Zlom ve službě: Začal jsem pracovat v civilním zaměstnání

   Cože?! Co se to děje? Jarda, který přijal před sedmnácti lety proroctví o tom, že bude Bohu sloužit naplno, a také se po dobu šestnácti let poctivě držel tohoto proroctví a fungoval na 100 % ve službě, najednou porušil tuto zásadu a jde do zaměstnání?!:-)

   Ve skutečnosti tento krok zvažuji už asi dva roky, jsou tři věci v životě, které mě do toho tlačí. Zatím jsem to odkládal z obavy, že by to poškodilo misii, že bych na ní neměl tolik času, ale teď se objevila práce, která nejen, že mi nevezme příležitosti k misii, ale ještě mi je poskytne! Misii tedy budu odteď dělat asi tak dvojnásobně!

   Tak vše pěkně popořádku: Jaké jsou ty tlaky, které mě vedou do práce?

   1. Dlouhodobě prožívám určitou sociální izolaci, a to již od doby, kdy jsem opustil své rodné město. Napřed jsem žil několik let v Praze, která je hodně anonymní, tam jsem neměl téměř žádné vztahy s lidmi. Když jsem začal dělat misii, našel jsem spoustu přátel, jak mezi křesťany, se kterými jsme sloužili, tak mezi cizinci, kterým jsme sloužili, ale i mezi „domorodci“ v zemích, kam jsme jezdili na službu. Toto však nějak poslední dobou opadlo, kvůli covidu se zasekly výjezdy a nikdy se to nevrátilo do předchozí podoby, už nemám tolik zájemců, už není tolik týmů, už tolik nejezdíme do různých zemí, a protože už není tak rozvinutá týmová práce, nemám nové vztahy s novými cizinci... Od doby, kdy s rodinou žijeme v Českém Těšíně, tak Lucka je spokojená, má tu rodinu, přítelkyně apod. Já tu nemám moc přátel a vidíme se málo... V okolí se se mnou baví jen nějací pejskaři kolem domu, kde bydlíme a nějací motoristé u garáží, když tam něco dělám, ale kultura a mentalita Slezanů je natolik odlišná od kultury a mentality Čechů, takže jelikož jsem Čech, moc si tu s lidmi nerozumím. Např. když je nějaká oslava u Lucky v rodině a sejdou se příbuzní, tak vždycky mluví o práci v železárnách. Já jsem tam byl pouze dva dny na brigádě, takže se nechytám v rozhovoru a sedím někde stranou... Myšlenka dát se zaměstnat tedy je, že se dostanu do nějakého kolektivu, se kterým budeme mít něco společného...

   2. Finanční tlaky. Ty asi prožívá většina z nás, vidíme, jak současná ekonomická krize a inflace požírá úspory, likviduje drobné podnikání, zvyšují se ceny potravin atd. Naši misii podporuje několik lidí, ale inflace je taková, že co byla např. pětistovka před rokem a co je dneska, to je rozdíl. Hodně lidí, i když to také nemají lehké, zůstali věrní a nadále nás podporují, ale např. se v minulosti rozhodli pro určitou částku, kterou nás budou podporovat, dejme tomu tisíc korun: Kolik jsem za to dříve vytiskl Evangelií a nalil nafty, a kolik dneska za tu stejnou sumu vytisknu a natankuji, v tom je velký rozdíl... Takže dary už nestačí, např. teď bych potřeboval vytisknout nějaká Evangelia, ale nemám na to. Musím něco přivydělat, abych natiskl Boží Slovo a mohl Je šířit... Další věc je, že se snížil počet dárců: Někteří prostě zemřeli, už byli staří, další zaujal jiný misijní projekt, tak začali pro změnu podporovat ten. Tady se můžeme na chvíli zastavit: Když jsem začínal před sedmnácti lety s misií, znali jsme se všichni čeští misionáři navzájem, bylo nás jen pár... Za tu dobu vzniklo tolik misií, povstali noví misionáři, takže už to ani nestačím sledovat... To je samozřejmě dobře, ale bohužel základna dárců je stále stejná, takže ti rozdělí své dary mezi více misionářů, takže někteří máme nyní méně na svůj provoz. Další problém spočívá v církevních restitucích: Před nimi nás podporovaly i církve a sbory, ale jak došlo k vyrovnání se státem, spočítaly si církve svoji životnost a začaly šetřit na svůj vlastní provoz a omezily výdaje na nějaké vnější aktivity. Čím více se blíží datum, kdy jim stát přestane vyplácet vyrovnání, tím méně darují na misie. Např. nás v současnosti podporuje jediný sbor, jinak to jsou vše samí jednotlivci. Poslední problém byl v určitých lidech, kteří nás přestali podporovat z důvodu odlišných politických názorů, měli jsme nějaká nedorozumění, špatně mě pochopili a naštvali se na mne. Chtěli mě potrestat za to, že s nimi nesdílím jejich názory – jak demokratické 8-) ale nepoškodili mne, nýbrž misii.  Fakt to bylo nedorozumění, jeden mluvil o voze a druhý o koze, jak se říká. Problém byl asi v tom, že to byli podnikatelé, kteří pořád „frčeli“, hodně pracovali a neměli čas si pořádně pročíst maily a zamyslet se nad jejich obsahem, jen to tak zběžně přeletěli pohledem a udělali chybné vývody... Finančně jsem na tom teď tak špatně, že když jsem chtěl před Vánoci navštívit maminku, neměl jsem na vlak, koupil jsem si los a vyhrál patnáct set, tak jsem měl na jízdenku za ní i na cestu zpátky... Teď se mi stalo v týdnu, že když mě bezdomovec požádal o peníze na jídlo, poprvé v životě jsem fakt neměl, co mu dát... Takže nemohu se dívat na nulu na účtě, ale potřebuji s tím něco udělat. Že bych teď někde udělal prezentace ve sborech a našel nové dárce, to asi není reálné, však už jsem psal o těch církevních restitucích...

