Tak vynahradil jsem si minulý měsíc, kdy jsem musel zůstat doma, převážně s dětmi, ale také kvůli trhání zubu a následným kontrolám u zubaře:
Nejprve jsem navštívil v Ostravě jednoho Pákistánce, potom jsem se vydal na menší okruh po východních Čechách: Potřeboval jsem navštívit několik městeček, kde jsem už pracoval po okolí, ale tyto obce mi chyběly do „sbírky“: Skuteč, kde to bylo fakt příjemné, obešel jsem místní Vietnamce, byl tu takový klid, krásně přijímali, měli čas si číst Evangelium.
Ve vedlejším Chrástě jsem navštívil misionáře, se kterým jsme se nedávno seznámili. Ten pracuje v Thajsku při hranicích s Barmou, odkud sem utíkají uprchlíci, kterým se věnuje. Já jsem mu dodal nějaké evangelizační brožury a filmy v barmštině a thajštině... Můžete se podívat na jeho práci zde: Péče o sirotky. My misionáři se občas musíme vzájemně navštívit, abychom se mezi sebou povzbudili, často křesťané, kteří chodí do sborů a nedělají misii, nám úplně nerozumí 8-)
Odtud jsem jel navštívit nějaké cizince do Kolína do průmyslových podniků, se kterými se známe z doby, kdy jsem jim dělal překládatele v továrně. Přes ně se dostanu na ubytovny, kde žijí další cizinci, mám v hledáčku hlavně Mongoly. Cestou zpátky za rodinou jsem udělal po několika letech, co jsem to plánoval, tak konečně: Týnec nad Labem. Opět to tu bylo klidné, a oslovení Vietnamci měli čas si okamžitě začít číst Evangelia.
Pak jsem zamířil do Chocně, kde jsem se setkal s dalším misionářem, tentokráte z mého bývalého týmu. Musel si na pár let „odskočit“, jako stihnout oženit se a mít děti, ale ty, jak rostou, už zase můžeme spřádat nějaké plány 8-) Rovnou jsem tady zašel do nově vzniklého nákupního centra za dalšími Vietnamci.
Další moje zastávka byla v Ústí nad Orlicí, kde jsem měl nějaké dodělávky a konečně to tu tedy mám „hotové“. Tady jsem nechal auto a vlakem zajel do České Třebové, kde mi chybělo jedno vietnamské bistro a arabský kebab. Také hlásím: Hotovo! 8-) K autu jsem se vrátil pěšky přes takové vesnice a navštívil jsem zde vietnamské večerky: Dlouhá Třebová a Hylváty, celkem čtyři obchody.
Na nějaký čas jsem musel za dětmi na pár dní, ale zase do akce: Byl jsem přihlášený na misijní konferenci do Brna. Ti řečníci, to mě moc nezajímalo, zas až tak nic světoborného tu neříkali, ne že by neexistovali dobří řečníci, ale ti zrovna nebyli pozváni...
Mně šlo hlavně o ty přestávky mezi programem: Zamíchat se do davu a vytipovat z přítomných posluchačů vážné zájemce o misii. Bohužel tu bylo málo lidí a z nich už většina má nějakou misii, které se věnuje. Ale takové tři se mi podařilo oslovit: Jeden mi říkal, že má nějaké Indy na pracovišti, tak jsme v kontaktu. Pak tu byla dívka, která chce dělat něco s mládeží, tak jsem jí navrhl progam s mládeží mezi zahraničními studenty ve stejné věkové skupině. Uvidíme, co z toho bude? Třetí, mladá dívka, má zájem o misii mezi muslimy a je ze stejného regionu, jako já, tak bychom mohli jezdit do Ostravy, tam je hodně příležitostí a není to daleko. Ale mám pocit, že se mě bojí, tak se modlete, ať je v klidu 8-)
Potřebuji nějaké spolupracovníky!
Jinak téma konference bylo Islám, o tom jsem shodou okolností ten stejný měsíc uveřejnil článek... Všichni to tu poslouchali, pak si šli o přestávce koupit jídlo k muslimům a nikoho nenapadlo jim zvěstovat Evangelium. Zase to zbylo na mne: Takže v ulici, kde se akce konala, byl Uzbek a Bangladéšan. Ještě jsem tu obešel Vietnamce.
Cestou z Brna jsem se ještě zastavil v Hranicích na Moravě a dodělal si tu také nějaké Vietnamce, co mi ještě chyběli obejít.
Opět měly děti něco ve školce, jak se blíží konec školního roku, tak zase na chvíli s nimi, pak už jsem si jen zajel na otočku do Ostravy obejít nějaké Vietnamce a udělat si průzkum na příští misii v tomto městě, snad už ve dvou? 8-)