Tak tento měsíc jsem měl opravdu hodně misiie, vynahradil jsem si prázdniny, kdy je vždy omezený provoz, kvůli dětem, které namají školu a je třeba jim dělat program. Odhadem jsem oslovil asi tak 500 cizinců, ale nevím přesně, nepočítám to. To jen tak odhaduji podle rozdaných Evangelií...
Nejprve jsem si střelil rozcvičku v Ostravě, to je vždy jistota, tady je hodně cizinců. V srpnu jsem měl seminář na jednom mládežnickém táboře, kde jsem dal výzvu a přihlásil se mi jeden mladý snoubenecký pár. Zatím jsme vyšli dva chlapi, dívka (teď už žena 8-) nového kolegy s námi vyrazí příště...
Našli jsme hodně Indů, Korejce a nějaké Vietnamce, nakonec jsme měli celkem dobrý rozhovar s jedním Turkem. Také jsme našli hodně Arabů, ale nechali jsme si je na příště, z časových důvodů, oni si rádi povídají, tak to příště naplánujeme 8-)
Potom jsem odjel na misii do Čech, kde jsem měl domluvené nějaké akce. Cestou jsem odbočil z dálnice a dodělal jsem si něco z léta, kdy jsem byl na Poličsku a nějak se mi tam nevešla Proseč a okolní vesničky, tak jsem to teď „domákl“. Bylo to super, takový klidný kout Česka, kde se nepospíchá, Vietnamci měli čas si číst Evangelia, prohodit pár slov...
Takže už se mi cesta stočila okolo Chrudimi, tady jsem měl dvě akce: Doučuji tu příležitostně jednoho cizince češtinu a mám tady kamaráda, který se stal nedávno misionářem, tak mu dávám nějaké rady ze svých misijních zkušeností... Cestou odtud na hlavní trasu jsem projel nějaké nové vesničky, kde jsem obešel Vietnamce...
Opět jsem uhnul z dálnice, musel jsem za tetou, tak jsem se stavil v Jičíně, kde mi chybělo obejít pár ulic s vietnamskými obchody a restauracemi, tak už tady mám konečně hotovo.
Od tety jsem to vzal přes Benátky nad Jizerou, kde už jsem hodně chodil, ale ještě jsem tu měl něco rozpracované: Nejprve jsem byl u Číňanů, kteří mě vřele přijali a chtěli si povídat, pak jsem tu měl ještě jednoho Kurda, který byl také nadšený a chtěl Evangelium i pro kamaráda.
Tak konečně jsem se dostal do svého cíle, což bylo městečko Hřensko, kde je hraniční přechod a tudíž velká vietnamská tržnice, tady jsem si hodně zamakal. Tady jsem měl takový vedlejšák, čas od času vozím turisty, oni mi dávají na naftu a já se tak mohu dostat do různých koutů Česka, kam bych se jinak složitě dopravoval. Díky těmto turistům jsem mohl podniknout tuto cestu...
Cestou zpět byl chvíli čas v Děčíně, tak jsem zašel do čínské restaurace, také tu byli rádi a Evangelium si hned začali číst.
Vysadil jsem turisty doma a když už jsem byl v těchto končinách, zajel jsem do Krušných hor. Tady je blízkost německé hranice, tedy opět tržnice na hraničních přechodech, samí Vietnamci. Měl jsem celkem úspěch, jedna Vietnamka mi řekla, že z Německa jezdí za jejím manželem, který je Čech, nějací křesťané a u nich doma je skupinka, ale ona tomu nerozumí, tak byla ráda za Evangelium, že si je bude číst. Příště jí mohu vzít celou Bibli, Tu dávám jen vážným zájemcům. Pak mě ještě poslala za jednou Vietnamkou, která má zájem, mluvil jsem s ní, prý se chystá do Lourd na nějaké mariánské místo, tak Evangelium se jí hodí na cestu, že si přečte o Kristu 8-)
Obejel jsem místa jako Horní Jiřetín, Český Jiřetín, Mníšek, Brandov, pak jsem sjel do Litvínova, kde jsem chvíli pracoval... Zrovna mi to vyšlo na víkend, tak jsem zašel i do místního sboru, na internetu jsem našel, že tam mají nějakého misijního pracovníka, tak jsem ho vyhledal a nabídl mu, jestli chce spojit se na misii v jeho městě či okolí... Vyšlo najevo, že ten údaj na webu je jen nějaká formalitka, misijní srdce ani záměry ten člověk neměl, tak jsem pokračoval dál sám: Sídliště Hamr a Janov, což jsou podle statistik (a už i od pohledu) nejhorší obce v Česku, jsou to vyloučené lokality. Protože je tady velká chudoba, je tu hodně vietnamských večerek, s chudobou se obchoduje dobře. Bylo tu fakt hodně Vietnamců a otevřených: Tady to funguje tak, že jeden Vietnamec je u kasy a druhý doprovází zákazníka, protože ho hlídá, tady se hodně krade. Každý chce něco vzít, a já jsem jim naopak něco dal, to je úplně „rozbilo“, to nečekali! Hned svolali celou rodinu, která se vyrojila z nějakých místností a zkoumali literaturu, kterou jsem jim přinesl. Byli moc vděční! Kdyby se mnou šel ten pracovník, mohl je podchytit, seznámit se s nimi a navštěvovat je, takhle... To píši jen, až mě zase někdo napadne, že nespolupracuji s církvemi 8-)
Odtud jsem jel přes Lom, další Vietnamci, přes Háj u Duchcova a Košťany, opět všude Vietnamci, a dojel jsem do Dubí, kde jsem strávil celý den: Tady bylo strašně moc Vietnamců, nakonec se mi ještě podařil jeden Turek. Ještě mi vyšlo zajet do Proboštova, ale už jsem toho měl fakt plné brýle!
Další den Ústí nad Labem, tady jsem šel do nějaké misijní organizace, jejíž nějaká pracovnice mi řekla na letní konferenci, kde jsme se potkali, že se mnou chce spolupracovat, ale asi to jen plácla do větru: Neodpověděla mi na mail, kancelář byla zavřená, nebyla tu ani vyvěšená otevírací doba, jak tu jsou... Tak jsem se přesunul do jiné kanceláře za kamarádkou, se kterou jsem se také potkal na té konferenci, neviděli jsme se 13 let, vyjádřila zájem jít na misii, byli jsme domluveni po telefonu, ale když jsem přišel, tak o ničem nevěděla... No jo: To jsou ty konference, lidé se tam napumpují těmi kázáními a chválami, mají silné řeči, ale když přistanou nohama na zem a zjistí, že mají makat, tak se kryjí a vymlouvají: Asi to není místo, kde budu příště hledat spolupracovníky. Ještě jsem na té konferenci mluvil s jedním, také jsem mu psal celý měsíc, a nebyl schopen mi říci jediný den, kdy by šel...
Tak už jsem to zabalil a vracel se k domovu, fakt unavený, ale ještě jsem v sobě vykřesal poslední energii a zastavil se v Kostelci nad Orlicí u uprchlického tábora. Tentokráte se mi zadařilo a šel se mnou jeden kluk z místní církve, snad s ním mohu počítat do budoucna? Ale tentokrát bylo špatné počasí, nikoho jsme venku nepotkali (dovnitř tábora nesmíme). Tak jsme alespoň zajeli na kebab, našli jsme Kurda, byl nadšený. Jako všichni Kurdové 8-)
Domů jsem to vzal přes Polsko, tak ještě cestou do hor na hranici jsem prohlédl nějaké vesničky, ale už tam nic nebylo...
Teď si musím hodně odpočinout 8-)