   3. Další tlak je podružný, týká se životosprávy, kterou bych potřeboval upravit: Chtěl bych dříve vstávat a dříve chodit spát, což na misii úplně nejde, když vstanu moc brzy, tak misie stejně začíná nejdříve v devět hodin, do té doby mají cizinci ve svých obchodech zavřeno. Restaurace otevírají ještě později, asi v jedenáct hodin. Večer pak jde misii dělat neomezně... Doma také: Tím, že Světlanka má poruchu spánku, často jí hlídám do noci a druhý den jsem jako mátoha. Od zaměstnání tedy očekávám, že budu brzy ráno vstávat, po práci si mohu zajít na misii a večer si mohu dříve lehnout, čímž udělám něco pro své zdraví.

   Takže víte, co si myslím? Že mě do této práce Bůh zve: Přece mohl udělat, že bych měl dost přátel, dostatek peněz a že Světlanka bude dobře usínat...

   Dále jsem dostal několik znamení: Když jsem se během těch dvou let, co jsem uvažoval o práci, občas podíval na nějaké inzeráty, nebylo tam nic moc pro mne. Teď jsem se jedno pondělí podíval na inzeráty, a byla tam práce přímo pro mne: Koordinátor zahraničních dělníků, konkrétně ze Srbska. V této zemi jsem prožil dá se říci kus života, znám nejen jazyk, ale i zvyky, kulturu, historii atd. Týden předtím tam podobný inzerát nevisel, a najednou se tam objevovaly podobné inzeráty zhruba každé dvě hodiny, takže jsem si mohl i vybírat. Vybral jsem jednu pracovní agenturu, zavolal tam, řekli ať pošlu životopis, sesmolil jsem nějaký paskvil a odeslal, odpověděli mi, že jsem postoupil do výběrového řízení, pozvali mne na pohovor a tam jsme si plácli. V tu chvíli tyto inzeráty zmizely a žádná další taková příležitost už nebyla. Prostě přesně v ten moment, když jsem otevřel stránky s inzercí, to tam bylo, a jakmile mě vzali, tak už tam nic podobného nebylo. Přesně jsem se trefil v tom čase: Kairos. Celé mi to bylo divné, tak jsem trochu prolistoval internet a zjistil jsem, že Česká obchodní komora požádala vládu kvůli nedostatku pracovní síly, aby poskytovala pracovní víza občanům zemí, které nejsou v EU. V Srbsku proběhla náborová kampaň a přijela vlna dělníků... Další znamení bylo, že před dvěma lety jsme jeli s kamarádem do Srbska do nějakých klášterů. Několik let jsem na sobě neměl civil, protože kláštery jsou v horách, chodil jsem v turistickém oblečení: Pochodili jsme hory, lesy a pak zašli do klášterů a do kostelů... Také misie se mi pohodlněji dělala v turistickém oděvu... Kamarád mi řekl, že do kostela bych měl být pěkně oblečen, koupil jsem si proto kalhoty, boty a košili. Po návratu do Česka jsem si to vzal na sebe, když jsem jel v neděli do církve, ale jak tam přijela vlna ukrajinských uprchlíků, tak všichni chodili v teplákách, tak jsem se na to vykašlal, pověsil ohoz do skříně a chodil dál v turistickém... Teď jsem si na pracovní pohovor vzal ze skříně tento oděv a šéf, který mě přijímal, mi řekl, že jsem oblečen přesně tak, jak si to představuje, a ať chodím do práce takto. No tak teď už je jasné, proč do mne kamarád vrtal a proč jsem si tehdy koupil kalhoty a košili 8-)

