Tak tento měsíc jsem nějak nic moc neplánoval, nechal jsem to na volno, ale nakonec se z toho vyvrbila slušná misie: Je vidět, že někdy je dobré nedělat si plány a nechat to na Bohu, co připraví.
Takže začali jsme v severních Čechách, kde jsem byl se synem u babičky. Parkovali jsme střídavě v Klášterci a v Kadani, kde jsme potkávali množství Indů, kteří tu pracují v továrnách, tak jsem se s nimi dával do řeči na autobusové zastávce a měl jsem pro ně v autě samozřejmě připravená Evangelia...
Odtud jsme odjeli do Rakovníka, kam odvezli mojeho kamaráda do nemocnice, tak jsme ho navštívili. On je hluboko v šamanství, ale jak byl v nějakém kómatu, tak mi říkal, že se mimo tělo potkal s Kristem, tak jsme to probírali a trochu jsem ho vedl... Po návštěvě jsme zašli do města na kebab a zmrzlinu, našli jsme tu Kurdy, Turky a Albánce.
Bylo horko, tak jsem vzal syna na Berounku k vodě, sjezdili jsme tu dost vesniček, kde jsme našli hodně Vietnamců.
Směrem domů jsme to vzali přes Štěchovice, kde žije moje neteř a synovec. Nějak jsem se do nich nechtěl pouštět, ale sami se mě ptali, že slyšeli, že jsem kesťan, ať jim o tom něco řeknu, tak jsem mluvil o tom, jak se mi zjevil Kristus a jak s Ním žiji, poslouchali to se zaujetím. Ve vesnicích v okolí jsme samozřejmě se synem navštívili vietnamské prodejny.
Když jsem vrátil syna domů, protože mu začínal tábor, tak jsem chtěl odjet někam do lesa modlit se, ale přišlo mi od kamaráda pozvání na nějakou konferenci, kde on měl vyprávět o své misii. Pozvání jsem přijal, řekl jsem si, že ačkoliv já tu nebudu mít svůj blok, mohu se zamíchat mezi lidi a během přestávek se třeba u jídla s někým seznámit a pokusit se získat nějakého spolupracovníka. To se celkem podařilo: Reagoval jsem na nějakou přednášku a dal se do řeči se ženou, která prezentovala určitou misii v Česku, ta prohlásila, že by se mnou ráda spolupracovala, tak uvidíme? Pak jsem tu potkal kamarádku, která kdysi s námi byla na misii na Balkáně, ale pak se vdala a odstěhovala a ztratili jsme na sebe kontakt. Teď je prý sama a má čas, šla by na misii. Žije v Teplicích, které mám hodně na srdci, sem jezdí do lázní hosté z arabského světa. Do třetice se mi zadařilo: Měla tu seminář mladá rodina, která se vrátila z misie z uprchlického tábora na Balkáně. Dali jsme řeč a vyšlo najevo, že oni teď žijí v Česku a nemají příležitosti k misii mezi uprchlíky, tak jsem jim nabídl spolupráci na misii v uprchlických táborech tady u nás. Oni nevěděli, že i tady jsou tábory. Tak nabídku nadšeně přijali a plánujeme návštěvu uprchlického tábora v Kostelci nad Orlicí, kde jsem kdysi hodně sloužil, pak to nešlo kvůli koroně a potom vystěhovali všechny a udělali to pouze pro Ukrajince, ale teď už tam Ukrajinci nejsou a chod tábora se vrací do starých kolejí, tak se i já se k tomu chci vrátit, teď bych měl i s kým?!
Konference se konala v křesťanském cenru v Dlouhém, to určitě všichni znáte, takže sem jsem jel s předstihem přes Poličku a Hlinsko, kde jsem si udělal zastávky a obešel obě tato města: Vedle Vietnamců jsem našel Kurdy a Araby.
Cestou zpět byla opět misie, ale to už dám do srpnového zpravodaje...