Na začátku měsíce to vypadalo bledě, protože mi došla Evangelia ve vietnamštině, tak jsem myslel, že na dlouhou dobu si udělám přestávku v misii, ale opět jste to zachránili: Poslali jste mi dostatek peněz, takže hned jsem Evangelia zadal do výroby.
Sice se čekalo asi tři týdny, ale stejně měl syn zlomenou ruku, tak jsem mu dělal program, do školky nemohl a doma by to nevydržel... Spolu jsme navštívili nějaké kebaby, oslovili jsme Egypťany a Bangladéšany.
Pak jsem měl jednu akcičku: Pomáhal jsem jednomu cizinci s přípravou na jazykovou zkoušku, kterou jim stát ukládá ze zákona. Takže jsem ho u sebe ubytoval, probíral s ním pravidla českého pravopisu a vezl ho do jazykové školy, kde se zkoušky konaly.
Mezitím jsem vyzvedl z tiskárny potřebné materiály. První krok byl nabalit balíky lidem, kteří čekali na tyto knihy, protože také dělají misii ve městech, kde žijí. Jedna zásilka putovala do Českých Budějovic, druhou jsem osobně předal v Olomouci a třetí v Praze. Protože jsem sem měl cestu, udělal jsem si tu nějakou misii ve vesničkách na předměstí hlavního města.
Odtud jsem musel do Děčína, odkud se mi ozval kamarád, že se rozhodl dát se pokřtít (po tom, co jsem mu několk let svědčil a vedl ho k Bohu). Takže jsem mu dělal nějakou přípravu a pomohl mu najít vhodnou církev, kde by mohl přijmout křest.
Když už jsem byl tady, udělal jsem misii v Boleticích, kde mi z minula zbyly nějaké nedodělávky, takže tady jsem zašel do dvou vietnamských podniků a pak jsem si skočil popovídat si s Albáncem, který byl opravdu vděčný za Evangelium.
Ještě jsem trochu pochodil Děčín a oslovil nějaké Vietnamce a Číňany.
Pokračuji v misijní cestě, ale už se láme měsíc, takže další příběhy budou zase příště 8-)