V závěru roku se mi celkem dařilo, ale tak je to pokaždé v prosinci: Lidé nakupují na Vánoce, obchodníci tedy mají velké tržby, a jsou v dobré náladě. A to se samozřejmě týká i našeho případu, tedy vietnamských obchodníků 8-) Takže když mají dobrou náladu, hned je s nimi lepší řeč, a navíc všichni mluví o Ježíškovi, takže když já začnu o Ježíši, zapadá to tak nějak do sebe 8-)
Jestli Vy chcete začít ve svém okolí s misií Vietnamcům, tak předvánoční doba se na to opravdu hodí, ale protože jste to už propásli, nabízím Vám druhou možnost, a tou je čínský nový rok 8-) to je největší svátek pro Vietnamce, a jsou tedy také dobře naladěni. Letos to vychází na 12. února.
Tak kam jsem vyrazil tentokrát? Hodně jsem se zaměřil na Ostravu, když potřebuji být nějaký čas s dětmi, nejezdím někam daleko, ale vyrazím třeba jen na jeden den, to mě snad děti omluví 8-) a nebo je vezmu s sebou 8-) To podle chození, jakou si naplánuji trasu...
Takže postupně jsem navštívil: sídliště Hrabůvka, ale sem se musím ještě vrátit, je tu hodně cizinců, tak jsem všechno nestíhal 8-) Dále: Vítkovice, též nutná ještě jedna návštěva, ale tak to je holt ve velkých městech... Potom: Poruba, tady určitě ještě několik návštěv, nejen jedna, ta je hodně rozsáhlá, a navíc kvůli korona opatřením byly zavřené obchody s textilem, tak jsme prošli pouze obchody s potravinami, takže příště textil! „Prošli“, t.j. já, můj syn a ještě jeden kamarád. A tady se nám hodně zadařilo!!! Přišli jsme k jednomu občerstvení kebabu, a uvnitř byl Afghánec, se kterým jsme se už znali z jiného města z předchozího roku, a tehdy jsme také byli spolu s tímto kamarádem, takže jsme jen navázali na náš předešlý rozhovor 8-) seznámili jsme se tu ještě s jedním Afgháncem a s jedním Íráncem, jehož manželka se potřebuje učit česky, tak jsme si vyměnili kontakt, a snad nám vyjde se navštěvovat, a udržovat nějaké vztahy?
V takových situacích je vždy škoda, že se do této misie nezapojili i místní křesťané, pro které by bylo jednodušší navštěvovat takové lidi, měli by to blíž, a měli by kam je vzít. Ale bohužel: Nabízel jsem to v minulosti několika sborům (asi šesti), ale žádný neměl zájem 8-( Možná nějací křesťané by chtěli, ale pokud mi neumožnil nějaký sbor oznámit tuto příležitost, tak se to jednotliví křesťané ani nedozví...
Takže klasika, co si člověk neudělá sám, to nemá. Heslo, jako kdysi, v tom názvu časopisu: „Urob si sám“. Znovu se potvrzuje, že čím větší město, tím hůře: se službou, s komunikací, s parkováním, se vším... Je tu více příležitostí, ale méně šancí je využít.
I proto jsem se vrátil ke svým oblíbeným malým městečkům a vesnicím:
V půlce měsíce jsem musel jet pro někoho do lázní Jeseník, tak jsem si protáhl cestu, a udělal misii v Javorníku, v Žulové a ve Vápenné.
A ještě jsem neměl dost 8-), tak jsem podnikl misijní cestu po Hlučínsku, zcela zvláštní kraj: Je to jediný pohraniční úsek, který neleží v Sudetech, protože byl ve vlastním Německu (předtím v Prusku). Proto je tu odlišná architektura, mentalita lidí, móda v oblékání, atd. o nářečí nemluvě 8-)
Celkem jsem navštívil mnoho obcí, uspěl jsem v těchto: Hať, Píšť, Chuchelná, Kravaře ve Slezsku, Bolatice, Kobeřice, a Háj ve Slezsku.
Konec roku 8-)