Hned začátkem měsíce jsem vyrazil na misii: Můj cíl jsou severní Čechy, konkrétně Frýdlantský výběžek, ale cestou to také „kosím“ 8-) Tedy v mém případě se jedná spíše o setbu, zasévám Boží Slovo, kde se dá (i nedá 8-)
První zastávku jsem udělal v České Třebové, kde jsem potřeboval prochodit jednu čtvrť, ještě mi na příště zbývá jedna. Obešel jsem si Vietnamce a chtěl jsem přespat na parkovišti u obchodního centra, ale tento nápad měl ještě někdo, takže jsme tam stály dvě auta vedle sebe. Auto mělo ukrajinskou SPZ, dal jsem se do řeči s řidičem a když jsem pochopil, že tam chce v tom mrazu spát ve vychladlém autě, pozval jsem ho na noc k sobě do karavanu přespat, najíst a vysprchovat se. Neplánoval jsem to jako misii, mezi Ukrajinci jsem sloužil jiným způsobem, třeba že jsem jim něco překládal, vyučoval češtinu, nosil nějakou pomoc, udělal jim nějaké výlety, aby se odreagovali v psychicky náročné situaci, ve které se nachází apod. Ale misii mezi křesťanským národem odmítám dělat, ti lidé mají přístup k Bibli, mají církve a všechno. Nechápu ty, kdo mi v minulosti volali, že chtějí misijně sloužit mezi Slováky, Poláky, Bulhary, Řeky, křesťanskými národy z Afriky apod. To tu snad nemáme dost muslimů, budhistů, hinduistů??? Tady vidíte rozdíl mezi tím, co je skutečná misie a co přetahování lidí z jedné církve do druhé (česká metoda zvaná „Tunel“, tedy snaha vytunelovat členy nějaké církve do té své a naopak neochota sloužit ztraceným).
No, takže jsem nic „nerozjížděl“, ale přeci jen přišla řeč na otázky víry a Ukrajinec mi řekl, že je pohan a věří v Peruna. No tak to je něco jiného! Takže jako bývalý pohan a vyznavač Peruna jsem se měl od čeho odrazit a mohl jsem tomuto člověku svědčit o Kristu.
Na druhý den jsem se přesunul do Dobrušky, odkud se mi hlásí nový zájemce o misii, nějak jsme si o tom popovídali a plánujeme spolu misii po okolí. Nový kamarád sice chce spíše odjet do zahraničí, ale navrhl jsem mu, že se zatím může trénovat v Česku, v dostupnosti svého bydliště: To ostatně navrhuji každému, kdo chce jet na zahraniční misii 8-) Já mám tedy čerstvou vizi na příští rok, který je už za dveřmi, a to zajíždět do této oblasti a trénovat nového člověka, po okolí je dost příležitostí a po letech se oživuje i moje dávná vize sloužit v uprchlickém táboře v Kostelci nad Orlicí, protože teď mám s kým! Tady jsem kdysi hodně sloužil, ale pak byly problémy, nejprve korona, kdy se nesměli lidé scházet a nešlo navštěvovat ani azylové zařízení, ani jsme nemohli pozvat si uprchlíky do kavárny nebo do církve. Jak skončila korona, tak azylové centrum vedení vyprázdnilo, aby vytvořilo kapacitu pro ukrajinské uprchlíky, a to není nic pro mne, jak už jsem popsal výše... Ukrajinci se mezitím někde ubytovali, odjeli dále na západ Evropy nebo se vrátili domů a zdá se, že tábor opět přijímá tradiční uprchlíky z afrických a asijských zemí... Že bych se teď po letech vrátil na místo činu? 8-)
Tak od kamaráda jsem vyjel, a protože jsem už byl v tomto regionu, chtěl jsem si tu udělat nějakou misii. Zajel jsem tedy do Jaroměře. Už po cestě jsem navštívil x vesnic a obešel místní Vietnamce. Zaparkoval jsem si v Josefově, ten jsem prošel celý a došel jsem do města, které jsem obešel tak z poloviny. Druhá půlka bude zase příště! Z národností jsem tu našel pouze Vietnamce.
Odtud jsem se přepravil do Lovosic, do svého servisu na karavany, potřeboval jsem vyměnit starou baterii za novou, abych měl i v zimě elektřinu. Než mi to udělali, zajel jsem vlakem do Litoměřic, kde to mám rozdělané a opět jsem prošel určitou část města, nějaké sídliště, a oslovil Vietnamce.
Odtud jsem musel na skok do Chomutova, na nějaký úřad. Tady jsem myslel, že už to mám komplet prochozené, ale v okolí toho úřadu vznikla nová vietnamská večerka a nový kebab, tak jsem aspoň hodil řeč s Arabem 8-)
Vrátil jsem se do Litoměřic a pokračoval jsem do Úštěku, který jsem prošel celý, bylo tu hodně Vietnamců.
