Tak začátkem měsíce jsem vyrazil na další misijní objížďku: Musím si trochu dopředu nadělat na červen, protože to budou děti končit školní rok a ve školkách jim připravují nějakou rozlučku a budu tam muset být, samozřejmě 8-) Dále budou děti mít oslavu narozenin, kdy se sjedou nějací příbuzní, to mi také vezme nějaký čas, takže nevím přesně, nakolik se mi podaří někam vyrazit?!
Tak jedu sice do Čech, ale aby nebyla porušena rovnováha ve vesmíru, musím zapracovat i na Moravě 8-) První moje zastávka byl Prostějov, tady jsem našel nějaké Vietnamce a Číňany. Když jsem dal čínskému pokladnímu v restauraci Evangelium, podíval se na mne a řekl: „Aleluja“ 8-)
Odtud jsem se potřeboval přemístit do regionu, který mi Bůh ukázal minulý měsíc s tím, že sem mám jet. Někdy si vyberu sám, kam pojedu, někdy to záleží na tom, kdo mě kam zavolá, abych přijel (někdo z Vás 8-), někdy musím někde něco zařídit, tak když už jsem tady, tak se zdržím a udělám zde misii, ale někdy mi opravdu Bůh ukáže místo, kam mám jet, nějak promluví do mě mysli a je to. Tentokrát ke mně promluvil: „Žďár nad Sázavou a okolí“.
Takže jedu po dálnici na místo určení, sjezd z dálnice na Velkou Bíteš, tady jsem udělal první zastávku: Jeden vietnamský obchod a jedno turecké bistro. V bistru nastala situace: Pracoval tady Kurd a Vietnamka. Když jsem podal Kurdovi Evangelium, nabídl mi na oplátku Korán (jen málo Kurdů je muslimy). Když jsem odpověděl, že už ho mám, zaradoval se a pak ukázal na Vietnamku a řekl, jestli z ní udělám křesťanku, tak mi dá 10 000 korun, že jemu se nepovedlo z ní udělat věřící 8-)
Tak jede se dále: Osová Bitýška a Křižanov, celkem tři „zásahy“. Pak jsem to stočil na Nové Město na Moravě, kdysi jsem tudy projížděl v noci, všude bylo zavřeno, tak teď si to mohu vynahradit: Málo cizinců, dva vietnamské obchody a jedno turecké bistro.
A už konečně jedu do mého cílového bodu: Žďár nad Sázavou. Kdysi jsem tu měl konflikt s jedním vedoucím jednoho křesťanského sboru, který blokoval, abych nepřijel prezentovat a seznámit tak se službou členy sboru, aby náhodou někdo z nich na to neslyšel a nestal se misionářem. Tento člověk to dělal záměrně, aby pozornost stahoval jen na sebe, aby lidé podporovali jeho činnost a jeho vize. Proto neblokoval pouze mne, ale i jiné služebníky. Takže tento Moula (fiktivní jméno, které jsem vymyslel, aby to nebylo něco agresivního a útočného nebo opovrhujícího, ale co spíše označuje takovou mile hloupoučkou, naivní osobu 8-), nedovolil, aby jeho sbor si všímal cizinců v jejich městě a okolí. Bylo jich tu opravdu hodně, protože ve Žďáru je církevní památka zapsaná na seznam UNESCO, a cizinci, kteří k nám jedou, si koupí katalog těchto památek a jedou podle tohoto katalogu. Takže tady z vlaku vystupovaly celé zástupy Japonců a dalších turistů a pochodovali k nějakému slavnému kostelu. Stačilo by si u kostela rozdělat stoleček s Evangelii a čekat na turisty... Když jsem v tomto městě tedy narazil na tuto překážku (překážky na cestě za nějakým cílem mají většinou dvě nohy, dvě ruce a jednu hlavu 8-) Ještě jsem mohl prostě přijít do toho sboru a nějak to těm lidem sdělit, tuto možnost, ale proč se někam cpát na sílu, když mě sem nezvou, a stejně by to potom pravděpodobně tento člověk shodil. Protože jsem tedy měl nepříjemnou vzpomínku na toto město (na ta jednání, která byla nejen neúspěšná, ale i pro mne vyčerpávající), tak jsem sem nejezdil, nakolik mi byla ta vzpomínka nepříjemná. Uběhlo několik let, mezitím si kvůli koroně Japonci odvykli jezdit do Česka (do Evropy?), ale poslední měsíc jsem nějak pořád myslel na toho Moulu, míhaly se mi v hlavě obrazy z těch jednáních... Uvědomil jsem si, že takto ke mně promlouvá Bůh: Pokud sem nezajedu na službu, tak jsem stejný jako on: On makal na tom, aby se zde nešířilo Evangelium cizincům, a já jsem mu v tom vlastně vyhověl. Svojí nechutí jsem způsobil, že cizinci zde nedostali Evangelium. No tak to tedy ne! Jestli on neudělal svoji polovinu práce, tak já musím udělat svojí polovinu práce! A to co nejdřív, abych tak odčinil svoji chybu. Nejdřív, to znamená hned teď!
