Tak hlavní událostí tohoto měsíce byl misijní výjezd do Bosny. Víte, že hlavně sloužíme v Česku, všude kolem nás je hodně cizinců, ale občas vyjedeme i do zahraničí. Důvodů pro to je několik: Určitě jako Češi máme co nabídnout okolním národům (to je i cítit z toho, jak jsme na místě přijímáni), sami můžeme něco přijmout, např. od místních věřících zase jiný pohled na některé biblické pasáže, ale hlavně, pokud se ve své službě ocitáme v kontaktu s určitými národnostmi, je dobré navštívit jejich zemi, abyste si uměli představit jejich život, poznat jejich světonázor, kulturní pozadí, atd. A to byl i případ naší letošní jarní cesty: Spolupracovníci, se kterými jsme vyjeli, Pavel a Pepa, dlouhodobě slouží cizincům ve svém okolí, a poslední asi dva roky vnímají, že je Bůh volá ke službě do Rakouska. Skutečně tam je velká potřeba, cizinců mnoho a místní křesťané, kteří by jim sloužili, zdá se, že se do toho nehrnou... A právě v Rakousku pracuje tradičně mnoho lidí z Bosny, tudíž se s nimi setkávají a návštěva jejich vlasti se určitě hodí jako dobrá zkušenost.
K výjezdu byli samozřejmě (prostřednictvím těchto stránek) zváni i další lidé, výjezdy jsou otevřené pro kohokoliv, ale nikdo jiný se nepřihlásil, tak jsme si vystačili ve třech 8-) Jak se za celou cestou ohlíží Pavel, můžete se podívat do rubriky Svědectví.
Výjezd jsem schválně nakoncipoval tak, aby zahrnul rozmanité příležitosti ke službě, takže to byla taková „ochutnávka“ a teď je na našich spolupracovnících, který typ misie jim nejvíce pasoval „na tělo“ a pokud již sami pojedou opět do této země, kam se vydají...
Takže začali jsme už po cestě, kdy na benzínových stanicích a odpočívadlech jsme oslovovali různé kamioňáky, dálkové řidiče, atd. např. takto se dá dobře zvěstovat Evangelium např. Turkům: Jsou sami, nikdo jim nevyvrací, aby si naše materiály nebrali nebo nečetli (mohou se cítit svobodněji, než v kolektivu), na dlouhé cestě mají čas přemýšlet, všichni mají videopřehrávač v kabině, prostě všechna pro... Naše zkušenost ukazuje, že nikdo neodmítne Evangelium nebo film o Kristu, a pokud není spěch, můžeme si o tom i popovídat 8-)
Kvůli tomu určitě nemusíte jezdit do zahraničí, i v Česku jsou parkoviště a benzínky 8-)
Dále jsme udělali zastávku před bosenskou hranicí, ještě na území Chorvatska, kde v jednom městečku jsou turisticky atraktivní vodopády. Toho jsme využili, a na parkovišti či na turistických chodníčcích jsme mohli oslovit řadu cizinců, např. z Kuvajtu, Senegalu, Koree, Kurdistánu, a dalších... Jo a z Čech 8-)
Další zastávka byla hned za hranicí naší cílové země, kde se v příhraničním městečku shromažďovali uprchlíci, kterým se nepodařilo proniknout do Evropské Unie nejkratší cestou přes Srbsko a Maďarsko, tak to zkoušeli právě přes Bosnu, další jejich směr je Chorvatsko, Slovinsko a konečně Rakousko. Zde jsme strávili jeden den. Uprchlíci se scházeli v parku u mešity, kde jim vařili obědy, sbírali pro ně oblečení, atd. Mluvili jsme převážně s lidmi z Maroka a z Pákistánu, občas někdo ze Sýrie (údajně 8-) tato zastávka byla pro naše účastníky hodně atraktivní, snad sem tedy v budoucnu uspořádáme další výjezd?
