Začátkem měsíce jsme (ve dvojici) vyrazili na srbsko-maďarskou hranici omrknout uprchlíky. Rostou, rostou… Takže podél hranice bloudí hloučky migrantů, kteří chtějí najít mezeru v ostnatých drátech, shlukují se na čerpací stanici, kam si chodí dobít kredit a zavolat rodině, a také v poli vzniklo nové stanové městečko. Začínají mrazy, budou to tu mít perné, viděli jsme na místě i ženy s malými dětmi... Takže máme sbírku nějakého oblečení, se kterou se sem chceme vydat v lednu. Samozřejmě nebude to nějaká humanitární akce, ale misijní... Nefotil jsem, za ty roky nejen, že mám x tisíc fotek podobných výjevů, ale také jsem je promítal x desítkám církví a x tisícům křesťanů a nemám pocit, že by to mělo nadále smysl(?): Pár lidí se to dotklo a připojili se v pomoci či v misii, ale dnes si myslím, že je většina lidí k této dějinné výzvě lhostejná?!
Cestou zpět jsem otestoval nové misijní pole: Lesy a hory na moravsko-slovenském pomezí. Kontroly na hlavních silničních tazích jsou důkladné, a tak pašeráci vysazují migranty před hranicí a posílají je pěšky přes hory. Po prodělané kontrole na hraničním přechodu jsem tedy sjel do lesa a udělal průzkum. Obyvatel jedné samoty mi řekl, že mu chodí Syřané pod okny, ale v noci, s baterkami. Pomyslel jsem si: „Fajn, tak tu budeme sloužit noční směny“ 8-) Můžeme sedět v autě a až spatříme kužely světla z baterek, půjdeme běžencům naproti s Evangelii 8-) Z toho mě hned vyvedli policisté, kteří mi opět zkontrolovali auto, co tu dělám? A naznačili, že to není dobrý nápad být tu přes noc – lesy jsou plné příslušníků policie a mají tu po nocích hony, takže motat se do toho asi není dobrý nápad.
Ve druhé polovině měsíce jsem vyrazil na okružní jízdu po vlastech českých, jedu ukázat babičce vnuka a protože s dítětem potřebuji ještě dvě ruce navíc, je s námi jeden náš dlouholetý spolupracovník, takže jsme tři 8-) Z Moravy, kde jsme vyzvedli v tiskárně nové letáky, jsme to sjeli narychlo do Prahy a omrkli zde hlavní nádraží, kde donedávna byli ještě uprchlíci ze Sýrie, ale za jedno je zima a za druhé kontroly na hranicích se Slovenskem jsou přísné, takže proud migrantů asi (na čas) ustal. Takže zase se nám potvrdilo, že musíme do Srbska! 8-)
Naší misii jsme začali už u Prahy, ve městě Úvaly. Do západních Čech jsme jeli po dálnici na Plzeň, kde jsme si udělali zastávku ve Zdicích: Kdysi jsme tu byli s manželkou a v poznámkách jsem měl, že nám chybí navštívit čínskou restauraci. Nemohl jsem tu dlouho zaparkovat, jezdil jsem sem a tam. Pomyslel jsem si, že to bude důležitá návštěva, když nám ji někdo nechce dopřát 8-) To se také potvrdilo: Za barem byla naprosto vyčerpaná Číňanka, umíte si to představit, jak tu stojí den za dnem, rok za rokem... Když jsem jí nabídl Evangelium, celá se rozzářila s tím, že je také křesťanka, že je tu sama a má strašnou radost, že ji navštívil nějaký křesťan! Hodně jí to povzbudilo a mne také 8-) Odtud jsme se posunuli do Žebráku, kde jsem také měl v poznámce, že mi tu chybí jeden podnik, ale už jsem nevěděl jaký. Po příjezdu mi to hned docvaklo: Byla tu berberská pizzerie. Jasně: Tehdy před lety mi ještě chyběla berberská Evangelia, ale ta jsem minulý rok vytiskl, tak paráda: Zašel jsem dovnitř a promluvil si s pánem. Ten byl úplně nadšený (celkem hlasitě, až se jeho zaměstnanci i zákazníci divili 8-) Dobře jsme si popovídali a jelo se dál: Svojšín, Černošín, Planá (tady toho bylo pochopitelně nejvíce). Tady spadl most a museli jsme hledat objížďku. Zavedlo nás to do jedné vesnice, kde jsem byl minulý rok a myslel jsem si, že tu byl jeden vietnamský obchod, ale tentokrát jsme tu našli ještě jeden. Tak proto padají mosty: Abychom se museli vrátit a dodělat po sobě práci 8-) Druhý den už silnice byla průjezdná, tak jsme pokračovali: Chodová Planá a pak už se stáčíme na Sokolov. Jsme ještě na cestě, pokračovat ve vyprávění tedy budeme příští měsíc 8-)