Možná Vás napadne, že mám něco proti tomuto člověku. Je to trochu jinak, udělejme si rozbor situace: 1. Takovýchto škůdců jsem potkal za éru služby, co dělám, mnoho. Proč jsem ze všech nich viděl v obrazech právě tohoto? Věřím, že to byla Boží řeč, že mi ukazoval, kde si mám dodělat načatou práci, vyřešit své dluhy. Až to udělám, ukáže mi dále, kam mám zamířit příště... Takových míst je v republice více, odsud se Bůh rozhodl začít to čištění nedodělávek z minula. 2. Tento člověk to asi nedělal sám ze sebe, že se snažil zbrzdit ne mne, ale šíření Evangelia. Někdo ho k tomu ponoukal, kdo asi? Tak spočítejme si to: Moula to nechtěl a ďábel to nechtěl. To jsou dva. Kdo z nich vymyslel, že se nesmí šířit Evangelium, to je jasné – ten byl také ten silnější a človíček-červíček pouze plnil jeho vůli. Takže se dostal pod jeho vliv (to je také vidět s odstupem času podle toho, kam směřoval dále a co dělá dnes, a v budoucnu to bude ještě zřetelnější). Takže tady je vidět, že je zbytečné dělat si nervy kvůli nějakému člověku. Je to konflikt s někým úplně jiným, koho nevidíme, a tak si pamatujeme z dané situace pouze tvář toho člověka, který v tom figuroval a komu to máme za zlé, ale zbytečně: Není to on, kdo je viník, jsme na špatné adrese. Takže jedná se o duchovní zápas proti skutečnému protivníkovi, ne proti tomu domnělému: Ef.6:12. Stejně tak z druhé strany, pořád jsme u myšlenky šíření Evangelia: Opět jsme na to dva, stejně jako v případě protistrany: Já jsem to chtěl a Ježíš to chtěl. Já jsem si to nevymyslel, opět jsem jenom ten človíček-červíček, který poslouchá Toho silnějšího. No a zase se to pozná podle toho, kam směřuji nebo co dělám dnes a opět to bude ještě jasnější v budoucnosti, která ještě více ukáže. Ale nejsme na to jen dva, já a Ježíš, jste tu ještě Vy, kteří se modlíte za službu cizincům a všelijak jí podporujete. Takže ďábel sehnal jen jednoho člověka, kterého použil proti Evangeliu, ale Ježíš sehnal mnohem více lidí, kteří podporují šíření Evangelia, takže jsme v přesile 8-)
Navíc protivník prohrál, protože to, o co mu šlo, se mu nepovedlo, stejně jsem sem nakonec zajel a oslovil cizince Evangeliem! Sice jsem utrpěl šrámy: Místní církev se nemohla dozvědět o této službě, takže se nezapojili, mohli se např. seznámit s cizincem a pokračovat v kontaktu... Ten se tu mohl v místní církvi vyučit a pak jít na misii do své kultury... Někdo ze členů se mohl více zapojit do misie a sám se stát misionářem... Někdo odtud mohl s námi na zahraniční výjezd, takže on přišel o příležitost... Ale to vše se nedotýká mne, ale členů této církve, takže Moula ublížil jjim, nikoliv mně. Tak jak říkám: Utrpěl jsem šrámy, ale zvítězil, a prochodil jsem toto město spolu s Kristem (jasně, že to nebudu dělat sám, to bych se namakal 8-)
Celá ta práce zde byla stejně nepříjemná, jako tehdy to jednání: Nikde nešlo zaparkovat, jedině za městem, a pak jít v dešti několik kilometrů do města a pak ještě chodit několik kilometrů městem a pak ještě jít několik kilometrů za město zpátky k autu. Brrr. Nakonec jsem poprosil v jedné firmě, ať mi dovolí si zaparkovat u nich, takže místo 15 kilometrů jsem nachodil jen asi 9. Prošel jsem 4 sídliště, 3 nákupní centra a náměstí, cizinci byli roztahaní, takže hodně chození, než jsem našel jednoho či dva a zase chodit a chodit, než jsem našel dalšího. Dost pršelo a v autě se mi porouchalo topení, takže jsem se nemohl ani zahřát, ani si usušit věci. Věděl jsem, že druhý den nemá pršet, ale to byl státní svátek, takže ty cizince, o kterých jsem věděl, že budou mít zavřeno, jsem prostě musel obejít již ten den, abych tu pak nemusel čekat do pozítří... No, druhý den jsem se usušil a rozehřál, a navštívil ostatní cizince, takže odpoledne jsem mohl pokračovat ve své cestě. Z toho je vidět, že nějakým způsobem Bohu hodně záleželo na někom z tohoto místa, když jsem měl takové překážky!
