstranila krev Ježíše, pije se „jen víno na jeho památku“ (Kristus není „jen,“ On je doopravdy a úplně a „nej“ 8-) Ale dnes už to není ani krev ani víno, ale džus z hroznového vína, ale už to někdy není ani „plod vinné révy“ (Mk 14:25), ale třeba klidně plod rybízového keře, takže dostanete rybízový džusík, samozřejmě ne v kalichu, ale ve vlastním mini kalíšku (plastovém, samozřejmě).

   Takže to, co bylo každý týden postrach pro satana, jeho hodní služebníci odstranili, aby se tolik nebál… Samozřejmě toto rozhodnutí nepřišlo zvenčí, nepřikázal to nějaký úřad pro ochranu satana církvím, aby to přestaly dělat, ale toto rozhodnutí se učinilo uvnitř církve, na nějakých schůzích, a já se ptám, kdo takovou schůzi svolal, začal, odhlasoval a uvedl v praxi?! Věřící lidé oddaní Kristu a poslušní Jeho slovu to asi nebyli… A to je pro mne důkaz, že v církvích sedí zednáři.

   Další taková věc: Misie. Komu to vadí? Zase satanovi! Proč? Co je v Evangeliu: Učedníci se ptají Ježíše, jaké bude znamení Jeho návratu na zem (Mt 24:3). Co bude znamenat tento návrat, jsme si už řekli…. Kristus jim odpověděl: „Toto Evangelium o království bude kázáno po celém světě na svědectví všem národům a teprve potom přijde konec“ (Mt 2 4:14) – Takže satan ví, že až bude kázáno Evangelium všem národům, tak přijde jeho konec (ne náš, samozřejmě, my budeme žít v nebi s Ježíšem), tak musí proti tomu něco podniknout: Zabíjet všechny misionáře, to dá fušku, musíte všude lítat, abyste to stíhali, když jich je tolik a všude se rozlézají… Tak co takhle raději zabít tu myšlenku celosvětové misie? Vysvětlit křesťanům, že to by neměli! A jak jim to vysvětlit? No zase nejlépe v církvi! To je totiž autorita, které křesťané věří, berou vážně, co se tam mluví, vypadá to tak zbožně, a mají ta roucha, nebo svůj specifický slovník, či specifické držení těla, nebo tam mluví ten požehnaný bratr, no to je tak super! (A hraje k tomu pěkná hudba 8-) No a nebo alespoň: „Když už nic jiného, tak ta kázání poslouchají každou neděli, tak když se jim to bude pořád opakovat, tak tomu nakonec uvěří, cha cha!“

   Sám jsem se o tom přesvědčil, když jsem se snažil dozvědět něco o misii, vyjet na nějakou misii, a potom stát se celoživotním misionářem: Ve všech případech opozice. Takže jsem slyšel např. tyto věty: „No to je pro nějaké speciálně povolané lidi, to není pro každého“ Zajímavé: Skoro žádný věřící nemůže jet na misii, ale skoro každý nevěřící může jet do Egypta na dovolenou, nebo do Thajska za prostitutkami! Nebo: „Budeme se za to modlit“ – to je ta nejzbožnější, a nejkreténštější (Tit 1:12) věc, kterou může někdo říct! Tím se dá oblbnout tolik mladých lidí, kteří tomu věří, že se za ně jejich představený modlí, a že se to prolomí, a oni vyjedou na misii. Jedné sestře řekli ve sboru: „My Tě vyšleme, ale až budeš mít manžela!“ – No, tak se rychle vdala, protože toužila po té misii, a dnes se zajímá o sunar a plenky, a misie se nekoná. Samozřejmě, že ten její pastor neřekl, že než se vdá, tak jí založí misijní kasičku, aby pak měla na letenky. Předem spoléhal na to, že jí to přejde, neudělali žádné kroky, aby jí pomohli se posunout o metr blíže ke svému snu. Nebo jeden muž, kterého jsem považoval za autoritu a věřil jsem mu, tak jsem se ho ptal na nějakou radu, a on mi odpověděl: „Dej si tři lístky do klobouku, na jeden napiš: Mám jet, na druhý: Nemám jet, a na třetí: Mám čekat.“ No to jsem hned vystřízlivěl z obdivu k tomuto člověku! Jak se máme ptát, jestli jet nebo nejet, když Kristus říká jasně: „Jeďte!“ a čekat? Na co? Až zdřevěním a už se mi nebude nikam chtít? Tak předtím jsem měl aspoň šanci 50 na 50: Buď mi to vyjde, nebo ne. Ale ten klobouk měl mojí šanci snížit na 33,3:66,6 Jedna z největších církevních autorit té doby mi řekla: „Víš, církev je tu od toho, aby tě brzdila!“ No to je masakr motorovou pilou! Přece Kristus ustanovil Církev, aby dobývala brány pekla?! Aby šla dopředu, a ne dozadu?! A další a další věty podobného typu z úst členů „klubu přátel a chovatelů satana“ (aby se mu zkrátka neublížilo).

