Misijní výjezd do Bosny

Misijní výjezd do Bosny

Využili jsme se skupinou přátel období letních dovolených a vyrazili jsme na 10 dní na misii do Bosny... Akce se velice zdařila: navštívili jsme několik měst, včetně toho hlavního, Sarejeva. Všude jsme dělali průzkum, jak by lidé reagovali na naší zvěst a činnost. Ukázalo se, že nás, jako Čechy, všude lidé velice dobře přijímali. Cestou jsme lidem nabízeli film „Ježíš“ v jejich jazyce, ale jen těm, se kterými jsme nějak přišli do styku, protože jsme těchto filmů měli málo, jen 300. Za celou dobu se nám stalo jen párkrát, že by někdo odmítl, jinak lidé byli všichni vděční, a to včetně ortodoxních muslimů. Všechny filmy jsme rozdali, bylo poznat, že kdybychom dávání filmů měli jako plán, tak jich rozdáme během pár dní tisíce... V mnoha muslimských vesnicích, kam se jinak misionářská práce nedostane, by to mohlo mít veliký význam! Mnoho obyčejných lidí by se tak poprvé blíže seznámilo se životem a učením Ježíše, o kterém doposud slyšeli jen ve škole v hodinách islámu, nemusím vysvětlovat, že ve značně překroucené podobě...

   Také jsme jeden den strávili službou v sarajevské čínské čtvrti, měli jsme rozhovory s čínskými obchodníky a rozdali jsme jim Evangelium a film „Ježíš“. Tito lidé by tyto věci sotva dostali od místních křesťanů, neboť těch je zde velice málo, nebo jsou to jen formální křesťané.

   Během návštěv různých měst jsme si mohli povšimnout nárůstu obliby kultů, které mají svůj kořen v řecké, římské, egyptské či babylonské mytologii, například jsme navštívili znovuobnovený chrám boha Mitry, kam bylo vidět, že byly nainvestovány značné finanční prostředky, a to v oblasti, kde se lidem téměř rozpadají domy, nebo jsou rozbité silnice a chodníky.

   Takovým největším kultickým místem, které jsme navštívili, abychom se modlili proti vzrůstajícímu okultismu v Evropě, byl systém pyramid včetně systému podzemních chodeb, které tu zanechala dávná neznámá civilizace. Tato lokalita se pomalu stává jedním z dalších evropských center oblíbeným pro různé skupiny okultistů a esoteriků. Během prohlídky podzemí jsme např. viděli v jedné chodbě, jak potmě meditují nějací lidé, měli to předem dohodnuto s průvodcem, který náruživě zvěstoval "příchod Nového věku". Na vrcholku největší ze sedmi pyramid jsme strávili „Noc bdění pro Hopodina“ – to znamená, že jsme večer začali večeří Páně, a až do rána jsme se zde střídavě modlili a chválili Pána písněmi... Chtěl bych říct, že bylo cítit, jak se mezi námi přelévaly vlny radosti, Boží slávy, potom zase ztišení před Hospodinem, vítězná chvála, duch proroctví, přímluvy za národy v Bosně, jásot nad vítězstvím Krista nad temnými mocnostmi. Nebylo to nic, co bychom si předem připravili (mimo jídla a kytary), ale celá noc se takto sama vyvíjela, z čehož víme, že nás takto vedl Pán.

   Jako jednu z nejpodstatnějších věcí na celém výjezdu vidím, že se naše skupina učila týmově jednat, vnímali jsme, že nejsme pouze misijní tým, ale že jsme církev, tedy lidé, které povolal Pán, aby byli s Ním, a svolal je na jedno místo. To, co jsme společně prožívali, bychom těžko zažili ve svém běžném životě, nebo tehdy, kdy se vidíme na pár chvil během nedělního shromáždění... Opravdu jsme se učili, co je to být spolu, lámat chléb a o všecko se dělit (Sk 2:46). Bůh dále během cesty jednal osobně se všemi účastníky výjezdu, měnil jejich myšlení, postoje a hodnoty. Dva mladí lidé zde dokonce přijali misii jako své životní poslání.

    Během poznávání místních lidí jsme mohli vycítit bariéru mezi místními křesťany a muslimy, způsobenou historií jak dávnou, tak ještě čerstvou z doby, kdy mezi těmito skupinami probíhala válka (1992–1994). Ovšem nás, Čechy, obecně muslimové přijímali, ačkoli věděli, že jsme křesťané, protože jsme z jiného národa, který ve zmíněných válkách nikterak nefiguroval. V tomto vidíme i do budoucích let výbornou příležitost, že by se sem z Čech vypravovali další skupiny, které by zde mohli aktivně působit...

   Pohledy dalších dvou účastníků výjezdu jsou k nahlédnutí v rubrice Svědectví...