Vietnamců zde bylo poměrně málo, ale našel jsem ještě Araby, Turky, Filipínce a nejvíce bylo Thajců.
Tak rychle odsud, fakt to tu bylo nepříjemné, jako tehdy, tak i dnes. Jedu si vylepšit náladu: Vojnův Městec a Křižanov. Ždírec nad Doubravou jsem minul, protože minulý měsíc mi jeden známý řekl, že tu byl v lednu s nějakou evangelizační skupinou, která pochodila i místní vietnamské obchody. Evidentně tato skupina nepracovala koncepčně, protože nezmákli i ty vesnice kolem, tak jsem je udělal za ně nyní: Trhová Kamenice, Horní Bradlo, Nasavrky a Slatiňany.
Před Chrudimí jsem uhnul, města si nechávám na jindy, teď dělám vesnice. Minulý měsíc jsem pracoval v okrese Praha-Východ, tak jsem zde chtěl pokračovat, přesunul jsem se tedy sem a zmáknul Kostelec nad Černými lesy a Kouřim, plus okolní vesnice, samí Vietnamci a jeden Turek. Ještě cestou k dálnici jsem se stavil v Pečkách, kde vzniknul nový kebab, tak jsem tady mluvil s Kurdem, který opravdu vřele reagoval. Vyplatilo se sem za ním vypravit!
Tak rychlý přesun po dálnici, v Praze jsem nabral kamaráda a jeli jsme na sraz spolužáků do Rakovníka. Tady jsem poprvé v roce 1991 viděl v kině film „Ježíš“ a nějací lidé mi u vchodu dali do ruky Evangelium podle Lukáše. Viděl jsem film a četl Evangelium a to ovlivnilo můj život, sice jsem to ještě deset let nechápal, ale nakonec jsem poznal Krista a stal se Jeho následovníkem, a časem Jeho služebníkem. Proto dnes ve službě postupuji přesně takto: Dám lidem film „Ježíš“, ať se na to podívají, dám jim do ruky Evangelium podle Lukáše a čekám deset let 8-) Po těch deseti letech se opravdu dozvídám o některých, že jim to pomohlo poznat Krista a jsou věřící (někdo dříve a někdo později). Stejně tak to, co dělám já, dělají i jinde v Evropě jiní lidé a také slyším, že to má výsledky, např. že se ve Vietnamu staví mnoho nových církví a ti vedoucí, co je staví a zakládají zde vietnamské sbory, tak když se jich ptají, jak na to přišli, odpovídají, že měli v Evropě, Austrálii, Kanadě či USA obchod, někdo je navštívil, dal jim film nebo Evangelium, oni si to přečetli, našli si více informací (mohou jít někam do církve nebo zkoumat na internetu), poznali Krista, vydělali peníze, zavřeli obchod a odjeli do Vietnamu založit církev a kázat Evangelium.
Takže vidíme, že to má smysl, tato práce, někdy někde někdo někomu něco dal a je z toho nově narozené dítě do Božího Království a roste ve světě Církev. Tak já chci být ten někdo, jen se Boha ptám co, kdy, kde a komu, ale odpověď je jasná: Co = Evangelium Ježíše Krista. Kdy a kde = vždycky a všude. Komu = všemu stvoření (akorát těch lidí je několik miliard, tak to bych asi nezvládl, proto jsme si rozdělili práci, já dělám cizince v ČR a Vy zase... 8-)
Tak teď víte, jak to se mnou bylo od začátku 8-) Zašel jsem k tomuto bývalému kinu poděkovat Bohu, že mě zachránil a dal se mi poznat, a za ty lidi, které tehdy poslal do toho města do toho kina. Samozřejmě nebyli pouze tady, ale i v dalších městech... Dnes posílá zase mne do různých měst a já pokračuji v jejich práci.
Tak Rakovník: 3 plné dny chození křížem krážem, prošel jsem 4 sídliště, 3 nákupní centra, náměstí a uličky vedoucí z něj. Našel jsem Vietnamce, Číňany, Araby, Indy a Albánce. Prošel jsem fakt všechno, akorát už jsem nemohl sníst tolik jídla, tak dvě restaurace, jedno bistro a nehtové studio jsem si nechal na příští rok, kdy se sem znovu sjedeme.