   Samozřejmě nebyly to jen věty a slova, která působila jako písek nasypaný do ložisek nějakého stroje, ale různé kroky proti misijnímu snažení, a teď nemluvím o sobě, abyste si nemysleli, že tu pláči nad sebou, jaké jsem měl klacky pod nohama, mluvím ze zkušeností mnoha dalších přátel, kteří se věnují misii, a nebo kteří se misii právě díky těmto zkušenostem nevěnují.

   Takže není řešeno financování, misionář si musí sám získat peníze, není vyřešeno vyslání, vznikly nějaké organizace, sbory tam posílají mladé nadšence, tam jim řeknou, že vysílatel musí být sbor, tak je pošlou zpátky, sbor si s tím neví rady, protože se vyzná ve sborových věcech, a ne v misijních, není vzdělávání v oblasti misie, existují sice misijní školy, ale tam se učí úplně něco jiného, a absolventi pak v životě dělají sekretáře nebo kazatele, či vedoucí mládeže, rozhodně však ne misii…

   A kdo je za to zodpovědný? Ne nějací hloupí lidé, kteří to spletli, když se na ně podíváte, tak to jsou inteligentní, vzdělaní lidé s tituly. Když jsem s nimi mluvil, že toto by se mělo napravit, odpověděli mi, že oni nemohou, že na to nemají pravomoci. To je lež! Byli to lidé, kterým církev svěřila pravomoci, ať jsem hledal kdekoliv někoho jiného, kdo by zjednal nápravu, všude mě posílali zpět k těmto lidem. Všechny cesty vedly zpátky k těm stejným dveřím. A toto jsou pro mne znaky, že to vše neudělali nedopatřením, ale schválně, že tam sedí jako žába na prameni.

   Další, co se děje: Pod názvem „misie“ se konají různé zájezdy, pracovní výjezdy, stavby škol, opravy plotu u modlitebny, různé modlitební návštěvy, lesní práce, humanitární projekty… Potom mají křesťané v hlavě zmatek: Pletou si pojmy, vůbec si nedokáží představit, že misie má něco společného se šířením Božího Slova, s prací na spasení lidských duší.

   Nebo, co se často stává: Když už někdo si jde za svým cílem, překoná všechny tyto překážky a přiblíží se na max tomu, k čemu cítí, že ho povolává Pán, tak nakonec zjistí, že nemůže fungovat přes domovskou církev, ani sám s Ježíšem, a tak vstoupí do nějaké americké organizace, skrze kterou sice vyjede do vybrané země, ale nakonec tam dělá něco úplně jiného, musí se podřídit jejich pravidlům, a pak tam dělá sekretáře nebo myče nádobí, nebo technika, či něco podobného. V lepším případě si splní povinnosti, a pak ve volnu stihne nějakou misii, v horším případě se ztotožní s programem této agentury a šíří potom místo Krista a Jeho království leda tak americkou ideologii, americký životní styl a hodnoty, a k tomu i nějaké doplňky (kšiltovky, trička, žvýkačky, coca colu, atp.)

   Chudáci obyčejní věřící, kteří podporují takového člověka. Myslí si, že posílají podporu šiřiteli Boží Pravdy, a on tam ve skutečnosti propaguje americké hodnoty a zboží.

