Začátek měsíce mě zastihl v Děčíně. Odtud jsem jel za strejdou do nemocnice do Turnova, takže jsem po cestě udělal misii: Tři vesnice v okolí České Kamenice, kterou už mám prochozenou z minula, Jablonné v Podještědí, kde už jsem byl asi třikrát, ale kebab na náměstí měl vždy zavřeno. Konečně jsem uspěl a zastihl tady majitele z Alžírska. Také jsem našel novou vietnamskou restauraci, paní byla naprosto nadšená: Vládla tu ponurá (sudetská 8-) atmosféra, bylo tu tíživé ticho a celkově to bylo dost depresivní. Jakmile otevřela Evangelium a nahlédla do Něj, tak se úplně rozsvítila a přišla sem hmatatelná změna atmosféry.
Cestou od strejdy jsem jel zkratkou (je to sice dál, ale zato je to horší cesta 8-) přes Český Dub, kudy jsem v minulosti projížděl, ale tehdy jsem neměl čas se zastavovat, tak jsem si sliboval, že se sem někdy vrátím, tak mi to konečně vyšlo: Dva Vietnamci a Arab. Odtud jsem pokračoval do Mimoně, kde jsem strávil celý den chozením: Devět vietnamských podniků a jeden Arab. S ním jsem měl perfektní rozhovor, byl opravdu rád za Evangelium.
Jel jsem přes Teplice, tak jsem tu udělal zastávku a prochodil jednu čtvť. Toto město mám hodně na srdci, ale kvůli vzdálenosti se sem nedostanu moc často 8-( Ještě jsem stihl nějaké vesnice mezi Teplicemi a Duchcovem.
Další úkol jsem měl v Lounech: V jedné ulici vznikl nový kebab, tak jsem tu navštívil Turka a chyběla mi prochodit jedna čtvrť, kde jsou vietnamské obchody.
Cestou zpět na Slezsko jsem ještě udělal zastávky ve východních Čechách: Choceň, kde vznikl nový kebab, tady jsem mluvil s Kurdem a vedle něj nové nehtové studio, Vietnamec byl velice potěšen. Ústí nad Orlicí, tady mi chyběla do sbírky čínská restaurace a objevily se tu thajské masáže, tak ještě dvě Thajky. Česká Třebová, tady jsem mluvil s pamí z Ázerbajdžánu.
A už šup za rodinou, pokračovat se bude příští měsíc 8-)