Začátkem měsíce ještě platil vládní zákaz pohybu mimo okres, takže jsem se alespoň pomotal v rámci možností (a v rámci okresu 8-) poblíž: Bohumín-Rychvald-Orlová-Lutyně. Je to rozlehlý rajón, takže se sem ještě budu muset vrátit: asi, až zase vláda zakáže jezdit mimo okres 8-) Radši si to nechám do zálohy, až přijdou další zákazy, ať mám kde pracovat 8-) Na tuto misii jsem nebyl sám, už trénuji svého syna 8-)
V polovině měsíce se uvolnila pravidla, takže jsem se konečně „utrhl ze řetězu“ 8-) a vyrazil na pořádnou misii směrem do Čech. Jak je mým zvykem, vždy se někde zdržím na Moravě, aby se misie konala rovnoměrně ve všech historických zemích této republiky: Tedy Slezsko, Morava a Čechy. Žádná diskriminace, pěkně všechno rovným dílem! 8-)
Z dálnice jsem tedy sjel hned za Olomoucí a opět prošmejdil vesničky a městečka... Začal jsem v Lutíně, prochodil Náměšť na Hané, zdržel se v Jevíčku, kde jsem chtěl navštívit Stavrose Niarchose, že by mi jako přispěl na misii, ale nějak to nevyšlo 8-) a přes Velké Opatovice a Městečko Trnávka jsem se dostal do Moravské Třebové, kde mi chybělo prochodit jedno sídliště, tak jsem to nyní „domákl“, napojil jsem se opět na hlavní silnici a pokračoval do Čech. Samozřejmě mezi těmito jmenovanými městečky bylo dost vesnic, kde také žijí Vietnamci, za kterými jsem se zastavil, ale nebudu zde jmenovat všechny mini-pidi obce 8-)
Tak můj úkol byl přepravit se do západních Čech na hranice, ale ještě jsem se zastavil na Kladensku: Unhošť, Kamenné Žehrovice, Tuchlovice, Smečno, Stochov a Nové Strašecí, plus vesničky mezi těmito obcemi... Byl jsem tu splatit svůj dávný dluh, v mládí jsem se tu pohyboval, v učení jsme sem jezdili na praxi, nebo jsem tu někdy byl v přírodě na nějaké tůře, takže jsem si to tu zkrátka předem prošlápl, a již bylo na čase to tu navštívit i z jiného důvodu, a to z toho nejpodstatnějšího, tedy šíření Evangelia Ježíše Krista 8-)
Konečně jsem dorazil do svého cíle, a to bylo město Aš. Tady jsem tedy měl hodně velký dluh: Již v začátcích své služby jsem vnímal, že mám navštívit tento region, bylo to vůbec první město, kam jsem chtěl vyrazit mimo Prahu... Psal jsem různým vedoucím církví tady i v Chebu, svým známým odtud, navštívil různé důležité lidi, abych jim to vysvětlil osobně, ale vše bez úspěchu 8-( Trvalo mi ještě několik let, než jsem pochopil, že nemám na nikoho čekat, ale že mám začít sám, a konečně jsem se sem dostal! Ale hodně se zpožděním: Samozřejmě počet asijských prodejců v pohraničních regionech klesá...
Pozdě, ale přece! Tak začal jsem pěkně od začátku, prošel místní část Mokřiny a dostal se až do centra. Něco jsem zamakal, něco si nechávám na příště: Je to tu rozlehlé a Vietnamců mnoho!
Pojezdil jsem trochu okolí: Hazlov, Libá a Pomezí nad Ohří, kde mimo vlastní vesnici je hraniční přechod, kde se samozřejmě kšeftuje s kdečím, takže o Vietnamce není nouze. Kvůli opatřením vzhledem k situaci kolem korony však podniky byly zavřené, musím sem tedy ještě zajet, až se opatření rozvolní!