   Když jsem uvedl, že jsem si mohl vybírat, měl jsem nabídky: Kladno, Plzeň, Jihlava, Ústí nad Labem, Ostrava a Pardubice. Hodně těch měst je příliš daleko od rodiny, Ostrava zase moc blízko: Tady jsem dělal už hodně misie, i ve městě i po okolí, takže po práci bych až tak neměl kam vyrazit na misii. Proto jsem vybral Pardubice: Je to velké město a víte, že takovým jsem se doposud vyhýbal, raději jsem sloužil v menších městech a na venkově. Tady mám mnoho možností, mohu si odpoledne zajet do města na nákup nebo na jídlo a každý den navštívit jiné cizince, kterých je tu opravdu mnoho! Také dostanu služební auto, které mohu používat na soukromé účely, takže mohu pojezdit i širší okolí... To si zaplatím benzín ze svého, asi 2 koruny na kilometr, karavanem jsou to 4 koruny, takže to budu mít levnější... Navíc firma mě bude posílat služebně i do jiných měst, takže všude, kam pojedu, udělám misii: Mohu cestou kdekoliv zastavit a zajít do vietnamských obchodů, čínských restaurací, muslimských kebabů... Tyto cesty mi bude platit firma. Dostanu stravenky, takže misie v těchto podnicích pro mne bude od nyní cenově dostupnější... Nejen zmiňované cesty po okolí: Kamkoliv jdu v Pardubicích, všude je tolik cizinců: Potkávám Indy, Mongoly a další národnosti: Ve vlaku, v autobuse, na ulici, v bance, prostě všude. Podle mého hodnocení v Pardubicích je po Praze největší koncentrace cizinců, např. jsem procházel velká města, jako Brno, Olomouc, Kladno, České Budějovice, Plzeň, Hradec Králové, Liberec, Ostrava, Opava, Jihlava, takže to mohu porovnat: Nikde jsem neviděl tolik cizinců pohromadě, jako tady! Cizinci jsou samozřejmě i v továrnách, kam mě firma vysílá, např. tento týden jsem mluvil u vedlejšího stroje s Maročanem. Firma mě ubytovala na hotelu, kde slyším češtinu jen minimálně, pokud se mi nebude chtít do města, stačí mi sednout si na recepci a tudy prochází Indové, Afričané a další... Stačí se seznámit na chodbě, ve výtahu, v prádelně, v přilehlém obchodě...

   Co je mojí pracovní náplní? Takže když přijedou cizinci, musím je ubytovat, ukázat jim budoucí pracoviště, vzít je do banky založit si účet, na který jim bude chodit výplata, dále ukázat jim obchody, pomoci vyřídit si kartičku MHD, vysvětlit, jak tady jezdí autobusy, pomoci jim koupit si SIM kartu, zařídit si internet. Také vysvětlit jim hodnotu českých peněz. Jsem spojka mezi nimi a agenturou, ale i mezi nimi a podnikem, kde pracují. Mám průkazku do továrny (ale časem budu mít na starosti více těchto továren), tady jim pomáhám vyřídit nějaké papíry na vedení v kanceláři, přiděluji jim skřínky na šatnách, zavedu do jídelny, aby viděli, jak to funguje atd. Potom, když už začnou pracovat, tak s nimi chodím v provozu a překládám mistrovi, který je zaučuje. Odpoledne to nekončí, ukazuji jim město, jak už jsem zmínil obchody, ale ptají se také na volnočasové aktivity, takže pro ně připravuji nějaké sportovní a kulturní vyžití. Také jim budu dělat doprovod k lékaři, pokud to bude potřeba...

   Sice budu mít na starosti Srby, což jsou křesťané, ale část z nich pochází z jižního Srbska a ti jsou muslimové, takže mohu dělat misii mezi nimi přímo na pracovišti...