Následujících několik dní jsme strávili tím hlavním, proč jsme sem jeli, a to jsou Bosňáci. Navštívili jsme několik měst, kde jsme se vyhli nějakým náměstím, trhům, turistickým lákadlům, apod., a raději jsme zašli mezi obyčejné lidi, někam mezi paneláková sídliště, mezi domky, do obchůdků, kde si nakupovali, atd. Vždy jsme navázali rozhovor, vyslechli si běžné starosti těchto lidí, jak žijí, a podle možností jsme jim mohli říci o Ježíši, předat jim dárek v podobě našich materiálů, takže si mohli přečíst více o Kristu, nebo podívat se na film o Něm. Ve dvou případech nás lidé pozvali i k sobě domů 8-)
Připomínám, že pro mnohé tradiční muslimy to byl často první kontakt s křesťany, myslím nějaký hlubší, jinak společnost je zde smíšená, potkají se třeba letmo na úřadě, nebo podobně, ale po občanské válce zde probíhaly přesuny obyvatelstva, mnoho křesťanů se tedy odstěhovalo, nebo i města jsou rozdělená, obchody zvlášť pro muslimy, zvlášť pro křesťany, stejně tak restaurace, atd. Např. jsem šel do muslimského supermarketu (abych mohl potom dát třeba prodavačce Evangelium) a potřeboval jsem koupit sádlo, tak samozřejmě jsem ho nesehnal 8-) koupil jsem nějaké salámy, ale byly vyrobeny bez vepřového, takže to poznáte na chuti. Dá se říci, že i ulice či čtvrti měst jsou rozděleny podle těchto kritérií, poznáte to podle názvu ulic, podle které osobnosti je zrovna ta která pojmenována – ale i podle toho, jaké pivo nabízí restaurace na ulici, zda dovežené z Chorvatska (=bydlí zde katolíci) či ze Srbska (=pravoslavní křesťané) nebo čistě bosenské výroby (=spíše formální muslimové), či prostě hospody bez piva (opravdu věřící muslimové). Pak se také zorientujete podle oblečení lidí, jídelního lístku, a dalších znaků, jako třeba styl chůze, ale to už chce delší výcvik 8-)
Mezi jinými městy jsme navštívili i městečko Visoko, kde podle některých archeologů stojí největší pyramida na světě. Je to hodně sporná teorie, něco o tom si můžete najít na internetu, ale o to tady nejde. O co šlo nám, to je, že toto místo podle těchto tůzných teorií vyzařuje nějakou energii, kterou si tam jezdí nasávat různí hledači, okultisté, apod. V okolí se pro ně staví hotely, pořádají se sem zájezdy, atd. Všech pyramid má být sedm, postavených do nějakého obrazce, který kopíruje nějaké souhvězdí, ze kterého má přiletět UFO, no znáte to 8-) A právě tady jsme se mohli zamíchat mezi tyto lidi, kteří si od návštěvy těchto míst něco slibují. Víme, že tito lidé potřebují Pravdu, a ta je pouze v Kristu, takže jsme se snažili posloužit i těmto lidem. Čekali jsme odpor, jak jsme tomu zvyklí u podobně smýšlejících, ale docela to brali, primárně to neodmítali, což nás celkem překvapilo. Je to jen důkaz, že nemáme předem někoho odsoudit, ale kázat Evangelium vhod, i nevhod (2.Tim.4:2), a to, dokud je čas.
Poslední den jsme opustili federativní republiku Bosna a Hercegovina a vjeli jsme do federativní Srbské republiky (ale pořád v jednom státě Bosna a Hercegovina), aby účastníci mohli zažít město s křesťanskou většinou, kde muslimové jsou naopak menšina. Sice bylo vidět, kde jsou mešity a jejich ulice, ale muslimové se špatně hledali, asi moc nevycházeli z domovů a něco kutili ve svých dílnách, celkově jsme cítili, že to bylo opravdu jen pro zajímavost, ale že do těchto lokalit jezdit nechceme, raději do tradičních muslimských oblastí.
Cekově můj dojem z této země byl, že se více přizpůsobuje západnímu stylu života (globalizace postupuje), takže kdo chcete ještě zažít poslední zbytek Osmanské říše, pospěšte si 8-) na druhou stranu je zde cítit vliv arabského světa, Arabové zde hodně finančně podporují islámské komunity, tím i mají vliv na určitou skupinu obyvatelstva, například na ty, kteří nemohou odjet na pár měsíců vydělat si peníze do Rakouska či Německa, což je zde jinak naprosto běžné (kdyby němečtí a rakouští křesťané začali sloužit těmto Gastarbeiterům, určitě by to dále měnilo tuto zemi, ne k západnímu konzumnímu způsobu života, ale směrem k návratu ke křesťanství). Také tu dost často potkáte Araby, často pracují v mešitě, aby tu mohli šířit své pojetí islámu (tedy importované), což bylo vidět na mladých lidech, kteří nemají moc životní perspektivu, že přijímají jejich hodnoty. Bylo to vidět i na oblečení, účesech, atd. Jak vystřižení z náborového letáku Islámského státu... Je vidět, že rozpory, které v této společnosti panují, se prohlubují. Tak jako i v jiných uměle vytvořených státech 8-)
Jinak před lety to tu bylo takové opuštěné, bez zájmu okolních zemí, nyní byly po cestě všude vidět karavany, turisticky se to zde zvedá, je tu dostupné výhodně ubytování, jídlo, jsou otevřené hrady, koupaliště, vše co potřebujete, abyste mohli vyrazit na dovolenou právě sem, vzít do batohu Evangelia a přispět „svojí troškou do mlýna“ celosvětové a evropské misii 8-)
Takže určitě nás tato návštěva přesvědčila, že máme v této práci pokračovat, další výjezd plánujeme v říjnu, zájemci sledujte náš web, hlašte se, pojeďte, jako ukázku přikládám několik fotografií (nejde úplně fotit, jak šíříte Evangelium, ale alespoň nějaké fotky místních reálií...).