   Takže ti, kteří si vzali za úkol zarazit misii, vypadá to, že se jim to daří, současný stav je ten, že církve nesejí, tedy nemohou ani sklízet, to je logické (a biblické). Nesklízí-li tedy, prognóza je jasná: Současní členové zestárnou a postupně vymřou, to je zkrátka matematika, však se můžete jít podívat do různých církví, kde už se tak děje, kazatelé či faráři obsluhují posledních pár babiček, a za vraty čeká realitní makléř, že celý objekt zpeněží. Viděl jsem to na vlastní oči mnohokrát.

   Ještě tak občas se něco děje, ale víceméně evangelizační akce, které jsem zažil, byly hodně směřovány ne na nevěřící lidi ve světě, ale na věřící jiných denominací, které tyto skupiny chtěly zlákat k sobě, dochází k přelévání členů z... do... překřtívání, atp. Nebo nová finta: Dvojí členství. To znamená, že jako věřící jedné církve máte přátele i v jiné církvi, nebo dnes, logicky, někam jezdíte za prací či studiem, tak tam také navštěvujete nějakou církev, a tam Vám nabídnou (přátelsky samozřejmě) druhé členství, vždyť co, vystupovat ze své církve nemusíte... Na první pohled nic špatného, ale když to domyslíte, zjistíte, že hrajete roli v nějaké statistice, takže počty věřících „rostou“, aniž by se muselo pro to pracovat – a navíc církve čerpají ze státních peněz (dnes aktuální restituce) podle počtu svých členů, takže jste někomu nahráli i do kasičky.

   Proč se tak děje, není jen z lenosti, neochoty pracovat na spasení duší, ze strachu, atd., ale i proto, že se neví, jak na to. Takže 2000 let po Kristu, dvě tisíciletí existence Církve, tisíce různých zaznamenaných příkladů, stovky knih na dané téma, x misijních škol, se dnes neví, jak to dělat? To je zajímavé, že?! Chytře to někdo přesunul z praxe, z venku, do poliček církevních archivů.

   Možná se divíš, o čem, že to píši? Vždyť nic podobného kolem sebe nevidíš?! Možná ve Tvém sboru funguje nějaký typ misie, evangelizace, to je možné, že se někde podaří dílčí práce, nějaké dílo... Ale horší je to v denominacích, v jejich ústřednách, tam se pro to vůbec nevyvíjí koncepce, nesbírají prostředky, nevyužívá se možností, které se objevují... Tam, kde je pro to nejvíce možností, odtud sborům ani jednotlivým věřícím neplyne pomoc.

   Takže jaký je závěr? Optimistický samozřejmě 8-) Teď už víš, že na svoji organizaci či církevní denominaci se nemůžeš spoléhat, že musíš něco podniknout sám: Něco vymysli, vzývej Boha, ať Ti dá jasnou vizi, poptej se jiných zkušených lidí, něco zkus, spoj se s někým, kdo je aktivní ve Tvém směru, který vyhlížíš, zapoj mozek, vykroč do neznáma, hledej v Bibli, riskuj... Prostě něco udělej, je to jako v té písničce: „Nevěř pohádkám, žádný princ už není, musíš tam jít sám!“ Možná se Ti něco nepovede, tak to zkus znovu a jinak, možná si při tom někdy natlučeš, tak se dej do kupy a zkus to podruhé (potřetí, počtvrté, popáté... 8-) Prostě tímto způsobem vznikly i jiné věci, vynálezy, apod.: letadla, padáky, rakety, žárovky, bicykly, papiňák, auta, motory, turbíny, ruchadlo, hromosvod, dalekohled, mikroskop... Než se vývoje a výroby chytly nějaké společnosti a továrny, tak nad tím lidé koumali a montovali to všelijak po večerech doma ve stodole, víš o tom? Tak proč by takto nemohla vzniknout i Tvoje služba, která někomu pomůže, něco originálního, nějaký nápad, který uvedeš v život, něco, co bude fungovat...

   Tak jdi dopředu! S tím se s Tebou dnes loučím a brzy opět přijdu s dalšími tématy 8-)