Letní misijní výjezd mezi uprchlíky – Srbsko

   Zdravíme všechny čtenáře a zájemce o misijní dění v našem hnutí! Kdo sledujete zprávy ze světa, jistě Vám neuniklo, že Evropou se valí uprchlíci, vlna za vlnou z Jihu a Východu na Sever a hlavně na Západ... Víte, že právě tito lidé jsou jedna ze skupin, kterým se snažíme přinášet Evangelium... Právě v tuto chvíli Vám píšeme z Bulharska, kde očekáváme příjezd další pracovní skupiny z Česka, se kterou budeme sloužit přímo v uprchlickém táboře. Chceme ocenit, že si určitý sbor sám vypravil tým a my jim pouze můžeme na místě pomoci se službou a předat některé své zkušenosti. Povzbuzujeme i Vaše společenství, ať organizuje a vysílá skupiny, v případě potřeby Vám také nabízíme pomoc s organizováním misijní práce.

   Nedávno jsme zakončili týdenní pobyt s týmem (8 lidí), který se angažoval mezi uprchlíky v Srbsku. Chtěl bych se zde ještě „ohlédnout“ za tímto výjezdem a otevřít některá, možná překvapující témata... 

   Co jsme dělali: Vedle toho, že jsme vezli finanční sbírku od českých křesťanů, za kterou jsme mohli koupit balenou vodu (potraviny sem vozila jedna místní organizace), kdy ve vedrech, která nastala, byl opravdu nedostatek pitné vody (viděli jsme některé z uprchlíků, jak bezvládně leží vysíleni buď z úžehu, nebo z průjmu) a rozdávání výtisků Evangelia zájemcům jsme se soustředili hlavně na zmapování situace a kontaktování místních věřících, abychom si připravili půdu pro budoucí práci zde...Hledání kontaktů na místní služebníky církve a mapování okolí nám zabralo dost času, ale věříme, že je to podstatné pro naší budoucí službu v tomto regionu... 

   Vše nám zhoršovalo počasí, kdy bylo dost horko a Středoevropanovi to někdy „leze na mozek“, ale podobné výjezdy opětovně plánujeme na podzim, takže se nebojte a opět s námi pojeďte v říjnu, kdy bude příhodnější počasí. Pro představu, jak vypadá taková práce, přikládáme níže pár fotografií... .

   Kdybych měl osobně shrnout své postřehy z tohoto posledního výjezdu, vyjádřil bych se trochu kriticky: Při takovém proudu (několik set) lidí ve vážné životní situaci, kteří denně projdou městem, bych čekal větší účast církve. Během svého pobytu jsme navštívili tři bohoslužby, na všech probíhal nerušeně klasický (teologický) program a nepadla žádná zmínka o těchto lidech, nebo modlitba za ně... Když jsme dávali výzvy k této službě, všichni nás odkazovali na jednoho muže, který prý dělá tuto práci... Jsme však přesvědčeni, že k misii Bůh nepovolává jednoho muže, ale svoji Církev!

   Nakonec jsme našli onoho muže a po tom, co jsme se s ním a s jeho službou více obeznámili, jsme zjistili toto: v minulosti prý hledal i pomocníky i sbírku humanitární pomoci pro ty nejpotřebnější, ale v církvi neuspěl... nakonec přišla tato pomoc od města, kdy mu Úřad práce přidělil tři muže z programu pro nezaměstnané (veřejně prospěšné práce) a jedna banka se nabídla, že bude pravidelně poskytovat finanční obnos na koupi pečiva a konzerv pro akutní případy nedostatku.

   To, že světské organizace opět předběhly ty církevní, jsme měli možnost vidět ještě několikrát, kdy na místo přijížděly další organizace rozdat pomoc a ošetřit zraněné a nemocné. Jedno je jisté: žádná z těchto organizací nepřinese na místo ten nejdůležitější chléb, tedy „Chléb Života“, o kterém mluví Kristus a kým sám je, ani ten nejhlavnější lék, kterou je Kristova krev, která nás obmývá a zmocňuje k novému životu. Toto může opravdu přinést pouze živá Církev. I když jsme na místě potkali dva křesťany (Makedonec a Američan, tedy opět nikdo místní), ti také měli plné ruce chleba a konzerv, které poskytla banka a podávali je lidem, ale když v našich rukou viděli Evangelia, byli překvapeni: chyběl zde misijní koncept.

   Další věc, kterou bych zde zmínil, je kontrast ve zprávách západního tisku a toho místního, tedy srbského: Západní zprávy vyznívají katastroficky, způsobují u svých čtenářů strach, píší o džihádistech, o nebezpečích ekonomických, zdravotních, atd., o potřebě postavit na hranice armádu... Oproti tomu srbské noviny píší o soucitu s těmito lidmi, o solidaritě, přinášejí reportáže o prostých lidech, kteří nosí uprchlíkům vodu a další nejnutnější věci; veřejně odsuzují výroky rasistických politiků (popravdě: našel se jen jeden, a to starosta menšího města). Policie zakročuje proti lidem, kteří nějak chtějí zneužít uprchlíky, kteří se nevyznají v místních poměrech.

   Další překvapující zjištění přímo na místě během dalšího průzkumu bylo, že tak, jak my často chápeme uprchlíky jako nuzné trosky a uvažujeme, co všechno jim nanosit, je trochu mimo realitu: většina z nich nosí značkové oblečení, má u sebe drahý mobil s různými funkcemi, který neustále používá s on-line připojením. Viděli jsme fronty u směnáren, plné hrstě peněz, další rodinní příslušníci nesli v rukou plné nákupní tašky... Všude se vyrojily prodejní stánky s pečivem, zmrzlinou, sim kartami, a dalším zbožím a velice prosperovaly. Opět zde chci zdůraznit, že to, co Církev má přinést, není den staré pečivo z výprodeje, nebo 30 let staré punčocháče po odrostlých dětech, ale živé a pravé (a zaručeně vždy čerstvé a moderní) Evangelium Ježíše Krista!

   Proto Vás zde vyzývám: Buďte živou Církví, kterou Ježíš vyhlíží, zapojte se do živé misie! Jediné co máte jisté, je spasení v Ježíši, všechno ostatní je pohyblivé (pofiderní): dobré vlastnosti, zásluhy, dobrá tvář nasazená na nedělní shromáždění, pověst... Pojďte vzít toto jediné, co máte jisté a co je pravé a upevněné na jediném pravém základě, kameni úhelném, Ježíši Kristu a nabídnout to ostatním...

   Pojeďte buď s námi nebo s jinou organizací na nějaký výjezd mezi běžence, nebo si zorganizujte svůj vlastní... Uprchlíci jsou výzva pro křesťany, prosíme církve, aby nemíjely toto "znamení doby" a vysílali své členy na tyto misie... Nemusíte jezdit nutně s námi, uspořádejte si klidně vlastní výjezd, hlavně, ať se šíří Evangelium!!! Pokud potřebujete inspiraci, můžeme Vám v tom pomoci!

                                                                       „Admin“

Fotogalerie: Letní misijní výjezd mezi uprchlíky - Srbsko