Vystoupal jsem na Zelenou horu, abych se odtud pomodlil za kraj, a samozřejmě i zde jsem potkal cizince: Češi jsou zalezlí kvůli koroně, tak tu byli Kazachstánci.
A Pak přišla špička měsíce: Hraniční přechod Svatý Kříž: Jedním slovem: Maso! Ohromná tržnice, kde prodejci evidentně nečekali na náhodné zákazníky, ale uprostřed objektu bylo centrální parkoviště pro autobusy, kam si asi pozvou celé nakupující zájezdy z Německa, autobusy vysadí turisty, kteří se rozlezou do prodejních stánků, prodejen, restaurací, masážních salónů, nehtových a vlasových studií... V objektu se nachází budhistický klášter, všemu vévodí ohromná socha Budhy, uvniř jsou mniši a obřadníci tohoto náboženství, za úspěch v kšeftu se tu modlí řady Vietnamců... Výjev v kontrastu k názvu obce. Možná v budoucnu? Když si to tu nějaká církev vezme za své? Co já? Mraveneček v takovémto masomlejně... Celý objekt je oplocen, do tržnice jsou udělané vstupy (spíše vjezdy), ozdobené asijskými prahy, pod kterými musíte projít. Spíš si myslím, že jsou tyto dřevěné brány začarované, aby lidé ztratili hlavu a jen nakupovali, tak jsem to radši obešel a našel jsem si nějaký postranní vchod. Podle mého odhadu tu prodávají stovky Vietnamců. Poprvé jsem ocenil protikoronová opatření: Většina stánků měla zavřeno, takže jsem si mohl projít objekt, pomodlit se za jeho obyvatele, zmapovat si to tu a připravit plán na příště. I tak jsem oslovil desítky prodejců: Někteří mohli vzhledem k charakteru svého zboží mít částečně otevřeno, jiní tu stejně bydleli, tak jako neměli otevřeno, ale zeptali se, co sháním a pustili mě do zavřeného obchodu a kšeftu nic nebránilo, jen probíhal za staženými roletami 8-) Stejně tak salóny: Ženské si tu jako dělali své nehty, ale jak s někdo objevil, vcucli ho dovnitř, zatáhl se závěs... Znáte to. Myslím, že jim mnoho chudáků babiček bude blahořečit. Také to bylo široko-daleko ai jediné místo, kde jste se mohli dát ostříhat. Takže zařídil jsem si, co jsem potřeboval, popovídal si s x obyvateli, kteří ani nic nenabízeli, ale využili této neplánované zavíračky pro nějaké stavební úpravy a dekorace. U hodně prodejen jsem mohl Evangelium prostě dát do poštovní schránky, prodejci si Je najdou, až přijdou do práce. Některé prodejny byly prázdné (tedy od lidí, ale plné zboží), ale dveře nebyly zamčené, je vidět, že Budha to tu hlídá 8-) tak jsem rozdal Evangelia i na pultíky prodejen. Vedle Vietnamců jsem tu mluvil se ženami z Thajska, které nesměly mít otevřený salón na masáže, ale byly venku a sázely tu nějaké květiny. Aspoň jsem nemusel dovnitř do další Budhovy svatyně, jak často vypadají ty masážní místnosti...
No tady jsem si skutečně vynahradil všechny ty zákazy vycházení a cestování, a cítil jsem se „zpátky ve hře“! Misie to byla dobrá, ale už jsem rozdal všechna Evangelia, nechal jsem si jen několik na cestu, ještě jsem obejel přehradu, tak jsem Je rozdal v několika vesnicích, svůj misijní pobyt jsem zakončil v obci Dolní Žandov, ještě jsem se vydal pomodlit na horu Dyleň, odkud jsem Boha poprosil za celý kraj, aby „pokropil shůry“ setbu, kterou jsem zasel, a už byl čas mířit k „domovu“ Kde je vlastně „doma“? No tak to vím úplně přesně: Žd 13:14 8-)
Byl to všechno veliký zážitek a už se mi rodí v hlavě další plány pro tento region!