Jednou za rok jedeme celá rodina na misii, a to právě v červenci, kdy děti nemají školku a my navštívíme babičku v severních Čechách. Nejedeme pouze na rodinnou návštěvu, ale cestou se někde zastavíme a navštívíme cizince.
Tentokráte jsme se rozhodli navštívit některá místa v Posázaví, kdysi jsme tudy už jeli, hodně měst jsme obsloužili, tak byla na řadě další města a někdy v budoucnu „doděláme“ tento kraj.
Úplně nejdříve, když jsme vyjeli, jako první zastávku jsme udělali Nový Jičín: Prochodili jsme náměstí a přilehlé uličky, vedle Vietnamců jsme mluvili s Araby. Dále Kopřivnice, tady jsem měl rozhovor s Turkem. Další naše zastávka byl Vyškov, kde už jsme pracovali, ale dostavělo se tu nové obchodní centrum, tak zde jsme navštívili Vietnamce v nehtovém studiu a Číňany v restauraci. Pokračovali jsme po dálnici a už jsme se dostali do pomyslného cíle naší misie, zmíněné Posázaví: Světlá nad Sázavou, kde mi chybělo obejít některé Vietnamce a také tu byli od minula nově Albánci. Pak nějaké vesničky, dále Zbraslavice a Uhlířské Janovice, které mne překvapily, myslel jsem, že tu budou dva tři Vietnamci, bylo jich tu dvakrát tolik, plus Kurdové a Albánci. Bylo to tu nabité, je vidět, jak se český venkov vyprazdňuje a uvolněné místo zaujímají cizinci… je to holt budoucnost a musíme do ní investovat, když už neinvestujeme do dětí, do porodnosti, tak musíme investovat energii a zdroje k evangelizaci příchozích cizinců…
Opět nějaké vesničky, znáte to, leckde je aspoň jeden vietnamský obchod, a už jsme se napojili na hlavní silnici a hurá na sever, kde jsme také nezaháleli a v Krušných horách jsme našli Afghánce.
Nejlépe za celou cestu jsem si popovídal s Turkem z Makedonie, s Albáncem z Kosova a s jedním Afgháncem, to byly nejlepší rozhovory, a rád tyto lidi navštívím znovu.
Cestou zpět na Slezsko jsme už neměli žádnou akci, přepadla nás nějaká viróza, museli jsme to projet za noc domů, kde už jsme se úplně složili a týden jsme byli fakt mimo, nejprve prudký průběh nemoci a pak doléčování se. Sotva se mi udělalo jakžtakž, vyrazil jsem ještě sám na jeden miniokruh po okolí: Ostrava, Vietnamci, Pákistánci, Fulnek, Vietnamci a Kurd, který byl opravdu nadšený z Evangelia, říkal, že jeho babička byla Arménka, takže byla křesťanka a teď si přečte Evangelium v kurdštině 8-) a Nový Jičín, kde jsem našel zase další Araby. Takže jsem vlastně zakončil misii ve stejném městě, jako jsem ji začal 8-)