Po delší době jsem nepracoval sám, ale s malým týmem. Tak to má být a dělal bych to rád častěji, ale málo se hlásíte do akce?! Musíte se polepšit 8-)
Takže náš cíl byl v pohraničí, a to šumavské hraniční přechody, kde se nachází asijské tržnice skýtající plno příležitostí k misii.
Než jsem se sem dopravil, udělal jsem zastávku u dálnice, abych se „rozcvičil“ Takže to byl Brandýs nad Labem, kde mi z minula chyběli dodělat nějací Číňané a Vietnamci.
Sraz s mými dvěma (dlouholetými) spolupracovníky byl v Horažďovicích, kam přijeli vlakem a odtud jsme pokračovali naším misijním karavanem.
Takže když už jsme byli tady, prošli jsme to tu, samozřejmě. Odtud jsme si zajeli do Sušice, která nebyla zrovna malá, ale protože bylo dostatek nohou a rukou, zvládli jsme to tu projít celé za jedno odpoledne.
Nazítří jsme se přepravili do Železné Rudy, kde je na hranicích s Německem velká tržnice, tady jsme pracovali půl dne. Odtud jsme to sjeli do Klatov a rovnou jsme je také celé prošli.
Další den to bylo kousek do Kdyně, ta nám zabrala tak dvě hodiny. Odtud jsme se přesunuli do Domažlic, také tak za půl dne jsme to tu měli celé prošlapané.
Dále následoval náš nejzazší bod této výpravy: Hraniční přechod Lísková, opět tržnice, stánky, restaurace, nehtová a masážní studia...
Pak přišlo největší maso: Hraniční přechod Folmava, ta nám zabrala celý den, tady je to opravdu ohromné!
Odtud už jsme se z lesů stáčeli zpět někam do civilizace, někam k železniční trati, aby kamarádi mohli na vlak domů. Cestou jsme udělali Švihov a Přeštice.
Nakonec jsme dorazili do Nepomuku, tady to bylo také výživné! Po práci už přátelé vsedli na vlak a odjeli do svých domovů, já jsem ještě zajel do Plánice.
Jak jsme křižovali celý tento prostor, tak jsme samozřejmě stavovali ve všech vesnicích, kde je téměř vždy také nějaká ta vietnamská večerka, ale všechny ty vesnice tady nebudu vyjmenovávat.
Akce to byla opravdu úspěšná, oslovili jsme přes tisíc lidí! Jaké národnosti jsme potkali: Vietnamce, Číňany, Thajce (spíše Thajky 8-), Mongoly, Araby, Turky, Kurdy a Uzbeky.
Byli jsme totálně unavení, ale naplnění a šťastní, prostě tak, jak se cítí člověk, který najde pro sebe Boží vůli a dostane se do jejího středu 8-)
Ale pro mne to nekončilo: Když jsem se vracel k domovu přes Plzeň, tady mi zazvonil telefon. Já jsem kdysi něco překládal jedněm cizincům a ti se mi nyní ozvali, že by potřebovali opět něco přeložit do češtiny. Bylo to v Rakovníku, to je kousek od Plzně, tak jsem to rovnou zajel zmáknout, hned jsem si tu také odskočil do města na misii k Vietnamcům 8-) Odtud jsem najel na dálnici už svým směrem, stavil jsem se na oběd v Unhošti, kde jsem si dodělal z posledně jednu vietnamskou restauraci a kebab, kde jsem si s Araby potrénoval svojí francouzštinu 8-)
Ale už fakt domů!