Tentokráte se mi velice dařilo a vypadá to, že po několika měsících patálií se začínám vracet do normálního režimu služby 8-)
Svoji dubnovou misi jsem začal v Praze, kde jsem se setkal se spolupracovníkem, který mi půjčil Evangelia ve vietnamštině, mně došla a zatím nejsou peníze na tisky, tak mě kamarád založil 8-) Hned jsem se pustil do akce a obešel pár Vietnamců v Praze.
Protože si hledám přivýdělek, abych měl peníze na tisky Evangelií, potřeboval jsem kvůli tomu zajet do Benešova a na Kladno, domlouvám si tu nějakou spolupráci, zatím nebudu předjímat... Takže jsem trochu pochodil i tato dvě města, našel jsem nějaké Vietnamce a Číňany. Z měst jsem vyjel i trochu po okolním venkově, takže nějaké vesničky, např. u Benešova to byly Olbramovice, kam jsem se chystal už několik let, konečně mi to vyšlo! Proč sem? Nevím proč, ale některá místa mi Bůh zvlášť ukazuje, někdy jsem tudy jel vlakem do Budějovic a tuto obec mi Bůh hodně kladl na srdce, tak jsem si konečně splnil toto předsevzetí sem někdy zajet!
Další místo, které mi Bůh ukazuje, a to už od začátku této služby, to jsou zejména Sudety, pohraničí. Proto z Kladna jsem odjel rovnou sem, konkrétně do Aše: Tady je tolik cizinců, že se to nedá zvládnout najednou: Předminulé léto jsem tu prochodil asi třetinu města, tentokrát druhou třetinu, a ještě mi tu zbyla na někdy ta poslední třetina: Obchody, restaurace, nehtová studia, tržnice, kadeřnictví, je toho fakt hodně! Letos se mi vedle Vietnamců podařilo najít i Afghánce, což mě potěšilo, protože s nimi se dá lépe popovídat než s Vietnamci, kteří si záměrně od nás Čechů udržují odstup.
Z Aše jsem zajel přímo na hranici, do městečka, které se jmenuje také Hranice. Ve městě několik vietnamských obchodů a přímo na hraničním přechodu prodejní hala, ve které je nehtové, masážní a vlasové centrum provozované Vietnamci.
Další tržnici na hraničním přechodu jsem navštívil ve Vojtanově.
Už byl čas se stáčet k domovu, dva dny jsem strávil s maminkou v Klášterci, kde jsem našel nového Araba, se kterým jsme si také popovídali a vděčně přijal Evangelium (myslím Tu Knihu, zda Evangelium jako životní styl, to má ještě svůj čas 8-)
Cestou k manželce a dětem jsem udělal ještě dvě zastávky ve východních Čechách: Nejprve jsem z dálnice odbočil do Chvaletic, kde jsem myslel, že je to malá obec a budou tam tak dva obchůdky... Omyl: Je to takové menší městečko a vietnamských podniků tu bylo asi osm: Restaurace, nehtové studio a obchody... Takže jsem se tu celkem zdržel, než jsem to prošel.
Poslední mojí zastávkou byla Přelouč, při své minulé cestě jsem tu prošel tak polovinu města, nyní tu druhou: Hodně Vietnamců, a ještě jsem našel Albánce.
Více jak dva týdny jsem byl na misii, teď musím přibližně stejně tolik času věnovat rodině a na květen už mám další plány 8-)