Misijní výjezd do Pasova

Misijní výjezd do Pasova

Nedávno jsme se se skupinou přátel vypravili do Pasova. Proč zrovna do Pasova? Právě odtud k nám, do Čech, v historii proudila misie, odtud chodili kněží kázat Evangelium tehdy pohanskému národu uprostřed Evropy... Přesně od těchto hlasatelů Evangelia přijali křest Mojmírovci, knížecí rod vládnoucí na Moravě, kteří sem později pozvali věrozvěsty Cyrila a Metoděje.

   Věříme, že misie je živá a v pohybu, tudíž děje se to, že na místo, odkud kdysi proudila misie, dnes míří noví misionáři a nesou Evangelium do země, která se "vyprázdnila". Příkladem mohou být Izrael, z jehož území šlo Evangelium do celého světa a dnes je tato země cílem mnoha misijních organizací, nebo U.S.A., kam se v koloniální době plavili misionáři z Evropy, dnes víme, že většina misionářů v Evropě jsou Američané... Tudíž misie „se vrací“, a věřím, že je čas jako Češi vracet se do míst, odkud jsme v historii přijímali požehnání. Např. minulý rok jsme již udělali prvotní průzkum a modlitby v Tesalonice, nám známé jako Soluň, odkud vyšli Cyril a Metoděj, známí zvěstovatelé víry v Krista na našem území...

   Tak tedy Pasov: naše aktivity nesměrovaly k místním obyvatelům, tedy Bavorům, kteří jsou téměř všichni věřící, tedy katoličtí křesťané, ale k cizincům z mnoha národů, kteří zde žijí v emigraci. Mluvili jsme zde s Italy, Chorvaty, Íráčany, dokonce s jednou Rakušankou, která nám říkala, že je zde také jako cizinec. Udělali jsme ale hlavně průzkum, abychom se připravili na příště: objevili jsme Indy, Řeky, Vietnamce, Mongoly, Thajce, Íránce, Turky, Araby a Somálce. Na podzim se sem znovu chystáme oslovit i tyto lidi.

   Takovou největší radostí bylo, když jsme v čajovně objevili jednoho Kosovského Albánce, který měl ohromnou radost z filmu „Ježíš“, který jsme mu dali, roztrhl účtenku a prohlásil, že jsme jeho hosté.

   Jinak jsme dost zmrzli, protože se zde stékají tři řeky a od každé foukal jiný vítr, ale každý byl studený 

   Osobně věřím, že misie je dávání druhým, a tedy pokud půjdeme na misii dávat, neuvidíme mnohdy žádné ovoce, ale věřím, že Bůh se k naší práci přizná a způsobí nějakou změnu v našem životě a v životě vysílajícího společenství. Toto jsme mohli zažít po našem návratu do Čech a do vysílajícího sboru, kdy jsme se přesvědčili, že platí Kristovo: „Dejte a bude Vám dáno“: sestry, které stály ve službě ženám v domově seniorů, nám vyprávěly, jaký prožily ten den průlom ve své službě...