   A teď ta pointa: Protože o té situaci v Pardubicích a v místním průmyslu jsem samozřejmě věděl již dávno, kontaktoval jsem zde v minulosti některé církve a motivoval je, aby začaly se službou národům na svém teritoriu s tím, že jim pomohu rozpohybovat tuto službu. Samozřejmě odmítaly, no a jak to dopadlo? Co jsem jim říkal, že mohou dělat, tak to dělám sám 8-) Je to stejné, jako když vidíte doma ve dřezu horu nádobí a řeknete manželce, že by to mohla umýt. Nebo si můžete vyhrnout rukávy a umýt to sám 8-)

   Vtip číslo 2: Vždycky jsem tvrdil, že získáme vliv na území, které prochodíme, to mám z Bible: Jz.1:3 a 5.M.1:36. Když jsem se křtil v Labi, přijal jsem od Boha, že díky tomu, že jsem vešel do Labe a ponořil se v této řece, dostávám právo dělat misii a získávat duše pro Hospodina ve městech ležících na Labi. Začal jsem tedy aktivně jezdit do Ústí nad Labem, Děčína, do Lovosic, do Roudnice, no, zkrátka je vidět, že jsem Severočech, že jsem se orientoval na ty severní Čechy 8-) a bim! Otevřela se mi misie v Pardubicích, které jsou samozřejmě: Na Labi, jak jinak! 8-)

   Psal jsem o těch znameních, ještě jsem dostal potvrzení: Když jsem se ubytoval na hotelu, zjistil jsem, že kolem něj létá strašně moc kavek. Kdo znáte moje teorie o ptácích, víte, o čem je řeč 8-) Kdo nejste v obraze, pro Vás připravuji do budoucna článek o těchto „létavcích“

   Tak už jsem tady třetí týden, mohu tedy trochu zhodnotit, jestli se naplnila má očekávání? Tak s těmi kontakty, to se naplnilo okamžitě: Jsem mezi lidmi a necítím se sám. Dobře si rozumíme, potřebují mě a mají mě rádi. Dokonce jsem od nich dostal určité ocenění: Oni pracovali leckde, ve Švédsku, v Německu, Slovinsku, Řecku, v Americe, na Slovensku atd. Řekli mi, že zatím jsem jejich nejlepší koordinátor, jakého měli 8-) Nemáme pouze pracovní vztahy, chodíme spolu do města, pijeme na pokoji kávu, hrajeme šachy, ve volnu se chceme podívat na nějaký film, zajít někde do přírody, chtějí, abych jim ukázal Prahu nebo další města v Česku atd. Také mě samozřejmě zvou na dovolenou k nim domů. Našel jsem mezi nimi několik přátel: S jedním si rozumíme ve věcech víry, s druhým máme společný koníček, tedy zájem o etnologii, historii, probíráme stěhování národů atd., další je nadšený turista, stejně jako já, a dva budu učit češtinu, připravují se na zkoušku z jazyka kvůli povolení k pobytu. Tyto kontakty mě opravdu pozvedli lidsky, dosud jsem dost pracoval sólo, tady se mi naplnila určitá sociální potřeba a jsem šťastný.

   Co se týče peněz, to ještě nemohu říci, za srpen dostanu pár tisíc, to budu mít tak na vlaky za Luckou a dětmi, teprve na konci října dostanu za září, ale tři měsíce ve zkušební době budu pobírat nástupní plat, takže až v prosinci uvidím, jak se pozvednu... Ale zase je tu šance, že budeme mít alespoň nějaké Vánoce 8-) 

   Životospráva, to se mi daří, buď vstávám v půl páté do továrny, nebo v půl šesté do kanceláře. V továrně končím ve dvě, na hotel se dostanu ve tři hodiny, v kanceláři končím v půl páté, na hotelu jsem v pět... Pořád ještě dost času na misii ve městě 8-) Když bude hodně dělníků, budu chodit do továrny i na odpolední, ale pokud mi to udělá hodně hodin, musím si to pak některý den vybrat a vzít si náhradní volno, tak bych třeba dva tři dny nešel na misii, ale pak bych mohl někam zajet na celý den zamisiovat si 8-)

