Tentokráte jsme měli skutečně nabitý program: Ještě dříve, než jsem se stihl pustit do vlastní práce, už jsem vyřizoval 4 objednávky na biblické evangelizační materiály. To je důkaz, že přibývá křesťanů, kterým není lhostejný osud lidí kolem nich a chtějí jim přinést Dobrou Zprávu, což je skvělé! Jen na okraj: Tento článek píši začátkem listopadu a už tu mám další 4 objednávky! To znamená, že materiály rychle mizí a už zase musíme tisknout nové, točí se to opravdu rychle!
Mně se podařilo v první polovině měsíce udělat dva takové misijní okruhy, jeden na Chebsku (Luby, Plesná a Skalná) a druhý na Domažlicku (Nýrsko, Trhanov, Chodov, Klenčí pod Čerchovem, Lísková a Folmava). V obou případech se jedná buď o hraniční přechody do Německa, nebo o obce ležící na cestě z Německa do českého vnitrozemí. Zde se nachází množství asijských tržnic, na kterých žijí stovky zejména Vietnamců. Bylo vidět, že v menších obcích je Vietnamců pomálu a spíše se snaží přemístit na hraniční přechody. Např. když jsem přijel v neděli večer na Folmavu, mohlo tu být asi tak 500 Vietnamců a čtyřikrát tolik nakupujících z Německa. Úplné šílenství, vše jelo na tisíc procent: obchody, restaurace, masáže, nehtová studia, možná herny a prostituce. Nejen, že se tu dějí hříchy, ale ještě v neděli, a to je podle Bible také hřích, nakupovat v den odpočinku, takže vlastně ve hříchu je i naše vláda, že to zákonem neošetřila... Ve světě jsou příklady, že to jde, např. hned v sousedním Rakousku (i v historii zlá komunistická vláda v Československu zavřela v neděli obchody, takže vlastně dodržovali více Boží přikázání, než hodní kapitalisté 8-) Jinak tento přechod mi Bůh ukazoval už delší čas, ale je to pro mne daleko, tak mi to vyšlo až nyní, ale budu se sem muset vracet (asi v létě s týmem): Je toho tady tolik, že jsem nevěděl, odkud začít. Nakonec jsem šel na nějaký nákup a dal si kávu v jedné restauraci, promluvil s pár Vietnamci a pak jsem se rozhodl jít ještě do thajské masérny, protože jako řidiče mě samozřejmě bolí za krkem a je to tedy příležitost, jak se dostat dovnitř k lidem další národnosti. Jenže kde začít? Je toho tady strašně moc... Nakonec jsem vybral jeden podnik, na kterém nesvítila červená srdíčka a zamluvil si tu čas. Pán z recepce mi přidělil masérku a s tou jsem mohl navázat kontakt a vyptat se, kolik tu má kamarádek. Takže pro ni a její 4 kamarádky jsem jim dal Evangelia v thajštině, popřál jí a jel jsem hledat rovinku na přespání... A ráno, co se stalo: Veškerý rumraj utichl, žádný nakupující, tedy i prodejci otevírají až později, tak nějak před obědem, pak přijedou lidé na jídlo a třeba si koupit cigarety... Liduprázdná tržnice a kolem místa, kde jsem parkoval, šel jediný člověk: Přesně ta masérka z večera! Smála se a ještě jsme si popovídali, takže pro mne to byl důkaz, že jsem toho večera měl mluvit přesně s ní!
Cestou za rodinou jsem se ještě stavil v Praze sejít se s dvěma misionáři, povzbudit je v jejich práci, dodat jim biblické materiály. Také jsem prezentoval naši službu na jedné skupince v bytě. Rychle na skok ještě do tiskárny pro nové knížky a už domů, kde jsem jen nalodil rodinu a všichni jsme odjeli na Ukrajinu. Byla to sice plánovaná soukromá cesta, ale také jsem chtěl zjistit, jaké jsou zde národnostní skupiny, nasát atmosféru, jaká je tady situace, prohloubit své studium cizích kultur a také omrknout na hraničních přechodech, jak je to s uprchlíky.
Takže je to tolik zážitků, že se to sem nevejde a musím sepsat zvlášť článek! Jen prozradím, že jsme byli na misii mezi lidmi z Ázerbájdžánu (menšina žijící na Ukrajině), na hranicích s Ukrajinou nám slovenští policisté řekli, že více ukrajinských uprchlíků jde z Čech a Slovenska na Ukrajinu než odtud k nám, prý na začátku šli v panice, ale asi za dva týdny nebo za měsíc pochopili, že v jejich domovech jim nic nehrozí (válečné dění je pouze v některých částech země), tak se masově vraceli. Pak byly velké kontroly ze Slovenska do Čech kvůli Syřanům, takže ti buď najdou jiné cesty, jak se dostat přes české území do Německa, kam chtějí za svými příbuznými, nebo na čas opadne vlna Syřanů v Česku, to se ukáže. Každopádně Syřané jsou nyní naše priorita v misijní práci, několik přátel je navštěvuje na pražském hlavním vlakovém nádraží a já s kamarádem jedeme na srbsko-maďarskou hranici, kde jich je asi nejvíce pohromadě?!