Jeden zážitek: V neděli jsem procházel město a zrovna když jsem šel kolem jedné církve, vyšli z ní lidé, kteří končili bohoslužbu. Zrovna jsem si telefonoval s Luckou, takže ti lidé zaslechli, že se v telefonu spolu bavíme o Bohu, tak se na mne zaměřili, a jeden mě začal sledovat. Vydal za mnou, ptal se, jestli jsem věřící? Odpověděl jsem, že ano, chvíli se vyptával, co a jak, tak jsem mu řekl, že jsem tu na misii. Zase se ptal co a jak, tak jsem se ho zeptal, jestli se chce stát misionářem, nebo si to rovnou zkusit, když už jdeme spolu? Neodpověděl ani ano ani ne (to nám říká Bible, abychom takto mluvili), ale něco ve smyslu „nevím, jaká bude Boží vůle“ To je snad nejčastější výmluva, jakou znám, vždy se tomu směji a říkám takovým lidem „inšalláh“ 8-) Je totiž lepší se smát, než brečet, když je to vlastně k breku. Proto, že mi snad všude odpovídají tímto způsobem, už se nikde nechodím ptát, jestli chtějí dělat misii nebo zasáhnout Evangeliem své okolí. Evidentně se na mne zaměřil, aby mě jako věřícího začal tahat do té své církevní skupiny, to je totiž nejsnadnější a proto také nejčastější „evangelizační“ metoda zvaná „tunel“. Tedy jde o to, jak vytunelovat členy jiných církví do té své církve. Nejde o to přinést nevěřícím Dobrou Zprávu. Všude kolem nás bylo spoustu nevěřících, mohl oslovit je a říkat jim o Ježíši, ale radši osloví křesťana a bude mu říkat o jejich sboru, tak to je. Naštěstí jsem na něj nemusel vytahovat pistoli nebo tak něco, měl jsem proti němu silnější zbraň: Došli jsme totiž k otevřenému vietnamskému obchodu a tak jsem navrhl, jestli si chce zkusit misii se mnou, nebo se jen podívat, jak to dělám – jak jinak má zjistit, jestli misii chce dělat, nebo ne (jaká je Boží vůle 8-), než si to zkusit? Zachoval se tak, asi jako kdyby přilétli sršni: Utekl samozřejmě. Takže stará moudrost hovoří, že halucinace se nejlépe zbavíš tak, že ji pošleš na nákup 8-), tak já k tomu mohu přidat další moudro: Když se chceš zbavit nějakého křesťana, pozvi ho na misii 8-) Misie je pro jedny sprosté slovo a pro ty druhé hororová představa. Pak je tu pár poctivých křesťanů, kteří misii uchopili dobře: Není pro ně sprosté slovo, čtou si o ní a podporují ji. A to jste Vy 8-)
Tak kam dál? Je třeba odčinit další dluhy, mám tu jeden teritoriální dluh: Nejméně, kam se dostanu a kde pracuji, je Plzeňsko. Jsem docela blízko, tak mohu vyrazit právě sem, pro to hovoří i statistické údaje: Západní a severní Čechy mají největší koncentraci cizinců v republice. Takže se vydávám z Rakovníka přes vesnice do Plzně: Čistá, Kralovice, Plasy, Kaznějov, Horní Bříza a Třemošná. Všude tu nacházím asi milión Vietnamců, dále Kurdy, Turky a Uzbeky. Je vidět, že statistika nelhala, a bude toho ještě více: Všude mi říkali, že mají málo zaměstnanců, takže museli uzavřít nějaké pobočky a nebo nemohou toho dělat tolik, kolik by prodali. To znamená, že si v dohledné době přivezou další muslimy, aby mohli rozšiřovat své podnikání v oblasti rychlého stravování.
Před Plzní jsem se stočil a ještě zůstal v okrese Plzeň-sever: Dělám vesnice ležící podél silnice do Karlových Varů, všechny snad nemusím jmenovat, za zmínku stojí Bezdružice a Konstantinovy Lázně. Dojel jsem do Plané, kde už jsem v minulosti pracoval, ale chyběla mi dodělat nehtová studia, jedna vietnamská restaurace a jedno panelákové sídliště. Dále: Lázně Kynžvart, Teplá a Toužim. Tato poslední dvě jmenovaná městečka byla opravdu bohatá na cizince!
Takže od svého vyjetí z domova na misi jsem toho už udělal asi fakt hodně, tak hodně, že jsem vyprovokoval démona, který se mi zjevil v podobě červeného autíčka řítícího se z kopce po mokré silnici v protisměru. Přímo do mne. Protože to bylo v lese a auto vyjelo ze zatáčky, neviděl jsem ho o něco dříve a nemohl jsem nijak reagovat. Auto je hodně porušené, takže jedu odtahovkou do servisu a prozatím je konec misie, pokračovat se bude nevíme kdy.