   Zatím jsem popsal, jak probíhá práce s „mými“ klienty a jaké mám vztahy s nimi, vedle toho se na hotelu i v továrně potkávám s dalšími dělníky z Bulharska, Rumunska a z Ukrajiny, také máme korektní vztahy, ale již ne samozřejmě tak vřelé. Přesto mezi všemi panuje vědomí, že „všichni jsme na jedné lodi“. Univerzální jazyk je tu ruština, tou se domluví každý s každým... Ještě zbývá popsat, jaké je to ve vlastní agentuře: Takže agentura je to zahraniční, slovenská, takže šéfové a většina zaměstnanců tady jsou Slováci, dále jsme v kanceláři překladatelé, takže já do srbštiny, pak je tu Rumun pro Rumuny, Ukrajinec pro Ukrajince a ještě jeden Srb na překlady, se kterým se můžeme vystřídat, nebo jeden z nás zajede do jiného města apod. Takže polovina kanceláře jsme pravoslavní křesťané 8-) Napřed jsem si myslel, že jsem tu sám Čech, ale pak jsem zjistil, že je tu ještě jeden, tak jsme dva 8-)

   Co se týče agentury, nejprve jsem měl obavy, protože jsem četl o hodně případech, kdy různé agentury vydíraly dělníky, vzaly jim pasy, nedaly jim výplatu, nutily je do práce za šílených podmínek, někdy jim vyhrožovaly i se zbraní v ruce. Dokonce byl jeden případ, že zavařily (myslím svářečkou) dveře od nějakých podzemních prostor, kde držely dělníky snad tři měsíce, ti nemohli vyjít na světlo a čerstvý vzduch... Vysvobodila je až policie. Když jsem to tu poznal zblízka, obavy se rozplynuly, je to opravdu seriózní agentura, která jedná slušně s lidmi. Dokonce funguje jako sociální služba, zaměstnávají tu i Čechy, kteří se topí v problémech: Jsou to třeba bezdomovci, kteří spí v lese ve stanu, nemají jídlo, ale když projeví zájem pracovat, agentura jim dá šanci: Nejprve je ubytuje, takže se mají kde umýt a vyspat, zaplatí jim autobus, aby mohli jet do práce a po třech dnech práce jim hned dá zálohu, ať mají na jídlo. Viděl jsem úplné trosky, kteří se hlásili do práce, takové lidi by žádná firma nezaměstnala, ale pokud si je agentura vezme „na své triko“, firma je neodmítne. Nikdo neřeší, jestli ten člověk má v sobě drogy, prostě ho ubytují, on má možnost den dva se z toho dostat a jít střízlivý do práce. Práce takovému člověku umožní, aby se postavil na nohy, aby udělal něco se svým životem. Když kiksne, agentura ho jednou dvakrát přikryje, pořád ještě je tu natažená pomocná ruka. Třetí kiks je výstraha, a teprve pokud se to opakuje vícekrát, propustí jej, ale neodchází s prázdnýma rukama, něco si vydělal a nejde úplně „pod most“. Když uplyne nějaká doba, může to zkusit znovu, jestli už je připraven na trvalejší změnu. Nebo někdo řeší, že se vlastně nemůže dát zaměstnat, protože by mu exekuce schlamstla celou výplatu, a tak se mu nevyplatí jít do práce a je odsouzen k trvalému živoření. Agentura to zaonačí tak, aby se to exekutoři nedozvěděli, že pracuje, a tím mu zbudou peníze na jídlo a hygienu. Může si na ubytovně vyprat oblečení, oholit se apod. a chodí jako člověk a ne jako lesní muž. Má na kredit, může zavolat manželce, dětem, něco jim koupit atd. Důležité je také to, že každý týden dostávají tito lidé zálohy, tedy se předejde tomu, že dostanou jednou za měsíc výplatu, kterou propijí a pak nemají co jíst. Když jsem tohle všechno viděl, tak ten můj šéf, který to tak dělá, v mých očích hodně vyrostl! Já budu jeho pobočník, takže budu mít volnou ruku také pro podobné experimenty 8-)

   Takže opravdu věřím, že mě sem Bůh povolal: Zdvojnásobila se mi misie, otevřely se mi dveře mezi další cizince, zasáhnu Evangeliem nový region, zároveň budu pomáhat lidem, dělám něco smysluplného (ne že bych doteď nedělal 8-), našel jsem uplatnění svých znalostí a zkušeností a dále se mohu nějak rozvíjet tím, že se učím novým dovednostem (práce s lidmi a kancelářské úkony). Jsem samozřejmě zatím pořád ještě na začátku, ale až odpracuji nějaký čas, opět si udělám hodnocení, jestli to někam směřuje, nebo jestli z toho mám vycouvat... Také, protože jsme Tělo Kristovo, záleží i na Vás, co jste přijali do této situace, co Vám Bůh říká k naší společné misii, jaké budete mít prorocké vhledy atd., na což všechno se těším, co mi napíšete 8-)