Odtud rychlý přesun do Frýdlantského výběžku, který je cílem mé cesty: Těsně před Frýdlantem v obci Dětřichov jsem našel Turky, byla to dobrá zastávka: Pán mě pozval na čaj a trochu ho vylil na stůl... Víte, jak se to říká, když někdo rozlije pití: Že budou křtiny 8-) Tak doufáme, že se pan Turek ve svůj čas pokřtí 8-)
V samotném Frýdlantu jsem našel množství Vietnamců, což nepřekvapuje, dále Kurda, který nadšeně přijal Evangelium, což také nepřekvapuje 8-) A ještě jsem tu našel jednoho Inda.
Přes Krásný Les a Jindřichovice (opět Vietnamci) jsem dojel do Nového Města pod Smrkem, do svého cíle. Tady jsem se zúčastnil třídenního modlitebního setkání mužů, které se odehrávalo v místním autokempu, kde i sídlí místní sbor. Zástupci tohoto sboru nám ostatním, co jsme se sem sjeli z různých koutů Česka, představili svůj sbor, své město a svojí službu zde. Během této prezentace nám řekli, že se modlí za místní Vietnamce, chodí za nimi a povídají si s nimi přes překladač, ale že neví, jak na ně? No tak to bylo něco pro mne! Představil jsem bratrům svojí službu a Evangelia, která tisknu pro tento národ. Byl mi přidělen jeden bratr, který má obzvláště tyto lidi na srdci, takže jsem mu mohl říci něco o této pro nás zvláštní kultuře a předal jsem mu Evangelia a letáky, které mu chyběly do této služby. Radoval se a slíbil, že všechny místní Vietnamce obejde, takže tady už jsem nemusel do akce, vždy je lepší, když to udělá místní člověk, o což se snažím, že hledám takové lidi, ale ve většině případů se mi to nedaří, tak dost pracuji sám 8-( Na mne už tedy zbyl ve městě jen Kebab, kam jsme zašli zase s druhým bratrem z tohoto sboru. Majitel byl Berber a když jsme ho oslovili, byl nadšený, už nás nepustil, vyprávěl nám hodně o Alžírsku, odkud pochází, s radostí přijal Evangelium v berberštině a mluvil s námi asi hodinu, servírka z něj byla zoufalá, že ignoroval hosty a nevyřizoval objednávky 8-) On byl velice rád, že si s námi mohl povídat i o své zemi, i o mezinárodních vztazích, i o islámu i o křesťanství... A já mohl potrénovat svoji francouzštinu 8-)
Takže měl jsem velikou radost, že jsem uspěl v tomto městě a našel jsem tu partnery pro misii, hned mi to mohlo být divné, že to jde tak hladce a že v tom bude nějaký háček, také že ano, hned jsem dostal studenou sprchu: Když jsem bratrům nabídl, že tu zůstanu pár dní a zajedeme společně do okolních městeček navštívit cizince, odpověděli mi, že je to pro ně daleko, ať tam jedu raději sám. No jasně, oni to měli celých asi 10 kilometrů, já jen něco okolo 400 kilometrů 8-)
Potvrdilo se to, co už dlouho říkám, že místní sbory mají lokální záběr, kdežto my misionáři globální: My vidíme celý svět, kdežto sbory vidí pouze svoje město.
S Berberem to také nebylo jednoduché: Pastor, když slyšel, že se za ním chystáme, tak řekl ať tam nechodíme, že někdo už mu říkal Evangelium. Na to jsem odpověděl, že slovy dvou až tří svědků bývá potvrzeno (2.Kor.13:1) a že je důležité, aby člověk slyšel z vícero stran, než se mu to v hlavě pospojuje, jak o tom hovoří i statistiky. Ještě se na nás díval nedůvěřivě, ale rozlouskl to druhý bratr, který řekl, že o tom přemýšlel a napadlo ho, že on dostal Evangelium v češtině, ale když Jej dostane ve své mateřštině, bude to lepší. No, to napadlo asi mne, když jsem ta Evangelia v různých jazycích natiskl?! 8-)
Kdybych poslouchal ty rady z těch sborů, to bych asi daleko nedošel 8-)
No, takže zase sám: Po skončení akce jsem obejel Bílý Potok, Hejnice, Raspenavu, a když už jsem byl v ráži (po prosezeném víkendu 8-), tak jsem ještě zajel do Arnoltic, Pertoltic a Habartic. Cestou zpět jsem ještě udělal Chrastavu, kde mi chyběl od minula jeden Vietnamec a Albánec.
Takže mám projetý celý Frýdlantský výběžek a už se stáčím k domovu, cestou jsem udělal zastávku ve dvou městech: Jičín, kde jsem našel čínskou restauraci a Araba v Kebabu. Chrudim, kde mi chyběly do sbírky čínská restaurace a masážní studio, kde jsem našel Filipínky. Tímto mám toto město „hotové“ a příště budu své cesty směřovat jinudy.
V Novém Městě na té akci jsem se seznámil s člověkem, který jede na misii do Thajska, aby sloužil mezi uprchlíky z Barmy, takže doma jsem mu na cestu udělal balík s thajštinou a barmštinou. Když jsem dělal balík, volali mi další lidé, že potřebují pro svojí misii Evangelia, tak nakonec z toho byly 4 balíky 8-) To mě vždy těší, že i další lidé misijují 8-)