Začátek měsíce mě zastihl v Mnchově Hradišti, už jsem byl pár dní na misii v lednu... Odtud jsem zamířil do Benátek nad Jizerou, ale ještě jsem udělal zajížďku do Mělníka, tady jsem kdysi hodně dělal, ale ještě mi tam chyběla do sbírky indická restaurace a věděl jsem, že se tam jen tak nedostanu, tak když už to bylo tak blízko... V restauraci byli hindsky hovořící Indové (často to vedou mluvčí jiných jazyků tohoto subkontinentu). No a ještě v supermarketu u pokladny pracovala Mongolka, bylo málo lidí, tak jsme měli čas si popovídat.
Zase jsem se vrátil na původní trasu a pokračuji... Benátky nad Jizerou: Množství Vietnamců, Číňané a jeden Kurd. Ještě nějaké vesničky po okolí, samozřejmě Vietnamci, a už se musím stáčet zpátky k domovu, zajel jsem až moc k Praze, navíc mi docházely letáky, na které čekám z tiskárny...
Protože jsem měl málo letáků, rozhodl jsem se nezačínat nic moc extra, ale dodělat si nějaké dluhy z minulosti, tedy obce, kde to mám už obšlapané, ale třeba mi tu chybí nějaké dodělávky, nějaké drobotě... Sjel jsem tedy po dálnici na místo určení, nejprve jsem byl v Třebechovicích pod Orebem, tady jsem udělal jedno nehtové studio. Pak jsem přejel do Opočna, kde mi chyběla do sbírky jedna vietnamská restaurace. Odtud jsem zamířil do Kostelce nad Orlicí, kde mám dlouhodobé plány, tady je pobytové středisko pro žadatele o azyl. Většinou se tu potkávám s uprchlíky před táborem, kteří se tu procházejí, nebo u supermarketu, kam si chodí nakupovat. Byla však zima a protože příchozí jsou z teplejších oblastí, nesnáší chladno a jsou zalezlí... Potkal jsem jen nějaké manžele z Bangladéše a jednu nějakou Asiatku, ale nebyla příležitost dát se do řeči, byli celí schoulení do bund, klepali se a pospíchali na ubytovací zařízení... nějakou akci tady musím naplánovat na jaro a léto! Alespoň jsem se tu prošel a pomodlil za uprchlíky, za celou situaci a za příležitosti ke službě v budoucnu...
Odtud jsem zamířil do Žamberku, kde znám jeden misijní pár, trochu jsme se posdíleli o naší sužbě, povzbudili jsme se vzájemně, a pokračoval jsem v cestě:
Letohrad. Tady mi chyběl jeden kebab, byl tu Kurd, absolutně nadšený, že jsem mu přinesl Evangelium (na stěně měl obraz nějakého kostela v Kurdistánu). hned mi nadiktoval adresy, kde pracují jeho příbuzní, abych za nimi také zajel.
Z Letohradu jsem uhnul z hlavní silnice a vzal to přes pohoří (v minulosti mi několik lidí nezávisle na sobě dalo prorocky stejný verš z Bible: Nah.2.:1= „Hle, po horách kráčejí nohy nositele Dobré Zprávy, který přináší pokoj“), a vyplatilo se to, Vietnamci ve vesničkách přijímali s velkou vděčností! Ono to tak je vždy, ti na vesnicích jsou upřímnější, radostnější a vděčnější, než ti ve městech... Takže to jsme měli: Dolní Dobrouč, Dolní a Horní Čermná...
A už jsem vjel do Šumperka, tady jsem rozjel nějaké Vietnamce, ale už mi fakt došly letáky, naštěstí se mi ozvali z tiskárny, že je mají hotové, tak jsem si pro ně dojel do Bruntálu. Vyzvedl jsem tisky a jel je domů uskladnit. Zase budu pár dní doma a pak chystám větší akcičku...