Opět jsem vyrazil na misii a dařilo se mi výborně: Musel jsem z nějakého důvodu jet do východních Čech, tak jsem se stavil v Nové Pace, kde mi chyběla do sbírky jedna vietnamská restaurace. Provozovatelé Evangelium přijali skvěle, až se mi klaněli z vděčnosti.
Dále jsem se stavil v Jičíně, kde to mám rozdělané, obešel jsem dvě nákupní centra...
Další zastávka byl Turnov, kde jsme kdysi byli s celkem velkým týmem, prochodili jsme komplet centrum kolem náměstí, ale chyběla mi jedna ulice u nádraží, kde je celkem dost cizinců. Vyšlo mi to tu celé prochodit: Dvě vietnamské restaurace, asi osm obchodů a jedna tržnice, a nakonec jsem si perfektně popovídal s Arabem v jeho pizzérii.
Pak jsem se musel přesunout na Vysočinu, jel jsem přes Chrudim, tak jsem tu navštívil Albánce, o kterém jsem věděl, že tu je, takže jsem to měl v plánu. Opět rozhovor byl vynikající.
Odtud jsem zamířil do Havlíčkova Brodu, ale bylo to nějaké divné, všude objížďky, proplétal jsem se městem nějakými uličkami a nebylo tu volné parkování, objížďky mě nakonec vyvedly za město a vracet jsem se nechtěl, počkám, až si tu spraví silnice a budou volné vjezdy do těch ulic, kam potřebuji. Dost mi ta situace přřipomněla moje jednání před několika lety s místní církví, že bychom tady společně začali dělat misii, bylo to stejně tak komplikované... Holt některá místa nezapřou svůj genius loci... Zatím jsem tedy udělal nějaké vesnice po okolí...
Další zastávka byl Pelhřimov, tady jsem strávil dva dny, prochodil jsem to tu celé. Odtud jsem pokračoval přes Novou Cerekev, tady jsem našel dvě vietnamské rodiny a dojel jsem do Černovic. Na to, jak to bylo malé městečko, tak náměstí bylo plné Vietnamců, přijímali vděčně.
Další zastávka byla v Kamenici nad Lipou: Jeden vietnamský obchod a jeden kurdský kebab. Další Vietnamec měl dovolenou, tak příště...
Ještě nějaké vesnice na Pelhřimovsku, pak přejezd do Třeboně, tady jsem něco zařídil, ale misii už jsem tu dělal v minulosti, tak zase vesnice po okolí, byla to cekem šťáva: Vzal jsem to zkratkou (definice zkratky: „Je to sice dál, ale za to je to horší cesta“ 8-), takže mě to nahnalo samozřejmě do nějakých objížděk přes pole a lesy, až jsem se ocitl v nějaké minipidivesnici, kam bych asi normálně nikdy nejel: Byla tu Vietnamka, ale absolutně nadšená z Evangelia, řekla mi, že se modlí k Budhovi, ale chce se modlit k Ježíši, hned se dala do čtení. Takže je jasné, Kdo řídil moje cesty 8-)
Tady jsem nakrátko přerušil svojí misii, musel jsem překročit hranici a sjet to dolů na Balkán, byla to ale o pracovní cesta: Stále ubývá počet dárců, kteří v uplynulých letech zajišťovali plynulý chod naší misijní služby, takže hledám pracovní příležitosti, abych zajistil naší službu do budoucích let... Týden jsem si tedy „mákl“, ale nebylo to samozřejmě bez misie, tady platí, že se potkávám s řidiči kamionů, převážně z Turecka...
Hned jsem se zase vrátil do Česka, hranici jsem překročil u Hodonína a hned jsem pokračoval v misii. Nejprve jsem se ocitl ve vesnici Lužice, kde mě to překvapilo, byly tu tři vietnamské obchody. Holt blízkost hranice, přes kterou se dá dobře obchodovat, Vietnamci vymyslí, co se dá koupit tady a prodat na Slovensku a obráceně... Alespoň to je moje teorie.
Dojel jsem do Hodonína, kde jsem strávil dva dny: Nepočítaně Vietnamců, oslovil jsem Albánce, Indy a Thajku.
Další zastávka: Strážnice, kde bylo hodně Vietnamců.
Ještě jsem stihl zapracovat ve Vracově a v Bzenci, tady se ale stalo to, co jsem věděl, že jednou přijde: Došla Evangelia, nemám co rozdávat. To se samozřejmě v minulosti stalo už hodněkrát, ale vždy jsem prostě dotiskl knížky, teď však na to nemám peníze. Tato situace trvá už několik měsíců, kdy se snažím najít na dotisky, ale bez úspěchu. Dvakrát mi knihy půjčili kamarádi, co se mnou misijují, ale už jsme na úplné nule všichni, takže potřebuji udělat dotisky, abych vrátil přátelům knížečky a abych sám mohl pokračovat v plnohodnotné misii. Nevím, jak to vyřešit, už jsem zkusil mnoho věcí, i kvůli tomu nastoupit do zaměstnání, ale nic nepomohlo. Jediné co mě napadá, dát si pauzu pár měsíců, abych nejezdil a ušetřil za naftu, ušetřené peníze pak použít na dotisky. Ale nevím, co byste tomu řekli, jako podporovatelé misie, že několik měsíců nebudu dělat misii???
Chybí mi pouze Evangelia ve vietnamštině, mohl bych jezdit na misii za ostatními národy, ale je to neekonomické: Obejel bych nějaká města, navštívil bych kebaby, čínské a indické restaurace apod., ale vyhýbal bych se Vietnamcům, které bych musel navštívit příště, takže bych na ta stejná místa musel jet tak dvakrát -třikrát... Stálo by mě to dost peněz a času.
Pokud bych však nejel na žádnou misii třeba tři měsíce, na naftě bych ušetřil asi 20 tis., které potřebuji na dotisk Evangelií... Tento čas bych mohl využít např. modlitbami někde o samotě, nebo studiem literatury, která pojednává o tématech, se kterými se během své misie setkávám: I to by mi pomohlo. Až bych dotiskl Evangelia, asi bych zase neměl na naftu, abych Je rozvezl, a až by se vyřešilo toto, zase mi po krátké době dojdou knihy a situace se bude opakovat. Spíše bych to potřeboval vyřešit celé, komplexně. Mám nějaké podnikatelské nápady, ale asi bych k tomu potřeboval partnera, s kterým bychom to rozjeli?!
No, ještě jsem v srpnu stihl jednu akci: Po dlouhé době jsem dostal pozvání do církve, abych tu mluvil něco o misii. Jednalo se o letní tábor a cílová skupina byli dorostenci. Snažil jsem se je povzbudit do misie. Dříve jsem neměl rád takové akce, ale pak jsem zjistil, že jsem tam něco mluvil a za deset let jsem potkal misionáře a oni mi řekli, že to tam tehdy slyšeli na tom táboře nebo na mládeži a oslovilo je to a nasměrovalo... Takže teď se na to dívám jinak a když je možnost, účastním se takových akcí. Počkám tedy pár let, co z toho bude? 8-)